Osice přečtené 828

Kamilka a medvídek Míša 2012, Nancy Delvaux

Půjčená po několikáte, má za sebou desítky přečtení. Jenom dneska jsme ji četly s dcerou 2x:-) A i přesto si čtení pokaždé užívám a překvapí mě, když si všimnu např. nějaké dosud neodhalené logické nedomyšlenosti. Třeba chtít po chlapci, kterému jsou asi 3 roky, aby si zapnul kabátek na knoflíky... Pro dceru je nejvíc aktuální téma půjčování hraček a díky příběhu Kamilka je zamilovaná začala řešit, koho by si mohla vzít ona, a svatbu obecně. Chce si vzít svého malého brášku:-D... celý text

Ustrašená veverka Barborka 2019, Andrea Reitmeyer

Knížku jsme si půjčili kvůli tomu, že se veverka jmenuje stejně jako naše dcera:-) a nemá chybu. Jsem nadšená. Pěkný příběh, skvělé do detailu propracované ilustrace a tolik zajímavých informací o veverkách... V létě jsme navštívili mravenčí stezku na Srní a zjistili jsme, jak vypadají šišky okousané od veverek. Při procházkách lesem jsme je pak hledali a spoustu nacházeli:-) a teď jsme se díky této knize ještě dozvěděli, že veverka dokáže vybrat semena až ze 100 smrkových šišek denně!... celý text

Honzíkova cesta 1972, Bohumil Říha

Knížku jsem objevila v knihobudce v naší knihovně a dělala nám společnost 3 dny. Dlouho jsem se rozhodovala mezi 4 a 5*, nakonec dávám 5, protože je odrazem doby, ve které vznikla, a když odmyslím ty odkazy na JZD, tak je to pohodový příběh pro děti. B. Říha umí psát čtivě a musím říct, že všechny dětské postavy (Honzík, Viktor, Ferda i Terezka) působily skutečně dětsky... cítila jsem např. Honzíkův strach, odvahu, odhodlanost a smutek, Ferdovu závist, zlost a nakonec i lítost, Terezka mi připomněla mě:-) a Viktoro dobráctví a ochranitelské vlastnosti z něj v mých očích dělaly po právu vůdčí osobnost jednotřídky. S Honzíkovou cestou budu mít již navždy spojenou duhovou kuličku. "Ty mi v něm jistě něco vezeš!" smála se babička. Honzík se lekl. Vždyť pro babičku nic nemá! Honem si vzpomínal, co je v kufříku. Svou košili dát babičce nemůže, musí ji přece v Koníkovicích nosit, do plátěných střevíců by se babička nevešla a kapesníky Honzík opatroval jako oko v hlavě. Nemálo jich už poztrácel a maminka ho často kvůli nim hubovala. Ale nakonec ho přece jen něco napadlo. "Babi, pusť mě!" řekl rozhodně. Babička ho tedy postavila na zem a zvědavě se na chlapce dívala. Honzík sáhl do kapsy, nahmatal kuličku a vytáhl ji na světlo. Kulička se krásně leskla a svítila barvami na všechny strany. "Tady máš kuličku!" natáhl Honzík ruku." (s. 21) Dceři (3,5 roku) se hodně líbila, dokazuje to i fakt, že se k ní při povídaní u večeře opakovaně vracela. Akorát jí pořád vrtalo hlavou, co znamená "družstevní". Také mi položila otázku: Maminko, jsi taky družstevná?:-D Při čtení jsem si vybavila své dětství u babičky. Honzík doprovázel babičku do drůbežárny a já doprovázela tu svou do kravína:-) Musím babičku ještě vyzpovídat, jak u nás ve vesnici probíhala kolektivizace...... celý text

Krocan 2013, Gilles Laurendon

Knížka sice poskytuje mnoho informací o krocanech, ale forma není příliš vhodná pro děti. Nic moc není dovysvětleno, dítě ze samostatného čtení nemůže být moc moudré. Jediné, co na knize oceňuji, jsou 2 příběhy, jejichž tématem je konkrétní informace, která byla v naučné části zmíněna. I když zpracování opět pokulhává. Je vidět, že tyto knihy vznikají jako na běžícím pásu. Bohužel...... celý text

