Noshelfcontrol komentáře u knih

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych tuto sérii dočetla. Zopakovala jsem si první a druhý díl a musím říct, že Asylum je už pro mě taková nostalgie. Četla jsem ho 3x, zatímco Sanctum "jen" 2x. To je tak, když si musíte příběh před každým dalším dílem oživit :DD
Pak jsem se celá natěšená vrhla na Katakomby. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Prostředí New Orleans a těch dalších měst mě hrozně bavilo. Velká změna oproti NHC a Brookline. Jen nevím, jestli je New Orleans opravdu takové, jak ho autorka popisuje... jako by bylo celé takové špinavé a žili tam jen divné existence. Ale co já vím, nikdy jsem tam nebyla :D Ale přála bych si jet po té silnici vedoucí přes jezero :D

Každopádně příběh byl velice zajímavý, poutavý a napínavý. Občas se sice lehce táhl, ale to se dalo v pořádku zvládnout.
Jen mě moc mrzelo, že autorka nás tak hrozně dlouho napíná a najednou bum a konec. Trochu mi to připomnělo poslední řadu Hry o trůny, kde několik let napjatě sledujete příběh a pak pár dílů a je konec.
Prostě by si ta finálová část podle mě zasloužila více rozvést. Ke konci to nabíralo opravdu grády a pak už jen scéna v nemocnici. Čekala jsem prostě, že to nebude tak jednoduché :D
No a pak už jen malé mínus a to vztah mezi Danem a Abby, autorka tam celou sérii něco spiklencky naznačuje a nakonec co? Mají se vůbec rádi? Samozřejmě, že nečekám kdovíjaké líbačky, ale proboha vždyť jim je 18 let, tam bych očekávala něco trochu víc než vztah jak ze školky xD

Ale aby to nebylo zase jen negativní, moc se mi líbila zápletka s Danovými rodiči. A jejich propojení s předešlými díly. Líbí se mi jak potom spousta věcí začne dávat smysl. I další postavy, které se zde objevily mi byly hrozně sympatické. Možná až na Sabrinu :D

Jen mě mrzí, že se musíme s Danem, Abby a Jordanem už jednou pro vždy rozloučit. Jejich dobrodružství mě opravdu moc bavila. Milovala jsem Jordanův smysl pro humor. A i když se mi moc líbily všechny díly této série. Asylum bude pořád moje srdcovka ;-*

1 13.04.2023

Ideální čtení před Vánoci. Mě se to bohužel trochu protáhlo :D Knížka dovede navodit příjemnou vánoční atmosféru. Sice už nepatřím do cílové skupiny, ale i tak mě tohle oddechové čtení bavilo. Seriál jsem loni shlédla a oblíbila si ho. A dostala jsem hroznou chuť přečíst si knižní předlohu. Nemohou říct, které zpracování se mi líbilo více. Každá verze měla něco svého.
Měla jsem jen trochu problém představit si jak vypadá knižní Lily :D
Hrozně se mi líbil Dashův chytrolínský kousavý humor. Dámy uznejte, že je to prostě sympaťák :D Lily se mi taky místy líbila, ale občas jsem nechápala to její smýšlení. Na mě byla sem tam trošku moc dětská. Ale měla naštěstí i světlé chvilky. Dva autoři a každý si píše "svoji" postavu - zajímavý nápad. Myslím, že se jim to moc povedlo.
Určitě si knihu přečtu zase před letošními Vánoci, aby mi zase pomohla nasát vánoční atmosféru :)

P.S. Jsem beznadějný romantik, takže příště bych ocenila o jednu pusu navíc :DD

1 12.01.2023

(SPOILER) Tak chemie mezi Ciou a Tomasem je zase ta tam... Celkově mi Tomas přijde jako takový nemastný neslaný charakter, což mě mrzí. Samozřejmě si to mohu myslet jen já, ale chybí tam něco, kvůli čemu by se do něj čtenářky zamilovali... Přišlo mi, že jeho postava neměla dostatečný prostor a nebyl u něj vidět takový rozvoj jako u Cii. Ani toho moc nenamluvil. Je zde prostě takový nevyužitý potenciál.
Autorka se snažila o romantickou linku, což chápu, protože ta je občas v knize potřeba, ale bylo to takové strojené, málo uvěřitelné, bez emocí. V druhém díle jsem měla naději, protože ta chemie se tam na chvíli objevila, ale pak zase zmizela.
Stejně jako jsem u prvního dílu psala, že větší chemii měla Cia s Michalem (toho je škoda :'/), tak tady jsem zas cítila chemii víc mezi Ciou a Raffem. Raffe byl zajímavá postava, sice by si taky zasloužil více prostoru, ale rozhodně jste se do něj dokázali vžít více jak do Tomase.

Každopádně když pominu nedostatečnou romantickou linku, závěrečný díl mě opravdu bavil. Občas se sice lehce táhl, ale i tak byl zajímavý. Dozvěděli jsme se více o samotném Testování a o lidech, kteří se kolem něj pohybují. Také Cia se nám více rozvinula. Sice zase místy působí jako dokonalý nadčlověk, co nedělá chyby, ale to se dá přejít.
Dostala úkol, který rozhodně není jednoduchý. Hlavně z morálního hlediska. Musí se rychle rozhodnout komu může věřit a pak vše naplánovat.
Ale zdá se mi, že někdy až moc přemýšlí, trvá jí trochu déle se rozhodnout. (Já vím, mě se to povídá, když nikoho zabíjet nemusím :D) Ale občas je asi potřeba odložit svoji naivitu a nevinnost stranou a vidět věci takové, jaké skutečně jsou.
Ale byli byste ochotni zabít, kdyby to mělo změnit svět k lepšímu? Toť otázka.

