Noshelfcontrol komentáře u knih

(SPOILER) Chvíli jsem přemýšlela, jestli jednu hvězdičku neubrat, ale nakonec ne. Kniha mě opravdu bavila a měla jsem mnohdy problém ji odložit. Některé pasáže se sice trošku táhly, hlavně pokud šlo o rozebíraní některých myšlenek a lehce filozofických pohledů, ale na kvalitě to knize neubralo. Příběh jinak ubíhá neskutečným tempem a nenechá vás v klidu. Zvrat za zvratem. Celá komunita města mi přišla neskutečně prohnilá, hlavně ta typická privilegovaná rodinka. Jeden lepší, než druhý. Doslova by se dalo říct, že se "celé město" spiklo proti 11leté holce. WTF? Aneb co dokážou tajemství a moc.

Můj první thriller z nakladatelství George Publishing a musela jsem si jich koupit hned několik najednou, protože ty jejich reklamy na sociálních sítích na mě sakra fungují :D Jsem velmi spokojená. Kniha mě dokázala několikrát naprosto šokovat, že mi doslova spadla brada :o Možná to už v poslední čtvrtině knihy začalo být trochu překombinované, jak se závěry stále měnily a už to skoro připomínalo stále nedokončenou sérii filmů Vřískot - vrah může být DOSLOVA kdokoliv :DD Ale to samozřejmě přeháním. Jen si myslím, že verze, kde by byl vrah někdo z chlapů Greenových, by mi dávala trochu větší smysl a nemusela by se tak zničit jediná dobrá duše, která v knize byla. To mě opravdu mrzelo. No a co se týče Ethana ... tam jsem měla lehounké tušení, ale když se potvrdilo, tak mi opět spadla brada :o
Naomi mi jako postava byla sympatická tak půl na půl, ani nevím proč, ale vzhledem k tomu, čím vším si prošla, ji nemůžu některé věci vyčítat, já bych byla už dávno zavřena v psychárně :D Ne, postavy opravdu rozebírat neumím :D

P.S.: Jsem hrozně zvědavá na další knihu autorky - Nikomu ani muk.

18.02.2025

(SPOILER) Když se Hunger Games před 13 lety (ach bože, to letí) objevily v kinech, naprosto si nás získaly. Mluvím alespoň za sebe a své okolí. Bylo to opět něco nového a originálního. Byli jsme z toho paf a hltali a trpělivě čekali na každý další díl. Občas to ale byly vážně muka (jako když vám poslední díl rozdělí na dvě poloviny -.- ). O existenci knih jsem samozřejmě věděla, ale v té době jsem nebyla tak zapálený knihomol jako teď. A nevím, co to do mě v poslední době vjelo, ale najednou mám chuť číst i knižní předlohy k tolik milovaným filmům/seriálům. Jasně, není tak pak mnoho překvapení, protože ten příběh většinou znám jako svoje boty. Ale knižní předlohy doháním hlavně proto, že mě zajímá, zda tam není něco navíc, něco co se "nevešlo". A hlavně tím také vzdávám hold samotnému autorovi/autorce.

Kniha je vyprávěná "pouze" z pohledu k Katniss, což z hlediska příběhu dává naprostý smysl. Konečně vím více o jejích emocích a myšlenkách, jelikož ve filmu na mě působí hrozně nečitelně. Ale je pravda, že tohle je asi první z knižních adaptací (co jsem zatím četla), kterou naopak film výborně doplnil. Což se podle mě stává málokdy. V knize mi totiž chyběly pohledy ostatních: Peety, ostatních splátců, Kapitolu, diváků a tvůrců her. To vše známe z filmů a příběh to krásně doplňuje. Čímž určitě nic nevyčítám autorce, to rozhodně ne. Takové pohledy by bylo asi těžké do knihy zakomponovat. Jen tím chci vyzdvihnout filmové zpracování, které mnohdy nezíská tolik kladných ohlasů. Díky filmům máme např. hymnu Panemu, píseň reprodrozda i pohled do zákulisí tvůrců her.

Každopádně knihu velice chválím, četla se moc dobře a přestože příběh znám, dokázala mě i napínat a rozplakat. Příběh hezky plyne a zbytečně se netáhne (300 stránek úplně ideální). Je tu za mě i více vtipu a nestará se o něj jen opilý Haymitch padající z podia, ale i Peeta, který hází úsměvné hlášky. Jsem jednoznačně tým Peeta, který mi v knize připadá ještě sladší a
navíc i vtipnější, takže je dost těžké ho nemilovat. No nevím, Katniss...

P.S.: Ke čtení Hunger Games mě vlastně asi nejvíc dokopal očekáváný Úsvit Haymitche, na který se strašně těším!!! (ehm vím, že se to jmenuje Úsvit sklizně, ale už jsem se tolikrát přeřekla, že mi to zůstalo)

3 08.02.2025

(SPOILER) Seriál naprosto miluju a knižní předloha mě dřív tolik nezajímala, odrazovala mě totiž její tloušťka. Jenže seriál skončil a neskončil zrovna nejlépe. Já tedy osobně patřím k tomu málu fanoušků, kterým konec až tak nevadil. Mě poslední série zklamala jen svojí délkou, podle mě si finále zasloužilo mnohem víc ... Ale nebudu se tu rozepisovat o seriálu (alespoň se pokusím).
Po skončení seriálu mě ale knižní předloha začala zajímat. Nejvíce jsem zvědavá na to v jakém bodě se začaly knihy a seriál rozcházet (kdy se začalo točit bez nich) a na všechny možné detaily a scény, které se třeba do seriálu nevešly.
Jako každý nadšenec do ságy Píseň ledu a ohně doufám, že bude dopsána. Sice to každým rokem vypadá, že nikoliv, ale čtenář si uchovává alespoň nějakou naději. Hrozně moc bych chtěla vědět, jak to Martin hodlal celé ukončit. A kdo ne, že?
Dal nám alespoň další zajímavé příběhy jako Rytíř Sedmi království a Oheň a krev (obojí také na obrazovkách a já jsem na to moc zvědavá) a jiné.

Je to pro mě asi podobně nepochopitelné jako Tolkien nebo Sapkowski. Jak někdo dokáže stvořit úplně celý svět. Vymyslet mapu světa, vymyslet nespočet postav a to ani nemluvím o bezpočtu rodových jmen a jejich znaků. Kniha je velice komplexní a prostředí dobře propracované, ale musím uznat, že čtení je místy velice náročné a vyčerpávající. Například, když se jedna úplně jednoduchá věc jako ohnivá hranice popisuje na skoro dvou stránkách.
Ale nejvíce mě asi vyčerpala jízda na Orlí hnízdo (doslova :D). Tolik stránek jen o jedné jízdě, popis prostředí lehce chaotický a střídavý, že už se mi protáčeli panenky, jak jsem se snažila si vše představit xD.
Ale v tomhle mají velkou výhodu ti, kdo viděli seriál. Nemusíte si toho tolik vizualizovat, což se u takto složité knihy hodí. Například jsem se skoro neztrácela v postavách (ale to bude asi i tím, že jsem seriál viděla víckrát :DD). Jen trochu v místech, když postavy cestovaly.

