Noshelfcontrol přečtené 105

Oheň a plamen 2017, Jenny Han

Tento styl psaní mi opravdu vyhovuje. Krátké kapitoly vyprávěné v ich-formě. Knížka pak neskutečně ubíhá. Doslova jsem ji hltala a byť stále nepatřím mezi zrovna rychlé čtenáře, tohle byla moje asi nejrychleji přečtená bichlička. Oheň a plamen už byl lehce dramatičtější oproti prvnímu dílu. Méně úsměvný. Už šlo takzvaně do tuhého. Lilia se nám v tomto díle dost rozvinula. Jsem ráda, že jsme se konečně dozvěděli, co se jí přihodilo. A i když jsem to tak nějak tušila, nebylo příjemné to číst. Všichni říkají jak si právě Lilii po tomto díle hodně oblíbily. Já ji mám také ráda, ale občas mě s něčím dost štvala. Převážně s tím, jak se chová k Alexovi. Ví, že k němu nic necítí a stejně ho nechává v naději. A také, že se Rennie nedokázala tak dlouho postavit. Kat bohužel nedostala v tomto díle tolik prostoru, přišla mi taková lehce upozaděná. Ale zase chápu, že se hlavní zápletka točila kolem Lilie. Jen bych Kat přála nějakou větší dějovou linku. Mám ji asi nejraději. Pat je celkem sympaťák, jen by se občas mohl chovat víc jako bratr a míň jako pitomec :D Mary ... co k tomu říct. Šokovalo mě to. I přes to, že jsem to tak nějak tušila celou poslední čtvrtinu knihy. A moc mě to mrzí. Asi s ní až moc soucítím. Samozřejmě mi taky vadilo to její naivní chování a to šmírování. Říkala jsem si, sakra holka máš přece navíc. Ale pak vám to všechno stejně začne dávat smysl... Co se týče vedlejších postav Rennie a Reeva ... Rennie by mi bylo opravdu líto. Kéž by se jen celou knihu nechovala k Lilii jako p**a, pak by mě ten závěr zasáhl více... Nemám ráda, když se holka takhle ponižuje kvůli klukovi, vždyť to za to vůbec nestojí! A navíc kvůli klukovi jako Reeve, který svojí lhostejnost k ostatním lidem vůbec neskrývá. Jinak by to mohla být i celkem fajn postava ... Reeva pořád nemám ráda, můj názor se změnil snad jen o trošičku. Nemám ráda tenhle typ kluka. Chová se jak největší frajer a drsňák a pak najednou ukáže, jak je vlastně citlivý. Fajn. Tohle ještě beru. Ale to, jak se občas choval k Lilii (a teď nemyslím, když se snažil aby žárlila), vykašle se na ní bez omluvy a pak je druhý den ještě naštvaný, že ona neskáče jak on píská? Já nevím jestli ho kdy začnu mít ráda... No nic, jdu se vrhnout na třetí díl, i když mi bude smutno až tuto sérii dočtu, protože mě setsakra baví:D P.S. znáte to, když píšete recenzi na knihu, třeba i půl hodiny se snažíte vyplodit něco smysluplného a ono se vám to pak smaže? Velice nepříjemné :D... celý text

Katakomby 2017, Madeleine Roux

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych tuto sérii dočetla. Zopakovala jsem si první a druhý díl a musím říct, že Asylum je už pro mě taková nostalgie. Četla jsem ho 3x, zatímco Sanctum "jen" 2x. To je tak, když si musíte příběh před každým dalším dílem oživit :DD Pak jsem se celá natěšená vrhla na Katakomby. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Prostředí New Orleans a těch dalších měst mě hrozně bavilo. Velká změna oproti NHC a Brookline. Jen nevím, jestli je New Orleans opravdu takové, jak ho autorka popisuje... jako by bylo celé takové špinavé a žili tam jen divné existence. Ale co já vím, nikdy jsem tam nebyla :D Ale přála bych si jet po té silnici vedoucí přes jezero :D Každopádně příběh byl velice zajímavý, poutavý a napínavý. Občas se sice lehce táhl, ale to se dalo v pořádku zvládnout. Jen mě moc mrzelo, že autorka nás tak hrozně dlouho napíná a najednou bum a konec. Trochu mi to připomnělo poslední řadu Hry o trůny, kde několik let napjatě sledujete příběh a pak pár dílů a je konec. Prostě by si ta finálová část podle mě zasloužila více rozvést. Ke konci to nabíralo opravdu grády a pak už jen scéna v nemocnici. Čekala jsem prostě, že to nebude tak jednoduché :D No a pak už jen malé mínus a to vztah mezi Danem a Abby, autorka tam celou sérii něco spiklencky naznačuje a nakonec co? Mají se vůbec rádi? Samozřejmě, že nečekám kdovíjaké líbačky, ale proboha vždyť jim je 18 let, tam bych očekávala něco trochu víc než vztah jak ze školky xD Ale aby to nebylo zase jen negativní, moc se mi líbila zápletka s Danovými rodiči. A jejich propojení s předešlými díly. Líbí se mi jak potom spousta věcí začne dávat smysl. I další postavy, které se zde objevily mi byly hrozně sympatické. Možná až na Sabrinu :D Jen mě mrzí, že se musíme s Danem, Abby a Jordanem už jednou pro vždy rozloučit. Jejich dobrodružství mě opravdu moc bavila. Milovala jsem Jordanův smysl pro humor. A i když se mi moc líbily všechny díly této série. Asylum bude pořád moje srdcovka ;-*... celý text