Scéna se Zeenem mě opravdu zasáhla, ale to protože jsem celkem citlivka :/ opravdu to bylo moc smutné, viděli se po takové době a on jí zemře v náručí. Škoda, že jeho smrt byla taková šup šup a konec. Čekala jsem trochu delší a emotivnější chvíli, bohužel ale ani Zeena jsme neměli moc šanci poznat.

Je zde ale něco k zamyšlení, jelikož ani náš svět není zdaleka dokonalý a já jen se bojím, aby se něco takového nestalo i nám.
Špatné vůdce můžeme vidět všude ve světě a můžeme se jen modlit, aby se věci brzy změnily...

1 19.09.2022

Tak přeci jen se trochu té chemie mezi Ciou a Tomasem objevilo :D Pořád ne tolik, kolik bych si u takto zamilovaných lidí představovala, ale rozhodně už to vypadalo míň jako láska ze školky, viz první díl :D

Ale teď ke knize. Opět lehce pomalejší rozjezd stejně jako u prvního dílu. Ale jakmile jsem se přehoupla přes polovinu cca, pak už mě kniha nechtěla pustit. A kupodivu jsem ji nečetla tak dlouho, jak jsem myslela. Vím jen, že mi začátek trval dost dlouho a posledních asi 100-150 stránek (cca :D) jsem přečetla během dvou dnů xD Upřímně, takhle rychle jsem knihu už dlouho nezhltla. Prostředí univerzity mě hrozně bavilo. Zajímavě znějící předměty, které by člověk hned chtěl studovat. Až se mi zastesklo po školních letech, ale nás naštěstí za špatné odpovědi nezabíjeli :I

Děj pro mě začal být hodně zajímavý, když začala výuka a stres tak z knihy jen sálal. Samozřejmě, že se vedení Cii bojí a chce jí toho tedy naložit co nejvíc, aby ji zlomili.
Nechápala jsem jak to Cia dělá. Ale to už jsem zmínila u prvního dílu, že je naše hrdinka tak trochu nadčlověk :D
Část se Zasvěcováním byla také hrozně zajímává, jen jsem si ji bohužel tak neužila kvůli nedostatku času na čtení.
Autorka nám zde představila spoustu nových vedlejších postav. Hezky vykreslené osobnosti každé z nich. A taktéž rozvíjení hlavních postav. Například již zmíněného vztahu Cii a Tomase. Dále jsem si celkem oblíbila Iana a Enza. A samozřejmě jsem nenáviděla Damona. A kdo taky ne, že? Závist je neskutečně mocná. A co člověk neudělá pro vlastní úspěch.
Občas mi ta Ciina geniální mysl už přišla trochu přes čáru. Skoro nikdy nepotřebovala pomoc, vždycky si poradila sama na všechno přišla sama. Nechápejte mě špatně, jsem feministka :D Ale mělo by to působit trochu reálně a hlavní hrdina nemůže být 100% neomylný. Ale to nám autorka vynahradila Ciinou důvěrou v lidi, která je občas lehce naivní.
Co kapitola, to nějaký zvrat a napětí. Samozřejmě ten závěrečný zvrat mě opravdu zasáhl. Ještě teď se vidím, jak lapám po dechu a přikrývám si ústa rukou. A věřte mi, že není snadné, aby mě kniha takto vykolejila...

P.S. opět mě mrzí zdejší srovnávání s HG. Podobnost tam možná trochu je, ale to je snad jedno ne? Obdivuji, že někdo dokáže napsat vůbec nějakou knihu, natož celou sérii, která se stane bestsellerem. Přijít s úplně novým, nikde nepoužitým tématem je opravdu těžké, každý se někde inspiruje a dokud to opravdu není vyloženě opsaný děj, tak bych to kopírováním nenazývala. Ale jak jsem již zmínila ... závist je mocná ...

P.P.S. No a já jdu zjistit, jak to vlastně celé dopadne :D

27.07.2022

Byť trochu podobná jiným knihám (např. Hunger Games nebo Labyrint), Univerzita výjimečných má spoustu jiného, co nabídnout. Jak už tu již někdo zmínil, srovnávat a možná i "hejtit" podobnost s HG není úplně na místě. V dnešní době je hodně těžké přijít s něčím novým. Tolik různých příběhů bylo napsáno i v různě pozměněných verzích, proto obdivuji, že ještě stále vznikají nové knihy.