Nejvíce mě bavily kapitoly Aryi, Tyriona a Johna. Každého z nich jsem vždycky úplně zhltla. Jsou to moje nejoblíbenější postavy. Arya zatím tolik prostoru neměla, ale to se doufám změní.
Možná nejméně mě bavily ty Catelyniny kapitoly, ani nedokážu říct proč. Stejné je to u Sansy, ta mě ze začátku tak moc štvala. Ale to se na konci otočilo a mě jí začalo být líto.
Počítám, že po smrti Neda zaujme místo ve Střetu králů Robb a konečně uvidíme příběh i z jeho pohledu.
Co se týče kapitol Daenerys... je potřeba něco říkat? Četly se dobře i těžce. Tolik koňských obětí a všeho toho nedobrovolného zmocňování. Z toho mi nebylo dobře ... Ale kapitola s korunováním Viseryse byla samozřejmě skvělá :D
A u Brana je to přesně půl napůl, některá kapitola nadchne, některá se lehce táhne, ale jsem moc zvědavá, jak to s ním bude dál.

Myslela jsem, že vyplodím něco inteligentnějšího, ale tolik lidí pode mnou to tu už popsalo tak dokonale, že nemám co dodat. Takže jsem předala jen osobní dojmy a sympatie :D

P.S.: Odcházím do Božího háje modlit se za Vichry zimy...

6 27.01.2025

Moc pěkná oddechová knížka. Na vánoční čas jako dělaná. Nevím proč, ale četla se mi hrozně dobře. Možná proto, že jsem konečně četla o postavách 20+ a s tím se dokážu lépe ztotožnit. I prostředí vánočního New Yorku má něco do sebe. Jen jsem byla ze všech tě názvů míst za chvíli zmatená :D Postavy nebyly ploché, naopak jste je měli možnost za tak krátkou chvíli dobře poznat. Mrzelo mě snad jen to, že tam nebyly kapitoly i s pohledu Thea a Priyi. Priya byla chudák taková nejvíce neviditelná a nejméně vyobrazená. O to víc jsem ráda za ten její výbuch, ten byl oprávněný a velice uvěřitelný.
Theo byl zas popisován jen z pohledu dvou lidí, což může být zkreslující (zvlášť, když je do něj jedna postava zamilovaná), zajímal by mě jeho pohled na různé situace a obecně i jeho myšlenkové pochody.

Každopádně příběh pěkný, rychle plynoucí, chvíli smutný, chvíli veselý a nakonec happyend. Víc o Vánocích nepotřebujeme.

P.S.: V knize bylo trochu matoucí ono číslování Vánoc, ale buď jsem to špatně pochopila nebo tam mám chybu ...

1 06.01.2025

Skvělý nápad! Adventní kalendář ve formě knihy tu snad ještě nebyl nebo o tom alespoň nevím. Samozřejmě jsem během čtení hluboce pocítila, že už nejsem úplně cílovka této knihy. Kdyby mi bylo třeba 15, tak by mě kniha oslovila více, ale autorka samozřejmě nemůže za to, že už jsem stará větev xD Letos mi spíš sedl takový Klub vánočních sirotků, tam jsou postavy kolem mého věku :D

Ale to jsem odbočila!
Každopádně to bylo příjemné a oddechové čtení, které mi zpříjemňovalo advent a pěstovalo ve mě vánoční atmosféru :) Každý den roztrhávat stránky byl pro mě doslova nadlidský úkol, takže jsem to většinou přenechala příteli :D Ode mě to spíš vypadalo, jako kdyby se do toho pustila Kóča/Sušenka xD

Škoda jen, že městečko nedostalo více popisu. Podle toho, co jsem četla v knize mi to připadalo jako jedna ulice s pár domky a obchody (samozřejmě i taková města existují). A ocenila bych i hlubší vykreslení postav. Jaxon mi upřímně moc sympatický nebyl, já nikdy netíhla ke sportovním hezounům/sukničkářům, kde hraje roli hlavně tělesná touha a fyzická přitažlivost. Mě by přitahoval spíš takový Connor :))

Nejlepší postava za mě byl Scott a ten bohužel nedostal moc prostoru. Alespoň dostal bonusové kapitoly, které se mi bohužel líbily trochu míň. Nevím, zda je to tím, že jsem starší, že jsem žena a že nejsem gay, ale některé jeho reakce a myšlenkové pohody mi přišly už trošku moc. Trochu moc přeslazené a nereálné. Ale na mou obranu, taky jsem bývala teenager, takže vím, co člověk v takovém věku cítí a jak smýšlí :D

Nic jiného jsem od autorky zatím nečetla, ale když jsem viděla to nápadité zpracování knihy a oddechové psaní, tak jsem si tak nějak zakoupila i její další knihy. Ups!

Jen bych trochu vyčetla narážky na Česko. Jako jo, je to fajn a možná i lehce vtipné, ale sympatičtější by mi bylo, kdyby se rovnou celý příběh odehrával v Česku. A když chcete zkoumat vánoční/zimní tradice, co třeba ty ze severských zemí?

Jsem zvědavá, jestli nás něco takového čeká i příští rok :))

P.S.: Jak sakra voní sníh???

2 06.01.2025

(SPOILER) Uff, to byla moje první bichle (a bohužel ne poslední). Čtvrtý díl mám hrozně ráda. Z filmů je můj 2. nejoblíbenější a tak jsem ráda, že jsem si ho konečně přečetla a tudíž se mi celý více rozvětvil. Zajímal mě celý průběh Mistrovství světa ve famfrpálu (protože ve filmu nemohlo dostat tolik prostoru). Vlastně bylo super, že jsme mohli sledovat celý zápas (famfrpál se mi v knihách HP vždycky dobře četl), ovšem bez komentáře Leeho Jordana to nebylo ono Dále bych chtěla vyzdvihnout další věci, které se do filmu nedostaly, jako například Winky (a vlastně i přítomnost Dobbyho ), docela zásadní informace o jednom otravném zvěromágovi a samozřejmě nesmím zapomenout na SPOŽÚS! To mě hrozně bavilo
Dále bych zde chtěla vypíchnout pár scén:
Za 1. Asi poprvé mi bylo, jako chronickému arachnofobikovi, líto pavouka. To jak byl vystrašený a snažil se Moodymu utéct...
Za 2. Kapitola s nacvičováním zapuzovacího kouzla. "Sem tam vzduchem proletělo i něco těžšího než polštář, například profesor Kratiknot"
Za 3. Scéna ve vlaku na konci knihy. "... vysvětlil Fred věcně, šlápl na Goyla a vešel do kupé. Hůlku ještě držel v ruce, stejně jako George, který si dal záležet, aby cestou dovnitř stoupl na Malfoye" - omlouvám se za citace, ale tohle mě opravdu a upřímně pobavilo
No a za 4. samozřejmě hrabáci, ti mě v knize opravdu překvapili.

