Osice přečtené 917

Anička a cirkus 2012, Ivana Peroutková

Zatím přečtena 2x:-) Tentokrát jsme se podívali s Aničkou do cirkusu… Anička se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Našla si novou kamarádku Bětku (provazochodkyně) a je blízko splnění svého snu. Podaří se jí vybalancovat svůj stávající život s tím novým cirkusovým? I. Peroutková opět hezky vykreslila vnitřní svět malé Aničky. Touha po něčem nás může někdy úplně zaslepit. Nové je mnohem lákavější než to naše „staré jisté“. Udržet tajemství a být upřímný nejde vždy ruku v ruce. Za neupřímností se může skrývat spoustu věcí, třeba strach. Když chceš být v něčem dobrý, připrav se na tvrdou dřinu. Atd. … Na knihách o Aničce nejvíce oceňuji, jak autorka realisticky a zároveň citlivě vykresluje dětské (holčičí) uvažování, prožívání, starosti a také radosti. Trochu mě mrzí, že si nedala autorka pozor. Objevila jsem 2 nesrovnalosti (záměna kobylek – oblíbená kobylka Aničky je Mína, ne Líza; Marcela – sestřenice nebo teta???). Tyto „nepozornosti“ mi naopak vyvažuje, že je občas jméno postavy zvoleno tak, že je v něm možné objevit nějakou spojitost nebo odkaz na něco. V tomto díle jím byl klaun August – francouzsky klaun se píše auguste. Francouzky neumím, náhodou jsem to objevila, o to víc mě to potěšilo:-) Dcera zase Aničkou žije. Mluvíme doma jako klauni, zkoušela krasojízdu na poníkovi (židličce), chodíme se dívat na zlatý déšť, jestli už nám kvete, abychom si ho mohli také dát za ucho, poslouchali jsme mušli, jestli opravdu šumí… To jsem zvědavá, kdy si budeme moci vypůjčit další díl. Má být o Velikonocích, tak na ně to určitě nestihneme. No co, hlavně že jsme zdraví!... celý text

Anděl bez slitování 2006, Miroslav Žamboch

„Jenomže ne vždy budou rozkazy souhlasit s tím, co se ti líbí. Pak se budeš muset zachovat podle nich.“ Můj v pořadí třetí Bakly. Škoda, že je příběh opět tak kraťoučký (128 s.) a není rozveden více do románové podoby. V tomto díle je postava Baklyho upozaděna, prim hraje Zuzana. Ocitáme se ve vojenském prostředí, kde na sebe naráží osobní přesvědčení a rozkazy. Dilema, před které jsou postaveni vojáci, je nezáviděníhodné. Osobně mám problém podřídit se autoritě, proto mne tento díl hodně oslovil… Čtu popořadě a vypisuji skoro všechny postavy, jinak bych se v množství jmen brzy ztratila:-) Žambochův styl je pro mne neobvyklý. Jednotlivé díly na sebe prakticky nenavazují, i když je zřejmé, že příběh někam směřuje. Čert možná ví kam, ale já ne:-) Nemůžu si pomoct, Bakly a jeho svět mně učaroval. Nedá mi to a musím číst dál… „Vždy dělej jen to, co považuješ za správné. Jen tak přežiješ. Nebo umřeš, ale nikdy nebudeš živořit.“ „Chcípnout je snadný, ale žít to bolí,“ …... celý text

Návrat zabijáka 2005, Miroslav Žamboch

„Zajímalo by mě, nad čím teď přemýšlíte,“ promluvil muž v křesle. … „Přemýšlím, jestli mi nějak pomůže, když vás teď všechny tři zabiju,“ odpověděl jsem po pravdě.“ Uplynulo mnoho vody v řece času. V knize Návrat zabijáka (2. kniha ze série Bakly) je hlavní hrdina o notnou řádku let starší, změnil životní styl, přesto je od prvních řádek zřejmé, že Bakly je pořád Bakly… Nejprve jsem byla zklamaná, že M. Žamboch přímo nenavázal na předchozí díl, zajímalo by mě tolik věcí. Pár jich sice do příběhu prosákne, ale chtěla bych víííc:-) Návrat zabijáka má opět skvěle propracovaný příběh, do kterého jsem se neměla sebemenší problém začíst. Je teda hodně kraťoučký, přiznám se, že jsem ho přečetla rovnou 2x a na podruhé se mi líbil ještě víc:-) Klidně bych se obešla bez ilustrací, stejně byly jenom dvě. Škoda, že autor nevěnoval víc prostoru Kooganovi (toho jsem si oblíbila) a Tobymu (ten mě fakt zaujal)… Jsem zvědavá na další díl, potěšilo by mě, kdyby navazoval na tento, protože je zajímavě rozehráno… „Nejhorší jsou dary, které člověk nechce, ale současně je nemůže odmítnout.“ „Ještě pár kroků. Pár kroků přece ještě nikoho nezabilo.“... celý text

