Osice přečtené 916

2. dobrodružství pavouka Čendy 2014, Pavel Čech

Prvním dílem nasadil P. Čech laťku skutečně vysoko a za mě se mu ji bohužel překonat nepodařilo, ani se jí přiblížit. Chybí mi hravost, která byla v prvním díle do textu zakomponována, příběh samotný nenese tak silné poselství a konec je neukončený, takže si musíme přečíst i poslední díl:-) Přesto dávám 5*, resp. 4,5. Vše mi vynahradily nádherné ilustrace, na které jsem u autora zvyklá. Tady mě nezklamal a navíc jsem získala zajímavý tip na aktivitu – kreslení jehličím namočeným v borůvce (to musíme rozhodně vyzkoušet). A hodně mě zaujalo, kdo všechno se živí pavouky. Když dcera viděla ošklivé střevlíky (jsou znázorněni opravdu děsivě), tak se jich i trochu bála. Musela jsem jí ukázat fotky střevlíků na internetu, aby viděla, že jsou ve skutečnosti nádherní a teď se těší, až si je necháme v létě nalézt na ruku:-) … Kdo četl od P. Čecha knihu Dědečkové, tak si při čtení možná vybaví jeden konkrétní příběh z této knihy...... celý text

Obejmi mě, prosím 2017, Przemysław Wechterowicz

Skvělá polská knížka. Přečetly jsme s dcerou několikrát. Není od věci občas si připomenout, jaké zázraky dokáže „obyčejné“ objetí… Přišlo mi, že dceru nechává objímací mánie klidnou, ale pak se jednoho rána u snídaně z ničeho nic zeptala, jaké zvířátko bychom mohli obejmout:-D Při čtení jí pomotala hlavu fráze „louskat napínavý román“… Medvědi berou život s lehkostí a vtipem (úsměv a vlídná slova nás také nic nestojí) … a my navíc obdivovali krásné ilustrace od E. Dziubakové.... celý text

Zámek a pomeranč 2019, Jiří Wolker

Knihu jsem objevila mezi novinkami v knihovně, zaujala mě svou obálkou a její název ve mně vzbudil zvědavost. Dodnes jsem netušila, že J. Wolker napsal něco i pro děti. Upřímně jsem z knihy nadšená. Má krásný příběh, protkaný hlubokými myšlenkami, které mne nutily šáhnout si do svědomí – např. když něco dáváme těm, kteří jsou na tom hůře než my (v příběhu sirotek Jeník), tak nedáváme svoje nejlepší věci; míra štěstí je relativní (kdo nic nemá, tak je šťasten i z mála) a i ti z nejchudších mají svá tajná přání, netouží pouze po dobrém jídle a pití. Hodně sympatické mi bylo, že se Jeník snažil udělat něco pro to, aby svých přání dosáhl. Pohádka (původní název O kominíkovi) je plná lidské dobroty a ten konec je skutečně nádherný... Jazyk může někomu připadat podivný, zastaralý, ale právě v tom je to pravé kouzlo. Atmosféru dob dávno minulých dotváří „luxusní“ ilustrace L. Sunkové. Dcera (necelé 4 roky) napjatě poslouchala, občas se na něco doptala a i přes archaický jazyk příběh pochopila. Přesto samostatně čtoucím dětem bude text pravděpodobně působit velké problémy, a tím pádem nemá kniha Zámek a pomeranč šanci stát se populární dětskou knihou. Škoda, mě si získala!... celý text

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

Může obsahovat pro někoho mírné SPOILERY??? Kraťoučká kniha se zvláštním názvem, který jsem si byla schopná zapamatovat až tehdy, když se mi jeho význam při čtení objasnil. Smutné téma, o němž jsem zatím moc nepřemýšlela, resp. jsem se o něm bála přemýšlet. Po zhlédnutí korejského filmu A Moment to Remember (Vzpomínky na lásku), jenž byl emočně velmi vypjatý, se téma postupného zapomínání a s ním spojené ztráty vlastního já stalo pro mě jistým vnitřním tabu. Ale kniha F. Backmana je tak vřele napsaná, že jsem nepociťovala nepříjemné emoce. Ano, bylo to melancholické, ale příjemně. Nechybí humor … „Kdo na život spěchá, toho smutek čeká,…“ (s. 36) a zajímavé myšlenky … „Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli.“ (s. 37) … Nemusíme věřit ve stejnou věc, důležité je se někde uprostřed potkat. Všechno má v knize své místo, umně propojená vnější realita s prožíváním "uvnitř hlavy" a atmosféru textu hezky dotváří ilustrace Elly Laytham. Nikdy bych nevěřila, že je autorovi jen o pár let více než mně. I teď mi pořád pohrává na rtech laskavý úsměv a převládá ve mně příjemný pocit. Určitě přečtu víckrát.... celý text