Dash & Lily: Kniha přání 2020, Rachel Cohn

Ideální čtení před Vánoci. Mě se to bohužel trochu protáhlo :D Knížka dovede navodit příjemnou vánoční atmosféru. Sice už nepatřím do cílové skupiny, ale i tak mě tohle oddechové čtení bavilo. Seriál jsem loni shlédla a oblíbila si ho. A dostala jsem hroznou chuť přečíst si knižní předlohu. Nemohou říct, které zpracování se mi líbilo více. Každá verze měla něco svého. Měla jsem jen trochu problém představit si jak vypadá knižní Lily :D Hrozně se mi líbil Dashův chytrolínský kousavý humor. Dámy uznejte, že je to prostě sympaťák :D Lily se mi taky místy líbila, ale občas jsem nechápala to její smýšlení. Na mě byla sem tam trošku moc dětská. Ale měla naštěstí i světlé chvilky. Dva autoři a každý si píše "svoji" postavu - zajímavý nápad. Myslím, že se jim to moc povedlo. Určitě si knihu přečtu zase před letošními Vánoci, aby mi zase pomohla nasát vánoční atmosféru :) P.S. Jsem beznadějný romantik, takže příště bych ocenila o jednu pusu navíc :DD... celý text

V pasti 2013, Michael Northrop

Knížka se hodí na oddych, ale mrzí mě, že jsem si ji nenechala až na zimu, pro lepší atmosféru. Ale co si budeme nalhavat, tady u nás stejně moc nesněží, že? :D Nicméně námět je opravdu dobrý a i čtivý (teda pro mě), jen ten konec byl si zasloužil vetší pozornosti autora. Většina čtenářů by asi ráda věděla, jak to probíhalo u ostatních. Jestli je nakonec zachránili, i když počítám, že ano. Jinak se mi kniha velice líbila :)... celý text

Biblio Vampiro 2011, Robert Curran

Odveta 2017, Joelle Charbonneau

Tak chemie mezi Ciou a Tomasem je zase ta tam... Celkově mi Tomas přijde jako takový nemastný neslaný charakter, což mě mrzí. Samozřejmě si to mohu myslet jen já, ale chybí tam něco, kvůli čemu by se do něj čtenářky zamilovali... Přišlo mi, že jeho postava neměla dostatečný prostor a nebyl u něj vidět takový rozvoj jako u Cii. Ani toho moc nenamluvil. Je zde prostě takový nevyužitý potenciál. Autorka se snažila o romantickou linku, což chápu, protože ta je občas v knize potřeba, ale bylo to takové strojené, málo uvěřitelné, bez emocí. V druhém díle jsem měla naději, protože ta chemie se tam na chvíli objevila, ale pak zase zmizela. Stejně jako jsem u prvního dílu psala, že větší chemii měla Cia s Michalem (toho je škoda :'/), tak tady jsem zas cítila chemii víc mezi Ciou a Raffem. Raffe byl zajímavá postava, sice by si taky zasloužil více prostoru, ale rozhodně jste se do něj dokázali vžít více jak do Tomase. Každopádně když pominu nedostatečnou romantickou linku, závěrečný díl mě opravdu bavil. Občas se sice lehce táhl, ale i tak byl zajímavý. Dozvěděli jsme se více o samotném Testování a o lidech, kteří se kolem něj pohybují. Také Cia se nám více rozvinula. Sice zase místy působí jako dokonalý nadčlověk, co nedělá chyby, ale to se dá přejít. Dostala úkol, který rozhodně není jednoduchý. Hlavně z morálního hlediska. Musí se rychle rozhodnout komu může věřit a pak vše naplánovat. Ale zdá se mi, že někdy až moc přemýšlí, trvá jí trochu déle se rozhodnout. (Já vím, mě se to povídá, když nikoho zabíjet nemusím :D) Ale občas je asi potřeba odložit svoji naivitu a nevinnost stranou a vidět věci takové, jaké skutečně jsou. Ale byli byste ochotni zabít, kdyby to mělo změnit svět k lepšímu? Toť otázka. Scéna se Zeenem mě opravdu zasáhla, ale to protože jsem celkem citlivka :/ opravdu to bylo moc smutné, viděli se po takové době a on jí zemře v náručí. Škoda, že jeho smrt byla taková šup šup a konec. Čekala jsem trochu delší a emotivnější chvíli, bohužel ale ani Zeena jsme neměli moc šanci poznat. Je zde ale něco k zamyšlení, jelikož ani náš svět není zdaleka dokonalý a já jen se bojím, aby se něco takového nestalo i nám. Špatné vůdce můžeme vidět všude ve světě a můžeme se jen modlit, aby se věci brzy změnily...... celý text