Zubr si hledá hnízdo 2017, Oksana Bula

Knížku Zubr si hledá hnízdo jsme si vypůjčili na doporučení kolegy knihovníka, který na ni opakovaně pěl ódy a navíc je zařazena do doporučených knih v rámci projektu Bookstart (S knížkou do života). Je na ní označení 2+… První stránka mě hodně zaujala, třetí zmátla a pak u mě už převládal pocit „to je ale divná knížka“. Oceňuji nápad. Zubr chce prospat zimu po vzoru medvěda. Proč ne. Nejvíc mi vrtá hlavou, proč autorka zařadila do příběhu tukoně. Mimochodem v příběhu samotném není vůbec vysvětleno, kdo tukoni jsou, to je až vzadu na deskách knihy. Kladu si otázku: Co chce vlastně autorka dětem sdělit? S odpovědí mám problém: Jak různá zvířátka přečkávají zimu? (nemyslím si, že čmelák spí v nějaké ořechové skořápce) Popravdě bych s touto knihou nechtěla s dětmi pracovat. Největší potenciál knihy vidím v tom, že na ní lze krásně demonstrovat, jak se může příběh v knize odchylovat od reality. Akorát si nedovedu představit, že tohle probírám s dvouletým dítětem. Dceři budou brzy čtyři roky a na podobnou diskuzi už je zralá. Po přečtení jsem si nemohla pomoct a zeptala jsem se jí, zda ví, jak se připravují zvířátka na zimu ve skutečnosti a věděla:-) Příběh mi přijde pro nejmenší děti zbytečně matoucí. Nebýt krásných obrázků (autorkou je taktéž Oksana Bula), které svou barevnou atmosférou navozují příjemný podzimní pocit, dala bych snad ještě míň hvězdiček. A to ráda štědře rozdávám... Sorry, Vláďo, tvé nadšení nesdílím:-)... celý text

Bez slitování 2003, Miroslav Žamboch

Páni! Jsem plná dojmů, právě jsem dočetla… „Ta flaška je tady na co?“ zeptal jsem se. „Když přijde víc zákazníků najednou, musí čekat. Nalijí si skleničku, aby jim to utíkalo. Pozornost podniku,“ vysvětlil. Byl jsem sám, ale pozornost podniku se nikdy neodmítá.“ M. Žamboch stvořil nezapomenutelného hrdinu se zvláštním jménem Bakly, který mi dost přirostl k srdci, a nejen on. Na konci jsem musela přemáhat slzy:-) Autor mě pobavil, šokoval (tak jak to umí S. King), neustále mě překvapoval, vůbec jsem nebyla schopná odhadnout, jakým směrem se bude příběh odvíjet dál. Postava Trilian mi připomněla Stopařova průvodce po galaxii a vlastně mi při čtení hlavou prolétlo i několik dalších knih (např. Krysař). Dokonalé prostředí i atmosféra. Jedinou vadou na kráse bylo pro mne velké množství postav s nesnadno zapamatovatelnými jmény. Dokonce jsem si jich i pár vypsala, ale stejně jsem v nich měla pěkný guláš. Netradiční jména mi ale zase na druhou stranu skvěle zapadala do světa, který Žamboch stvořil… Hodně se mi líbilo, jak se postava Baklyho „rozvíjela“, rozhodně je pro mě jednou z nejvýraznějších literárních postav a už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díl:-) M. Žamboch rozhodně psát umí. Podařené fantazy, doporučuji. „Moudrý, chytrý nebo hloupý? Nezapadal jsem do žádné kategorie. … Možná jsem zapadal do úplně speciální skupiny, která měla označení Bakly.“ „Není pravda, že když muž dosáhne cíle, za kterým šel mnoho let a obětoval mu všechno, pocítí uspokojení. Pocítí jen prázdnotu. A v mém případě znechucení a odpor k sobě samému.“ Děkuji oblíbeným uživatelům NemmamSlov, Terva a mi-380. Bez nich bych Baklyho asi neobjevila:-)... celý text

