Noshelfcontrol přečtené 105

Hvězdy nám nepřály 2017, John Green

Na první pohled by člověk neřekl, že kniha je již 11-12 let "stará". Nějakou dobu potom, co vyšla, získala i filmové zpracování a stal se z ní boom. Mě v té době bylo 15, takže taková ideální cílovka. Přesto jsem si ale knihu až doteď nepřečetla. V té době to na mě bylo prostě moc smutné a nebyla jsem ještě na svém čtenářském vrcholu :D Všichni to hltali, všichni mi to doporučovali. Ale já pořád ne a ne se k ní dostat. A John Green mezitím napsal spoustu dalších knih, které jsou určitě alespoň z poloviny tak dobré jako Hvězdy. No a teď? O více než 10 let později jsem si řekla, že je čas si některé knihy přečíst. A musím říci, že jsem za to ráda. I přesto, že mě kniha několikrát rozplakala a já z ní měla sny o rakovině. I přesto, že jsem měla potřebu neustále objímat svého přítele a děkovat za to, že jsme zdraví a spolu. I přesto jsem hrozně ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. A myslím, že každý by si ji měl přečíst. Co nevidět bude určitě považována za klasiku a takovou "tu knihu, kterou si prostě musíte přečíst". Někdo tu už zmínil (a to se mi moc líbilo), že kniha samotná je vlastně takový Císařský neduh a i když nám John Green dal daleko lepší konec, než Peter Van Houten, stejně bych si přála vědět, co se s Hazel a její rodinou nakonec stalo. Já vím, že je jasné CO se stalo. Ale chápete mě, ne? P.S. Nebojte se. Osud Izáka, Hazel a její rodiny za Johnem Greenem zjišťovat nepůjdu... :D... celý text

Křiváci 2019, Maureen Johnson

Křiváci mě velmi mile překvapili. Už bohužel nepatřím mezi cílovou skupinu, ale i tak si mě kniha získala a moc mě bavila. Konečně jsem se v nějaké hlavní postavě naprosto viděla (škoda jen, že mi už není tolik co Stevie :D). Taková trochu podivínka, ne úplně typická holka, kterou fascinují zločiny a záhady. Naprosto jsem se do ní vžila. Líbí se mi, jak autorka umí vykreslit povahu introvertů. Každá postava je něčím zajímavá, snad nikdo v knize není bezbarvý. Jo, Ellingham. Škola, na kterou by chtěl chodit snad každý (samozřejmě až po Bradavicích :D). I když mě by tam asi nevzaly, jsem na tom sice stejně jako Stevie, ale postrádám její schopnost dedukce xD Celé prostředí školy schované v lesích vysoko v horách. Skvěle mi to sedlo do zrovna probíhajícího podzimu za okny. Ještě tak mít krb... Jak už jsem řekla, snad všechny postavy si mě získaly. Možná kromě Davida :D Ten je fakt divný a fakt si mě zatím moc nezískal. Například scéna v jurtě? Zahajovací party? Tam byl ten člověk sakra divnej. Takové kluky už jsem taky potkala, člověka se snaží akorát znervóznit a vyvést z míry, ale ne tím hezkým způsobem. Takové věčné nevyřčené utahování si. Musím říct, že z toho bylo nepříjemně i mě. Já bych spíš brala Natea, roztomilý a sarkastický :DD Co se ostatních postav týče: doktorka Quinnová (vážně? xD) chladně vystupující a asi zrovna nemusí děti nebo spíš lidi obecně. Vychovatelka a učitelka Pix, taková mama Minerva co si hraje se zuby. No a ředitel Říkejte-mi-Charles, který mi se svým dvojitým superhrdinským tričkem nejdřív připomněl Sheldona Coopera xD No a pak je tu samozřejmě Larry, k tomu ale žádnou vtipnou připomínku nemám :D Líbila se mi velice zvláštní přirovnání autorky: Blond vlasy, dlouhé a lesklé jako hřebíky. Oslnivě bílé zuby, velké jako dveře od kuchyňské skříňky... Možná je to jen kreativita překladu, těžko říct x) No a na závěr moje oblíbená hláška Janelle: "Já jsem prostě ... trochu zpanikařila. A když panikařím, nosím citrony" Moc se těším, až se k této partě co nevidět vrátím ...... celý text