Nicméně teď k ději. Už nám jde tzv. do temného. Voldemort se vrátil a už to nebude tak pohádkové, jako doteď. Souboj na hřbitově byl napsaný lépe než jsem očekávala (protože jak víme, filmy jsou obecně temnější a trochu drastičtější), takže jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.

Naši mladí hrdinové nám pomalu dospívají (a zamilovávají se). Vývoj postav je tu už hodně znát. Například Harry už není tolik plochý, jako v předchozích dílech a to, jak dal peníze dvojčatům bylo na jednu stranu "awww" a na druhou "to je dost" xD
Za to Ron mi asi poprvé pil krev, hlavně co se Hermiony týče

P.S. a málem bych zapomněla zmínit Ronův společenský hábit

P.P.S. Samozřejmě se mi před zveřejněním půlka komentáře smazala... Omg, já už to musím přestat psát na mobilu...

7 01.12.2024

Na první pohled by člověk neřekl, že kniha je již 11-12 let "stará". Nějakou dobu potom, co vyšla, získala i filmové zpracování a stal se z ní boom. Mě v té době bylo 15, takže taková ideální cílovka. Přesto jsem si ale knihu až doteď nepřečetla. V té době to na mě bylo prostě moc smutné a nebyla jsem ještě na svém čtenářském vrcholu :D Všichni to hltali, všichni mi to doporučovali. Ale já pořád ne a ne se k ní dostat. A John Green mezitím napsal spoustu dalších knih, které jsou určitě alespoň z poloviny tak dobré jako Hvězdy.
No a teď? O více než 10 let později jsem si řekla, že je čas si některé knihy přečíst. A musím říci, že jsem za to ráda. I přesto, že mě kniha několikrát rozplakala a já z ní měla sny o rakovině. I přesto, že jsem měla potřebu neustále objímat svého přítele a děkovat za to, že jsme zdraví a spolu. I přesto jsem hrozně ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. A myslím, že každý by si ji měl přečíst. Co nevidět bude určitě považována za klasiku a takovou "tu knihu, kterou si prostě musíte přečíst".
Někdo tu už zmínil (a to se mi moc líbilo), že kniha samotná je vlastně takový Císařský neduh a i když nám John Green dal daleko lepší konec, než Peter Van Houten, stejně bych si přála vědět, co se s Hazel a její rodinou nakonec stalo. Já vím, že je jasné CO se stalo. Ale chápete mě, ne?

P.S. Nebojte se. Osud Izáka, Hazel a její rodiny za Johnem Greenem zjišťovat nepůjdu... :D

7 29.10.2024

Křiváci mě velmi mile překvapili. Už bohužel nepatřím mezi cílovou skupinu, ale i tak si mě kniha získala a moc mě bavila. Konečně jsem se v nějaké hlavní postavě naprosto viděla (škoda jen, že mi už není tolik co Stevie :D). Taková trochu podivínka, ne úplně typická holka, kterou fascinují zločiny a záhady. Naprosto jsem se do ní vžila. Líbí se mi, jak autorka umí vykreslit povahu introvertů. Každá postava je něčím zajímavá, snad nikdo v knize není bezbarvý.

Jo, Ellingham. Škola, na kterou by chtěl chodit snad každý (samozřejmě až po Bradavicích :D). I když mě by tam asi nevzaly, jsem na tom sice stejně jako Stevie, ale postrádám její schopnost dedukce xD Celé prostředí školy schované v lesích vysoko v horách. Skvěle mi to sedlo do zrovna probíhajícího podzimu za okny. Ještě tak mít krb...

Jak už jsem řekla, snad všechny postavy si mě získaly. Možná kromě Davida :D Ten je fakt divný a fakt si mě zatím moc nezískal. Například scéna v jurtě? Zahajovací party? Tam byl ten člověk sakra divnej. Takové kluky už jsem taky potkala, člověka se snaží akorát znervóznit a vyvést z míry, ale ne tím hezkým způsobem. Takové věčné nevyřčené utahování si. Musím říct, že z toho bylo nepříjemně i mě.
Já bych spíš brala Natea, roztomilý a sarkastický :DD Co se ostatních postav týče: doktorka Quinnová (vážně? xD) chladně vystupující a asi zrovna nemusí děti nebo spíš lidi obecně. Vychovatelka a učitelka Pix, taková mama Minerva co si hraje se zuby. No a ředitel Říkejte-mi-Charles, který mi se svým dvojitým superhrdinským tričkem nejdřív připomněl Sheldona Coopera xD No a pak je tu samozřejmě Larry, k tomu ale žádnou vtipnou připomínku nemám :D

Líbila se mi velice zvláštní přirovnání autorky: Blond vlasy, dlouhé a lesklé jako hřebíky. Oslnivě bílé zuby, velké jako dveře od kuchyňské skříňky...
Možná je to jen kreativita překladu, těžko říct x)

No a na závěr moje oblíbená hláška Janelle: "Já jsem prostě ... trochu zpanikařila. A když panikařím, nosím citrony"

Moc se těším, až se k této partě co nevidět vrátím ...

15.10.2024

(SPOILER) Upřímně vůbec nevím co napsat. Tahle série mě provází už velice dlouho a to nejen proto, že jsem velice pomalý čtenář, ale i proto, že mě snadno zlákají jiné knihy. Nejsem ten typ, co by přečetl celou sérii naráz (a ke všemu jedním dechem). Trvalo mi to hodně let, až se za to stydím. Ale měla jsem v životě i velké pauzy, co se čtení týče...
Kruci protahovat to ještě jeden rok, tak mám celou dekádu :D Ano opravdu, první díl jsem četla v roce 2015 ... A tudíž jsem během čtení Vampýrské akademie doslova dospěla. A když vždycky čtu, že celý příběh VA se vlastně odehrává během 1-2 let, přijde mi to neuvěřitelné. A možná právě proto jsem moc ráda, že jsem sérii konečně dokončila. Nechápejte mě špatně, tuhle sérii a svět, který autorka stvořila, naprosto miluju. Ale už jsem prostě moc chtěla a přála si to uzavřít. Už "se to táhlo" moc dlouho.