Anička malířka 2007, Eduard Petiška

Tak jsme prvním dílem zakončili sérii o Aničce a hned 2x:-) Konečně víme, jak na svět přišla nedělní kočka Zlatuška... Na čtenáře nebo posluchače čeká hodně kreslení, vyprávění pohádek a nechybí ani spousta koček. Obdivuji laskavost a moudrost, kterou jsou knihy o Aničce protkány. Hodně mne oslovila tři přání, která jsou zmiňována, obzvlášť to třetí… Malinko mě zklamalo, že je velmi málo prostoru věnováno ostatním dětským postavám (Vášovi, Mikšovi a Miládce). Váša a jeho chodníková chůze nemají chybu. Dcera si na Vášu hraje skoro při každé procházce:-) Máme vypůjčenou z knihovny v salátovém vydání. Dcera prohlásila, že když je tak rozpadlá, tak by nám ji mohli nechat:-D Tak či tak, já už se těším na nějakou další knihu od E. Petišky.... celý text

Unesli Lucku Šmidlifouskovou! 2017, Daisy Meadows

Po zajíčkovi Ušáčkovi a králíčkovi Petrovi došlo i na Lucku Šmidlifouskovou:-) Na knize je patrné, že pochází z pera "Daisy Meadows". Mnoho podobností se sérií Duhová kouzla - hlavní záporačkou je nyní čarodějnice Grizelda a úlohu šotků zastávají Strašbahňáci, atd. Jinak mi přišel příběh střižený i Julčou, skoro veterinářkou, Pušíky a kočka Zlatka mi připomměla Petiškovu Zlatušku:-D... celý text

Velké maličkosti 1980, Vladimír Smetáček

Začalo to slibně. Básničky o sluníčku, hvězdě, dešti atd. byly ovšem záhy nahrazeny básničkami o kostce cukru, uhlí, přehradě, vodovodu a jiných technických vymoženostech jako je třeba počítač a televize... "... Narodím se v prudkém varu mnoha kotlů cukrovaru. Budu něžná, budu bílá, bude ve mně sladká síla, ..." /Kostka cukru/ Knihu objevila dcera v knihobudce v knihovně. Tentokrát ji tam s klidným srdcem vrátíme (Honzíkovu cestu jsme si nechali:-)).... celý text

Medvídek Pú jde k lékaři. Jak se Tygr stěhoval 2012, Walt Disney

Přečteno po několikáté. První příběh je postaven na oblíbené dětské hře, a to hře na doktora nebo doktorku. Ani mě neminula. Pamatuju si, jak jsem dávala plyšovému medvědovi injekce opravdovou injekční stříkačkou s jehlou. Léčivou látkou byly ve vodě rozpuštěné fluoridové tabletky, které tehdy děti zobaly na zoubky. Dalším pokusným králíkem byl můj mladší brácha:-) A dnes si po vzoru Sovy, Králíčka a ostatních zahrála na doktora i naše Barča (a po ní i náš mimišák). Vyvázla jsem z toho s bolavým nosem:-) … Nebýt vzpomínek, tak se mi víc líbí druhý příběh, který v sobě nese poselství – domov nedělají věci, ale lidi, kteří nás obklopují.... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Může obsahovat drobné SPOILERY??? „Ale když tu po opětovném namáhání zase ležel a oddychoval jako předtím a znovu viděl, jak nožičky spolu zápolí snad ještě krutěji, a nepřipadalo mu již možné vnést do té zvůle klid a řád, říkal si zas, že nemůže setrvávat v posteli a že nejrozumnější bude obětovat vše, jen bude-li tu sebemenší naděje, že se tím z postele vysvobodí. Zároveň si však znovu a znovu připomínal, že mnohem lepší než zoufalé rozhodnutí je klidná a nejklidnější rozvaha.“ Nikdy bych nevěřila, že mě to bude tak bavit. Situační humor, groteskní situace (i jsem se rozesmála) vzápětí střídají pasáže, které mě nutily k zamýšlení. Třeba: proč je naše společnost nastavena tak, že tak silně vnímáme pochybení člověka? - neochota vcítit se, pochopit, porozumět, jako by člověk před momentem, kdy pochybil, vůbec nic nedokázal…; Jak naši nejbližší reagují na vnější změnu (proměnu)? – jsem to přece pořád já, tak proč se ke mně chovají odtažitě, co všechno může maskovat změna chování (strach, odpor, bolest, láska, …) – lidé mají velké rezervy, když přijde na vyjádření niterných strachů… Proměna. Všichni jí procházíme. Sice na první pohled ne tak drastickou jako Řehoř Samsa, ale na další třeba uvidíme, že byla velká, že okolí nebo i my sami jsme měli s přijetím problémy, nějakou dobu nám trvalo, než jsme se se změnou srovnali, nebo se v našich očích někdo proměnil tak moc, že už s ním nechceme nic mít… Také ostatní postavy v rodině hlavního hrdiny projdou jistou proměnou. A kde byla ta pověstná bezpodmínečná láska, o které ze všech stran slýcháme? Kafka nic nemaluje na růžovo a to se mi na něm líbí. … Z nejmilovanějšího člověka se může stát ze dne na den přítěž. Stane se z něj „obtížný hmyz“. Obviňování na sebe nenechá dlouho čekat… Od 1. vydání uplynulo více než 100 let. Pro mne je to dílo nadčasové. Určitě mi uniká spousta významů, ale líbí se mi…... celý text