Martinka v nemocnici 2002, Gilbert Delahaye

Četly jsme s dcerou asi už 5x, vezla ji i k babičce a často si ji sama prohlíží a vypráví si podle ilustrací. Ty hezky doplňují text. Dcera nejvíc řešila, jestli Martince zašijou roztržené kalhoty a jestli ještě uvidí svoji čepici, kterou při pádu z kola ztratila:-) Taky ji fascinovaly masky, které si děti vyrábí v nemocnici na karneval a Martinka jako japonská princezna...... celý text

Pavoučí příběhy 2014, Veronika Matysová

Pavoučí příběhy jsme četly opravdu dlouho. Mně se líbily hodně, dceru odradily první dva příběhy, které jsou spíš klučičí (superhrdina a auta:-) Nejvíc jsem si oblíbila příběh o osamělém pavoukovi Nitkovi, který se chtěl kamarádit s holčičkou Lucinkou. Musím přiznat, že mě závěr úplně dojal (ať vypadáme jakkoli, tak jsme to pořád my). A nahlas jsem se smála u příběhu Brejlička se nevzdává. Je vůbec možné, aby měli lidé pavouky rádi? Brejlička je rozhodnut, že lidem ukáže, že se pavouků nemusí bát, že jsou neškodní,... ty jeho nápady stály za to:-) "Aha, takže by nás měli vidět nejen přijít, ale i odejít - se vší vážností, žádný spěch," pronesl moudře Brejlička a Očko přikyvoval. "Půjdeš se mnou?" zeptal se ho Brejlička. "Jako kam?" polekal se Očko. "Přece ukázat lidem, že umíme chodit i pomalu! Nebo se snad bojíš?" ... Když v tom uslyšeli: "Podívej, jsou nějak pochroumaní, divně se plouží, to není normální! Někdo je postříkal Biolitem a oni teď vlezli k nám! Doraž je!" (s. 107) Pavoučí hrdinové jsou sympatičtí, děti by si je měly oblíbit a přestat se bát těch skutečných pavouků. Noo? Tak to je pouze teorie:-) Dcera se doposud moc pavouků nebála, ale po přečtení mi připadá, že z nich má strach větší. Proč? Protože je v knize často znázorněn odmítavý postoj lidí k pavoukům. Ale chce si přečíst i Příběhy pavoučka Alfonse:-)... celý text

Knížka 2011, Hervé Tullet

Tak knížku Knížku už máme mnohokrát poklepanou, pohlazenou, potřesenou, nakloněnou, narovnanou, pomačkanou, pofoukanou a také jsme jí museli samozřejmě zatleskat... Skvělá! Dceru baví nejvíc foukání:-)... celý text