Zrada 2017, Joelle Charbonneau

Tak přeci jen se trochu té chemie mezi Ciou a Tomasem objevilo :D Pořád ne tolik, kolik bych si u takto zamilovaných lidí představovala, ale rozhodně už to vypadalo míň jako láska ze školky, viz první díl :D Ale teď ke knize. Opět lehce pomalejší rozjezd stejně jako u prvního dílu. Ale jakmile jsem se přehoupla přes polovinu cca, pak už mě kniha nechtěla pustit. A kupodivu jsem ji nečetla tak dlouho, jak jsem myslela. Vím jen, že mi začátek trval dost dlouho a posledních asi 100-150 stránek (cca :D) jsem přečetla během dvou dnů xD Upřímně, takhle rychle jsem knihu už dlouho nezhltla. Prostředí univerzity mě hrozně bavilo. Zajímavě znějící předměty, které by člověk hned chtěl studovat. Až se mi zastesklo po školních letech, ale nás naštěstí za špatné odpovědi nezabíjeli :I Děj pro mě začal být hodně zajímavý, když začala výuka a stres tak z knihy jen sálal. Samozřejmě, že se vedení Cii bojí a chce jí toho tedy naložit co nejvíc, aby ji zlomili. Nechápala jsem jak to Cia dělá. Ale to už jsem zmínila u prvního dílu, že je naše hrdinka tak trochu nadčlověk :D Část se Zasvěcováním byla také hrozně zajímává, jen jsem si ji bohužel tak neužila kvůli nedostatku času na čtení. Autorka nám zde představila spoustu nových vedlejších postav. Hezky vykreslené osobnosti každé z nich. A taktéž rozvíjení hlavních postav. Například již zmíněného vztahu Cii a Tomase. Dále jsem si celkem oblíbila Iana a Enza. A samozřejmě jsem nenáviděla Damona. A kdo taky ne, že? Závist je neskutečně mocná. A co člověk neudělá pro vlastní úspěch. Občas mi ta Ciina geniální mysl už přišla trochu přes čáru. Skoro nikdy nepotřebovala pomoc, vždycky si poradila sama na všechno přišla sama. Nechápejte mě špatně, jsem feministka :D Ale mělo by to působit trochu reálně a hlavní hrdina nemůže být 100% neomylný. Ale to nám autorka vynahradila Ciinou důvěrou v lidi, která je občas lehce naivní. Co kapitola, to nějaký zvrat a napětí. Samozřejmě ten závěrečný zvrat mě opravdu zasáhl. Ještě teď se vidím, jak lapám po dechu a přikrývám si ústa rukou. A věřte mi, že není snadné, aby mě kniha takto vykolejila... P.S. opět mě mrzí zdejší srovnávání s HG. Podobnost tam možná trochu je, ale to je snad jedno ne? Obdivuji, že někdo dokáže napsat vůbec nějakou knihu, natož celou sérii, která se stane bestsellerem. Přijít s úplně novým, nikde nepoužitým tématem je opravdu těžké, každý se někde inspiruje a dokud to opravdu není vyloženě opsaný děj, tak bych to kopírováním nenazývala. Ale jak jsem již zmínila ... závist je mocná ... P.P.S. No a já jdu zjistit, jak to vlastně celé dopadne :D... celý text