Dobrodružství pavouka Čendy 2013, Pavel Čech

„Jednou – v hodinách to klaplo, dvakrát – v ciferníku vrzlo, třikrát – něco drnklo, čtyřikrát – cosi brnklo, pětkrát – neozvalo se nic.“ Milý příběh o přátelství mezi pavoučkem Čendou a kukačkou z hodin nás zavede do opuštěného domu „plného vzpomínek, ozvěn a zaprášeného harampádí, které tu dávní majitelé zanechali“… P. Čech na velmi malém formátu ukazuje, že na velikosti nezáleží… Kromě vynikajících ilustrací, na něž jsem u autora zvyklá, je vyšperkovaný i samotný text, hravost z něj přímo sálá - tu se zhoupne, tu se napne, tu se otřese, atd. P. Čech prostě umí! Přečetly jsme s dcerou několikrát a už na nás čeká pokračování.... celý text

Carrie 1992, Stephen King

Carrie je první vydaný román S. Kinga, ale ne první, který napsal! Pro mě je Carrie druhou knížkou, kterou jsem od tohoto mistra hororu četla. Je tomu už hodně let. Studovala jsem tehdy v Plzni VŠ a jela jsem si ji vypůjčit na pobočku na Bolevec:-) … Jaké bylo moje překvapení, když jsem o těchto Vánocích objevila pod stromečkem knihu Carrie (first edition, s autogramem z roku mého narození), asi povídat nemusím:-) Možné drobné SPOILERY??? (a předem se omlouvám za anglické citace) Je zvláštní, jak odlišně knihu vnímám teď jako dospělejší… Poprvé se mi samozřejmě líbila, ale tím stěžejním, co mě u čtení drželo, byl samotný děj, tedy akce a pak také fakt, že King dokáže mistrně vylíčit situaci, nepotřebuje dlouhý popis, a přesto si dokážu krásně představit scénu, kterou líčí. Dnes jsem čtenářsky vyspělejší (značně se na mě podepsala zkušenost ze čtenářského klubu, který jsem 3 roky vedla:-)) - větší pozornost jsem věnovala samotným postavám, jejich vztahům, okolnostem, pohnutkám, prostředí, atd. Při druhém čtení ve mně vzbudila mnohem větší emoce. Byla jsem fakt naštvaná na její matku. Chápu, že někdo chce své dítě vychovávat po svém a třeba jinak než je „většinovým zvykem“, ale nemělo by být úkolem rodičů připravit své dítě na svět „venku“? A jak by řekla moje babička: „nic se nemá přehánět.“, ale to bychom tu neměli tak skvělou knížku:-D … Co dělá s člověkem fanatická víra:-( … Obdivuju Carrie, že se dokázala postavit matce (I´m sorry momma but I can´t be sorry.“) a na ples šla. Cítila jsem z Carrie obdivuhodnou vnitřní sílu a touhu po normálním životě teenagera, který chodí na střední školu. … Vymanění se z vlivu rodičů, jít si vlastní cestou, dělat vlastní rozhodnutí x matka, i když z mého pohledu šílená, se snaží svým způsobem uchránit dceru před nástrahami vnějšího světa. … Rodiče děti formují (většinou nevědomky) a ony jim pak nastavují zrcadlo – až se někdy zarazím, když pozoruju dceru, jak věrně kopíruje mé zlozvyky. … Děti chtějí, aby se s nimi jednalo jako s dospělými, ale když se jim to hodí, tak jsou přece pořád dětmi. „We were kids.“ (pro mě hodně důležitá věta z knihy). Špatná rozhodnutí děláme přece všichni, otázkou je, jak se k nim postavíme… Klíčové slovo, které mě při četbě napadalo, bylo MOC. Mít moc nad někým, mít moc ovládat někoho, zranit,… (např. šikana, matka nad dcerou, v partě, ve vztahu), ale i moc něco změnit. Různé nuance moci zakusí mnoho postav, bohužel využívají moc převážně v negativním smyslu. A protipólem byla BEZMOC, kterou jsem při čtení také pocítila. Na závěr bych ještě chtěla ocenit, jak King v Carrie postupně doplňoval mozaiku příběhu a využíval různé způsoby (výňatky z fiktivních publikací, policejních výslechů, střídavě zaměřená pozornost na různé postavy, atd.) k informování čtenářů. Přečetla jsem od něj určitě přes 20 knížek a s podobným přístupem jsem se v žádné z nich nesetkala. Jsem ráda, že tenkrát Kingova manželka vytáhla rozpracovaný rukopis Carrie z koše a dodala mu odvahy k jeho dokončení:-)... celý text