Poslední oběť 2011, Richelle Mead

Upřímně vůbec nevím co napsat. Tahle série mě provází už velice dlouho a to nejen proto, že jsem velice pomalý čtenář, ale i proto, že mě snadno zlákají jiné knihy. Nejsem ten typ, co by přečetl celou sérii naráz (a ke všemu jedním dechem). Trvalo mi to hodně let, až se za to stydím. Ale měla jsem v životě i velké pauzy, co se čtení týče... Kruci protahovat to ještě jeden rok, tak mám celou dekádu :D Ano opravdu, první díl jsem četla v roce 2015 ... A tudíž jsem během čtení Vampýrské akademie doslova dospěla. A když vždycky čtu, že celý příběh VA se vlastně odehrává během 1-2 let, přijde mi to neuvěřitelné. A možná právě proto jsem moc ráda, že jsem sérii konečně dokončila. Nechápejte mě špatně, tuhle sérii a svět, který autorka stvořila, naprosto miluju. Ale už jsem prostě moc chtěla a přála si to uzavřít. Už "se to táhlo" moc dlouho. Posledním dílem nás opět provázela naše milovaná dhampýrka Rose a druhou linku obstarala prostřednictvím "stalkingu" své kamarádky Lissy :D Musím říct, že Lissina linka mě hodně bavila, celé to vyšetřování bylo zajímavé a napínavé. Také jsem zkoušela hádat, kdo by to mohl udělat, ale tahle osoba by mě asi nenapadla. To, že se z Lissy stane královna jsem si já trubka omylem vyspoilerovala už před otevřením knihy, protože jsem si nechtěně přečetla anotaci Pokrevních pout. Boha jeho ... Ale to neznamená, že pro mě vývoj této události nebyl překvapivý. Jen bych možná čekala trochu více zkoušek :D Co se Rosiny linky týče ... eh. Kdyby se tam furt a furt a furt dokola neřešila ta milostná stránka, ubíhalo by mi to mnohem rychleji. Opět mě nechápejte špatně, Rose a Dimitrijovi fandím téměř od začátku (zprvu jsem byla team Mason) a přála jsem si aby se jim nakonec podařilo skončit spolu. Ale v tomhle jediném ohledu jsem Rose prostě chtěla občas nafackovat. Je úplně jedno, že je vám 18 nebo 30, prostě když někoho takhle milujete, nemůžete čekat, že to z vás za pár dní vyprchá. Na to jak Rose celou sérii vystupuje jako moudrá dívka, tady ji autorka vykreslila nehorázně naivně. Ani na 18 let mi nepřipadala, spíš tak na 15. Trošku to přeháním, pardon. Ale pasáž, kde Rose mluví o svých citech k Dimitrijovi se Soňou byla prostě eh. "Já fakt nemůžu na někoho za dva týdny zapomenout a hned milovat jiného? To nejde?" Haha, přeháním. Tohle tam samozřejmě nebylo, ale celé mi to takhle znělo :DD A samozřejmě se mi od začátku vůbec nelíbilo, co Rose provádí s Adrianem. Chudáček jeden. Tohle si opravdu nezasloužil. Nemám tenhle typ "využívání" ráda. Je to kruté. Já vím, že se snažíte na někoho zapomenout, ale od toho vám nepomůže jen "skočit" na někoho jiného. Musíte taky zkusit být chvíli sami. Ale až na tohle se mi Rosina linka samozřejmě líbila. Byla samé překvapení. Kupodivu mě hodně bavila část s Udržovateli (jedna z nejvtipnějších částí knihy :D), kéž by tam dostali víc prostoru. Celá ta komunita mě hrozně fascinovala. Hledání tajemného sourozence bylo super, vůbec jsem netušila, kdo by to mohl být. Měla jsem jednu teorii šílenější než druhou. Dokonce jsem si chvíli myslela, že to prostě musí být Sydney ... kdyby nebyla člověk, tak by to zas tak nereálné nebylo xd Ale co opravdu oceňuji byl návrat Soni Karpové. Hrozně mě to dojalo, byla jsem ráda, že ji naši hrdinové mohli (i když neplánovaně) zachránit a ona se tak mohla znovu shledat s Michailem. Tohle bylo romantické, sakra! :D Takže ano, konec byl takový víceméně happyend, ale převážně jen pro naše dvě ústřední dvojice. Co se týče těch "vedlejších ztrát" jako je Adrian, Eddie, Sydney a Jill. Jsem strašně ráda, že právě o nich má být volné pokračování. Všechno jsou to skvělé postavy, které prostě milujete a velice si cením toho, že jim autorka dala vlastní prostor. Na závěr chci jen říct, že mi i přesto všechno budou Lissa a Rose moc chybět. A kdo ví? Možná se jednou k VA vrátím a tentokrát mi to nebude trvat 10 let xd Co ale vím jistě je, že se co nevidět vrhnu na Pokrevní pouta, která teď znovu vycházejí a s moc krásnými obálkami. P.S. Mrzí mě jen, že se VA nedočkala důstojného filmového/seriálové zpracování. Film všichni strašně kritizovali, ale já osobně ho mám moc ráda. Herecké obsazení naprosto skvělé. Nechápala jsem, proč nepokračovali dál (teď samozřejmě asi chápu proč). Ale možná že ti, kteří kritizovali film a pak viděli seriál, tak si film také zamilovali :DD Ne opravdu, chtěla jsem to zkusit, ale když seriál zrušili, jen to potvrdilo mé obavy. Proč by Lisa nemohla být snědá a mít tmavé vlasy, že? Vždyť to je teď přeci moderní, vůbec se nedržet vzhledové předlohy... Jsem naštvaná, protože tahle série by byla skvělý materiál na seriál, ale bohužel... Až se o to bude (snad) někdo pokoušet příště, doporučuji aby si přečetl knihy ...... celý text

Elita 2015, Kiera Cass

Nemůžu říct, že by se mi jeden díl líbil víc než druhý, protože oba jsou naprosto skvělé. Druhý díl byl už o něco drsnější než první, takže bych normálně řekla, že je lepší, ale nelíbila se mi ta Americy nerozhodnost mezi Maxonem a Aspenem. Bože to to trvalo než se konečně rozhodla (a to ještě nevíme, jestli ve 3.díle svůj názor nezmění) :D Ale jinak to bylo super. Ale už se u toho nedalo tolik relaxovat jako u 1.dílu, protože jsem párkrát byla docela nervózní nebo jsem měla na krajíčku :) Nicméně se už nemůžu dočkat třetího dílu.... celý text

Tajemství sídla Craven Manor 2019, Darcy Coates

Tajemství sídla Craven Manor je podle mě o trošku slabší než první kniha. Atmosféra je zde pořád skvělá a příběh je hrozně zajímavý. Ale spíš než horor, mi to občas přišlo jako temnější mrazivější fantasy. To není kritika. Jen jsem se nebála tolik jako u Zombie z Ashburnu :D Daniel mi byl jako postava celkem sympatický až na tu jeho naivitu ohledně dobroty srdce jeho bratrance-debila. (Ne, Kyleovu smrt jsem fakt neoplakala. Alespoň byl ke konci užitečný, když už za většinu problémů mohl on ... Trochu temné, pardon.) Co se týče tajnostmi opředeného sídla a jeho je ještě tajemnějšího majitele, tahle část mě hodně bavila. Záhadné a mrazivé a vy jen přemýšlíte, co by sakra mohl být ten Bran zač. V žádném případě by mě tedy nenapadlo stínové stvoření, které jsem si pak po celou dobu představovala jako Bubáka z pohádky Legendární parta (no neříkejte mi, že v tom Brana nevidíte xD). Každopádně já si spíš představovala, že se jedná o nějakého upíra nebo tak, to bylo možná bylo více hororové. Ale celý ten nápad z uvězněnými dušemi byl nakonec vcelku zajímavý a moc dobře pojatý. Jedna z nejděsivějších věcí v knize pro mě bylo město duchů Flinton a jeho obyvatelé, kteří zemřeli a upadli v zapomnění. Brrr. A ještě jakým způsobem zemřeli, dvojité brrr. No rozhodně se těším na další knihu. P.S. Líbilo se mi, že jsme dlouho nevěděli, kde je vlastně pravda, co si historie domu a tragédie rodu Myricksů týče. Ovšem jsem se stejně přikláněla k Branově pravé verzi událostí. Ne jako Daniel: "Ale tenhle říká, že Bran je zlý. Takže to musí být pravda. Když ale na druhou stranu Bran tvrdí, že zlí jsou oni. Takže to musí být pravda. Ale ona tvrdí, že Bran je ten padouch, takže to musí být pravda. Jenže Bran zase tvrdí, že padouch je matka, takže musí mít pravdu on." Bože! Dane! Udělej si už prosím nějaký názor! Omlouvám se, že takto přehráním, ale když v knize to bylo v jednu chvíli fakt jak pingpongový míček :DD... celý text