Velký den kobylky Bonny 2013, James Herriot (p)

Laskavý příběh o lásce člověka (na první pohled nevrlého starého pána) ke dvěma vysloužilým kobylkám. Z knihy sálá vřelost, na jedné straně autora J. Herriota, na straně druhé statkáře J. Skiptona. Zvířecí láska a oddanost domácího mazlíčka dokáže rozdmýchat cit i u těch nejdrsnějších jedinců a těm nejosamělejším pomůže nalézt opět životní smysl. Domácí mazlíček, malý či velký… co určuje, zda se jedná o domácího mazlíčka, je náš vztah. Dodnes vzpomínám na našeho prvního psa, který se mnou vyrůstal, a jeho srst často vlhla mými slzami, když jsem se mu jako jedinému svěřovala (s hlavou zabořenou do jeho dlouhých chlupů) se všemi trápeními:-) Kniha je bohatě ilustrovaná, R. Brownové se podařilo skvěle zachytit krajinu a atmosféru vztahu stárnoucího osamělého člověka, který miluje své kobylky… Už ji máme vypůjčenou podruhé a přečtenou mnohokrát. Ještě na nás doma čeká (opět) Vánoční koťátko:-)... celý text

Přítel z nejmilejších 2005, Michaela Hrabětová

Pokračujeme na zvířecí vlně, resp. na zvířecích chlupech. Naše Barunka se ráda vrací ke knížkám, které už jsme četli, tak mě ani nepřekvapilo, že chtěla vypůjčit z knihovny znovu i tuto knihu… Adam touží po pejskovi, a jak už sám název a obálka dávají tušit, tak čtyřnohý přítel z nejmilejších jednoho dne přibyde do jeho rodiny. Oceňuji, že je do příběhu zakomponováno i to, co obnáší péče o pejska. Domácí mazlíček jde ruku v ruce s odpovědností a společně zažitá dobrodružství můžou začít:-) … Osobně jsem dětskou touhu po pejskovi nezakusila, vždycky jsme měli nějakého velkého hafana... Autorce M. Hrabětové se podařilo celkem zdařile ukázat, jak to vypadá, když je pes milován a je skutečným členem rodiny. Doprovodné ilustrace P. Kroupové se k textu skvěle hodí, zachycují Dana (hlavního psího hrdinu) na „100+1 způsobů“:-) Jediné, co mi trochu kazí dojem z celé knihy, je malá časová návaznost jednotlivých kapitol. Některé kapitoly působí neukončeně. Mám radši, když na sebe kapitoly v dětských knihách bezprostředně časově navazují a příběh hezky plyne. Dceři se líbilo, že se Adamova sestra jmenuje také Barunka a opakovaně komentovala, že nosí jako ona čelenku:-) Díky knize jsme si povídaly i o trampování, chtěla jsem jí ukázat spacák, ale nenašla jsem ho:-) a bytem opakovaně zní: „Trempem jsem a trempem budu trampem zůstanu. Jak se něco v lese šustne, vlezu do stanu.“ (s. 44)... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Velmi znepokojivé čtení. Proč znepokojivé? Protože román působí neskutečně reálně, tak autenticky. Zobrazené vztahy (manželské, rodičovské, kolegiální, atd.) mi místy naháněly husí kůži. Neschopnost otevřeně si promluvit, čelit svým strachům, mizivá snaha pochopit druhého, lhát sám sobě, na moment se kát a říkat si, že ten druhý to také nemá lehké, ale za okamžik už zase pociťovat nenávist, cítit vztek a bezvýchodnost situace a mohla bych ve výčtu pokračovat ještě dlouho… Síla tohoto románu je pro mě právě v tom, že si dokážu představit, že bych se mohla ocitnout např. v pozici Markéty. A ta představa je děsivá… Kniha je nesmírně čtivá, připadala jsem si, že nakukuji doktoru Gráblovi při operaci pod ruce, že s ním sedím v dílně, že s ním prožívám kocovinu, že cítím jeho vztek a strach, atd. Čtení místy dost bolelo (znám chlast z rodiny a mám k němu dost negativní vztah; také jsem při čtení zažívala strach spojený s tím, že by se mohly zvrtnout moje vztahy s dětmi)… „člověk si svoje peklo připravuje sám“ (s. 235) Moje první setkání s P. Dvořákovou. Přesvědčila mě, že je skvělou spisovatelkou. Její schopnost nahlédnout člověku do duše je mimořádná. Popravdě mám trochu strach pustit se do některé z jejích dalších knih. Ještě teď mi bije zrychleně srdce, to se mi u psaní žádného komentáře ještě nestalo. Klobouk dolů, Petro!... celý text