Příběh byl poutavý, možná se kápanek pomaleji rozjížděl, ale jakmile naši hrdinové s Pětijezeří dorazili do Tosu, příběh nabral celkem zajímavý spád. Celá část s Testováním (alespoň 80% knihy) se četla hrozně dobře. Samé zvraty a napínavé momenty. Občas se možná příběh lehce vlekl, ale to málokdy. Já tedy hltala každou stránku. Zpozorovala jsem u sebe stejnou reakci či pocit jako například u Dlouhého pochodu od Stephena Kinga, kdy jde o nějakou zkoušku a vy si říkáte: "Hmm, to bych chtěla taky zkusit, zajímalo by mě, jak daleko bych se dostala. Vždyť přeci maximálně vypadnu a půjdu domů ne? Že?" ... Ehm ne. :D

Musím říct, že když jsem četla část se Ciinou samooperací, dost jsem u toho křivila obličej bolestí i za ní ... Tohle bych v životě nezvládla.
A když jsem u knihy dostala hlad, cítila jsem se provinile, když jsem viděla z čeho musí přežívat oni :( I když se tam občas měli líp jak já :DD

Každopádně hlavní hrdinka velice chytrá, někdy až moc :D Zdálo se, že snad ví a umí úplně všechno, teda až vybíraní lidí, kterým lze věřit, ale psst!
Kdo to taky dnes umí, že?
Jediné, co jsem v knize postrádala, byla chemie mezi Tomasem a Ciou. Možná je to jen můj pocit, ale vzhledem k tomu, že už jsem nějakou tu knihu s hlavní dvojicí četla. Musím říct, že už jsem zažila větší chemii a uvěřitelnější city, než mezi těmito dvěma. Čímž neříkám, že by Tomas nějak vadil, to ne. Jen tam něco chybělo, něco, co by z něj dělalo takového toho nezapomenutelného idola žen jako například Peeta z HG nebo Čtyřka z Divergence (ne opravdu se nesnažím srovnávat, jen jsem dala příklad dvojic, mezi kterými to fakt jiskří :D)
Celé mi to připadalo takové náhodné? Nucené? Strojené? Já nevím. Jako "známe se už odmala, velcí kamarádi jsme sice nebyli, ale asi tě miluju" :D
Omlouvám se všem fanynkám Tomase a Cii (Tocii? Uh ne, to zní skoro jako Tosu xD Ne, neumím vymýšlet tyhle "ship names"), ale třeba mě pokračování o jejich lásce přesvědčí více ...

Mimochodem mnohem větší chemii jsem cítila mezi Ciou a Michalem. Tam bych tomu "jiskření" uvěřila snáze.

Proč jsem odebrala jednu hvězdičku? Ani ne tak za pomalejší rozjezd knihy a ani ne tak za knihu samotnou, jako spíše za český překlad. Občas tam bylo neskutečně moc chyb a některé věty moc nedávaly smysl. Ale jak se říká: I mistr tesař se někdy utne. Nejsem kdovíjaký pedant na gramatiku (koneckonců to vidíte v mých komentářích sami :D), ale některé věty občas daly zabrat na pochopení.

P.S. Každopádně jsem se asi zbláznila, nebo spíše lidi v mém okolí, protože jsem k Vánocům dostala skoro všechny ostatní knihy Joelle Charbonneau, nebo jak se můj přítel jednou přeřekl a zeptal se mě, jestli pořád čtu to Chardonnay :DD

4 13.02.2022

(SPOILER) Kde jen začít? Tenhle díl byl opravdu jiný než ty předchozí, a nemyslím tím teď změnu prostředí.
Jedním slovem byl ... temnější. Takový místy až depresivní, ale zároveň napínavý. Takže vás při čtení někdy až bolí srdce, ale jste tak zvědaví, co bude dál, takže to přecházíte. Samozřejmě, jak už se zmínila spousta lidí tady, změna prostředí sérii jen prospěla. Stejně tak, jako když naši hrdinové vyrazili na výlet do hor.

A znovu, stejně jako někteří čtenáři, jsem měla i já špatný pocit z Dimitrije. Rozhodně se mi jako Strigoj nelíbí a (omlouvám se jeho fanynkám) možná bych byla raději, kdyby umřel. Když už ne na konci předchozího dílu, tak alespoň teď. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby byl naživu (jako člověk) a žili spolu s Rose šťastně až navěky. Ale to se zdá být nemožné. Možná se jim podaří ho "oživit", kdo ví? Ale za jakou cenu? Má se Rose pořád jen trápit? Nejdřív se zamiluje do muže, se kterým nemůže být. Pak ho zabijí. Vlastně ne, to by bylo málo dramatické. Stane se z něj krvežíznivé monstrum. Rose se ho vydá hledat a splnit tak slib, který si dali. Ale to je jak hledat jehlu v kupce sena. Přesto ho ale najde. On jí vězní a mučí, psychicky i fyzicky (nechci přehánět, ale tak mi to jako čtenáři připadalo). A přesto ho pořád miluje. Nakonec se jí ho podaří zabít. Podruhé vidí lásku svého života umřít. A když se s tím začíná pomalu, ale jistě vyrovnávat, dostane od něj vzkaz, že si pro ní jde.
Teda páni! Mě je té Rose teda sakra líto. Málokdo by tohle dal. A celý osud, který má pro tuto nebohou dívku, autorka připravený, mi přijde opravdu krutý. Tím nechci nějak špinit jméno Richelle Mead, ale proboha? Nezaslouží si ta holka aspoň na chvíli být šťastná? Třeba s krasným a hodným klukem, který by jí snesl modré z nebe? (opět se omlouvám fanynkám Dimitrije, ale Adrian je asi spíš můj typ :D) I když potom, co se stalo Masonovi (další beznadějně zamilovaný do Rose), bych se měla o Adriana začít bát :D :(