Chlapec s kamínky 2018, Sophie Loubière

Knížku jsem objevila úplnou náhodou zde na Databázi, líbila se mi černobílá obálka s houpačkou (na podobnou houpačku, kterou někdo neznámý pověsil na buk v lesíku za chalupou u babičky, se chodíme houpat s dětmi:-) Nejdřív jsem zkoušela číst jako e-knihu, ale pak jsem si ji stejně došla vypůjčit do knihovny... Od prvních stránek mě autorka vtáhla do vyprávění. Střípky ze života Elsy Préauové mě nesmírně bavily. I bez zbytečného vysvětlování jsem získala náhled na některé momenty její životní poutě. "Oni nevěří, že žiješ, ale mýlí se. Stačí, abych zavřela oči, a vidím tě. Máš na sobě hezké květované šaty a na vlasy sis v rychlosti uvázala šátek. Myslím, že mě objímáš a pláčeš. Tváře mi voní po tvých polibcích. Jdeš tak rychle, že tě vlak už odnáší. Vrátíš se. Jsem si jistá, že se vrátíš. Je to jenom jméno na papíře. Tatínek se zmýlil. Všichni se zmýlili." (s. 19) Elsu jsem si skutečně oblíbila. Její láska k dětem, odvaha vidět a jednat, její systematičnost na jedné straně, ale i její paranoia a neočekávané chování mi poskytlo čtení plné emocí. Cítila jsem napětí, strach, tlouklo mi rychleji srdce, byla jsem šokovaná, potěšená, pobavená, bylo mi smutno (hlavně, že už to skončilo)... Stará dáma mě nepřestávala překvapovat. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné někoho znám tak dobře, aby nás nemohl šokovat... "Vzpomínky patří k životu, nevím, v čem by mohly škodit." (s. 88) "Nepoložila sis někdy otázku, jakým směrem by se ubíral můj život, kdybych měl normální matku?" Paní Préauová se ironicky usmála. "Tak především: co je to normální matka?" (s. 123) Na knize mimo jiné oceňuji originální názvy částí, že vyprávění obohacují dopisy a výňatky z deníku Elsy a že jsem byla téměř do konce držena v nejistotě ohledně chlapce s kamínky a také vnuka Bastiena. Hlavní část příběhu se odehrává v roce 2009, ale mnohdy jsem si mohla představovat, že se příběh odehrál více v minulosti (atmosféru starší doby mi pak ale narušila např. zmínka o mobilu:-) "Soudržná rodina je založena na upřímnosti, ne na zamlčovaných strastech." (s. 58) Tato francouzká autorka je pro mne velkým objevem...... celý text

Tetka vrána 2006, Pavel Vrána

Tak to je opravdu skvělá knížka. Vtipné, milé, laskavé, kouzelné a trošičku dojemné příhody upovídané vraní holčičky, které říkají Tetka vrána. A vše ve verších. "Nechci brouka! Dej mi červy!" Chce to buď mít pevné nervy, nebo utéct někam pryč, doma zamknout, schovat klíč! Děti budou vždycky děti, ať už chodí nebo letí, všechny zlobí. Tyhle taky, než dostanou přes zobáky.":-D Dceři dlouho vrtalo hlavou, proč je chtějí doma zamknout. Já je teda úplně chápu:-) Při čtení mi na mysli vytanula Hrubínova knížka Dvakrát sedm pohádek, tak jsme si ji pak také přečetly...... celý text

Detektivové a zachráněné peníze 2013, Zuzana Pospíšilová

Když odmyslím, že bez kluků by policie nic nevyřešila, tak se jedná o skvělou detektivku pro děti. I já jsem byla při čtení napnutá, jak se bude příběh dál vyvíjet, nevšimla jsem si některých vodítek v textu, ale uhodla jsem odkud peníze byly ukradeny:-) Dcera chodila po bytě a volala Tadeáááášíííí..., potěšilo ji, že se v příběhu objevil zase Azor a fráze "Ven s tím!" ji pěkně zamotala hlavu:-) Už se těšíme na další díl!... celý text

Ubulená hromádka štěstí 2017, Sarah Andersen

I když ne tak povedený jako první díl, je i Ubulená hromádka štěstí skvělý komiks. Líbilo se mi, že kromě jednostránkových scének, zařadila S. Andersen také několik delších příběhů, v nichž kombinuje komiks s klasickým psaným textem. Nej pro mne byl ten o Sadie. Musela jsem si dohledat, co je to "mileniál". A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem to i já?!:-) Postřehy k focení selfíček (s. 31) jsem hned odzkoušela a je to tak. Příště si dám pozor, z jaké úrovně se fotím:-) "Snažím se zapamatovat si, že účelem setkávání s kamarády je užívat si jejich společnost, ne se stresovat tím, co si o mně myslí nebo že se mi něco nepovede." (s. 91) Při čtení jsem spořádala pytlík brambůrků. Na vině obrázek na s. 5:-)... celý text

Bobr a liška 2017, Bohumil Matějovský

Tuhle milou knížku o bobrovi Zoubkovi a mazané lišce už máme půjčenou podruhé:-) "Poslyš, Zoubku, vylez z vody, něco ti chci navrhnout. Měla bych pro tebe zajímavou práci," lákala ho. "Žádnou novou zajímavou práci nehledám ani nechci," zavrtěl bobr odmítavě hlavou. Ale liška ví, jak na něj. Stačí zabrnkat na ego a most je na světě... Jenže to by nebyla liška, aby v tom nebyl nějaký háček.... celý text