Evelína, mlhová víla 2009, Daisy Meadows

Velmi zdařilý vílí příběh, ze série o vílách počasí. Poprvé četl manžel a podruhé já. Holky čekalo tentokrát setkání s Evelínou, mlhovou vílou. Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla i něco ze života šotků. Už vím, čím stračí rodiče malé neposlušné šotky:-) Dcera po přečtení běhala po bytě a volala: „Pomoc, honí mě Cimprcampr.“ … Příběhy čteme na přeskáčku, ale vůbec to nevadí. A já při čtení o té husté mlze dostala chuť přečíst si knihu Den v mlze od A. Reinhard.... celý text

Jak Pú čekal na oslavu / Jak měl králíček špatnou náladu 2011, Walt Disney

Přečteno mnohokrát. Obsahuje dva vydařené příběhy o medvídku Púovi a jeho kamarádech. Každý příběh obsahuje nějaké poselství (když se na něco těšíme, tak nám čas utíká pomalu, ale když jsme s těmi, které máme rádi, tak čas utíká přece jenom rychleji; špatná nálada je jako počasí, s kamarády se i ta nejblbější nálada dá zvládnout). Líbí se mi, jak je poselství do příběhu zakomponováno. Nepůsobí to na mě násilně. Osobně mi byl bližší druhý příběh (Jak měl Králíček špatnou náladu). Jeho vzteklé chování mi někoho totiž připomnělo, ale neprozradím, koho:-) Dcera nás dlouho bavila tím, že zarytě tvrdila, že Králíček má špatnou NÁHRADU. A mě bavil kromě Králíčka ještě Tygr a jeho neschopnost číst atmosféru. „Jé, Králíčku, nepamatuji se, že bych tě někdy viděl skákat po zahradě!“ „Jo, to jsi neviděl,“ bručel mrzutě Králíček. „Máš pravdu,“ potvrdil vesele Tygr, „to jsem neviděl. Děláš to často? Gratuluju, Králíčku. Nevěděl jsem, že umíš tak skvěle skákat. Nechceš si jít se mnou zaskákat někam, kde je víc místa?“ „Tygře, nejsem teď zrovna naladěn na zábavu a veselí.“ „Opravdu?...“ (s. 40)... celý text

Anička u moře 2010, Ivana Peroutková

Protože už jsem nechtěla číst počtvrté Aničku ve městě, tak jsme si konečně vypůjčili další díl:-) Krásně nás všechny naladil na prázdniny, také chceme letos vzít děti poprvé k moři… Anička prožije dovolenou v Egyptě, zažije spoustu dobrodružství, užívá si moře, potká novou kamarádku Dominiku, seznámí se s několika místními lidmi, zvládne projížďku na velbloudovi a mnoho dalšího. Autorka I. Peroutková opět bravurně zachytila Aniččino niterné prožívání, stýskání po domově, zamýšlení nad tím, proč nám někdy čas utíká pomalu a někdy rychle… nikdy nevíme, co nás dopředu čeká, jaká dobrodružství zažijeme. S knížkou mám spojeno několik úžasných zážitků s dětmi. Pokaždé když se v knize zpívalo (vždy vymyslím nějakou melodii a také zpívám), tak se náš mimišák postavil a začal tancovat:-) Děti si hrály, že jezdí na velbloudovi (krabice na hračky), Barču jsem zaslechla, jak si zpívá Habibi a večer před spaním si mumlala Ich auch:-) A chce také samozřejmě koupit slamáček…... celý text