Návod na vraždu pro hodné holky 2020, Holly Jackson

Fascinuje mě, jak se mi vždycky recenze (komentář) ke knížce píše sama od sebe v hlavě, ale jakmile knihu dočtu, tak mám v hlavě úplně prázdno :D Pokud by někdo mé komentáře nějak sledoval, brzy by si všiml, že mám problém s tím, aby myšlenka měla hlavu a patu, ale to je prostě tím, jak ze mě slova někdy doslova tryskají :D Každopádně jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala. A myslím, že tomu nejvíce pomohlo blížící se seriálové zpracování. Chtěla jsem prostě nejdříve zhltnout předlohu. Upřímně jsem ji dlouho přehlížela, protože mi vždycky přišla jen jako taková kopie mého oblíbeného Jeden z nás lže. (Ta obálka tomu taky zrovna nepomohla :D) Ale to jsem se sakra spletla. Miluju YA thrillery a jak Karen McMannus, tak Holly Jackson píší poutavě, ale každá má svůj osobitý styl. Tudíž nelze srovnávat. Nicméně kniha jako taková možná měla trošku pomalejší rozjezd, ale ten naštěstí netrval moc dlouho. Příběh rozhodně nebyl tolik předvídatelný, jako u jiných "detektivek" podobného typu. Upřímně jsem to rozuzlení vůbec nečekala. Měla jsem spoustu teorií, jednu divnější než druhou. Napadlo mě třeba, že ta dívka v podkroví je Becca a Andie je celou dobu doma. To by byl plot twist co? :D Ale to by samozřejmě nedávalo smysl. Pak mě napadla taková klišé zápletka, a to nějaké ztracené dvojče. No rozhodně by mě nenapadlo, že se tu jedná o takovou tragédii omylu. Ty jsou ale podle mě jedny z nejhorších zápletek (myslím jako nejbolavějších pro čtenáře). Tolik zápletek a zvratů najednou, že to opravdu připomínalo klubko nití, klubko lží, do kterých bylo celé městečko zabaleno. A pominu-li fakt, že police celý případ uzavřela aniž by se snažila tomu přijít nějak víc na kloub a pak to prostě celé vyřeší nějaká "obyčejná středoškolačka" co by Nancy Drew a celé městečko jí ochotně dává výpovědi jen kvůli školní práci, tak musím říct, že kniha mě více než příjemně překvapila :D :) Ohledně zpracovaní, moc se mi líbí doplňkové prvky v knize jako pracovní protokoly, mapy a stránky deníku. Krásně to příběh doplní. Co bych ale naopak vytkla je oddělování nebo v tomto případě spíš neoddělování některých částí knihy. Například Pipa si doslova v jedné větě bere klíč z pod rohožky a v druhé větě už spí v posteli. Jako pardon? Ale nějaký takový ten prvek ve formě tečky nebo hvězdiček oddělující jednotlivé scény by nebyl na škodu. Stačilo by i obyčejné odsazení řádku. To mě opravdu iritovalo, ale to už bude spíše chyba editu. Co se týče postav, je tu Andie Bellová jako krásná dívka a nevinná oběť a Sal Singh jako bezcitné vraždící monstrum. A nakonec? Z Andie se vyklubala neuvěřitelně krutá osoba schovaná za krásnou tvářičkou (upřímně mě stále zajímá to její třetí vítězství nad Nat da Silvovou). Ale i přesto bych jí smrt nepřála, naopak jsem doufala, že se někde najde živá. A ze Sala se vyklubala nevinná oběť. Opravdu mě bolelo to, jakým způsobem zemřel. To nebylo fér. To si nezasloužil. Byl dobrým člověkem od začátku do konce. A když už jsme u nevinných obětí, nelze nezmínit chudáčka Barneyho. Bože neumím si ani představit, že by tohle někdo udělal mému psovi. (Prý to byla nehoda, ale kdo ví ...). Teď ale na trochu veselejší notu. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila hned od začátku. Rozhodně není nijak plochá ani nudná. Líbila se mi ta její fakta, která kolem sebe neustále střílela. S Ravim mezi sebou měli skvělou chemii. Jen jedinou věc bych hlavní hrdince vytkla, a to to její občasné nelogické chování. Ona vyšetřuje vraždu dvou mladých lidí a doslova jde sama nejen k jednomu, ale rovnou pak i ke druhému vrahovi ... To je skoro jako, když jedním dechem poučujete postavu v knize či filmu ať něco nedělá a pak jdete a otevřete dveře cizímu člověku ... (to je jen příklad, vůbec se mi to nestalo :DD). Musím ale říct, že jsem nejdřív měla velký problém se jménem hlavní hrdinky. A tím nemyslím Filipa, ale oslovení Pipa. Nevím, zní mi to jako pípa nebo pipina. Ale to je asi prokletí českého jazyka nebo české mentality obecně :DD Stejně tak moc nemusím, když se hlavní postava jmenuje třeba Poppy. Ale to je jen můj problém. Myslím, že jsem si postupně na Pipu pak začala zvykat i když se mi u toho sem tam kroutily nehty :D Teď by to asi chtělo nějaký závěr, co? Hlavu jsem celkem zvládla, ale pata bude asi trochu kostrbatá :D Jsem hrozně zvědavá na již zmíněný seriál a uvidíme, jak se své knižní předlohy bude držet. Takže závěrem bych asi jen chtěla říct: čaj do jedné ruky, čokorupční muffiny nebo RAVIoly do druhé a jde se koupit zbytek autorčiných knih :DD P.S. přiznejte se, kdo u čtení knihy taky dostal chuť na čaj?... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Tahle knížka je ztělesněním hesla "náhoda je blbec". V tomto případě spíš "náhoda je někdy fakt blbec". Vezměte si, že jsme mohli být svědky pravděpodobně nejděsivějších dní v životě Adrienne jen díky tomu, že nějaký dopis spadne do sklepa. Ano, to je ta pointa a bez toho by příběh této knihy nebyl. Jen se pozastavuji nad tím, jak málo stačilo, aby se Adrienne v klidu zabydlela, pouze dodržovala pokyny své pratety a nemusela bojovat se šáhlou zombie příbuznou. Ale jak se říká, chybami se člověk učí. A věřte, že Adrienne už nikdy nezapomene svíci zapálit ... Moje prvotina od Darcy Coates. Už kolem této autorky kroužím strašně dlouho, protože jsem byla hodně skeptická. Bála jsem se, že se nebudu ani jednou bát a že mě bude knížka nudit. No ... to jsem se trochu spletla :D Jako pořád na tom nejsem jak Joey se "Září" (Osvícením btw) z Přátel, že bych ji musela strkat do mrazáku, ale neříkám, že jsem si na tuto scénu během čtení párkrát nevzpomněla :DD Z knihy se vyklubala příjemná mrazivá oddechovka. Snažila jsem se ji číst spíše po večerech kvůli atmosféře, ale ne vždy to šlo a ve dne málo kdy knížka působila strašidelně. Ale na druhou stranu když si takhle čtete jen při decentním světle sami v místnosti a máte takovou představivost jako já, tak to pak stojí za to. Já se lekala každého zvuku a dokonce i seřvala přítele, když náhle vešel do pokoje a já se hrozně vyděsila :D Každopádně jsem hrozně zvědavá na další knížky autorky a doufám, že jejich atmosféra nepoklesne :) P.S.: kočky jsou nejvíc!... celý text