Zkouška 2016, Joelle Charbonneau

Byť trochu podobná jiným knihám (např. Hunger Games nebo Labyrint), Univerzita výjimečných má spoustu jiného, co nabídnout. Jak už tu již někdo zmínil, srovnávat a možná i "hejtit" podobnost s HG není úplně na místě. V dnešní době je hodně těžké přijít s něčím novým. Tolik různých příběhů bylo napsáno i v různě pozměněných verzích, proto obdivuji, že ještě stále vznikají nové knihy. Příběh byl poutavý, možná se kápanek pomaleji rozjížděl, ale jakmile naši hrdinové s Pětijezeří dorazili do Tosu, příběh nabral celkem zajímavý spád. Celá část s Testováním (alespoň 80% knihy) se četla hrozně dobře. Samé zvraty a napínavé momenty. Občas se možná příběh lehce vlekl, ale to málokdy. Já tedy hltala každou stránku. Zpozorovala jsem u sebe stejnou reakci či pocit jako například u Dlouhého pochodu od Stephena Kinga, kdy jde o nějakou zkoušku a vy si říkáte: "Hmm, to bych chtěla taky zkusit, zajímalo by mě, jak daleko bych se dostala. Vždyť přeci maximálně vypadnu a půjdu domů ne? Že?" ... Ehm ne. :D Musím říct, že když jsem četla část se Ciinou samooperací, dost jsem u toho křivila obličej bolestí i za ní ... Tohle bych v životě nezvládla. A když jsem u knihy dostala hlad, cítila jsem se provinile, když jsem viděla z čeho musí přežívat oni :( I když se tam občas měli líp jak já :DD Každopádně hlavní hrdinka velice chytrá, někdy až moc :D Zdálo se, že snad ví a umí úplně všechno, teda až vybíraní lidí, kterým lze věřit, ale psst! Kdo to taky dnes umí, že? Jediné, co jsem v knize postrádala, byla chemie mezi Tomasem a Ciou. Možná je to jen můj pocit, ale vzhledem k tomu, že už jsem nějakou tu knihu s hlavní dvojicí četla. Musím říct, že už jsem zažila větší chemii a uvěřitelnější city, než mezi těmito dvěma. Čímž neříkám, že by Tomas nějak vadil, to ne. Jen tam něco chybělo, něco, co by z něj dělalo takového toho nezapomenutelného idola žen jako například Peeta z HG nebo Čtyřka z Divergence (ne opravdu se nesnažím srovnávat, jen jsem dala příklad dvojic, mezi kterými to fakt jiskří :D) Celé mi to připadalo takové náhodné? Nucené? Strojené? Já nevím. Jako "známe se už odmala, velcí kamarádi jsme sice nebyli, ale asi tě miluju" :D Omlouvám se všem fanynkám Tomase a Cii (Tocii? Uh ne, to zní skoro jako Tosu xD Ne, neumím vymýšlet tyhle "ship names"), ale třeba mě pokračování o jejich lásce přesvědčí více ... Mimochodem mnohem větší chemii jsem cítila mezi Ciou a Michalem. Tam bych tomu "jiskření" uvěřila snáze. Proč jsem odebrala jednu hvězdičku? Ani ne tak za pomalejší rozjezd knihy a ani ne tak za knihu samotnou, jako spíše za český překlad. Občas tam bylo neskutečně moc chyb a některé věty moc nedávaly smysl. Ale jak se říká: I mistr tesař se někdy utne. Nejsem kdovíjaký pedant na gramatiku (koneckonců to vidíte v mých komentářích sami :D), ale některé věty občas daly zabrat na pochopení. P.S. Každopádně jsem se asi zbláznila, nebo spíše lidi v mém okolí, protože jsem k Vánocům dostala skoro všechny ostatní knihy Joelle Charbonneau, nebo jak se můj přítel jednou přeřekl a zeptal se mě, jestli pořád čtu to Chardonnay :DD... celý text