O vlkovi, který moc rád mlsal sladkosti 2019, Christine Beigel

U této knihy popravdě nevím, jak hodnotit… Když jsem ji četla poprvé, tak jsem si říkala, co je to za blbost. Vlk je závislý na sladkostech, kašle na čištění zubů, to jediné po čem touží, je získat sladkost. … Čím víckrát jsem ji ale četla, tak se mi líbila víc a víc. Pár momentů mě docela pobavilo. S dcerou jsme díky knize probraly, že když vypadají druhé zuby, tak už další nenarostou a jsem zvědavá, jestli se babičky zeptá na umělé zuby, o kterých jsme taky hodně mluvily:-) Kniha má asi odradit o nadměrné konzumace sladkostí, ale jak pozoruji svoji dceru, tak na ni mají podobné knihy naprosto opačný účinek. Spíš přemýšlí o tom, co sladkého by si dala. Ona vlastně díky těmto knihám sladkosti začíná objevovat. Knížku si chtěla vypůjčit sama, protože jí vlk na obálce připomněl knížku O vlkovi, který vypadl z knížky, a já se snažím jí do výběru knih moc nezasahovat…... celý text

Podzimní říkadla 2009, Jiří Trnka

Celkem zklamání. Ilustrace J. Trnky jsou perfektní a samotné texty také nejsou špatné, k těm nemám prakticky výhrady. V knížečce je pelmel básniček, pranostik a hádanek. Jenže několikrát se mi stalo, že jsem si nebyla jistá, zda čtu pořád stejnou básničku nebo už jinou. Na vině je příšerné rozlišení jednotlivých textů. Některé básničky název mají uvedený, některé ne, něco je odděleno barevnou tečkou a v případě pranostik pouze volným řádkem. Obsah je také značně chaotický, takže pomáhá pouze zčásti. Od knížečky tohoto typu očekávám, že budu číst plynule a ne se neustále koukat do obsahu, co zrovna čtu. Pak se stejně dozvím, že čtu např. Podzimní říkadla. Takže musím přemýšlet, že „říkadla“ je množné číslo, takže na uvedené stránce budou zřejmě dvě, i když nejdou odděleny tečkou. Jenže když sloky čtu, tak mi to připadá jako jedna básnička… Tak mi to nedalo a zkusila jsem ji dohledat a zjistila jsem, že se jedná o maličko poupravené první dvě sloky básně Zimní od F. L. Čelakovského. A autor není ani nikde zmíněn… Teď jsem v pokušení své dřívější hodnocení ještě snížit. Z úcty k J. Trnkovi to neudělám a 3* ponechám. A přečtu si Ohlas písní českých:-) „Dešťové kapičky, dostaly nožičky. Běhaly po plechu, dělaly neplechu." /básnička Déšť/... celý text

O kohoutkovi a slepičce 2006, Zdeněk Miler

Kdo by neznal příběh o nenasytném kohoutkovi a slepičce, která by si i nožky uběhala, aby svého drůbežího kamaráda zachránila? Z dětských let mi v hlavě zůstala opakující se pasáž: „leží tam v oboře, nožky má nahoře – bojím se, bojím, že umře.“ Z. Miler a A. Peisertová podle mě zdařile přepracovali původní Erbenovu pohádku O kohoutkovi a slepičce. Většinou nejsem velkým příznivcem přepracovávání původních děl, ale v případě kohoutka a slepičky se mi tato verze líbí víc. Je delší, začíná hezky poklidně na statku a postupně toho kohoutek se slepičkou společně spořádají celkem dost, než dojde k oné osudné chvilce. Slepičku také posílají od čerta k ďáblu, ale od začátku jí chtějí pomoct, akorát nemůžou. Kráva by jí ráda dala mléko, ale žádné nemá, protože ještě nejedla, tak slepička běží na louku pro travičku, atd. Navíc je krásně ilustrovaná:-) Knížku dostala dcera jako dárek od mé tety asi před rokem. Četly jsme mnohokrát, Barunka si hrála, že čistí studánku, a když slyšela prababičku vyprávět klasickou Erbenovu verzi této pohádky, tak ji opravovala:-)... celý text