Tajný život blech 2010, Alberto Pez

Knížka je originálně graficky zpracovaná jako je u nakladatelství Meandru zvykem. Přečetly už jsme ji s dcerou několikrát. Když jsme ji četly po delší době, tak mě překvapilo, že si pamatovala, že knížky na horní polici byly dědečka. Já to netušila:-) "Kocour Antonio si nabrousil drápy o nohu stolu a výhrůžným mňouknutím zahřměl: "Blechy, vyhlašuju vám válku!" Pak si natřásl péřový polštářek u okna, třikrát ho obešel a stočil se na něm do klubíčka, aby si pohověl v teple posledních paprsků odpoledního sluníčka. Co kdybych tu bitvu začal plánovat až zítra?":-D... celý text

Vypálená nenávist 2018, Angie Thomas

Může obsahovat mírné SPOILERY??? Tak tady není, co řešit. Líbí se mi, jak je Starr rozpolcená, když je v Garden Heights chová se jako holka z ghetta, mluví, jak jí pusa narostla, je od rány a když je na Williamsonově střední, tak si hlídá, aby ostatním neukázala nic z té holky z ghetta. Musí být strašně vyčerpávající, nebýt sám sebou, tajit před spolužáky část své identity a zároveň po nich chtít, aby vás chápali... Knížka řeší primárně rasismus a policejní brutalitu, ale je v ní toho mnohem víc. Rodinné vztahy, domácí násilí, drogy, gangy, pocit bezvýchodnosti situace, strach o blízké, ohromná solidarita, touha po lepší budoucnosti pro děti, odvaha přestat zavírat oči a pusu, dilema (rodina x komunita), umění odpouštět, atd. - to je to, co dělá z Vypálené nenávisti pro mne zajímavou knížku. "Jo, to je celý Garden," přitaká máma. "Když lidi nemůžou pomoct jinak, aspoň uvařej." (s. 58) "Nechovala se jako jeho máma a najednou má plnou pusu řečí o tom, jakej byl její chlapeček? Vždyť jsou to kecy!" Máma praští do pultu a já nadskočím. "Zmlkni už!" zařve na mě. Otočí se ke mně a po tvářích jí tečou slzy. "To nebyl ňákej její kamarádíček. Byl to její syn, slyšíš mě? Její syn!" Hlas se jí zlomí. "Nosila toho kluka, porodila ho. Nemáš žádný právo ji soudit." (s. 84) Text knihy mne "přiměl" dohledat si informace o Tupacovi a ukázalo se, že jeho tetování THUG LIFE není jedinou inspirací, kterou od něj autorka načerpala, nebo o Černých panterech. "Někdy člověk udělá všecko správně a věci se stejně zvrtnou. Ale to není důvod přestat se snažit." (s. 135)... celý text

Krtek a maminka 2002, Hana Doskočilová

Tak u této knížky popravdě nevím:-) Je vtipná, zajíček vyhrožující, že se otráví muchomůrkou, těhotenství Zajdulky, panikařící otec Zajda ("Neblázni, Zajdo, ještě je čas!" volala za ním Zajdulka.":-), rození malých zajíčků (velmi názorné),... Dceři se líbila, já měla místy problém jí vysvětlit, o co jde a to jsem velmi otevřená. Největší problém byl, vysvětlit, proč se chce Zajda otrávit:-(... celý text