Zajíček Ušáček 1997, Rene Cloke

Knížka plná lotrovin, vynalézavosti, úskoků, pomstychtivosti, snahy druhého přechytračit a přelstít. Lišák, vlk a medvěd se snaží mermomocí vymyslet, jak nachytat zajíčka Ušáčka, chtějí mu oplatit jeho lumpárny namířené proti nim. Přestože není Ušáček ani omylem příklad čestného zajíčka (vymýšlí si, lže, je líný, někdy sobecký, apod.), nemyslím si, že by byl v jádru špatným hrdinou. Když je potřeba, neváhá pomoci své kamarádce želvě, varuje husu, nakoupí mamince věci do domácnosti, zbaví zvířátka obávaného lva, atd. K tomu, aby se mi dětská kniha líbila, nemusí stát dobro proti zlu. Ani ve skutečném životě není nic černobílého. Sáhněme si do svědomí, vždyť i my (já teda určitě) jsme občas líní, sobečtí, vždycky se nám nechce s pravdou ven, atd. atd. :-) Normálně bych ubrala 1 hvězdičku, protože strany 33-48 jsou v naší knížce slovensky. Byla celkem výzva plynule překládat do češtiny, když jsem předčítala dceři. Slovenský text je větším písmem a musím říct, že to knížce svědčí. Lépe se mi to četlo a stránky působí vizuálně lépe (bez větších bílých míst). Ale slovenštinu mám ráda, proto ubírat nebudu:-) Vlastníme vyřazenou z knihovny... Další exemplář máme na Šumavě u babičky. Zajíček Ušáček je jediná kniha, o které můj brácha prohlašuje, že ji přečetl celou:-D... celý text

Dobrodružství králíčka Petra 2010, Beatrix Potter

Po Zajíčkovi Ušáčkovi vytáhla dcera záměrně z knihovničky knihu o jeho příbuzném králíčkovi Petrovi:-) Začátek mě trochu vyděsil… „Nezapomeňte, že váš tatínek tam měl nehodu! Chytili ho a paní Gregorová z něj udělala paštiku.“ …měla jsem obavu z dceřiny reakce, ale nerozhodilo jí to (je asi zvyklá od prarodičů ze Šumavy, kteří chovají králíky a jiné domácí zvířectvo). Knížka obsahuje 4 příběhy a v každém z nich hrozí někomu z králičí party nebezpečí. Moc hezky se mi příběhy četly, byla jsem napnutá, jak se budou dobrodružství králíčka Petra a dalších vyvíjet a obdivovala jsem ilustrace, jimiž svůj text doprovodila B. Potterová. Bylo sympatické, že občas autorka ke čtenářům promlouvala – tím získal vypravěč, resp. vypravěčka kontury skutečné osoby z masa a kostí. Z příběhů dýchá doba dávno minulá, ale nikterak jim to neubírá na čtivosti, ba naopak. Příběhy mají příjemné tempo. Když jsem četla o tom, jak malí králíčci usnuli, tak se do říše snů odebrala i dcera:-) Dcera nejvíc prožívala poslední příběh o panu Todovi. A nejvíc řešila, že spí jezevec Tomy Brok v botách v posteli a jak lišák Tod vysuší mokrou postel:-) Vyřazená z knihovny, ale u nás má své místo.... celý text