Posledním dílem nás opět provázela naše milovaná dhampýrka Rose a druhou linku obstarala prostřednictvím "stalkingu" své kamarádky Lissy :D Musím říct, že Lissina linka mě hodně bavila, celé to vyšetřování bylo zajímavé a napínavé. Také jsem zkoušela hádat, kdo by to mohl udělat, ale tahle osoba by mě asi nenapadla. To, že se z Lissy stane královna jsem si já trubka omylem vyspoilerovala už před otevřením knihy, protože jsem si nechtěně přečetla anotaci Pokrevních pout. Boha jeho ... Ale to neznamená, že pro mě vývoj této události nebyl překvapivý. Jen bych možná čekala trochu více zkoušek :D

Co se Rosiny linky týče ... eh. Kdyby se tam furt a furt a furt dokola neřešila ta milostná stránka, ubíhalo by mi to mnohem rychleji. Opět mě nechápejte špatně, Rose a Dimitrijovi fandím téměř od začátku (zprvu jsem byla team Mason) a přála jsem si aby se jim nakonec podařilo skončit spolu. Ale v tomhle jediném ohledu jsem Rose prostě chtěla občas nafackovat. Je úplně jedno, že je vám 18 nebo 30, prostě když někoho takhle milujete, nemůžete čekat, že to z vás za pár dní vyprchá. Na to jak Rose celou sérii vystupuje jako moudrá dívka, tady ji autorka vykreslila nehorázně naivně. Ani na 18 let mi nepřipadala, spíš tak na 15. Trošku to přeháním, pardon. Ale pasáž, kde Rose mluví o svých citech k Dimitrijovi se Soňou byla prostě eh.
"Já fakt nemůžu na někoho za dva týdny zapomenout a hned milovat jiného? To nejde?" Haha, přeháním. Tohle tam samozřejmě nebylo, ale celé mi to takhle znělo :DD
A samozřejmě se mi od začátku vůbec nelíbilo, co Rose provádí s Adrianem. Chudáček jeden. Tohle si opravdu nezasloužil. Nemám tenhle typ "využívání" ráda. Je to kruté. Já vím, že se snažíte na někoho zapomenout, ale od toho vám nepomůže jen "skočit" na někoho jiného. Musíte taky zkusit být chvíli sami.
Ale až na tohle se mi Rosina linka samozřejmě líbila. Byla samé překvapení. Kupodivu mě hodně bavila část s Udržovateli (jedna z nejvtipnějších částí knihy :D), kéž by tam dostali víc prostoru. Celá ta komunita mě hrozně fascinovala.
Hledání tajemného sourozence bylo super, vůbec jsem netušila, kdo by to mohl být. Měla jsem jednu teorii šílenější než druhou. Dokonce jsem si chvíli myslela, že to prostě musí být Sydney ... kdyby nebyla člověk, tak by to zas tak nereálné nebylo xd
Ale co opravdu oceňuji byl návrat Soni Karpové. Hrozně mě to dojalo, byla jsem ráda, že ji naši hrdinové mohli (i když neplánovaně) zachránit a ona se tak mohla znovu shledat s Michailem. Tohle bylo romantické, sakra! :D

Takže ano, konec byl takový víceméně happyend, ale převážně jen pro naše dvě ústřední dvojice. Co se týče těch "vedlejších ztrát" jako je Adrian, Eddie, Sydney a Jill. Jsem strašně ráda, že právě o nich má být volné pokračování. Všechno jsou to skvělé postavy, které prostě milujete a velice si cením toho, že jim autorka dala vlastní prostor.

Na závěr chci jen říct, že mi i přesto všechno budou Lissa a Rose moc chybět. A kdo ví? Možná se jednou k VA vrátím a tentokrát mi to nebude trvat 10 let xd
Co ale vím jistě je, že se co nevidět vrhnu na Pokrevní pouta, která teď znovu vycházejí a s moc krásnými obálkami.

P.S. Mrzí mě jen, že se VA nedočkala důstojného filmového/seriálové zpracování. Film všichni strašně kritizovali, ale já osobně ho mám moc ráda. Herecké obsazení naprosto skvělé. Nechápala jsem, proč nepokračovali dál (teď samozřejmě asi chápu proč).
Ale možná že ti, kteří kritizovali film a pak viděli seriál, tak si film také zamilovali :DD Ne opravdu, chtěla jsem to zkusit, ale když seriál zrušili, jen to potvrdilo mé obavy. Proč by Lisa nemohla být snědá a mít tmavé vlasy, že? Vždyť to je teď přeci moderní, vůbec se nedržet vzhledové předlohy...
Jsem naštvaná, protože tahle série by byla skvělý materiál na seriál, ale bohužel...
Až se o to bude (snad) někdo pokoušet příště, doporučuji aby si přečetl knihy ...

18.09.2024

(SPOILER) Tajemství sídla Craven Manor je podle mě o trošku slabší než první kniha. Atmosféra je zde pořád skvělá a příběh je hrozně zajímavý. Ale spíš než horor, mi to občas přišlo jako temnější mrazivější fantasy. To není kritika. Jen jsem se nebála tolik jako u Zombie z Ashburnu :D Daniel mi byl jako postava celkem sympatický až na tu jeho naivitu ohledně dobroty srdce jeho bratrance-debila. (Ne, Kyleovu smrt jsem fakt neoplakala. Alespoň byl ke konci užitečný, když už za většinu problémů mohl on ... Trochu temné, pardon.)
Co se týče tajnostmi opředeného sídla a jeho je ještě tajemnějšího majitele, tahle část mě hodně bavila. Záhadné a mrazivé a vy jen přemýšlíte, co by sakra mohl být ten Bran zač. V žádném případě by mě tedy nenapadlo stínové stvoření, které jsem si pak po celou dobu představovala jako Bubáka z pohádky Legendární parta (no neříkejte mi, že v tom Brana nevidíte xD).
Každopádně já si spíš představovala, že se jedná o nějakého upíra nebo tak, to bylo možná bylo více hororové.
Ale celý ten nápad z uvězněnými dušemi byl nakonec vcelku zajímavý a moc dobře pojatý. Jedna z nejděsivějších věcí v knize pro mě bylo město duchů Flinton a jeho obyvatelé, kteří zemřeli a upadli v zapomnění. Brrr. A ještě jakým způsobem zemřeli, dvojité brrr.

No rozhodně se těším na další knihu.

P.S. Líbilo se mi, že jsme dlouho nevěděli, kde je vlastně pravda, co si historie domu a tragédie rodu Myricksů týče. Ovšem jsem se stejně přikláněla k Branově pravé verzi událostí. Ne jako Daniel: "Ale tenhle říká, že Bran je zlý. Takže to musí být pravda. Když ale na druhou stranu Bran tvrdí, že zlí jsou oni. Takže to musí být pravda. Ale ona tvrdí, že Bran je ten padouch, takže to musí být pravda. Jenže Bran zase tvrdí, že padouch je matka, takže musí mít pravdu on."
Bože! Dane! Udělej si už prosím nějaký názor!
Omlouvám se, že takto přehráním, ale když v knize to bylo v jednu chvíli fakt jak pingpongový míček :DD

1 03.08.2024

(SPOILER) Fascinuje mě, jak se mi vždycky recenze (komentář) ke knížce píše sama od sebe v hlavě, ale jakmile knihu dočtu, tak mám v hlavě úplně prázdno :D Pokud by někdo mé komentáře nějak sledoval, brzy by si všiml, že mám problém s tím, aby myšlenka měla hlavu a patu, ale to je prostě tím, jak ze mě slova někdy doslova tryskají :D
Každopádně jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala. A myslím, že tomu nejvíce pomohlo blížící se seriálové zpracování. Chtěla jsem prostě nejdříve zhltnout předlohu.
Upřímně jsem ji dlouho přehlížela, protože mi vždycky přišla jen jako taková kopie mého oblíbeného Jeden z nás lže. (Ta obálka tomu taky zrovna nepomohla :D) Ale to jsem se sakra spletla. Miluju YA thrillery a jak Karen McMannus, tak Holly Jackson píší poutavě, ale každá má svůj osobitý styl. Tudíž nelze srovnávat.