Doufám, že jsem to nepřehnala, ale čerstvě po přečtení, ze mě emoce přímo tryskají :D Chci jen říct, že pasáže, kde byla Rose a Dimitrij se mi hůře četly. Cítila jsem, jak je jejich láska toxická. Nebo spíš to, co cítil Dimitrij k Rose, ať už to bylo cokoliv. Rose měla zlomené srdce a dala by cokoliv za to, aby byl naživu + byla zdrogovaná kousnutími. Ale Dimitrij ji vnímal jen jako trofej, objekt či něco takového. To není láska. Proto mi jí bylo celou dobu tak hrozně líto. A když se vrátila domů, zalil mě pocit úlevy. Tedy ovšem než jsem se dostala na konec...

Ale abych řekla i něco pozitivního. Upřímně doufám, že když už si prošla tím vším, tak toho Dimitrije sakra vrátí do života. A on se jí má sakra co omlouvat! :D
Rusko a celý jeho popis se mi líbil. Tak, že bych se tam nejradši podívala. Rodina Belikovových byla hrozně sympatická, tyhle pasáže jsem si užívala. Oblíbila jsem si i Sydney a Abeho. Teda ale musím říct, že ten zvrat byl bomba. Vůbec by mě to nenapadlo :o

Takže teď jen doufat, že i přesto, že naší hrdinku čeká ještě dlouhá cesta, tak snad na to tentokrát už nebude sama.

1 18.08.2021

(SPOILER) Krásný, nevinný, možná lehce naivní vánoční příběh. Lépe bych tuto knihu asi neshrnula. Věděla jsem, že už je trochu mimo moji věkovou kategorii, ale nedá se nic dělat. Stárneme, ale knihy zůstávají. Bohužel si za to můžu sama nebo spíš moje lehká posedlost young adult žánrem. Však já z toho jednou (mentálně) vyrostu, ale naštěstí i naneštěstí takových knih na mě čeká ještě hromada v mé knihovně :)

Ale ted k romantickému příběhu Sierry a Caleba, donutilo mě to přemýšlet o vztazích na dálku. Obdivuji jejich sílu a odhodlanost do toho jít. Sama jsem si už vyzkoušela vztah na dálku a to nebylo žádných 16h cesty jako mezi S a C. Kdepak. Pro mě i o tolik hodin kratší cesta, než ta jejich, byla problém. Naštěstí to ale nebyl ten pravý. Toho jsem našla až v novém městě o 2 ulice dál :D Ale proč tu vůbec píšu o sobě proboha?
No nic, toho si nevšímejte :D
Chtěla jsem jen říct, že vztah na dálku chce opravdu kuráž a trpělivost. A opravdu doufám, že jim to vydrží, a že nejspíš spolu budou v budoucnu provozovat farmu na vánoční stromky po Sierřiných rodičích. Nebo budou žít v Californii s Heather a Devonem a každou zimu jezdit na dovolenou do Oregonu. No ale co potom bude s Rachel a Elizabeth? Zapeklitá situace. Ale já věřím, že ti dva si nějak poradí a ať budou kdekoliv, budou kolem sebe mít samé dobré přátele. A tak by to mělo být nebo ne?

3 22.02.2021

Hrozně mě mrzí, že jsem na knihu neměla vůbec čas. Tento rok byl pro všechny náročný a můžeme jen doufat, že to brzy skončí. Každopádně mnohdy jsem neměla vůbec chuť a energii číst. O to víc mě to mrzí, protože jsem se na knihu hrozně těšila až vyjde, a pak ji takhle odbudu? Nepřijatelné! Naštěstí se mi podařilo poslední čtvrtinu zhltnout už opravdu jedním dechem. Protože když knížku čtete klidně i x měsíců (trapné já vím), tak už pomalu zapomínáte samotný příběh a vytrácí se atmosféra. A kniha jako tahle si rozhodně zaslouží pozornost a být přečtena v mnohem kratším čase :/ Rozhodně to chci někdy napravit a knihu přečíst znovu a najednou.

Ale teď už k samotnému příběhu. Myšlenka knihy mě rozhodně překvapila, nečekala jsem až takové propracování. Autorka si opravdu poradila s detaily. Využila všechny prostředky k tomu, aby vás nechala do poslední chvíle napnuté. A právě proto mám Karen M. McManus ráda, už její první kniha Jeden z nás lže mě naprosto uchvátila, tu jsem hltala stránku za stránkou. Nemohu tyto knihy srovnávat vzhledem k odlišnému prostředí a zápletce. Je možné, že Jeden z nás lže u mě lehounce převažuje, ale opravdu ne o tolik.

Postavy se mi všechny líbily, moc dobře vymyšlené charaktery, se kterými se lehce sžijete. Prostředí tajemného maloměstečka mám ráda už od éry Roztomilých malých lhářek, hlavně když se tam sem tam někdo ztratí :D
Příběh nabíral na obrátkách každou kapitolou, několik nečekaných zvratů. A upřímně, většinou si závěr domyslím hodně brzy, nebo tuším kdo je vrah už třeba v půlce knížky. Ale tady? Tahle postava mě upřímně vůbec nenapadla :o Autorka vás jen tak nenechá si poskládat dílky skládačky dohromady. Ale to je u thrillerů a zvláště detektivních nesmírně důležité.