Babičky 1999, Petr Šabach

„Matějův svět si lze představit v půdoryse jako centrálně řešenou halu, do níž ústí nespočet dveří. A těmito dveřmi stále někdo vstupoval, nebo naopak odcházel. Někdo často a někdo zas jen jednou za uherský rok. Někteří lidé se pouze mihli a způsobili tím průvan, jehož si Matěj sotva všiml, a jiní, kteří snad původně přišli říct: Nazdárek! Jakpak se vede?, zůstali až do konce svých dní.“ (s. 11) Knížečku Babičky vnímám jako takovou „grotesku“ zachycující střípky ze života Matěje, jeho rodiny a přátel, která se odehrává v Československu v období vlády jedné strany (konkrétně 1951-1989). Stěžejní historickou událostí je pochopitelně rok 1968. Osobně jsem dobu minulého režimu prakticky nezažila, jedinou vzpomínku mám na změnu v oslovování učitelek, ze soudružek byly najednou paní učitelky. O to vděčnější jsem, že podobné knihy existují. I když je knížka vtipná (moje první poznámka, kterou jsem si při čtení udělala, zní „funny as hell“:-)), tak z ní na mě často silně dýchla bezútěšnost celé doby, jež hodně lidí určitě na vlastní kůži pociťovalo. V knize je také zmiňováno zvláštní vydání Rudého práva NEPROŠLI, propagandistická reportáž ze srpnových dnů 1969. Pro zajímavost, celé vydání je k dispozici na vzdělávacím portále www.moderni-dejiny.cz. Mnohokrát jsem se úplně rozesmála a často jsem měla potřebu podělit se s manželem o nějakou vtipnou pasáž. Můj druhý Šabach a určitě ne poslední. A představte si, že i v takovéto knize se dá najít návod na řešení sourozeneckých sporů. „Psaní zprávy“ mi přijde velmi inspirativní a doufám, že si na tuto metodu vzpomenu v době, až budou děti větší a budou se kvůli něčemu hádat nebo prát:-) "Pípl dont slíp!" "Teta se kolébala po nádvoří tak důstojným způsobem, že i slavnostní pochod Hradní stráže vedle ní vyzníval matně až vyblitě." „To je dobře… tak nevím.“ (hláška babičky Marie)... celý text

Mach a Šebestová 1984, Miloš Macourek

O tuto českou nesmrtelnou klasiku, která vznikla díky autorskému duu M. Macourek a A. Born, projevila zájem před dvěma dny i naše dcera. Vlastníme vyřazenou z knihovny. Čtení Macha a Šebestové jsme si s dcerou neskutečně užily. Barča hltala každé slovo, oblíbila si zejména Jonatána a Micinku a nejvíc ji oslovil asi příběh o vzorném chování. „…, tak si tedy pamatuj, Horáčku, že muž se k ženě nikdy nechová neurvale jako nějaký Kanaďan při hokeji, ale vždycky jemně, ušlechtile a galantně, za což mu žena odplácí čím? No Čermáková? No přece svou roztomilostí.“ (s. 127) … Miluju jazyk, kterým jsou příběhy žáků 3. B napsané. Dlouhé věty, v nichž se klidně několikrát změní osoba mluvčího, krásně zní, bylo potěšením je předčítat. Ale bez Bornových obrázků by to samozřejmě nebylo ono, ty k textu neodmyslitelně patří. Při čtení jsem zavzpomínala na naše knihovnické herecké listování touto knihou určené sice dětem, ale nejvíc jsme se u něho vyblbli samozřejmě my knihovníci… Já si zahrála Šebestovou a manžel Macha:-)... celý text

Mach a Šebestová za školou 2001, Miloš Macourek

Obsahuje sedm příběhů. Bohužel šest z nich je už v knize Mach a Šebestová, pouze první příběh (O tom, jak Mach a Šebestová byli za školou) je navíc. Text je s drobnými kosmetickými úpravami. Místo soudružky učitelky už mají školáci paní učitelku:-) a obrázky jsou výraznější...... celý text

