Osice přečtené 916

Filipova dobrodružství 1996, Jacques Breuil

Tak u této knihy nesdílím většinový názor. Za mě 2 až 3 hvězdičky. Je úctyhodné, že se J. Breuil pokouší děti seznamovat s důležitými tématy (např. zdravý životní styl, závislosti, spory a hádky dětí, zdravá strava) a působit osvětově. Jenže ve snaze jim tyto problematiky zpřístupnit, zbytečně překombinovává formu, kterou je sděluje. Říkám si, na jak staré děti autor cílí. Pro malé je tam spousta detailních informací (obzvlášť poslední část Filip a pan premiér Výživa je jimi nabitá) a pro starší je podle mého názoru infantilní. Cigarety jako tabákoví bandité, alkoholismus jako Alkoholín, drogová závislost jako šelma Drogera, atd. Když to sem píšu, tak to možná působí vtipně, ale když jsme s dcerou četly (sama chtěla - zná Filipa, Klárku, Toma a doktora Přírodu z jiné knížky), tak jsem jí musela hodně věcí vysvětlovat jinak, stačilo věci pojmenovat pravými jmény a vše lépe chápala. Hlavní problém mám tedy s tím, že autor nepojmenovává věci pravými názvy. Nejlepší byla podle mě 3. část Filip a tajemství delfínů, ve které si děti uvědomí, že je lepší táhnout za jeden provaz a být na sebe milý:-)... celý text

Krysař 2016, Viktor Dyk

Po Krysaři jsem šáhla, protože mne na něj upozornil E. Petiška v knize Anička a flétnička:-) Obsahuje mnoho zajímavých pasáží, které v sobě ukrývají pro mne silné myšlenky. To bylo asi tím, co mne na knížce nejvíc upoutalo. Myšlenky jsou skvěle zapracovány do příběhu. „Pouze hlas zvonu zněl sem z chrámu svaté Trojice v Hameln, hlas vážný a zádumčivý, ale z těch hlasů, kterým, poněvadž jsme je často slyšeli, zapomínáme naslouchat.“ (s. 12) „- - Jsem minulost, pravil hlas. - - Jsem budoucnost, odpovídal jiný. - - Jsem krásná, mluvila minulost. - - Budu krásnější, slibovala budoucnost. - - Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost. - - Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost. Mezi hovorem minulosti a budoucnosti, jaká to přítomnost!“ (s. 65) „Nač vzpomínati na hoře, jež je za námi, nač mysliti na dveře, které se za námi zavřely?“ (s. 96) Když jsem četla Krysaře, tak mi v hlavě zněla 2 slova: rozpolcenost a pomíjivost. Co pro nás bylo důležité včera, může být dnes úplně bezcenné... Samotnou mě překvapilo, jak byla kniha napínavá. Vůbec mě neotravovaly neobvyklé tvary slov (např. takořka, ponenáhlu a maně), naopak skvěle dotvářely atmosféru. Přistihla jsem se, že si zase lehce koušu nehet (známka napětí):-D „Je zbytečno odcházet, chceme-li se vrátit.“ (s. 97) Příběh krysaře v podání V. Dyka se mi líbí ještě o trošku víc než původní staroněmecká legenda. Je mi totiž sympatičtější důvod, který měl krysař pro druhé použití své píšťaly ve městě Hameln…... celý text

Tamarín a pomeranč 2006, Martina Drijverová

Při poslední návštěvě knihovny mi náš nejmladší (13 měsíců) přinesl tuto knížku. Řekla jsem si, proč ne:-) Je to naše 4. knížka od M. Drijverové. Předchozí knížky (Zlobilky, Nezbedníci a Povedené prázdniny), které jsme od ní s dcerou četly, se mi líbily, ale až touto knihou si získala mou velkou pozornost. Tamarín jí pomeranč, který má 12 dílků, a vzpomíná, co se v uplynulém roce v zoologické zahradě přihodilo. Každý dílek symbolizuje jeden měsíc v roce:-) Hned s 1. dílkem pomeranče jsem se náramně pobavila. "Uááá! Uááá!" zapištělo miminko. Janinka! Už zase! pomyslel si opičák Tamarín. Opět se vzbudila. Možná má hlad. To by bylo dobré, pak bych ji podal mamince a ta by ji nakrmila. Ale jestli chce pochovat... Chtěla. (s. 6) Musím říct, že čtení bylo velmi emotivní. Kniha začala humorně, ale brzy mne příběhy tamaríní rodinky a dalších zvířat dojímaly, neměla jsem daleko k slzám. Příběhy zvířat jsou napsány tak, že si člověk při jejich čtení uvědomí různé věci, zamýšlí se nad chováním a pocity druhých, osamělostí, kamarádstvím, pozlátkem, učí se empatii atd. Nejvíc se mi líbily příběhy o harpyji (osamělost), klokanech (obavy ze zklamání partnera, partnerská láska, bezpodmínečná láska k dětem) a o lachtanech (nešikovnost, vztek rodičů, strach ze selhání, skryté obavy o dítě, uvědomění si, že všichni nemusí být dobří ve všem, skrytý talent). "To snad není možné!" řádil starý Lachtan jako lev. "Kde jsme k tomu nešikovi přišli? Ať mi radši nechodí na oči!" Malým tamarínkům bylo Bertíka líto. Jak se asi cítí, když se na něj tatínek stále zlobí a když ho nemá rád?! "Myslím, že tak to není," řekla jim paní Tamarínová. "Jeho otec se hněvá právě proto, že mu na Bertíkovi záleží. Má o něj starost - a lze to pochopit. Co z něj bude, když nedokáže to, co druzí?" (s. 43) Dcera mi při čtení kladla spoustu otázek. Aby lépe pochopila, o čem se v příbězích píše, tak jsem jí danou situaci připodobňovala k situacím z naší rodiny. Hlavu jí také zamotala fráze "vařila se v něm krev":-) a měla obrovskou radost, když vyšlo najevo, že lachtan Bertík má v sobě skrytý talent. Dalším kladem této knížky je, že se čtenář dozví spoustu zajímavostí ze světa zvířat. Třeba že u opiček se o mláďátka stará tatínek nebo že harpyje chytají ptáky a opičky. Často chodíme do zoo, ale popravdě jsem vůbec netušila, jestli tam mají tamaríny. Ani manžel nevěděl... Mají je tam a knížka nás ispirovala k tomu stát se jejich patrony:-)... celý text