Já jsem velice spokojená a nehorázně se těším, až si přečtu pokračování Jeden z nás lže. Takže .... Jeden z nás je na řadě .... je na řadě :D

05.12.2020

Tak a je to tady... Ti, kteří už nějaký ten pátek čtou, jako já, musí vědět, že v každém příběhu je občas "zapotřebí" obětovat jednu z hlavních postav. Nemáme to rádi, nelíbí se nám to a nadáváme na autory.
Já osobně to autorce za zlé nemám. To ovšem neznamená, že mě to nebolelo. Prožívám tu bolest stejně jako ostatní čtenáři. Ještě po zavření knihy jsem byla chvíli trochu v šoku. Ale nechci to zase přehánět.
Vždycky když to začne v nějakém vztahu vypadat nadějně, tak musí přijít rána (není to ale naštěstí pravidlo).

Každopádně kniha měla pomalý rozjezd a jak už jsem zmínila u jiných knih a u dalších ještě zmíním, já se prostě jen tak do nějaké knihy nezačtu hned na začátku.
Rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří mají knihu za dva dny hotovou :D

Ale u VA už jsem si zvykla, že i přes pomalejší průběh, který vás baví, ale úplně nezachytí, přijde prudký spád událostí a poslední třetinu knihy přečtete jedním dechem :D

Docela jsem ocenila to, jak se Rose postavila Lisse a konečně jí řekla co si myslí. Třeba ji to aspoň trochu probere. Upřímně v tomhle díle mi Lissa docela lezla na nervy a připadala mi hrozně sobecká. Konečně Rose udělala vlastní rozhodnutí a myslela především na sebe. A vydala se splnit onen Krvavý slib, který dala Dimitrijovi...

Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál a to jsme teprve v půlce...

4 25.04.2020

Takže ... vzhledem ke konci bych očekávala vysvětlení formou pokračování, ale to už nejspíš nebude. A kniha schválně končí stylem "???". Což není myšleno nijak špatně, naopak! Mezitím, co 3 z našich hrdinek čekal happyend, osud té 4. je jeden velký otazník. Vlastně to i celá její postava, že? Ale žádné spoilery.

Druhý díl byl rozhodně napínavější, byť se místy celkem táhl. To ale neznamená, že mě nebavil. Jen jsem stále čekala na nějaký zvrat, který je už u Sářiných knih tak nějak na denním pořádku a zároveň v každé druhé kapitole. Ale samozřejmě nemůžeme srovnávat lhářky a perfekcionistky. Lhářky byly, dá se říct, autorčiným masterpiecem. Hold ty už nic nepřekoná. Pravda, nečetla jsem Hru lží. Ale Perfekcionistky si mě i tak získaly.

Největší zvrat přišel opravdu až v té třetí třetině knihy, a to je podle mě škoda. Každopádně právě tenhle zvrat mne donutil knihu dočíst doslova jedním dechem. A možná by zde byl potenciál pro pokračování ... Kniha není tak zcela ukončená, ale zároveň nijak nervy drásajíc otevřená.
Tato série mne přiměla zavzpomínat na Roztomilé lhářky, jejichž seriálové zpracování bude vždy má srdcovka, (a které také jednoho dne hodlám dočíst :D)

2 25.01.2020

Ehm, no ...
Přemýšlím jak začít. Mám z knihy rozporuplné pocity. Než jsem ji otevřela, četla jsem si pár komentářů (ostatně skoro jako u všech knih), a upřímně jsem se zděsila. Dovolím si říct, že moc lidem kniha nesedla. A kéž bych teď nebyla za naprostou ovci, ale musím s některými spoluuživateli na DK, souhlasit.

Protože naprosto miluji Probuzení Simona Spiera aka Já, Simon, byla jsem naprosto nadšená, že má být pokračování, tentokrát o jiné postavě. Bohužel nadšení ze mě postupně vyprchalo a bylo čím dal těžší pokračovat. Ale nejspíš teď jen dělám z komára velblouda, přesně jako Leah. Nerada si to přiznávám, ale sdílím s Leah spoustu povahových vlastností. Také vidím většinou věci černě a nad vším zbytečně moc přemýšlím. A asi právě proto mě občas tak moc štvala. Říkala jsem si "holka krucinál, probuď se. Dospěj trochu." A pak si bolestně uvědomíte, že jste v podstatě to samé. Ale aspoň mě to donutilo se nad sebou trochu zamyslet.
Zpět ke knize. Četla jsem ji opravdu dlouho. Asi jedno z mých nejdelších čtení. Skoro jsem ji odložila a začala číst něco jiného. Ale když já prostě nerada nechávám knihu rozečtenou. Takže jsem se nějakým způsobem prokousala zdlouhavými pasážemi, plnými divného uvažování Leah. Jak to tu už bylo několikrát zmíněno, prostě by jste ji za to chování dali nejradši facku.
Autorka se opravdu nejspíš jen snažila obnovit ono Simonovské kouzlo. Ale Simon v téhle knize, se mi zdál krapet jiný. Jakoby Becky lehce zapomněla, jaký Simon vlastně je. Ale to samozřejmě může být jen můj dojem.