Bez citu 2023, Neal Shusterman

Nemám slov, jedním slovem: wow! Tohle pokračování rozhodně nabralo nevídané obrátky. Tolik zvratů, tolik emocí, tolik silných momentů... Ani nevím, kde začít. Pořád mám slzy na krajíčků, když pomyslím na chudáka Trace. Takový osud si rozhodně nezasloužil... Každopádně zpátky na začátek. Musela jsem si příběh trochu připomenout přečtením posledních pár stránek prvního dílu. Obávám se, že by mi pouze Q&A na začátku knihy nestačilo:D Až mě překvapuje kolik jsem toho zapomněla a naopak, co jsem si dokázala zapamatovat. Bohužel mě to čeká znovu, že? A to můžu jen doufat ... Naši hrdinové z prvního dílu: Connor, Risa a Lev nám trochu "vyrostli". Není se čemu divit. V takových situacích musí každý rychle dospět. Začátek byl klidný, seznamoval nás s novými situacemi hrdinů a měli jsme možnost poznat nové postavy: Miracolinu, Cama a bohužel i Starkeyho... Miracolina je kupodivu příjemná postava, i když svou slepou vírou v darování desátku může být místy až otravná. Jen mi přišlo, že v některých věcech má na 13 letou holku až moc dospělé uvažování. Můj názor. Ale jsem moc ráda, jak to s ní nakonec dopadlo. Camovo zrození mě hrozně bavilo, do poslední chvíle vůbec nebylo poznat, o koho se vlastně jedná a co se stalo. Teorií během čtení bylo hodně, ale tohle by mě nenapadlo. Nevím, co si o této situaci myslet... Rozhodně jsem ale měla velký problém s Camovou vizualizaci. Musela jsem si najít obrázky na googlu a dost to pomohlo :D Opravdu velice zajímavé zpracování narození již 16 letého jedince s mixem myslí několika dětí. Jeho uvažování o světě, názory a postoje. Moc hezky podchyceno. No a pak je tu Starkey... Je třeba něco říkat? Arogantní, velice ambiciózní a diktátorský. Uznává jen jeden typ lidí a všechny ostatní je ochoten obětovat, jen aby prosadil svou zvrácenou představu o budoucnosti lidstva. Co mi to jen připomíná? Jak jsem již řekla, začátek klidný a pozvolný rozjezd a pak doslova BUM! a už to šlo z kopce... (pardon za trochu černého humoru, pastora Dana je mi neskutečně líto). Jeden zvrat za druhým. Autor má styl psaní takový, že vám na konci téměř každé kapitoly spadne brada a někdy k tomu stačí pouze jedna věta. Konec je samozřejmě otevřený, ale musím říct, že moc hezký, tedy aspoň co se Connora a Leva týče. Scéna v KomBomu na konci je neskutečně dojemná a dohnala mě až k slzám. Haydena mám hrozně ráda a tak si ani nechci představovat, co s ním bude dál. Všech chycených dětí, které pravděpodobně rozpojí je mi strašně líto. Tato série je neskutečně silná, už dlouho mě u knihy tak nemrazilo. Chování dospělých k dětem mi přijde otřesné. Ano, některé děti by si za své chování zasloužili trest, ale rozpojení? Neboli darování na orgány? Eh, na nějaký "život v rozděleném stavu" jim kašlu. Prostě a jednoduše: usmrcení. Čímž neříkám, že darování orgánů je špatná věc, chraň bože. Ale měla by to být svobodná volba. A rozpojit dítě jen proto, že se o něj nechcete hádat? Tak to už je opravdu hnus. Bohužel až v půlce knihy mi začalo docházet, že tady něco nehraje. Tohle přece nemůže být vše... A pak jsem googlila a kromě zjištění, že série je v některých školách USA zakázaná, jsem zjistila i to, že se jedná ne o trilogií, ale dokonce o pentalogii! Omg! A samozřejmě nepřeloženou ... Takže vzhledem k tomu, že je mezi 1. a 2. dílem 6 let mezera, bůhví kdy se dočkáme. Můžete jen doufat, že kniha vzbudí dostatečný zájem a budou předloženy i další díly... P.S.: Ach jo, moc často píšu slovo "neskutečně". Pardon :D... celý text

Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski

Chápu, že s novým seriálovým zpracování kniha nemusí každému dávat smysl. První a druhý díl napsán povídkovou formou a ne jako ucelený příběh, který myslím začíná třetím dílem. Fanoušci, kteří začali nejdříve s knihami nebo hrou (jako já) jsou poněkud více v obraze (i když hra s příběhem knih nijak nesouvisí). Porovnávat seriál s knihami lze i nelze. Některé povídky byly v seriálu zpracovány, jen trochu jinak. Seriál se knižní předlohy nedrží úplně stoprocentně, což nijak nevytýkám. Ale neměli by zabíjet postavy, které v knize normálně žijí :/ A pokud je někdo zmatený v ději povídek, co teprve první řada seriálu, že? :D Druhý díl mě bavil o trochu více než první, mnoho zajímavých příběhů, opět inspirovaných známými pohádkami. Potkáváme zde spoustu nových postav, které se nám pak na konci hezky sejdou. Marigold stále zůstává mojí oblíbenou postavou, Geralta mám ráda také, o tom žádná, ale Marigold se nám stará o vtipné momenty :D Yennefer jsem nikdy moc nemusela a asi se to jen tak nezmění, na mě prostě moc velká mrcha xD Ale konečně zde potkáváme naše dítě Starší krve - Ciri. Ze, které je na konci dokonce zaklínačka :o Upřímně doufám, že v dalších dílech budou příběhy našich postav více rozvedeny, hlavně Ciri. Tohle všechno byla taková příjemná ochutnávka a teď bych ráda věděla, jak to celé bylo. Poslední kapitola, neboli epilog, byla bezesporu nejlepším příběhem. Takové nečekaně vtipné a optimistické a melancholické. Spoustu vtipných momentů a všechny postavy spolu na jednom místě. Samozřejmě, jak známe Geralta a Yen, tak ani jejich svatba se neobejde bez nějakého toho zabíjení :DD Nicméně mě mrzí, že už mám tyto pohodovější a na čtení pravděpodobně příjemnější díly za sebou. Ale to neznamená, že se netěším na ty nadcházející :)... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2017, J. K. Rowling (p)