Nicméně kniha jako taková možná měla trošku pomalejší rozjezd, ale ten naštěstí netrval moc dlouho. Příběh rozhodně nebyl tolik předvídatelný, jako u jiných "detektivek" podobného typu. Upřímně jsem to rozuzlení vůbec nečekala. Měla jsem spoustu teorií, jednu divnější než druhou. Napadlo mě třeba, že ta dívka v podkroví je Becca a Andie je celou dobu doma. To by byl plot twist co? :D Ale to by samozřejmě nedávalo smysl. Pak mě napadla taková klišé zápletka, a to nějaké ztracené dvojče. No rozhodně by mě nenapadlo, že se tu jedná o takovou tragédii omylu. Ty jsou ale podle mě jedny z nejhorších zápletek (myslím jako nejbolavějších pro čtenáře).
Tolik zápletek a zvratů najednou, že to opravdu připomínalo klubko nití, klubko lží, do kterých bylo celé městečko zabaleno. A pominu-li fakt, že police celý případ uzavřela aniž by se snažila tomu přijít nějak víc na kloub a pak to prostě celé vyřeší nějaká "obyčejná středoškolačka" co by Nancy Drew a celé městečko jí ochotně dává výpovědi jen kvůli školní práci, tak musím říct, že kniha mě více než příjemně překvapila :D :)

Ohledně zpracovaní, moc se mi líbí doplňkové prvky v knize jako pracovní protokoly, mapy a stránky deníku. Krásně to příběh doplní. Co bych ale naopak vytkla je oddělování nebo v tomto případě spíš neoddělování některých částí knihy. Například Pipa si doslova v jedné větě bere klíč z pod rohožky a v druhé větě už spí v posteli. Jako pardon? Ale nějaký takový ten prvek ve formě tečky nebo hvězdiček oddělující jednotlivé scény by nebyl na škodu. Stačilo by i obyčejné odsazení řádku. To mě opravdu iritovalo, ale to už bude spíše chyba editu.

Co se týče postav, je tu Andie Bellová jako krásná dívka a nevinná oběť a Sal Singh jako bezcitné vraždící monstrum. A nakonec? Z Andie se vyklubala neuvěřitelně krutá osoba schovaná za krásnou tvářičkou (upřímně mě stále zajímá to její třetí vítězství nad Nat da Silvovou). Ale i přesto bych jí smrt nepřála, naopak jsem doufala, že se někde najde živá. A ze Sala se vyklubala nevinná oběť. Opravdu mě bolelo to, jakým způsobem zemřel. To nebylo fér. To si nezasloužil. Byl dobrým člověkem od začátku do konce. A když už jsme u nevinných obětí, nelze nezmínit chudáčka Barneyho. Bože neumím si ani představit, že by tohle někdo udělal mému psovi. (Prý to byla nehoda, ale kdo ví ...).
Teď ale na trochu veselejší notu. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila hned od začátku. Rozhodně není nijak plochá ani nudná. Líbila se mi ta její fakta, která kolem sebe neustále střílela. S Ravim mezi sebou měli skvělou chemii.
Jen jedinou věc bych hlavní hrdince vytkla, a to to její občasné nelogické chování. Ona vyšetřuje vraždu dvou mladých lidí a doslova jde sama nejen k jednomu, ale rovnou pak i ke druhému vrahovi ... To je skoro jako, když jedním dechem poučujete postavu v knize či filmu ať něco nedělá a pak jdete a otevřete dveře cizímu člověku ... (to je jen příklad, vůbec se mi to nestalo :DD).
Musím ale říct, že jsem nejdřív měla velký problém se jménem hlavní hrdinky. A tím nemyslím Filipa, ale oslovení Pipa. Nevím, zní mi to jako pípa nebo pipina. Ale to je asi prokletí českého jazyka nebo české mentality obecně :DD Stejně tak moc nemusím, když se hlavní postava jmenuje třeba Poppy. Ale to je jen můj problém. Myslím, že jsem si postupně na Pipu pak začala zvykat i když se mi u toho sem tam kroutily nehty :D

Teď by to asi chtělo nějaký závěr, co? Hlavu jsem celkem zvládla, ale pata bude asi trochu kostrbatá :D Jsem hrozně zvědavá na již zmíněný seriál a uvidíme, jak se své knižní předlohy bude držet. Takže závěrem bych asi jen chtěla říct: čaj do jedné ruky, čokorupční muffiny nebo RAVIoly do druhé a jde se koupit zbytek autorčiných knih :DD

P.S. přiznejte se, kdo u čtení knihy taky dostal chuť na čaj?

7 26.07.2024

(SPOILER) Tahle knížka je ztělesněním hesla "náhoda je blbec". V tomto případě spíš "náhoda je někdy fakt blbec". Vezměte si, že jsme mohli být svědky pravděpodobně nejděsivějších dní v životě Adrienne jen díky tomu, že nějaký dopis spadne do sklepa. Ano, to je ta pointa a bez toho by příběh této knihy nebyl. Jen se pozastavuji nad tím, jak málo stačilo, aby se Adrienne v klidu zabydlela, pouze dodržovala pokyny své pratety a nemusela bojovat se šáhlou zombie příbuznou. Ale jak se říká, chybami se člověk učí. A věřte, že Adrienne už nikdy nezapomene svíci zapálit ...

Moje prvotina od Darcy Coates. Už kolem této autorky kroužím strašně dlouho, protože jsem byla hodně skeptická. Bála jsem se, že se nebudu ani jednou bát a že mě bude knížka nudit. No ... to jsem se trochu spletla :D Jako pořád na tom nejsem jak Joey se "Září" (Osvícením btw) z Přátel, že bych ji musela strkat do mrazáku, ale neříkám, že jsem si na tuto scénu během čtení párkrát nevzpomněla :DD
Z knihy se vyklubala příjemná mrazivá oddechovka. Snažila jsem se ji číst spíše po večerech kvůli atmosféře, ale ne vždy to šlo a ve dne málo kdy knížka působila strašidelně.
Ale na druhou stranu když si takhle čtete jen při decentním světle sami v místnosti a máte takovou představivost jako já, tak to pak stojí za to. Já se lekala každého zvuku a dokonce i seřvala přítele, když náhle vešel do pokoje a já se hrozně vyděsila :D

Každopádně jsem hrozně zvědavá na další knížky autorky a doufám, že jejich atmosféra nepoklesne :)

P.S.: kočky jsou nejvíc!