Ale abych tu neříkala jen zápory, kniha nebyla úplně ve všech ohledech špatná. Od poslední čtvrtiny už se četla trochu líp. Hlavně posledních pár kapitol ubíhalo hrozně rychle (a ne nebylo to proto, že už se "konečně" blížil konec :D). Kapitoly týkající se plesu, mě opravdu bavily. A dokonce jsem v nich našla tu starou známou atmosféru ze Simona.
Nebyl to pro mne úplný propadák, ale na rozdíl od Simona, nevím jestli si Holku mimo rytmus přečtu víckrát.
Normálně bych dala tak 3, možná 3 a půl hvězdičky. Ale celou tuto knihu zachraňuje samotné romantické finále. Opravdu celá plesová scéna se podle mě povedla. A onen konec s emailem, mě donutil zavzpomínat na Simona :) Takže toto kouzelné zakončení zaručilo knize 4. hvězdičku.

Opět zde platí pravidlo: když vás kniha moc nebaví, přesto zkuste pokračovat. Můžete být mile překvapeni :*

4 20.10.2019

Čtenáři, nejen Repliky, ale i ostatních knih, se odjakživa dělí na dvě skupiny: Odpůrci a Příznivci.
Žádná kniha není 100% přijata ani 100% odsuzována. Ale u Repliky jsem našla opravdu různorodé názory, lidé, kterým příběh nesedl a lidé, kteří si knihu opravdu zamilovali. Pak také lidé, kteří knihu kritizují, ale našli v ní i nějaké to plus.
Nikoho nesoudím. Jak už tu bylo mnohokrát řečeno, každý si musí na tuto knihu udělat svůj názor a nedat na názory ostatních.
Já si četla komentáře, jen abych věděla jak je nejvíce efektivní knihu číst :D Opravdu funguje systém 1:1 nebo 2:2.
Musím, ale přiznat, že mi dost dlouho trvalo se do knihy tzv. začíst. Také proto mi její čtení trvalo tak dlouho. Zajímavé to bylo od začátku, ale některé části se trochu táhly. Ale čím více se má Cesta do středu knihy zúžovala, tím více mě příběh pohlcoval.
Upřímně Žlutá část mi malinko připomínala klasické mladistvé klišé, ale líbilo se mi, že aspoň jednou není hrdinka knihy (v tomhle případě, ani jedna ze dvou) úplně stoprocentní topmodelka (a ano říkám to proto, že postavou se hodně přibližuji Gemmě :D).
Modrá část, opravdu zajímavý nápad, na podobný jsem dosud nenarazila. Nápaditě vykreslená podoba Havenova institutu.
Ano romantické části se mohou jevit jako pouhé výplně, ale já jsem prostě sentimentální romantička :D Takže mě tam romantika ani tak nepřekážela. Doufám, že také najdu svého Petea :D
Oceňuji i tu smutnější událost, i když u téhle postavy mě to zasáhlo :(
Zajímavě pojatý příběh ze dvou pohledů, lišící se psychologie obou dívek i jejich pohledy na svět.
Rozhodně jsem zvědavá na druhý díl.

P. S. Moje rada? I když vás třeba kniha ze začátku nebude moc bavit, zkuste pokračovat :)

6 23.06.2019

Jelikož Roztomilé malé lhářky jsou pro mě srdcová záležitost, při zjištění, že autorka přišla s novou sérií s podobným motivem, byla jsem štěstím bez sebe...
Také jsem si vědoma toho, že se chystá i seriál.
U toho jsem více skeptická, protože tam bude určitě mnoho změn oproti knize a to já moc ráda nemám. Proto jsem jedna z mála lidí, kteří se nejdříve podívají na filmové/seriálové zpracování před přečtením knihy. Kniha je pro mě pak takovým rozšířením příběhu... Ale to sem nepatří...
U Perfekcionistek jsem ale musela udělat výjimku... zvědavost a chuť na další Sářin příběh mě přemohly :D
No a žádné zklamání to rozhodně nebylo. Všímala jsem si jistých prvků, které jsou pro autorku typické a jako bych znovu četla Lhářky... napínavé, místy temnější a tajemné. Pět dívek, každá naprosto jiná. Každá má své tajemství. A jak jsem tak četla, mají stejný vkus na mužské jako já :D Také si "umějí vybrat". Nejdříve pro mě byl velice sympatický Alex... co se mužských postav týče, ale to se pak jaksi změnilo :D
Z dívek by bylo těžké vybrat si "favoritku". Každá má něco do sebe, s každou v něčem sympatizujete. Ale nejvíce jsem si oblíbila asi Caitlin nebo Mackenzie.

Druhý díl si nejspíše přečtu až po premiéře seriálu :D Jsem na něj velice zvědavá...snad se kouzlo krásek ještě úplně neztratilo...

2 17.03.2019

Takže... ehm :D Došly mi po tom konci slova? Ano! Jsem zmatená? Rozhodně!

Knížka mě zaujala v knihkupectví a po přečtení obsahu jsem byla na vážkách. Bude to nejspíš zase nějaké klišé typu hvězda se zamiluje do obyčejné dívky. Ano možná tak trošku bylo. Ale! Tohle jsem tedy nečekala :D mám ráda když je do knih zapracováno něco pro zlepšení atmosféry, viz: chaty, tweety, obrázky, policejní rozhovory (to byla pro mě novinka). Hezky to doplní příběh.