Musím říct, že Vězeň z Azkabanu mě neskutečně bavil. Kniha mě pohltila od začátku do konce, už dlouho jsem se tak do něčeho nezačetla. Na rychlosti to sice bohužel nebylo znát, protože člověk musí taky někdy pracovat :D Ale přesto, že se jedná o knížku s téměř 500 stránkami, jsem ji na mé poměry sfoukla celkem rychle :DD Rozhodně to ale byla po dlouhé době kniha, u které mě vyloženě mrzelo, že ji musím odložit. Znovu se nám tu objevuje mnoho nového. Nové vyučovací hodiny jako péče o kouzelné tvory, jasnovidectví, starodávné runy, věštění z čísel atd... Nové předměty jako Pobertův plánek či Obraceč času. A samozřejmě nové postavy: Klofan, Křivonožka, profesorka jasnovidectví (jejíž jméno se nikdy nenaučím psát) Lupin, Sirius Black a samozřejmě také hrůzostrašní mozkomorové... Lupina jsem si okamžitě oblíbila. Hrozně sympatická postava. Stejně jak řekl Harry, zatím nejlepší učitel obrany proti černé magii. Jeho předchůdci ovšem nenasadili laťku příliš vysoko, když chtěli Harrymu ublížit :D Sirius byl zprvu takový nečitelný a jakoby zamrzlý, ale jeho dopis na konci mě hrozně dojal. Taktéž skvělá postava :)) Co se týče naší trojice, tak jejich charaktery mám tu čest pozorovat už tři knihy. Autorka si s větším rozborem postav moc práce nedala. Ale jak už tu někdo řekl, jsou to přeci jen knihy pro děti a tak je taky musíme brát. Samozřejmě nás starší čtenáře může plochost postav iritovat, ale knížka má jiné klady, které to zachraňují. Harry je bohužel na hlavní postavu hrozně plochý a takový jakoby bez názoru na cokoliv. Hlavně v prvních dvou dílech a převážně v tom druhém mi tak připadal. Ve třetím díle už se u něj objevují nějaké emoce a jeho postava už začíná získávat nějaké ty barvy. Naproti tomu Ron mi přijde výrazný od začátku nebo určitě výraznější než Harry. On i Hermiona mají od začátku nějaké ty emoce a máte je prostě rádi. I když mi přijdou oba věčně vzteklí a Hermiona k tomu působí pořád hrozně ustrašeně. Nelíbí se mi, že tam ve většině případů působí jako největší srab. Ale to je jen můj názor. Nejvíce pozornosti její postava dostala, když vlepila jednu Malfoyovi a to je zatraceně dobrá scéna jak v knize, tak ve filmu :D víc prostoru Hermioně prosím... Pokud jde o záporné postavy, ty už autorce jdou dokonale. Ať jsou to Dursleyovi, kteří jsou na udání sociálce, velice nezaujatý profesor lektvarů Snape nebo bohatý arogantní spratek Draco Malfoy. Všechny tyto postavy spolehlivě nesnášíte ... Samozřejmě jedny z nejlepších momentů byly Harryho léto v Příčné ulici a pak výlety do Prasinek, které zní prostě kouzelně. Přiznejte se, kdo z vás by si dal máslový ležák :D Tím už ale končí veškerá legrace... Třetí díl mám nejraději, protože se v něm toho tolik děje, není už tak naivní, ale zároveň ještě není tak moc temný. Prostě něco mezi. Ale teď už jde tzv. do tuhého ... P.S. musím si teď ale dát pauzu a přečíst si něco tenčího :D... celý text

Spoutáni magií 2010, Richelle Mead

Tenhle díl mě opravdu nechtěl pustit. Ano přiznávám, že jsem si během čtení udělala pauzu, ale to jen proto, že mě zlákala jiná kniha :D Celá část s vězením byla hrozně zajímavá, takže nechápu proč jsem knihu odložila. Ale jakmile jsem se k ní vrátila, už jsem ji neodložila. Příběh měl krásný spád, zajímavé zvraty. Prostě poutavé čtení, jak je u autorky zvykem. Musím přiznat, že jsem si zamilovala Adriana. A strašně mě mrzí, jak se k němu Rose chová. To stejné dělala i Masonovi a to jediné mi na postavě Rose opravdu vadí. Nemám ráda, když někdo někoho využívá, jen aby nebyl sám nebo aby na někoho zapomněl. Vím, že až tak hrozné to není, ale působí to tak. Sama jsem zamilovaná, takže dokážu pochopit, že se Dimitrije nechce vzdát, ale to neznamená, že to "bude zkoušet" s někým, kdo je jí bezmezně oddaný jen aby se přes něj dostala - to je pro mě využívání :/ Ale jinak mám Rose samozřejmě ráda, hlavně ten její humor. Lissa nás v tomhle díle hodně překvapila a jsem strašně zvědavá, jak se bude vyvíjet ta její rodinná linka. Závěr dílu byl samozřejmě šokující. Nemůžu se dočkat, až se vrhnu na poslední díl, i když musím přiznat, že mi tahle série bude neskutečně chybět :( Naštěstí tu ale ještě máme spin-off, tak snad jeho kvalita bude aspoň z poloviny stejná jako u VA.... celý text

Dvanáct dní Dashe & Lily 2023, Rachel Cohn

Harry Potter a Tajemná komnata 2017, J. K. Rowling (p)