Detektivové 2012, Zuzana Pospíšilová

Knížka upoutala dceru obálkou. Myslela si, že se jedná o další příběhy zlobivých kluků, nezbedníků od M. Drijverové. A ani se nedivím, že si to myslela, obě knihy totiž ilustrovala skvěle M. Vydrová:-) Hezký příběh o partě kluků, kteří si říkají DeTeKTiVové. První případ, ke kterému se nachomýtnou, je krádež obrazu od malíře Adolfa Kaufmanna. Baví mě, že autorka do svého příběhu zakomponovala skutečného malíře (i informace o něm jsou reálné). Knížka má pro mne tudíž určitou přidanou hodnotu. Kaufmanna jsem si musela vyhledat a jeho obrazy se mi líbí:-) S dcerou (3,5 roku) jsme si díky knize vyzkoušely, jak se popisuje osoba/pachatel. Hodně se jí líbilo, když jsem ji popisovala já:-) Miluju knížky, které nás inspirují k nějaké společné aktivitě. Ještě bychom mohly vyzkoušet udělat sádrový odlitek stopy:-)... celý text

Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc 2012, Arnold Lobel

Tak tady není, co řešit:-) Zbožňuju Lobelovo knížky, i když jsem si k nim našla cestu až v dospělosti po narození dcery. Radši mám ropušáka Žbluňka, baví mě jeho negativnější nátura. Když z knížky předčítám, tak čtu Žbluňka hrubším hlasem:-) Při čtení prvního příběhu, ve kterém kamarádi sáňkují, mi pokaždé proběhne hlavou otázka "Jak to, že v zimě nespí?". Příběh Roh mě zase fascinuje tím, jak bral Kvak v dětství doslovně frázi "jaro už je za rohem":-) Kouzlo dodávají příběhům originální ilustrace od A. Lobela.... celý text

Banán: Podivuhodná cesta Bruna Banána z plantáže až do koše 2018, Anna Novotná

Další dceřin objev. Když jsem knížku poprvé uviděla, tak jsem si v duchu říkala, že to bude nějaká blbost:-), ale není. Knížka obsahuje "spoustu" informací o banánech. Např. jsem se dozvěděla, že banánovník má nádherný květ pod trsem banánů. A příběh? Bruno banán už se nemůže dočkat, až zežloutne... "Mám tolik plánů, co podniknu, až dozraju." Banánový snílek mi je hodně sympatický:-) Dcera se s manželem bavili tím, že vymýšleli jména pro ostatní banány v trsu. A že jich tam je:-)... celý text

Povídejme si, děti 1999, Josef Čapek

Tříletá dcera ji přinesla s tím, že je to další knížka o pejskovi a kočičce:-) Oboum se nám hodně líbila. U dcery asi nejvíc zabodoval příběh O VÁNOCÍCH, KTERÉ NECHTĚLY BÝT a nadchla ji bába Povídajda. A když jsme si četly o černoších, tak vymyslela další dvě rasy: zeleništi a žlutišti:-D Mně osobně je velmi sympatický styl psaní J. Čapka. "Jak je svět zařízen? Copak bych to mohl všechno vypovědět! To bych vám musel povídat od rána až do večera, od večera zase do rána, dneska, zítra a pozítří, letos a napřesrok, pět let bych musel povídat a ještě by to nebylo všechno pověděno, a třeba osm let a ještě bychom nebyli na konci, a kdybychom si ještě čtyři roky přidali, ani pak ještě bychom to všechno nevěděli, jak je svět zařízen." I když dneska může to jeho občasné moralizování na adresu dětí působit nevhodně, beru to tak, že dříve to nebylo nic neobvyklého. Babička často vyprávěla, jak na ní vzal její tatínek bejkovec atd. A jedno ohromné moudro, které mi mluví z duše: "Ale radost, ta může být zadarmo, ta často nic nestojí a bývá ze všeho na světě to nejlepší." Až mne to dojalo, když jsem to četla...... celý text

Na hradě Bradě 2015, Klára Smolíková

Mé první setkání s Bertíkem a Bibi proběhlo před lety díky časopisu Sluníčku, ve kterém postupně jednotlivé příběhy vycházely. Můj první a zároveň i nejoblíbenější příběh je Kolo se nám polámalo:-) Pak knížku i s věnováním přinesl domů manžel ze semináře, který vedla K. Smolíková:-) Má za sebou desítky přečtení. Dcera si ji jako my velmi oblíbila a každou chvíli pronese nějakou hlásku z knížky, třeba "Ustupmež!":-)... celý text