okap
přečtené 335
Skleněný pokoj
2009,
Simon Mawer
Nádherná kniha. Ve škole byla výuka minulého století zaměřena buďto jen na suchá data, nebo na politické strategie jednotlivých prezidentů a stran. Ve filmech se režiséři zase zaměřovali na válečné momenty. Tato kniha nabízí pohled především na obodobí druhé světové války z lidského hlediska. Nedělá z lidí bohy, ale obyčejné lidské bytostí zkoušené láskou, ale i příkořími. Jistě, pár věcí bylo krajně nepravděpodobných, například obrovská náhoda, když Katalin v Brně narazila zrovna na Landauerovi, nebo jak se Marika v závěrů setkává s Ottilií. Ale sám autor říká - je to fikce - a proto mu těchto pár "vylepšení" ráda odpustím.... celý text
Bílej kůň, žlutej drak
2009,
Lan Pham Thi (p)
Ačkoli vím, že autorek knihy není žádná vietnamka, od té doby, co jsme si jí i má matka tuto knihu přečetly, díváme se na svět vietnaců trochu jinak. Když je sleduji, jak pracují ve svých bistrech, obchodech s oděvy nebo potravinami, připadají mi prostě hrozně nešťastní. A je mi jich tak trochu líto. Obsahově to mělo pointu, autor musel rozhodně spoutu věcí konzultovat se skutečnými vietnamci, nebo má přinejmenším velkou znalost reáliíí. Způsob, jakým Cempírek knihu píše, se snaží být moderní. Už jsem to viděla u několika knih, které si ani nehrály na to, že jsou napsané cizincem. Mnoho lidí v tom nachází něco zajímavého, mě čtení těhle sekaných vět - za každým třetím slovem tečka - trošku vyčerpává, ale proti gustu.. Kladně ale hodnotím myšlenku díla... celý text
Vražedná pomsta
2010,
Suzanne Collins
Opět - v určitých chvílích mám pocit, že se děj pohybuje na hranici uvěřitelnosti. Závěr byl sice bombastický, rozhodně na mě zapůsobil, přesto tam však na můj vkus bylo až moc "náhodiček", bez kterých by to nakonec nedopadlo ani z daleka takhle. Ne že bych nebyla ráda, je mi to místy přišlo lehce přitažené za vlasy. To však nemění můj celkový pocit z celé trilogie - a to že je to po dlouhé době něco, co aspoň není trapné. Takže jsem zvědavá, čím překvapí poslední díl.... celý text
Hry o život
2009,
Suzanne Collins
Mnoho lidí může tento typ literatury považovat za brak bez myšlenky, jen na vydělávání peněz - mě samotnou trochu zaskočilo to, že zřejmě v zájmu šetření za poslední stránkou příběhu následuje hned přebal. Ovšem autorce musíme nechat to, že spisovatelské umění skutečně ovládá - tedy aspoň tak, jak já si toto umění představuji. Protože co jiného má být smyslem tohoto povolání než zaujmout a úplně strhnout čtenáře? To se Collinsové povedlo dokonale. Jen v mém okolí už Hunger games ovládli nejednoho člověka. Hodnotíme-li zvlášť jazykové prostředky, zvlášť zápletku, charakter postav a tak dál, může se to zdát jednoduché, plytké a bez nápadu. Když to ale všechno spojíte dohromady, skutečně se to dá číst, a opravdu to baví! A to je to, co pro mě znamená umění!... celý text