5 10.06.2024

(SPOILER) Nemám slov, jedním slovem: wow! Tohle pokračování rozhodně nabralo nevídané obrátky. Tolik zvratů, tolik emocí, tolik silných momentů... Ani nevím, kde začít. Pořád mám slzy na krajíčků, když pomyslím na chudáka Trace. Takový osud si rozhodně nezasloužil...

Každopádně zpátky na začátek. Musela jsem si příběh trochu připomenout přečtením posledních pár stránek prvního dílu. Obávám se, že by mi pouze Q&A na začátku knihy nestačilo:D Až mě překvapuje kolik jsem toho zapomněla a naopak, co jsem si dokázala zapamatovat. Bohužel mě to čeká znovu, že? A to můžu jen doufat ...

Naši hrdinové z prvního dílu: Connor, Risa a Lev nám trochu "vyrostli". Není se čemu divit. V takových situacích musí každý rychle dospět. Začátek byl klidný, seznamoval nás s novými situacemi hrdinů a měli jsme možnost poznat nové postavy: Miracolinu, Cama a bohužel i Starkeyho...
Miracolina je kupodivu příjemná postava, i když svou slepou vírou v darování desátku může být místy až otravná. Jen mi přišlo, že v některých věcech má na 13 letou holku až moc dospělé uvažování. Můj názor. Ale jsem moc ráda, jak to s ní nakonec dopadlo.
Camovo zrození mě hrozně bavilo, do poslední chvíle vůbec nebylo poznat, o koho se vlastně jedná a co se stalo. Teorií během čtení bylo hodně, ale tohle by mě nenapadlo. Nevím, co si o této situaci myslet...
Rozhodně jsem ale měla velký problém s Camovou vizualizaci. Musela jsem si najít obrázky na googlu a dost to pomohlo :D
Opravdu velice zajímavé zpracování narození již 16 letého jedince s mixem myslí několika dětí. Jeho uvažování o světě, názory a postoje. Moc hezky podchyceno.
No a pak je tu Starkey... Je třeba něco říkat? Arogantní, velice ambiciózní a diktátorský. Uznává jen jeden typ lidí a všechny ostatní je ochoten obětovat, jen aby prosadil svou zvrácenou představu o budoucnosti lidstva. Co mi to jen připomíná?

Jak jsem již řekla, začátek klidný a pozvolný rozjezd a pak doslova BUM! a už to šlo z kopce... (pardon za trochu černého humoru, pastora Dana je mi neskutečně líto). Jeden zvrat za druhým. Autor má styl psaní takový, že vám na konci téměř každé kapitoly spadne brada a někdy k tomu stačí pouze jedna věta.
Konec je samozřejmě otevřený, ale musím říct, že moc hezký, tedy aspoň co se Connora a Leva týče. Scéna v KomBomu na konci je neskutečně dojemná a dohnala mě až k slzám. Haydena mám hrozně ráda a tak si ani nechci představovat, co s ním bude dál. Všech chycených dětí, které pravděpodobně rozpojí je mi strašně líto.

Tato série je neskutečně silná, už dlouho mě u knihy tak nemrazilo. Chování dospělých k dětem mi přijde otřesné. Ano, některé děti by si za své chování zasloužili trest, ale rozpojení? Neboli darování na orgány? Eh, na nějaký "život v rozděleném stavu" jim kašlu. Prostě a jednoduše: usmrcení. Čímž neříkám, že darování orgánů je špatná věc, chraň bože. Ale měla by to být svobodná volba. A rozpojit dítě jen proto, že se o něj nechcete hádat? Tak to už je opravdu hnus.

Bohužel až v půlce knihy mi začalo docházet, že tady něco nehraje. Tohle přece nemůže být vše... A pak jsem googlila a kromě zjištění, že série je v některých školách USA zakázaná, jsem zjistila i to, že se jedná ne o trilogií, ale dokonce o pentalogii! Omg! A samozřejmě nepřeloženou ... Takže vzhledem k tomu, že je mezi 1. a 2. dílem 6 let mezera, bůhví kdy se dočkáme. Můžete jen doufat, že kniha vzbudí dostatečný zájem a budou předloženy i další díly...

P.S.: Ach jo, moc často píšu slovo "neskutečně". Pardon :D

2 16.04.2024

(SPOILER) Chápu, že s novým seriálovým zpracování kniha nemusí každému dávat smysl. První a druhý díl napsán povídkovou formou a ne jako ucelený příběh, který myslím začíná třetím dílem. Fanoušci, kteří začali nejdříve s knihami nebo hrou (jako já) jsou poněkud více v obraze (i když hra s příběhem knih nijak nesouvisí).
Porovnávat seriál s knihami lze i nelze. Některé povídky byly v seriálu zpracovány, jen trochu jinak. Seriál se knižní předlohy nedrží úplně stoprocentně, což nijak nevytýkám. Ale neměli by zabíjet postavy, které v knize normálně žijí :/
A pokud je někdo zmatený v ději povídek, co teprve první řada seriálu, že? :D

Druhý díl mě bavil o trochu více než první, mnoho zajímavých příběhů, opět inspirovaných známými pohádkami. Potkáváme zde spoustu nových postav, které se nám pak na konci hezky sejdou. Marigold stále zůstává mojí oblíbenou postavou, Geralta mám ráda také, o tom žádná, ale Marigold se nám stará o vtipné momenty :D Yennefer jsem nikdy moc nemusela a asi se to jen tak nezmění, na mě prostě moc velká mrcha xD Ale konečně zde potkáváme naše dítě Starší krve - Ciri. Ze, které je na konci dokonce zaklínačka :o
Upřímně doufám, že v dalších dílech budou příběhy našich postav více rozvedeny, hlavně Ciri. Tohle všechno byla taková příjemná ochutnávka a teď bych ráda věděla, jak to celé bylo.
Poslední kapitola, neboli epilog, byla bezesporu nejlepším příběhem. Takové nečekaně vtipné a optimistické a melancholické. Spoustu vtipných momentů a všechny postavy spolu na jednom místě. Samozřejmě, jak známe Geralta a Yen, tak ani jejich svatba se neobejde bez nějakého toho zabíjení :DD

Nicméně mě mrzí, že už mám tyto pohodovější a na čtení pravděpodobně příjemnější díly za sebou. Ale to neznamená, že se netěším na ty nadcházející :)

8 09.04.2024

(SPOILER) Musím říct, že Vězeň z Azkabanu mě neskutečně bavil. Kniha mě pohltila od začátku do konce, už dlouho jsem se tak do něčeho nezačetla. Na rychlosti to sice bohužel nebylo znát, protože člověk musí taky někdy pracovat :D Ale přesto, že se jedná o knížku s téměř 500 stránkami, jsem ji na mé poměry sfoukla celkem rychle :DD
Rozhodně to ale byla po dlouhé době kniha, u které mě vyloženě mrzelo, že ji musím odložit.