Krvavý slib 2010, Richelle Mead

Kde jen začít? Tenhle díl byl opravdu jiný než ty předchozí, a nemyslím tím teď změnu prostředí. Jedním slovem byl ... temnější. Takový místy až depresivní, ale zároveň napínavý. Takže vás při čtení někdy až bolí srdce, ale jste tak zvědaví, co bude dál, takže to přecházíte. Samozřejmě, jak už se zmínila spousta lidí tady, změna prostředí sérii jen prospěla. Stejně tak, jako když naši hrdinové vyrazili na výlet do hor. A znovu, stejně jako někteří čtenáři, jsem měla i já špatný pocit z Dimitrije. Rozhodně se mi jako Strigoj nelíbí a (omlouvám se jeho fanynkám) možná bych byla raději, kdyby umřel. Když už ne na konci předchozího dílu, tak alespoň teď. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby byl naživu (jako člověk) a žili spolu s Rose šťastně až navěky. Ale to se zdá být nemožné. Možná se jim podaří ho "oživit", kdo ví? Ale za jakou cenu? Má se Rose pořád jen trápit? Nejdřív se zamiluje do muže, se kterým nemůže být. Pak ho zabijí. Vlastně ne, to by bylo málo dramatické. Stane se z něj krvežíznivé monstrum. Rose se ho vydá hledat a splnit tak slib, který si dali. Ale to je jak hledat jehlu v kupce sena. Přesto ho ale najde. On jí vězní a mučí, psychicky i fyzicky (nechci přehánět, ale tak mi to jako čtenáři připadalo). A přesto ho pořád miluje. Nakonec se jí ho podaří zabít. Podruhé vidí lásku svého života umřít. A když se s tím začíná pomalu, ale jistě vyrovnávat, dostane od něj vzkaz, že si pro ní jde. Teda páni! Mě je té Rose teda sakra líto. Málokdo by tohle dal. A celý osud, který má pro tuto nebohou dívku, autorka připravený, mi přijde opravdu krutý. Tím nechci nějak špinit jméno Richelle Mead, ale proboha? Nezaslouží si ta holka aspoň na chvíli být šťastná? Třeba s krasným a hodným klukem, který by jí snesl modré z nebe? (opět se omlouvám fanynkám Dimitrije, ale Adrian je asi spíš můj typ :D) I když potom, co se stalo Masonovi (další beznadějně zamilovaný do Rose), bych se měla o Adriana začít bát :D :( Doufám, že jsem to nepřehnala, ale čerstvě po přečtení, ze mě emoce přímo tryskají :D Chci jen říct, že pasáže, kde byla Rose a Dimitrij se mi hůře četly. Cítila jsem, jak je jejich láska toxická. Nebo spíš to, co cítil Dimitrij k Rose, ať už to bylo cokoliv. Rose měla zlomené srdce a dala by cokoliv za to, aby byl naživu + byla zdrogovaná kousnutími. Ale Dimitrij ji vnímal jen jako trofej, objekt či něco takového. To není láska. Proto mi jí bylo celou dobu tak hrozně líto. A když se vrátila domů, zalil mě pocit úlevy. Tedy ovšem než jsem se dostala na konec... Ale abych řekla i něco pozitivního. Upřímně doufám, že když už si prošla tím vším, tak toho Dimitrije sakra vrátí do života. A on se jí má sakra co omlouvat! :D Rusko a celý jeho popis se mi líbil. Tak, že bych se tam nejradši podívala. Rodina Belikovových byla hrozně sympatická, tyhle pasáže jsem si užívala. Oblíbila jsem si i Sydney a Abeho. Teda ale musím říct, že ten zvrat byl bomba. Vůbec by mě to nenapadlo :o Takže teď jen doufat, že i přesto, že naší hrdinku čeká ještě dlouhá cesta, tak snad na to tentokrát už nebude sama.... celý text

Vánoční zázrak 2016, Jay Asher

Krásný, nevinný, možná lehce naivní vánoční příběh. Lépe bych tuto knihu asi neshrnula. Věděla jsem, že už je trochu mimo moji věkovou kategorii, ale nedá se nic dělat. Stárneme, ale knihy zůstávají. Bohužel si za to můžu sama nebo spíš moje lehká posedlost young adult žánrem. Však já z toho jednou (mentálně) vyrostu, ale naštěstí i naneštěstí takových knih na mě čeká ještě hromada v mé knihovně :) Ale ted k romantickému příběhu Sierry a Caleba, donutilo mě to přemýšlet o vztazích na dálku. Obdivuji jejich sílu a odhodlanost do toho jít. Sama jsem si už vyzkoušela vztah na dálku a to nebylo žádných 16h cesty jako mezi S a C. Kdepak. Pro mě i o tolik hodin kratší cesta, než ta jejich, byla problém. Naštěstí to ale nebyl ten pravý. Toho jsem našla až v novém městě o 2 ulice dál :D Ale proč tu vůbec píšu o sobě proboha? No nic, toho si nevšímejte :D Chtěla jsem jen říct, že vztah na dálku chce opravdu kuráž a trpělivost. A opravdu doufám, že jim to vydrží, a že nejspíš spolu budou v budoucnu provozovat farmu na vánoční stromky po Sierřiných rodičích. Nebo budou žít v Californii s Heather a Devonem a každou zimu jezdit na dovolenou do Oregonu. No ale co potom bude s Rachel a Elizabeth? Zapeklitá situace. Ale já věřím, že ti dva si nějak poradí a ať budou kdekoliv, budou kolem sebe mít samé dobré přátele. A tak by to mělo být nebo ne?... celý text