Říkejte si se mnou 1985, František Hrubín

Vlastníme vyřazenou z knihovny. Hrubína mám moc ráda, ale tuhle jsem neznala. Schválně jsem to spočítala a znala jsem předtím jenom 4 říkanky. Autor nás v ní pomocí krátkých básniček provází celým rokem. Četly jsme s dcerou už mnohokrát a ještě určitě číst budeme. Líbí se mi, jak některé verše zní… „Máma pere, drum, drum, drum, až se třese celý dům. …“ /Máma pere/ A zajímalo by mě, jak se hrála hra „fazole“ (v básničce Po škole). S touto básničkou máme spojený zážitek – dcera nevěděla, co znamená, že jich prohrál půl čepice, tak aby si dokázala představit, kolik toho asi prohrál, dala jsem jí klobouček a korálky, aby ho naplnila z půlky. Náš mimišák měl ale s korálky jiný plán, všechny (a že jich byl skoro plný kyblík) rozházel a my je pak všichni asi hodinu sbírali (je to dobré na jemnou motoriku a dělali jsme něco společně:-))... celý text

Detektivové a podivné krádeže 2015, Zuzana Pospíšilová

Další případ party kluků, kteří si říkají DeTeKTiVové, tentokrát tak trochu v duchu jednoho známého norského spisovatele, ale bez alkoholu a krve:-D Za mě nejpovedenější z první trojice případů, ostatní na nás ještě čekají. Doporučuji číst popořadě, protože v tomto příběhu autorka spoileruje předchozí případ. Pobavila jsem se, klukům to opět myslelo líp než mně:-) … akorát mě mrzí, že si nedala ilustrátorka (M. Vydrová) pozor a kreslila pořád jednu a tu samou kadeřnici, i když podle textu se jednalo o dvě různé.... celý text

Medvídek Pú a stromy 2012, Walt Disney

Zajímavé propojení příběhu a informací o stromech. Kdo jiný než moudrá sova, by měl všechno vědět… Čtenáři se např. dozvídají, proč má strom kořeny, proč jsou semena často chráněna ostny nebo pevnou a tvrdou skořápkou a kdo bydlí na stromě. Také je součástí knihy několik nápadů, jak si zpříjemnit procházku po lese. Už se těším, až si vyrazíme na jaře do lesa, vybereme si nějaký pěkný strom a budeme pozorovat, kdo všechno tam žije nebo až si uděláme otisk jeho kůry. Některé naučné pasáže byly pro dceru moc málo informativní, zajímala se dál, např. jaká zvířátka okusují kůru stromů nebo jaký strom má list ve tvaru srdce.... celý text

Dášeňka čili Život štěněte 1988, Karel Čapek

Knížku dostal ve školce na památku manžel a teď ji objevila dcera v naší knihovničce. A díky ní jsem měla i já tu čest setkat se (úplně poprvé) s Dášeňkou. K. Čapek vystihl vývoj štěněte dokonale. I když jsem měla možnost pozorovat vývoj štěňátek několikrát z první ruky, tak mi toho uniklo opravdu spoustu. Podobnost, resp. shoda s malými dětmi mě mnohokrát úplně rozesmála. Je až k neuvěření, že to Čapek, sám bezdětný, takto výstižně popsal… „Přes některé špatné zkušenosti je Dášeňka přesvědčena, že se jí nemůže nic stát a že se nad její psí hlavou nevznáší žádné nebezpečí. Neuhne smetáku a s důvěrou čeká, že smeták uhne jí; obyčejně to smeták udělá.“ (s. 19) Dceru zaujalo přetahování Dášeňky s maminkou Iris… „…a protože pejskové nemívají k použití lano, slouží jim k přetahování, co tak najdou: klobouk, punčocha, tkaničky střevíců a jiné užitečné předměty. To se rozumí, máma Dášeňku přetáhne a vleče ji po celé zahradě; ale Dášeňka nepovolí, zuby stisknuty, jen oči poulí a nechá se smýkat tak dlouho, až se dotyčné lano přetrhne.“ (s. 25) … taky jsme si to samozřejmě musely vyzkoušet, o zuby jsem se bála, tak jsme držely deku v rukách:-). I další části se nám líbily. Mě zaujal původ archeologie (od foxteriérů odkoukaný) – to nás na katedře archeologie neučili:-D a manžel měl radost, že mi může dát přednášku o historii fotografických přístrojů, když jsem se ho zeptala, jestli v té době byly foťáky rozšířené:-). Bratři Čapkové měli velký talent. Jejich práce se slovy je mimořádná. Dášeňka se u mě zařadila k top „dětským“ knížkám... Už ji čteme znovu na žádost dcery (3,5 roku) - poprvé se u ní taky hodně nasmála.... celý text