Znovu se nám tu objevuje mnoho nového. Nové vyučovací hodiny jako péče o kouzelné tvory, jasnovidectví, starodávné runy, věštění z čísel atd... Nové předměty jako Pobertův plánek či Obraceč času. A samozřejmě nové postavy: Klofan, Křivonožka, profesorka jasnovidectví (jejíž jméno se nikdy nenaučím psát) Lupin, Sirius Black a samozřejmě také hrůzostrašní mozkomorové...
Lupina jsem si okamžitě oblíbila. Hrozně sympatická postava. Stejně jak řekl Harry, zatím nejlepší učitel obrany proti černé magii. Jeho předchůdci ovšem nenasadili laťku příliš vysoko, když chtěli Harrymu ublížit :D
Sirius byl zprvu takový nečitelný a jakoby zamrzlý, ale jeho dopis na konci mě hrozně dojal. Taktéž skvělá postava :))

Co se týče naší trojice, tak jejich charaktery mám tu čest pozorovat už tři knihy. Autorka si s větším rozborem postav moc práce nedala. Ale jak už tu někdo řekl, jsou to přeci jen knihy pro děti a tak je taky musíme brát. Samozřejmě nás starší čtenáře může plochost postav iritovat, ale knížka má jiné klady, které to zachraňují.
Harry je bohužel na hlavní postavu hrozně plochý a takový jakoby bez názoru na cokoliv. Hlavně v prvních dvou dílech a převážně v tom druhém mi tak připadal. Ve třetím díle už se u něj objevují nějaké emoce a jeho postava už začíná získávat nějaké ty barvy. Naproti tomu Ron mi přijde výrazný od začátku nebo určitě výraznější než Harry. On i Hermiona mají od začátku nějaké ty emoce a máte je prostě rádi.
I když mi přijdou oba věčně vzteklí a Hermiona k tomu působí pořád hrozně ustrašeně. Nelíbí se mi, že tam ve většině případů působí jako největší srab. Ale to je jen můj názor. Nejvíce pozornosti její postava dostala, když vlepila jednu Malfoyovi a to je zatraceně dobrá scéna jak v knize, tak ve filmu :D víc prostoru Hermioně prosím...

Pokud jde o záporné postavy, ty už autorce jdou dokonale. Ať jsou to Dursleyovi, kteří jsou na udání sociálce, velice nezaujatý profesor lektvarů Snape nebo bohatý arogantní spratek Draco Malfoy. Všechny tyto postavy spolehlivě nesnášíte ...

Samozřejmě jedny z nejlepších momentů byly Harryho léto v Příčné ulici a pak výlety do Prasinek, které zní prostě kouzelně. Přiznejte se, kdo z vás by si dal máslový ležák :D

Tím už ale končí veškerá legrace... Třetí díl mám nejraději, protože se v něm toho tolik děje, není už tak naivní, ale zároveň ještě není tak moc temný. Prostě něco mezi. Ale teď už jde tzv. do tuhého ...

P.S. musím si teď ale dát pauzu a přečíst si něco tenčího :D

9 07.03.2024

(SPOILER) Bohužel jsem si s komentářem ke knize dala poněkud načas, měla jsem v tu chvíli rozečteno více knih a trochu jsem to nezvládala :D Udělala jsem si během čtení chvíli pauzu (převážně kvůli těm dalším knihám, které mě v tu chvíli lákaly více) a zrovna během příprav mnoholičného lektvaru, což mě udivuje, tuhle část ve filmu totiž naprosto miluju :D
Tajemná komnata je obecně asi můj nejmíň oblíbený díl. Sama nevím proč. Mám ho ráda, to ano, stejně jako všechny ostatní díly, ale mými největšími favority jsou rozhodně trojka a čtyřka. Ale Tajemná komnata se mi kromě té delší pauzy jinak četla velice dobře. Poslední tenký díl :DD
A už nám tu lehce začíná nějaké to temno a znovu zde potkáváme Voldemorta, jen v jiné podobě. Jak už tu někdo zmínil, trochu škoda, že v knize nebyla více rozebrána korespondence mezi Tomem a Ginny. Chudák holka, tomu říkám perný první rok v Bradavicích :(

Máme tu nové postavy (Lockharta prostě dokážete nesnášet i mít rádi zároveň), poznáváme blíže rodinu Weasleyů, která je celá hrozně sympatická (možná až na Percyho xD) a objevujeme společnou minulost Hagrida a Voldemorta a důvod, proč chudáka Hagrida vyloučili ze školy:/
Tím se dostávám k Aragogovi ... No, pro arachnofobiky opravdu skvělý díl s ještě lepší scénou v Zapovězeném lese... Naprosto sdílím Ronovy pocity a obdivuji ho, protože já bych se pavouků opravdu držet nedokázala :DD
Pořád mám v hlavě popis toho, jak je obrovští pavouci nesli do lesa v těch svých chlupatých... no brrr fuj. Připomnělo mi to scénu z Hobita xD

Co se týče naší hlavní příšerky - Baziliška, opravdu jsem čekala, že celá finální bojová scéna bude nejméně na 3 stránky (jenže tohle není Zaklínač, víme?) a byla jsem celá napjatá, ale nakonec celou práci odvedl hlavně Fawkes a Harry Baziliška "jen" dodělal :D Ano, ve filmu to bylo taky tak, ale byla tam aspoň trocha napětí, tady to bylo takové šup šup a konec :D

Ale jinak se mi tento díl opravdu líbil, hlavně scéna s vrbou Mlátičkou, Ronovým Hulákem a obecně scény s Ufňukanou Uršulou.

Momentálně jsem už za polovinou třetího dílu, tak snad tentokrát komentář přidám hned a nebude tak kostrbatý :/

7 29.02.2024

(SPOILER) Tenhle díl mě opravdu nechtěl pustit. Ano přiznávám, že jsem si během čtení udělala pauzu, ale to jen proto, že mě zlákala jiná kniha :D Celá část s vězením byla hrozně zajímavá, takže nechápu proč jsem knihu odložila. Ale jakmile jsem se k ní vrátila, už jsem ji neodložila. Příběh měl krásný spád, zajímavé zvraty. Prostě poutavé čtení, jak je u autorky zvykem. Musím přiznat, že jsem si zamilovala Adriana. A strašně mě mrzí, jak se k němu Rose chová. To stejné dělala i Masonovi a to jediné mi na postavě Rose opravdu vadí. Nemám ráda, když někdo někoho využívá, jen aby nebyl sám nebo aby na někoho zapomněl. Vím, že až tak hrozné to není, ale působí to tak. Sama jsem zamilovaná, takže dokážu pochopit, že se Dimitrije nechce vzdát, ale to neznamená, že to "bude zkoušet" s někým, kdo je jí bezmezně oddaný jen aby se přes něj dostala - to je pro mě využívání :/ Ale jinak mám Rose samozřejmě ráda, hlavně ten její humor. Lissa nás v tomhle díle hodně překvapila a jsem strašně zvědavá, jak se bude vyvíjet ta její rodinná linka. Závěr dílu byl samozřejmě šokující. Nemůžu se dočkat, až se vrhnu na poslední díl, i když musím přiznat, že mi tahle série bude neskutečně chybět :(
Naštěstí tu ale ještě máme spin-off, tak snad jeho kvalita bude aspoň z poloviny stejná jako u VA.