Bohužel jsem si s komentářem ke knize dala poněkud načas, měla jsem v tu chvíli rozečteno více knih a trochu jsem to nezvládala :D Udělala jsem si během čtení chvíli pauzu (převážně kvůli těm dalším knihám, které mě v tu chvíli lákaly více) a zrovna během příprav mnoholičného lektvaru, což mě udivuje, tuhle část ve filmu totiž naprosto miluju :D Tajemná komnata je obecně asi můj nejmíň oblíbený díl. Sama nevím proč. Mám ho ráda, to ano, stejně jako všechny ostatní díly, ale mými největšími favority jsou rozhodně trojka a čtyřka. Ale Tajemná komnata se mi kromě té delší pauzy jinak četla velice dobře. Poslední tenký díl :DD A už nám tu lehce začíná nějaké to temno a znovu zde potkáváme Voldemorta, jen v jiné podobě. Jak už tu někdo zmínil, trochu škoda, že v knize nebyla více rozebrána korespondence mezi Tomem a Ginny. Chudák holka, tomu říkám perný první rok v Bradavicích :( Máme tu nové postavy (Lockharta prostě dokážete nesnášet i mít rádi zároveň), poznáváme blíže rodinu Weasleyů, která je celá hrozně sympatická (možná až na Percyho xD) a objevujeme společnou minulost Hagrida a Voldemorta a důvod, proč chudáka Hagrida vyloučili ze školy:/ Tím se dostávám k Aragogovi ... No, pro arachnofobiky opravdu skvělý díl s ještě lepší scénou v Zapovězeném lese... Naprosto sdílím Ronovy pocity a obdivuji ho, protože já bych se pavouků opravdu držet nedokázala :DD Pořád mám v hlavě popis toho, jak je obrovští pavouci nesli do lesa v těch svých chlupatých... no brrr fuj. Připomnělo mi to scénu z Hobita xD Co se týče naší hlavní příšerky - Baziliška, opravdu jsem čekala, že celá finální bojová scéna bude nejméně na 3 stránky (jenže tohle není Zaklínač, víme?) a byla jsem celá napjatá, ale nakonec celou práci odvedl hlavně Fawkes a Harry Baziliška "jen" dodělal :D Ano, ve filmu to bylo taky tak, ale byla tam aspoň trocha napětí, tady to bylo takové šup šup a konec :D Ale jinak se mi tento díl opravdu líbil, hlavně scéna s vrbou Mlátičkou, Ronovým Hulákem a obecně scény s Ufňukanou Uršulou. Momentálně jsem už za polovinou třetího dílu, tak snad tentokrát komentář přidám hned a nebude tak kostrbatý :/... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2017, J. K. Rowling (p)

Harry Potter je mojí srdeční záležitostí snad celý život. Filmovou sérii miluju a je úplně jedno kolikrát jsem ji už viděla, nikdy mě nepřestane bavit. V kině jsem byla asi jen na posledních dvou dílech, protože jsem téměř stejné stará jako samotná knižní série :D Je mi až hanbou, že jsem se do knížek pustila až v dospělosti, ale jak tu mnozí říkají "lepší pozdě, nežli nikdy". Harry Potter se řadí mezi ty knihy, které by si měl přečíst každý. Opravdu se klaním paní Rowlingové, že to nevzdala a své dílo nakonec prosadila (přestože ji s tím mnoho lidí poslalo někam...) A mimochodem, jen Rowlingová dokáže, aby vám bylo líto létajícího klíče ... :D Velice oceňuji, jak věrně se film drží knižní předlohy (tedy, co se zatím prvního dílu týče). Ano, něco bylo pozměněno a něco vynecháno. Ale kniha vám tak alespoň krásně doplní ten příběh, který už všichni tak dobře známe z televizních obrazovek. Určitě se hned vrhnu na druhý díl, i když vím, že potom už to bude výzva, co se tloušťky týče :D... celý text

Bez šance 2020, Neal Shusterman

Přesto, že je kniha určena spíše mladším čtenářům, jsem velice ráda, že jsem s jejím přečtením pár let počkala. Mám obavy, že pro některé mladší čtenáře by toto téma mohlo být ... já nevím ... poněkud složité? Nevím, jak to popsat. Chci tím říct, že i přesto, že mi je 24 a už některé věci vnímám daleko jinak, než v pubertě, vím že by mě kniha zasáhla daleko víc, kdybych byla matka. Je to zajímavé a citlivé téma. Hlavně pro rodiče. A nejhorší je, že to ani není tak moc nereálné. O právu na život bychom mohli složitě debatovat, ale přesto ... je "lepší" "zabít" plod, který ještě není pořádně vyvinutý a nepoznal život a nebo je "lepší" "zabít" mladého člověka, který si už nějaký život zakusil? Autor toto téma uchopil a velice dobře ho pojal. S takovými tématy se musí zacházet opatrně, je třeba je umět čtenářům vysvětlit. A myslím, že panu Shustermanovi se to povedlo. Neříkám, že se zde nenajdou nějaké nezodpovězené otázky, ale většina tématu je poměrně srozumitelně vysvětlena. Kniha ubíhala velice plynule a bavila mě od začátku do konce. Dokázala ve mě vyvolat husí kůži a nepříjemný pocit uvnitř, což oceňuji. Chvílemi máte pocit, že čtete jen další young adult dystopii, kde se děti snaží utéct před systémem a stihnou se do sebe i zamilovat, ale pak se přistihnete, že ve vás myšlenka celé knihy hlodá a hlodá a donutí vás se zamyslet. A že opravdu přemýšlíte... Kniha ve mě dokázala občas vyvolat takový šok, že jsem si musela rukou zakrýt ústa. (Ani nevím, proč se to vlastně dělá - kvůli potlačení výkřiku, který málokdy přijde? .... Další věc k zamyšlení :D ) Hlavně pokud se jedná o scénu s rozpojením ... z pohledu "pouhého čtenáře" si říkáte: "hmm, čekal jsem to horší, tak hrozné to zas nebylo". Ale když se zkusíte do scény opravdu vcítit a představit si tam sebe ... není vám z toho moc dobře, co? Nezajímavější a asi nejnepříjemnější část knihy ... A je úplně jedno, jak velký kr**én to byl ... Postavy mi byly sympatické, kupodivu jsem si asi nejvíc zamilovala Leva. Ze začátku mě trochu štval, ale pak se změnil a štval mě ještě víc :DD Neumím to vysvětlit, ale mám ho z naší trojice asi nejraději. Jen doufám, že to s ním dopadne dobře. Co se týče Connora a Risy, tak ti nám během knížky taky pěkně "vyrostly". A já jsem hrozně zvědavá, kam je jejich cesta dál zavede ...... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