O vlkovi, který vypadl z knížky 2017, Thierry Robberecht

Hezká, vtipná a s kouzelnou pointou. Původně francouzská knížka pro děti vypráví o vlkovi, který vypadl z knížky a hrozí mu, že si na něm pochutná kocour. Kam se schovat? Co takhle do knížky, když jich je plná knihovna? Ale není čas na vybírání, kocour je mu v patách:-) „A tak musel vlk o dům – pardon, o knihu – dál.“ Tím nejzajímavějším jsou pro mne ilustrace. Police plné knih lákají k pečlivému zkoumání jednotlivých titulů… Nechybí ani Honzíkova cesta a Broučci:-) Přečtena zatím asi 5x. Dcera mě dneska pobavila, zaslechla jsem, jak říká svému mladšímu bráškovi „pidivlku“:-) Jinak má z vlků velký strach, stačí zmínit les a ji hned napadne vlk… Tato knížka v ní, ale žádnou obavu z vlků nepodněcuje. Vlk (pidivlk), i když má velké zuby, tak nepůsobí hrozivým dojmem, a ten konec lepší být ani nemohl…... celý text

Vždy mluv pravdu 2008, Walt Disney

Medvídka Púa má dcera hodně ráda. Já se nemůžu dočkat, až si přečteme toho klasického (A. A. Milne)… Osobně mě tato kniha moc nezaujala, dcera ji se zájmem vyslechla, i si z ní hodně zapamatovala, ale o další čtení zájem neprojevila, a to většinou čteme knihy (i ty delší) opakovaně. Nejsem velký příznivce knih, které se prvoplánově snaží apelovat na čtenáře, aby něco dělali nebo se nějak chovali. Zde: mluv vždycky pravdu, cvičení dělá mistra a poslouchej ušima. Trochu mě to i čtenářsky uráží… Proč by mělo být vše naservírováno „polopatě“? I děti v nízkém věku dokáží o přečteném diskutovat. Dcera má nyní 3 a půl roku a už nějakou dobu dokáže o přečteném přemýšlet, doptávat se, atd. Někdy je z toho diskuze třeba na hodinu:-D Ale možná je poznamenaná tím, že se věnuji čtenářské a předčtenářské gramotnosti:-)... celý text

Kocourek Matýsek 2013, Vlasta Hurtíková

Dcera objevila v knihovně. Poprvé ji četl manžel a já poslouchala při žehlení. Protože jsem neviděla na obrázky, tak jsem se při předvídání ani trošku netrefila:-) Další předčítání (a že už jich bylo) už bylo na mě, tak jsem měla možnost vychutnat si i vtipné ilustrace J. Kaláčka. Nejvíc mě bavil Matýsek. Když jsem poprvé viděla jeho výrazy (úsměv od ucha k uchu, naštvaný výraz, rozhořčený výraz, zoufalý výraz atd.), tak jsem se skoro nahlas rozesmála. Příběh o přátelství, ochotě pomoci a odvaze, jehož poselství tkví v tom, že odvaha a velikost vždy nejdou ruku v ruce. Situace se opakují (různá zvířátka pomáhají Matýskovi vyhnat medvěda Huňáče fuňáče z jeho domečku) – ideální i pro menší děti. S dcerou jsme např. řešily důvody, které mohl mít Huňáč k tomu, že obsadil kocourkovi domeček, a také jsme si povídaly o tom, co bychom v podobné situaci dělaly my. Dcera si knížku často prohlíží i sama a docela věrně dokáže odvyprávět příběh (i s odpovídající intonací – strach, hněv, atd.).... celý text