Detektivové a falešní stěhováci 2015, Zuzana Pospíšilová

Ve městě řádí falešní stěhováci a parta malých DeTeKTiVů má opět o zábavu postaráno. Když čteme s dcerou, tak se snažím přijít na to, jak zločinci postupují, jak své zločiny provádějí. Ještě nikdy se mi to ale nepovedlo uhodnout:-) No, ještě nás pár případů čeká, tak snad někdy příště… Knížka je skvěle ilustrovaná, tentokrát má zelený papír, předchozí případ se mi líbil o trošku víc, ale celá série si drží vysokou úroveň.... celý text

Ke dnu 2017, Anna Bolavá (p)

„Není pak nakonec lepší víkendová služba? Na co se vlastně těší, když se žene rovnou domů, na tvrdou kuchyňskou židli? Na vyleštěné hrnce nebo hromadu mraženého masa, které samy ve dvou nemůžou nikdy sníst?“ (s. 158) Volné pokračování knihy Do tmy bylo dynamičtější a ještě záhadnější než první díl. V této knize máme možnost nahlédnout do vícera lidských osudů, které se začínají postupně prolínat a proplétat a vynořují se v mlžných náznacích dávno „pohřbení“ démoni. Ale to by nebyla A. Bolavá, kdyby všechno vysvětlila a vyřknula. Je to jako v životě. Lidé se se svými tajemstvími, strachy, minulostí, atd. často nesvěřují. Oni to ví a nemají o tom potřebu mluvit naplno, někdy zavzpomínají, i když jenom v náznacích a ostatní tápou a dělají si vlastní závěry. Vlastně mi to nevadí, necítím se ochuzena. Autorčin unikátní styl vyprávění mi poskytl opět nevšední čtenářský zážitek. … Děj je zasazen do jižních Čech. Řečovice a Strachovice jsem na mapě nenašla, jména obcí vnímám symbolicky. Obávaná porodnice ve Strachovicích mi připomněla obávanou porodnici v Mostě, které jsem se i já snažila vyhnout. „Porod je jako smrt, před kterou v poslední chvíli uhneš, …“ (s. 24) Nejvíc sympatií ve mně vyvolala právě postava Milušky, prožívala jsem s ní porod, kontakt s nepříjemným personálem a říkala jsem si, jaké mám štěstí. … V knize se toho vlastně moc neodehraje. Máme možnost sledovat hlavní hrdiny v běžných situacích jako je výkon zaměstnání, předvánoční nákupy, kamarádské návštěvy, stěhování, apod. Co mě u čtení drželo, bylo z velké části to mlhavé tajemno, které obestíralo jednotlivé postavy a pak myšlenky, které jim běžely hlavou. Na jednu stranu je mi až líto, že mé setkání s neobyčejně obyčejnými postavami skončilo. … Klobouk dolů před touto českou autorkou. „Modrošedivá. Teď už šedivá. Studená. S béžovým větrem. Listopadová.“ (s. 55) … Časté barevné zmínky mi připomněly první větu ze Zlodějky knih (Nejdřív barvy.):-)... celý text

Anička ve městě 2007, Ivana Peroutková

Tuto knihu o Aničce téměř před rokem objevila dcera v knihovně. Měla na sobě obrázek perličky (byla to tzv. perlorodka z bezvadné čtenářské soutěže Lovci perel). Knížka se nám od prvních stránek neskutečně zalíbila. Autorka I. Peroutková vykresluje s ohromným citem prožívání Aničky, její radosti, obavy, touhy, bolest, atd. A nebojí se zahrnout témata, která mohou být pro někoho tabu v dětské literatuře, např. kanibalismus u křečků. Velmi oceňuji, jak jemně dokáže nepříjemné věci, které k životu patří, vylíčit… Díky knize jsem si připomněla, že často nedáváme (my jako rodiče) dětem prostor, aby nám mohly něco vysvětlit. Když se o ně bojíme, reagujeme vztekle a padá z nás slůvko „nikdy“… Dcera s tím má své zkušenosti. Tak jsem to s ní teď mohla v klidu rozebrat. … Blick, cvak. … Knížka nás inspirovala ke společné aktivitě. Zkoušela jsem s dcerou kreslit na zamlžené okno:-) Už jsme přečetli podruhé, nyní čteme knihy v sérii popořadě:-)... celý text