Tak nejdříve jsem začala s hrou, která mě naprosto uchvátila. Bohůmžel jsem ji nikdy nedohrála a tak jsem začala znovu. Tentokráte ji už dohraju. Do toho jsem začala sledovat seriál, který se knižní předlohy drží mnohem více, než hra. A mě příběh jako takový tak moc zaujal, že jsem začala uvažovat nad knihami. Věděla jsem o nich už dávno, jelikož jsem celou sérii zakoupila příteli. A vždycky mě odrazovala délka kapitol, obecně nemám ráda, když kapitola trvá 30-50 stran "bez přestávky". Mám raději více kratších kapitol :D Ale seriál mě navnadil opravdu hodně, tak jsem si řekla, že to zkusím. Takže jsem v jednu chvíli hrála hru, koukala na seriál a četla knihu. Eh, já trubka, občas se mi to trochu motalo xD Kniha mě ale opravdu mile překvapila, doteď žasnu nad tím, jaký svět dokázal pan Sapkowski vytvořit. Je to až neuvěřitelné. Samozřejmě bájní tvorové a různí nelidé převzatí z veškerých mytoligí a městských legend. Ale vytvořit vlastní svět s tolika postavami, které nejsou nijak ploché či nudné, to je umění. Tolik jmen, tolik míst, tolik postav, tolik stvoření, tolik příběhů. Opravdu smekám. Chtěla jsem původně začít až 3. dílem, ve kterém se začíná odehrávat hlavní příběh, protože na ten jsem hodně zvědavá, ale byla jsem přemluvena ať si přečtu i povídky. Jsou prý mnohem pohádkovější a mnohdy odlehčenější než hlavní příběh. Nu, uvidíme. Kromě kapitol, s jejichž délkou asi budu prostě krapet bojovat, mi občas dělá problém i samotný styl psaní autora. Není špatný, to vůbec. Jen si na něj asi musím zvyknout. Některá slova jsem si musela i hledat :D Nevím, zda budu v sérii pokračovat ihned, ale brzy určitě ...... celý text

Aliance 2014, Veronica Roth

Aliance se četla velmi dobře, možná kvůli přidání Tobiasova pohledu, možná kvůli změně prostředí, možná kvůli nedočkavosti, jak to celé nakonec skončí, kdo ví. Děj byl plynulý, až na pár táhlejších částí, těch bylo naštěstí oproti Rezistenci méně. Vztah Tris a Tobiase už byl více zamilovaný, i když se k sobě někdy chovali hrozně. Asi proto mě konec tak moc bolel. Onu pasáž jsem četla s otevřenou pusou a slzami na krajíčku, ale pořád jsem si naivně (jak už to tak bývá) opakovala, že to přece není možné, takhle to neskončí, přece zase ožije atd. ... Nechtěla jsem tomu věřit. Všichni říkají, jak jim ukápla slzička, ale já vyloženě posledních pár stránek probrečela tak, že jsem přes slzy ani neviděla. Ale záměr autorky samozřejmě chápu, život není vždycky happy end. A toto je krutá realita toho, jak se vyrovnávat se ztrátou milované osoby. Jen mě mrzí, že této postavě nebyl vzdán větší hold. Obětovala se úplně pro všechny, ne jen pro jednoho člověka a skoro nikdo o tom neví... Oproti filmu jsou zde více než značné rozdíly a mě by zajímalo, zda by filmový tvůrci dodrželi knižní konec či ne, kdyby se rozhodli poslední film natočit. Pojďme teď ale všichni držet minutu ticha za postavy, které nás opustily: Will, Al, Marlene, Lynn, Natalie a Andrew Priorovi, Tori, Uriah a ..... Tris. Sometimes, the best way to help someone is just to be near them. - Veronica Roth, Divergent... celý text

Rezistence 2012, Veronica Roth

Rezistence mi dala trochu víc zabrat. Některé pasáže se neskutečně vlekly. Tady už se film hodně odchýlil od knižní předlohy a my tak měli možnost zažít spoustu nových neznámých scén. Hodně se zde rozebírala Trisina psychika a to jak se vyrovnává s traumaty boje a ztráty milovaných osob. Bohužel jí to nemohu vyčítat, kdybych já přišla o své rodiče a zabila nejlepšího přítele, také by se mi pak nechtělo dál žít ... Ale pořád je tu alespoň ten Čtyřka, který se tedy až od půlky knížky začal konečně chovat jako zamilovaný muž :D Protože do té doby mi hodně lezlo krkem, jak se k Tris chová. Trisino sebevražedné jednání a místy nelogické chování se bohužel táhlo většinu knihy. Nechci znít necitlivě, určitě je to tu moc dobře napsané a detailně rozebrané. Toho si vážím. Jen jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Poslední čtvrtina knihy mě bavila a četla se asi nejlépe, když konečně Tris došlo, že nechce umřít a začala tak pořádná smršť zvratů. A jak už to tak bývá, pořádně jsme si poplakali (nebo aspoň já, protože jsem cíťa :D). Postav, které nás opustili je mi velmi líto... byli to úžasní lidé, které jste si okamžitě oblíbily... Ale teď už na mě čeká to dlouho očekávané finále, které mi ani filmová plátna nedopřála :DD... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