U knihy jsem se smála, u některých Ericových myšlenek. Brečela, když se snažil Tessu získat zpátky. Bála se, když vyšlo najevo, co se Tesse stalo a když to pak musela prožít znova. Ale ten konec? Nedokážu popsat svůj pocit lépe, než zmatený. Možná by se to dalo popsat asi takto.
Čtenáři: "Jee aww konečně budou spolu ^^"
Autorka: "Muhehehe, žádnej happyend. Co takhle vás trošku zdeprimovat vy romantický dušičky"

Nevyčítam jí to :D naopak se tato kniha aspoň něčím lišila. Jen... no však vy víte :P

P. S. Byla tu zmíňka o pokračování, slyšela jsem dobře? Jestli ano, tak to se setsakramentsky těším ^^

3 19.11.2018

Konečně jsem dohrabala k tomu, abych si přečetla druhý díl :D musím říct, že mě překvapil. Nemůžu úplně říct, že je lepší jak 1. Pro mě jsou tak nějak nastejno. Ale tady? Střetnutí se Strigoji už ve druhém díle.

Líbí se mi jak se postavy vyvíjejí a vztahy mezi nimi. Jsem moc zvědavá, jak to bude dál :D

Všechny nás v knize zasáhlo a já vím, že jsem nad touto sérií nebrečela naposledy...

No nic, jdu do svojí knihovničky pro třetí díl ;)

3 19.10.2018

Moje první kniha z české tvorby. Nehledě na nízké hodnocení zde, jsem četla spoustu recenzí plných chvály všude na internetu.

Věděla jsem, že kniha bude mít temnější atmosféru a že mi z toho občas asi nebude úplně nejlíp. Ale zvědavost mě přemohla, příběh Viktorie mě tak lákal, že jsem si ji musela koupit. Při čtení jsem mnohdy byla zkleslá a prožívala emoce společně s Viky.
Deprese mi není zrovna cizí a proto mě překvapilo jak dokonale to autorka dokázala vystihnout. Konečně někdo popsal depresi takovou jaká je. Bez obalu. Bez přibarvení. Na co taky, že?
Skoro, jako by někdo popisoval moje myšlenky a pocity z doby, kdy mě deprese sužovaly.

Kniha mi připadala opravdu čtivá, ani jsem nemrkla a byl konec. A u části, kde byl zmíněn vzkaz v knize, jsem měla na krajíčku. Jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo.

Držela jsem hrdince celou dobu pěsti, protože vím, že tohle bych já nezvládla. Obdivovala jsem Viktorii. I když, upřímně bych ji to pěstí někdy nejradši sama vrazila :D
Černooka zde funguje jako metafora, dá se říct. Koneckonců každý v sobě máme svoji temnou stránku, kterou se snažíme vytěsnit. A mezi ní a tou "dobrou" je hranice. Jen ji každý má jinak tlustou. Lidi jako já, Viktorie a další takoví ji mají sakra tenkou. Jiní ji mají tak tlustou, že o ní skoro nevědí.
Ale u každého se alespoň jednou v životě projeví...

P. S. Dávejte si pozor... Černooká může číhat v každém z nás...

8 07.10.2018

Nevím proč je kniha tolik shazovaná. Já byla určitě překvapena. Dlouho mi ležela v knihovně, tak jsem po ní konečně sáhla. Zaujala mě obálka knihy a význam znaku, který se později v knize vysvětlil - 1. hvězda (i když bych neměla soudit knihu dle obalu, ale hold na to se já koukám jako první :D) Dále pak dystopické prostředí, to já ráda :D - 2. hvězda. Postavy, konečně po dlouhé době je hlavní hrdina děvče, samozřejmě střet s mladíkem byl nečekaný, ale bylo mi divné kdyby tam nebyla ani trocha té love-story, bratr hrdinky, rebelové - prostě postavy se mi líbily všechny, a líbilo se mi, že nikdo nebyl tak jednoznačně zlý, ano dělaly příšerné a nehorázné věci, ale bylo tu něco, co je k tomu dohnalo - dalo by se říct, že jim asi přeskočilo :D ale na to si každý udělá názor sám - 3. hvězda. A konečně myšlenka knihy jako taková - typická rozdělená společnost. Já osobně autorku obdivuji, protože dnes je sakra těžké vymyslet něco nového. A spojení dvojčat mi přijde jako hodně dobrý nápad. Takže za myšlenku má autorka 4. hvězdu. Bohužel, i přes mé nadšení z knihy, nemůžu dát 5. Ani nevím proč, zda kvůli tomu určitému zvratu na konci (a všichni víte, co myslím), protože to mě neskutečně zasáhlo. A nebo jestli kvůli otevřenému konci? Já osobně otevřené konce ráda nemám, ale třeba pokračování bude, kdo ví? Ráda bych se dozvěděla jak to vše bude pokračovat, a určitě tu nejsem jediná ...