Dva tajemství neudrží 2019, Karen M. McManus

Hrozně mě mrzí, že jsem na knihu neměla vůbec čas. Tento rok byl pro všechny náročný a můžeme jen doufat, že to brzy skončí. Každopádně mnohdy jsem neměla vůbec chuť a energii číst. O to víc mě to mrzí, protože jsem se na knihu hrozně těšila až vyjde, a pak ji takhle odbudu? Nepřijatelné! Naštěstí se mi podařilo poslední čtvrtinu zhltnout už opravdu jedním dechem. Protože když knížku čtete klidně i x měsíců (trapné já vím), tak už pomalu zapomínáte samotný příběh a vytrácí se atmosféra. A kniha jako tahle si rozhodně zaslouží pozornost a být přečtena v mnohem kratším čase :/ Rozhodně to chci někdy napravit a knihu přečíst znovu a najednou. Ale teď už k samotnému příběhu. Myšlenka knihy mě rozhodně překvapila, nečekala jsem až takové propracování. Autorka si opravdu poradila s detaily. Využila všechny prostředky k tomu, aby vás nechala do poslední chvíle napnuté. A právě proto mám Karen M. McManus ráda, už její první kniha Jeden z nás lže mě naprosto uchvátila, tu jsem hltala stránku za stránkou. Nemohu tyto knihy srovnávat vzhledem k odlišnému prostředí a zápletce. Je možné, že Jeden z nás lže u mě lehounce převažuje, ale opravdu ne o tolik. Postavy se mi všechny líbily, moc dobře vymyšlené charaktery, se kterými se lehce sžijete. Prostředí tajemného maloměstečka mám ráda už od éry Roztomilých malých lhářek, hlavně když se tam sem tam někdo ztratí :D Příběh nabíral na obrátkách každou kapitolou, několik nečekaných zvratů. A upřímně, většinou si závěr domyslím hodně brzy, nebo tuším kdo je vrah už třeba v půlce knížky. Ale tady? Tahle postava mě upřímně vůbec nenapadla :o Autorka vás jen tak nenechá si poskládat dílky skládačky dohromady. Ale to je u thrillerů a zvláště detektivních nesmírně důležité. Já jsem velice spokojená a nehorázně se těším, až si přečtu pokračování Jeden z nás lže. Takže .... Jeden z nás je na řadě .... je na řadě :D... celý text

Stínem políbená 2010, Richelle Mead

Tak a je to tady... Ti, kteří už nějaký ten pátek čtou, jako já, musí vědět, že v každém příběhu je občas "zapotřebí" obětovat jednu z hlavních postav. Nemáme to rádi, nelíbí se nám to a nadáváme na autory. Já osobně to autorce za zlé nemám. To ovšem neznamená, že mě to nebolelo. Prožívám tu bolest stejně jako ostatní čtenáři. Ještě po zavření knihy jsem byla chvíli trochu v šoku. Ale nechci to zase přehánět. Vždycky když to začne v nějakém vztahu vypadat nadějně, tak musí přijít rána (není to ale naštěstí pravidlo). Každopádně kniha měla pomalý rozjezd a jak už jsem zmínila u jiných knih a u dalších ještě zmíním, já se prostě jen tak do nějaké knihy nezačtu hned na začátku. Rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří mají knihu za dva dny hotovou :D Ale u VA už jsem si zvykla, že i přes pomalejší průběh, který vás baví, ale úplně nezachytí, přijde prudký spád událostí a poslední třetinu knihy přečtete jedním dechem :D Docela jsem ocenila to, jak se Rose postavila Lisse a konečně jí řekla co si myslí. Třeba ji to aspoň trochu probere. Upřímně v tomhle díle mi Lissa docela lezla na nervy a připadala mi hrozně sobecká. Konečně Rose udělala vlastní rozhodnutí a myslela především na sebe. A vydala se splnit onen Krvavý slib, který dala Dimitrijovi... Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a to jsme teprve v půlce...... celý text

Hodné holky 2017, Sara Shepard

Takže ... vzhledem ke konci bych očekávala vysvětlení formou pokračování, ale to už nejspíš nebude. A kniha schválně končí stylem "???". Což není myšleno nijak špatně, naopak! Mezitím, co 3 z našich hrdinek čekal happyend, osud té 4. je jeden velký otazník. Vlastně to i celá její postava, že? Ale žádné spoilery. Druhý díl byl rozhodně napínavější, byť se místy celkem táhl. To ale neznamená, že mě nebavil. Jen jsem stále čekala na nějaký zvrat, který je už u Sářiných knih tak nějak na denním pořádku a zároveň v každé druhé kapitole. Ale samozřejmě nemůžeme srovnávat lhářky a perfekcionistky. Lhářky byly, dá se říct, autorčiným masterpiecem. Hold ty už nic nepřekoná. Pravda, nečetla jsem Hru lží. Ale Perfekcionistky si mě i tak získaly. Největší zvrat přišel opravdu až v té třetí třetině knihy, a to je podle mě škoda. Každopádně právě tenhle zvrat mne donutil knihu dočíst doslova jedním dechem. A možná by zde byl potenciál pro pokračování ... Kniha není tak zcela ukončená, ale zároveň nijak nervy drásajíc otevřená. Tato série mne přiměla zavzpomínat na Roztomilé lhářky, jejichž seriálové zpracování bude vždy má srdcovka, (a které také jednoho dne hodlám dočíst :D)... celý text