Filmovou sérii miluju a proto se mě "lehce" dotklo, že se filmový tvůrci rozhodli nedotočit konec. To opravdu naštve. A mě to celá léta tak ubíjelo. Bohužel až teď jsem se konečně dokopala k tomu, abych si přečetla knižní předlohu a abych se dozvěděla, jak to vlastně celé dopadne. Rozhodně mi nevadí nejdřív vidět film a poté číst knihu. Je sice hezké, když si to můžete v hlavě celé vytvářet po svém. Ale takhle mám o "námahu" míň a knížka mi tak může hladce plynout před očima :D Tahle série má opravdu výborné hodnocení, což mě ještě více motivovalo. Ale já jsem upřímně váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami. Ano v knize je spousta, spousta detailů, které ve filmu nevidíme a někdy dost podstatných. Ale já jsem nějak nemohla přijít na chuť hlavní hrdince Tris, jejíž filmová verze je můj velký vzor (a ne pouze vzhledem :D). Občas mi fakt lezlo na nervy její chování, ale to asi proto, že už taky nejsem zrovna cílová skupina :/ Chování na druhou stranu opravdu odpovídalo 16ti leté holce, to je pravda. Ale beztak mi místy přišla dost naivní a trochu moc dětská. Je ale také pravda, že nám během prvního dílu hezky "vyrostla", což bylo v knize hezky vykresleno. Další takový případ je Čtyřka. No řekněte dámy, kdo by ho nemiloval, že? Ale ten mě taky sem tam lezl na nervy. Místy byl na Tris až moc hrubý. Ano já vím, že to byl jeho záměr, ale proboha, tak snad se jí omluvím, až bude příležitost ne? Ne, on jen stojí jak tvrdý Y a ještě to svede na Tris. Omg. Pochopila bych, kdyby byl záměr autorky (a možná že i byl), vytvořit mužskou (chlapeckou) postavu, která je výborná v boji, sebeovládání atd., ale už ne tak v mezilidských vztazích. Hlavní hrdinka vidí po většinu knihy Čtyřku jako totální monstrum. A on tak občas i působí, to musím uznat. Hlavně když jí v jednu chvíli řekne, že je pitomá nebo že by si ji rozhodně nevybral jako první možnost, kdyby mu šlo o sex. A pak se ještě hrozně diví, že se Tris urazí? Sorry jako Čtyřko, ale jsi snad člověkem první den? :D Za takové poznámky se prostě nejde neurazit pánové. A Tris ty se taky prober, nejdřív ti řekne takové věci a pak se na tebe jen smutně podívá a ty už se mu vrháš kolem krku? Eh. Ale já to prostě beru z pohledu svého věku. V jejím věku bych se asi chovala podobně. Takže tohle ještě přehlédnu, jen jsem si potřebovala odplivnout x) Ale aby to nebylo jen o kritice, tak musím říct, že třeba postava Petera se povedla. Je to opravdu stejný k*etén jako ve filmu a ještě mnohem horší. I další záporné postavy jako Eric, Molly, Drew (i když ten byl takový nevýrazný) a ta Sečtělá mrcha se povedly tak, že jste je opravdu nenáviděly. Co se týče bojových a násilných scén, autorka si servítky rozhodně nebere. Občas jsem se fakt divila, že se dokážou druhý den zvednout z postele (ne, že by měly na výběr samozřejmě). Jediné, co mi v knize chybělo bylo nějaké hlubší vysvětlení toho, co se vlastně se světem stalo. Něco nám sice naznačeno bylo, ale když už autorka dokázala tak zajímavě vykreslit podobu polorozpadlého Chicaga, tak jsem očekávala i zasvěcení do oné historie světa a lidstva. Abychom lépe chápali, proč vlastně vznikly frakce, kdo zatím původně stál atd. Ale samozřejmě očekávám, že se to třeba ještě dozvíme v následujících dílech. (Ano vím, že to znám z filmů, ale i tak mě zajímá, jak to popsala sama autorka) Co se týče Tris a Čtyřky, tak doufám, že už to v následujících dílech bude menší Itálie než doteď. Chemie mezi nimi je velice hmatatelná, že jim to čtenář opravdu věří, tak jen doufám, že Tris ještě trochu víc dospěje a ze Čtyřky se stane větší kavalír :DD P.S. Jsem také velice zvědavá na knihu Čtyřka a na jeho pohledy na dané situace s Tris.... celý text

Prach a popel 2018, Jenny Han

Tuhle sérii jsem si naprosto zamilovala. Už dlouho se mi knížka nečetla tak dobře už od začátku. A asi to říkám u každého dílu:D Co se týče závěrečného dílu, stejně jako ty předchozí díly mě vůbec nechtěl pustit. Bohužel ale musím přiznat, že už byl méně čtivý a stránky mi neubíhaly tak hladce, jako u těch prvních dvou. Celé to nadpřirozeno působilo strašně zvláštně. Čtete knihu o dramatech na střední a najednou jste v lovcích duchů :D Působilo to místy nereálně. Ale nemůžu to soudit tak přísně jako jiní. Sama bych nevěděla, jak na duchy... Z Mary se nám stal setsakra pomstychtivý duch a i přesto, že se chovala jako naprostý psychopat, stejně se jí nemůžete divit. Já jsem ráda, že její postava tak konečně dostala alespoň nějakou šťávu. Je ale také pravda, že některé věci byly i na mě moc. Lillia se nám furt motá ve vztahu s Reevem a upřímně, většinu knihy jí ty city moc nebaštím. Jednou je do něj po uši zamilovaná a pak ho jen tak nechá jít? Ale možná jsem jen zaujatá, protože mi ti dva k sobě prostě nejdou. Ale jsem ráda aspoň za to, jak moc se spolu s Kat sblížili. A pak je tu Kat. Kat mám prostě asi nejradši. Jenže autorky asi ne. Jako pardon? Nejdřív mamka, potom pejsek a nakonec i táta? Halo? Fakt jí chudáka nešetří teda. Mimochodem podobné scény se zvířaty snáším sakra špatně, takže tady to bylo naprosté slzavé údolí, které mi málem rozmočilo knížku... Jsem ale ráda, že i přesto našla svůj šťastný konec. Reeva stále nemám moc ráda, ale už je to o hodně lepší. Nakonec opravdu ukázal, že lituje toho, co Mary způsobil a to menší mučeníčko si trošku zasloužil. Ale odsud posud. Dokonce jsem pro něj na konci i uronila pár slz. Smrt bych mu teda rozhodně nepřála. U Alexe mě mrzelo jeho zlomené srdce, ale kdo ví, nakonec ji třeba přeci jen získal. Co se týče Ash, tak ta je prostě otravná, dokonce i Nadiu jsem si oblíbila víc. A teď k tomu tak slavnému epilogu. Také jsem byla zklamaná. Kat se konečně dostala pryč z ostrova, ale ty okolnosti? Eh. Lillia se své údajné lásky k Reevovi vzdala nějak moc snadno a to i přesto, že už jim nic nebránilo. Nakonec nejspíš skončila s někým, koho si celou dobu nechávala jako druhou možnost. To se mi lehce příčí. No a Reeve? Aby náhodou nebyl potrestaný málo, tak mu pro jistotu ještě jednou zlomíme nohu, ne? Konec byl celkem uspěchaný a nevysvětlený. Taková čtivá a zajímavá série si zasloužila trochu víc. Nicméně mě mrzí, že už je po všem. Vážně mě tyto knihy moc bavily a ráda bych narazila na něco podobného. Možná se k sérii jednou i vrátím. Kdo ví. Určitě sebou ale nese zajímavý odkaz na téma šikana, která je v dnešní době stále celkem přehlížena.... celý text