19.02.2024

Harry Potter je mojí srdeční záležitostí snad celý život. Filmovou sérii miluju a je úplně jedno kolikrát jsem ji už viděla, nikdy mě nepřestane bavit. V kině jsem byla asi jen na posledních dvou dílech, protože jsem téměř stejné stará jako samotná knižní série :D Je mi až hanbou, že jsem se do knížek pustila až v dospělosti, ale jak tu mnozí říkají "lepší pozdě, nežli nikdy". Harry Potter se řadí mezi ty knihy, které by si měl přečíst každý. Opravdu se klaním paní Rowlingové, že to nevzdala a své dílo nakonec prosadila (přestože ji s tím mnoho lidí poslalo někam...)

A mimochodem, jen Rowlingová dokáže, aby vám bylo líto létajícího klíče ... :D

Velice oceňuji, jak věrně se film drží knižní předlohy (tedy, co se zatím prvního dílu týče). Ano, něco bylo pozměněno a něco vynecháno. Ale kniha vám tak alespoň krásně doplní ten příběh, který už všichni tak dobře známe z televizních obrazovek.
Určitě se hned vrhnu na druhý díl, i když vím, že potom už to bude výzva, co se tloušťky týče :D

11 05.10.2023

(SPOILER) Přesto, že je kniha určena spíše mladším čtenářům, jsem velice ráda, že jsem s jejím přečtením pár let počkala. Mám obavy, že pro některé mladší čtenáře by toto téma mohlo být ... já nevím ... poněkud složité? Nevím, jak to popsat. Chci tím říct, že i přesto, že mi je 24 a už některé věci vnímám daleko jinak, než v pubertě, vím že by mě kniha zasáhla daleko víc, kdybych byla matka. Je to zajímavé a citlivé téma. Hlavně pro rodiče. A nejhorší je, že to ani není tak moc nereálné. O právu na život bychom mohli složitě debatovat, ale přesto ... je "lepší" "zabít" plod, který ještě není pořádně vyvinutý a nepoznal život a nebo je "lepší" "zabít" mladého člověka, který si už nějaký život zakusil?

Autor toto téma uchopil a velice dobře ho pojal. S takovými tématy se musí zacházet opatrně, je třeba je umět čtenářům vysvětlit. A myslím, že panu Shustermanovi se to povedlo. Neříkám, že se zde nenajdou nějaké nezodpovězené otázky, ale většina tématu je poměrně srozumitelně vysvětlena.

Kniha ubíhala velice plynule a bavila mě od začátku do konce. Dokázala ve mě vyvolat husí kůži a nepříjemný pocit uvnitř, což oceňuji. Chvílemi máte pocit, že čtete jen další young adult dystopii, kde se děti snaží utéct před systémem a stihnou se do sebe i zamilovat, ale pak se přistihnete, že ve vás myšlenka celé knihy hlodá a hlodá a donutí vás se zamyslet. A že opravdu přemýšlíte...
Kniha ve mě dokázala občas vyvolat takový šok, že jsem si musela rukou zakrýt ústa.
(Ani nevím, proč se to vlastně dělá - kvůli potlačení výkřiku, který málokdy přijde? .... Další věc k zamyšlení :D )
Hlavně pokud se jedná o scénu s rozpojením ... z pohledu "pouhého čtenáře" si říkáte: "hmm, čekal jsem to horší, tak hrozné to zas nebylo". Ale když se zkusíte do scény opravdu vcítit a představit si tam sebe ... není vám z toho moc dobře, co?
Nezajímavější a asi nejnepříjemnější část knihy ... A je úplně jedno, jak velký kr**én to byl ...

Postavy mi byly sympatické, kupodivu jsem si asi nejvíc zamilovala Leva. Ze začátku mě trochu štval, ale pak se změnil a štval mě ještě víc :DD Neumím to vysvětlit, ale mám ho z naší trojice asi nejraději. Jen doufám, že to s ním dopadne dobře. Co se týče Connora a Risy, tak ti nám během knížky taky pěkně "vyrostly".
A já jsem hrozně zvědavá, kam je jejich cesta dál zavede ...

5 19.09.2023

Tak nejdříve jsem začala s hrou, která mě naprosto uchvátila. Bohůmžel jsem ji nikdy nedohrála a tak jsem začala znovu. Tentokráte ji už dohraju. Do toho jsem začala sledovat seriál, který se knižní předlohy drží mnohem více, než hra. A mě příběh jako takový tak moc zaujal, že jsem začala uvažovat nad knihami. Věděla jsem o nich už dávno, jelikož jsem celou sérii zakoupila příteli. A vždycky mě odrazovala délka kapitol, obecně nemám ráda, když kapitola trvá 30-50 stran "bez přestávky". Mám raději více kratších kapitol :D Ale seriál mě navnadil opravdu hodně, tak jsem si řekla, že to zkusím.
Takže jsem v jednu chvíli hrála hru, koukala na seriál a četla knihu. Eh, já trubka, občas se mi to trochu motalo xD

Kniha mě ale opravdu mile překvapila, doteď žasnu nad tím, jaký svět dokázal pan Sapkowski vytvořit. Je to až neuvěřitelné. Samozřejmě bájní tvorové a různí nelidé převzatí z veškerých mytoligí a městských legend. Ale vytvořit vlastní svět s tolika postavami, které nejsou nijak ploché či nudné, to je umění. Tolik jmen, tolik míst, tolik postav, tolik stvoření, tolik příběhů. Opravdu smekám. Chtěla jsem původně začít až 3. dílem, ve kterém se začíná odehrávat hlavní příběh, protože na ten jsem hodně zvědavá, ale byla jsem přemluvena ať si přečtu i povídky. Jsou prý mnohem pohádkovější a mnohdy odlehčenější než hlavní příběh. Nu, uvidíme. Kromě kapitol, s jejichž délkou asi budu prostě krapet bojovat, mi občas dělá problém i samotný styl psaní autora. Není špatný, to vůbec. Jen si na něj asi musím zvyknout. Některá slova jsem si musela i hledat :D

Nevím, zda budu v sérii pokračovat ihned, ale brzy určitě ...

11 05.09.2023