3 22.09.2018

Líbilo se mi přirovnaní zmíněné níže v komentáři. Jeden z nás lže by se opravdu dalo definovat jako kombinace Breakfast Club, Gossip Girl a Pretty Little Liars. Nikoho nekopíruji.
Ano, postavy a jejich tzv. nálepky se mohou zdát klišé, ale to byl v první řadě účel. Složení typu: nerdka, rebel, sportovec a princezna. Kde tohle dnes nevidíte že? Zároveň to má být ale narážka na to, jak si dnešní mladá generace dává navzájem tyto "nálepky". Kniha poukazuje na více věcí, jako například šikana, deprese, sebevražda, psychopatie, pomluvy, narušení soukromí, ne úplně vhodna výchova a takhle bych mohla pokračovat dále. Chci tím říct, že každý z nás by si v knize nejspíše našel něco v čem se uvidí.

Byla jsem také zvědavá jak dopadne thriller+young adult. Výsledek? Podle mě naprosto super. Napínavé, dojemné, vtipné. Vždy když přišel nějaký zvrat, ani jsem si nevšimla jak mi spadla čelist (což muselo na všech těch veřejných místech kde jsem knihu četla, vypadat skvěle :DD)

Byla jsem přesvědčená, že to udělal někdo z Bayviewské čtyřky (asi špatně napsané, nevadí), nebudu ale říkat koho jsem podezírala :D

Ke konci se mi už ani upřímně nechtělo číst. Ale ne proto, že by mě kniha nebavila. Prostě jsem nechtěla konec. Strašně jsem si užívala její čtení. A doufám, že ta kniha po které sahám teď mě také nebude chtít pustit.:DD

P. S. Shodou okolností tam také půjde o Simona :D

3 23.07.2018

Kniha mě zaujala už v době co vyšla, ale vzhledem k mému kilometrovému seznamu, jsem si ji hned nekoupila, ale i tak jsem ji na něj zařadila. A takhle jsem se cca před měsícem stavila v knihkupectví na obvyklé obhlídce a ještě jednou na ni narazila, a dokonce jsem se dozvěděla, že má další dva díly. Hlavou proběhla ta myšlenka "sakra, trochu jsem zaspala". Ale výhodu to má, aspoň nemusím čekat na pokračování. Tedy jen dokud nebudu mít peníze :D

Knihu jsem tedy ihned koupila, protože při čtení obsahu jsem na ni prostě "dostala chuť". Hlavně, protože téma šikana mi není zrovna cizí.
To byl důvod, proč jsem tolik sympatizovala s Mary. Prošla jsem si něčím hodně podobným jako ona. Až na to, že pro mě je pomsta bohužel nemožná :D
Samozřejmě, že Mary je trochu divná, ale i v tom dobrém smyslu. Kat je prostě typická rebelka a holka od rány, kterou zradila nejlepší kamarádka. A Lillia? Bohatá holka, která zažila také celkem traumatizující věc. O té ale bohužel v knize dál není zmínka. Třeba na to dojde v dalším díle. Co já vím?

Očekávala jsem prostě drama ze střední školy (ale nemyslím to jako narážku). Naopak mě tohle téma celkem baví. To jak autoři rozebírají psychiku jednotlivých postav mladých lidí.

Věděla jsem, že kniha je pomstě. A právě proto jsem se tak těšila až si ji přečtu. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne, když se tři úplně odlišné dívky spojí a vymyslí společně plán na pomstu těm, kteří jim ublížily. Každá je jiná. Každá zažila něco trochu jiného. A přesto se dokáží sehrát.

Teď už jen zbývá otevřít druhý díl a zjistit odpovědi na otázky jako: Jak to dopadne s Reevem? (i když by mi jeho smrt či nějaký trvalý následek zrovna nevadila - pro mě je to prostě kretén) Jak se bude řešit ta noc kdy se Lillia a Rennie vytratily z Alexova večírku? (teda jestli se to bude vůbec ještě řešit) Koho si Alex vybere? A hlavní otázka: Co se to děje s Mary? ...

3 02.05.2018

Už od přečtení popisku mi bylo jasné, že se nebude jednat zrovna o romanci, která bude mít štastný konec. Věděla jsem, že u knihy budu brečet. A to byl důvod, proč jsem její přečtení tak dlouho odkládala. Nerada čtu smutné příběhy, nerada u knih brečím. i když je to pro nás knihomoly občas potřeba, abychom po čtení samých happyendů nezapomněli, že také existují příběhy o smutku, bolesti, a dalších takových pocitech. Bohužel ne všechno musí nutně skončit dobře, a právě to je případ Olivie a Westa, dvou mladých lidí, kteří se do sebe zamilovali za zvláštních okolností ...

Obě postavy jsem si oblíbila od začátku, zvláště Olivii, protože jsme si v některých věcech podobné a právě proto mě to docela zasáhlo ... :(

Moje teorie o tom, jak příběh nakonec skončí se měnily snad s každou kapitolou, chvílemi jsem věděla, že je to ztracené, ale pak se zase objevila malilililinkatá naděje na štastný konec, ale další kapitola tu naději zaplašila. Přála jsem těm dvěma aby nakonec byli spolu (at už živí, mrtví, či někde mezi), opravdu jsem doufala ...
Ale když pak přišla Ta část, tak jsem se div nerozbrečela, opravdu jsem neměla daleko k tomu, abych nepropukla v pláč (ale berte mě s rezervou, jsem hodně citlivá :D)

Autorka zde ukázala, jak snadné je se do někoho zamilovat, když jej poznáte opravdu dobře a rozumíte si, jste jak spřízněné duše. Přesně jako West a Olivia ...

4 05.10.2017