Holka mimo rytmus 2019, Becky Albertalli

Ehm, no ... Přemýšlím jak začít. Mám z knihy rozporuplné pocity. Než jsem ji otevřela, četla jsem si pár komentářů (ostatně skoro jako u všech knih), a upřímně jsem se zděsila. Dovolím si říct, že moc lidem kniha nesedla. A kéž bych teď nebyla za naprostou ovci, ale musím s některými spoluuživateli na DK, souhlasit. Protože naprosto miluji Probuzení Simona Spiera aka Já, Simon, byla jsem naprosto nadšená, že má být pokračování, tentokrát o jiné postavě. Bohužel nadšení ze mě postupně vyprchalo a bylo čím dal těžší pokračovat. Ale nejspíš teď jen dělám z komára velblouda, přesně jako Leah. Nerada si to přiznávám, ale sdílím s Leah spoustu povahových vlastností. Také vidím většinou věci černě a nad vším zbytečně moc přemýšlím. A asi právě proto mě občas tak moc štvala. Říkala jsem si "holka krucinál, probuď se. Dospěj trochu." A pak si bolestně uvědomíte, že jste v podstatě to samé. Ale aspoň mě to donutilo se nad sebou trochu zamyslet. Zpět ke knize. Četla jsem ji opravdu dlouho. Asi jedno z mých nejdelších čtení. Skoro jsem ji odložila a začala číst něco jiného. Ale když já prostě nerada nechávám knihu rozečtenou. Takže jsem se nějakým způsobem prokousala zdlouhavými pasážemi, plnými divného uvažování Leah. Jak to tu už bylo několikrát zmíněno, prostě by jste ji za to chování dali nejradši facku. Autorka se opravdu nejspíš jen snažila obnovit ono Simonovské kouzlo. Ale Simon v téhle knize, se mi zdál krapet jiný. Jakoby Becky lehce zapomněla, jaký Simon vlastně je. Ale to samozřejmě může být jen můj dojem. Ale abych tu neříkala jen zápory, kniha nebyla úplně ve všech ohledech špatná. Od poslední čtvrtiny už se četla trochu líp. Hlavně posledních pár kapitol ubíhalo hrozně rychle (a ne nebylo to proto, že už se "konečně" blížil konec :D). Kapitoly týkající se plesu, mě opravdu bavily. A dokonce jsem v nich našla tu starou známou atmosféru ze Simona. Nebyl to pro mne úplný propadák, ale na rozdíl od Simona, nevím jestli si Holku mimo rytmus přečtu víckrát. Normálně bych dala tak 3, možná 3 a půl hvězdičky. Ale celou tuto knihu zachraňuje samotné romantické finále. Opravdu celá plesová scéna se podle mě povedla. A onen konec s emailem, mě donutil zavzpomínat na Simona :) Takže toto kouzelné zakončení zaručilo knize 4. hvězdičku. Opět zde platí pravidlo: když vás kniha moc nebaví, přesto zkuste pokračovat. Můžete být mile překvapeni :*... celý text

Replika 2018, Lauren Oliver

Čtenáři, nejen Repliky, ale i ostatních knih, se odjakživa dělí na dvě skupiny: Odpůrci a Příznivci. Žádná kniha není 100% přijata ani 100% odsuzována. Ale u Repliky jsem našla opravdu různorodé názory, lidé, kterým příběh nesedl a lidé, kteří si knihu opravdu zamilovali. Pak také lidé, kteří knihu kritizují, ale našli v ní i nějaké to plus. Nikoho nesoudím. Jak už tu bylo mnohokrát řečeno, každý si musí na tuto knihu udělat svůj názor a nedat na názory ostatních. Já si četla komentáře, jen abych věděla jak je nejvíce efektivní knihu číst :D Opravdu funguje systém 1:1 nebo 2:2. Musím, ale přiznat, že mi dost dlouho trvalo se do knihy tzv. začíst. Také proto mi její čtení trvalo tak dlouho. Zajímavé to bylo od začátku, ale některé části se trochu táhly. Ale čím více se má Cesta do středu knihy zúžovala, tím více mě příběh pohlcoval. Upřímně Žlutá část mi malinko připomínala klasické mladistvé klišé, ale líbilo se mi, že aspoň jednou není hrdinka knihy (v tomhle případě, ani jedna ze dvou) úplně stoprocentní topmodelka (a ano říkám to proto, že postavou se hodně přibližuji Gemmě :D). Modrá část, opravdu zajímavý nápad, na podobný jsem dosud nenarazila. Nápaditě vykreslená podoba Havenova institutu. Ano romantické části se mohou jevit jako pouhé výplně, ale já jsem prostě sentimentální romantička :D Takže mě tam romantika ani tak nepřekážela. Doufám, že také najdu svého Petea :D Oceňuji i tu smutnější událost, i když u téhle postavy mě to zasáhlo :( Zajímavě pojatý příběh ze dvou pohledů, lišící se psychologie obou dívek i jejich pohledy na svět. Rozhodně jsem zvědavá na druhý díl. P. S. Moje rada? I když vás třeba kniha ze začátku nebude moc bavit, zkuste pokračovat :)... celý text

Perfekcionistky 2016, Sara Shepard

Jelikož Roztomilé malé lhářky jsou pro mě srdcová záležitost, při zjištění, že autorka přišla s novou sérií s podobným motivem, byla jsem štěstím bez sebe... Také jsem si vědoma toho, že se chystá i seriál. U toho jsem více skeptická, protože tam bude určitě mnoho změn oproti knize a to já moc ráda nemám. Proto jsem jedna z mála lidí, kteří se nejdříve podívají na filmové/seriálové zpracování před přečtením knihy. Kniha je pro mě pak takovým rozšířením příběhu... Ale to sem nepatří... U Perfekcionistek jsem ale musela udělat výjimku... zvědavost a chuť na další Sářin příběh mě přemohly :D No a žádné zklamání to rozhodně nebylo. Všímala jsem si jistých prvků, které jsou pro autorku typické a jako bych znovu četla Lhářky... napínavé, místy temnější a tajemné. Pět dívek, každá naprosto jiná. Každá má své tajemství. A jak jsem tak četla, mají stejný vkus na mužské jako já :D Také si "umějí vybrat". Nejdříve pro mě byl velice sympatický Alex... co se mužských postav týče, ale to se pak jaksi změnilo :D Z dívek by bylo těžké vybrat si "favoritku". Každá má něco do sebe, s každou v něčem sympatizujete. Ale nejvíce jsem si oblíbila asi Caitlin nebo Mackenzie. Druhý díl si nejspíše přečtu až po premiéře seriálu :D Jsem na něj velice zvědavá...snad se kouzlo krásek ještě úplně neztratilo...... celý text

Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení 2015, * antologie

Knížka mě opravdu okouzlila svou vánoční atmosférou :3 Nádherné krátké příběhy, které vás donutí se usmát štěstím. Hledala jsem něco podobného jako Sněží, sněží a našla jsem. Mohu jen doporučit :))... celý text

Sleduj mě 2018, A. V. Geiger

Takže... ehm :D Došly mi po tom konci slova? Ano! Jsem zmatená? Rozhodně! Knížka mě zaujala v knihkupectví a po přečtení obsahu jsem byla na vážkách. Bude to nejspíš zase nějaké klišé typu hvězda se zamiluje do obyčejné dívky. Ano možná tak trošku bylo. Ale! Tohle jsem tedy nečekala :D mám ráda když je do knih zapracováno něco pro zlepšení atmosféry, viz: chaty, tweety, obrázky, policejní rozhovory (to byla pro mě novinka). Hezky to doplní příběh. U knihy jsem se smála, u některých Ericových myšlenek. Brečela, když se snažil Tessu získat zpátky. Bála se, když vyšlo najevo, co se Tesse stalo a když to pak musela prožít znova. Ale ten konec? Nedokážu popsat svůj pocit lépe, než zmatený. Možná by se to dalo popsat asi takto. Čtenáři: "Jee aww konečně budou spolu ^^" Autorka: "Muhehehe, žádnej happyend. Co takhle vás trošku zdeprimovat vy romantický dušičky" Nevyčítam jí to :D naopak se tato kniha aspoň něčím lišila. Jen... no však vy víte :P P. S. Byla tu zmíňka o pokračování, slyšela jsem dobře? Jestli ano, tak to se setsakramentsky těším ^^... celý text

Lakomec 2008, Molière (p)

Mrazivý polibek 2010, Richelle Mead

Konečně jsem dohrabala k tomu, abych si přečetla druhý díl :D musím říct, že mě překvapil. Nemůžu úplně říct, že je lepší jak 1. Pro mě jsou tak nějak nastejno. Ale tady? Střetnutí se Strigoji už ve druhém díle. Líbí se mi jak se postavy vyvíjejí a vztahy mezi nimi. Jsem moc zvědavá, jak to bude dál :D Všechny nás v knize zasáhlo a já vím, že jsem nad touto sérií nebrečela naposledy... No nic, jdu do svojí knihovničky pro třetí díl ;)... celý text