Tři koťátka 1967, Vladimír Sutějev

Tak tohle je úžasná knížka pro děti. Objevila jsem u tchýně v knihovničce, ani v jedné z knihoven, kam chodíme, ji nemají, tak jsme si ji od ní půjčili:-) Po přečtení jsme se s dcerou ještě dlouho bavily tím, že jsme vymýšlely další možnosti k jednotlivým příběhům. Např. Co by ještě mohlo koťátka obarvit na bílo a co na černo? Kam by se mohl ještě schovat mraveneček před deštěm? Také jsme si kreslily obrázek, který kreslila holčička koťátku. Dcera si ho pamatovala do nejmenších detailů, což vypovídá také o tom, že je kniha bravurně napsaná a ilustrovaná pro nejmenší děti. A řekla bych že zde našel inspiraci pro kočku Zlatušku i E. Petiška:-)... celý text

Nech ten mech 2014, Michal Bystrov

Tak tohle je PECKA. Ke knížce jsem přišla náhodou. Vyřazovali ji z knihovny a protože jsem momentálně na rodičovské dovolená, tak jim to prošlo:-( Nejlepší básnická sbírka pro děti a zároveň dospělé, kterou jsem doposud četla! Taková lehkost s jakou jsou verše napsané je obdivuhodná, fantazie, hravost, vtip a zároveň důvtip, snovost a dětskost si podává ruku s mimořádnou schopností uhodit hřebíček na hlavičku a výstižně glosuje dětské chování. Během čtení jsem u sebe zaznamenala několik druhů úsměvu (od melancholického až po hlasitý smích). Jako bych slyšela dceru: "Ještě se mi nechce spát, ještě budu lelkovat nožičkama zakopu budu koukat do stropu ještě se mi nechce spát hodlám to tu studovat očima i ušima všechno mě tu zajímá ještě se mi nechce spát musím přece vzpomínat co jsem dneska zažila (a taky bych se napila) ... " /Ještě se mi nechce spát/ "... připravte se děcka na to že tu kromě mámy s tátou žijou lidi co si snad vůbec nedovedou hrát ..." /Blues pro Nikolku/ Kromě skvělých básniček, nejradši bych je sem vypsala všechny:-), jsou ve sbírce neskutečné ilustrace. Celá kniha působí jako celek dokonale.... celý text

Rozmarýnkov 2012, Jana Semelková

Knížka má super myšlenku - skřítci Knihomilové se starají o nemocné knížky. Jenže po 2 stránečkách je z něčeho, co mohlo být originální obyčejná knížka říkanek a pohádek. Ani žádný závěr, ve kterém by se čtenáři vrátili nazpátek do Rozmarýnkova ke skřítkům. Prostě zazní poslední říkanka a to je všechno. A nemůžu si odpustit komentář, k jedné pohádce (Dobré je mít chalupu). Pozor SPOILER... Pohádka začíná klasicky, kráva se snaží připravit na zimu, opravuje chaloupku, kolem chodí zvířátka, vyptávají se, co dělá, ona vysvětluje a žádá o jejich pomoc, oni odmítají s tím, že se zimy nebojí, že to mají vymyšlené. Pak uhodí mrazy a zvířátka postupně zjišťují, že udělala chybu, že se na zimu také nepřipravila. Tak jdou za krávou a chtějí, aby je k sobě pustila. Ona nechce, ale zvířátka ji vždy něčím vyhrožují a ona je pustí dovnitř. V tomhle momentě se mi pohádka přestávala líbit. Stačí vyhrožovat a dostaneme, co chceme?! Proč se neomluvila a neuznala svoji chybu?! Pak prý se jim spolu žilo pěkně... Za nějaký čas je chtěli z chalupy vyhnat vlk a medvěd. Samozřejmě se jim to nepovedlo, protože se do medvěda zvířátka pustila a "dala mu, co proto", tak se rozhodli, že je nechají na pokoji. Pořád mi vrtá hlavou, jaké má pohádka poselství. Nezáleží na tom, jak jsme se do chalupy dostali, hlavně že máme střechu nad hlavou? Ať se jeden dře, my stejně slíznem smetanu? Silou jde řešit všechno? Nevím...... celý text

Vyprávění Anežky a Jeníka 2012, Irena Řešátková

Tahle knížka mne celkově moc nenadchla, ale přečtení určitě nelituju:-) Čtenář na jedné straně sleduje příběhy dětí Anežky a Jeníka, na straně druhé má možnost podívat se, co prožívají světlušky a broučci. A zjistí, že i v hmyzí říši se najde lenoch a mlsoun (Beroušek) nebo stařenka, která ráda vypráví (Berulka). Nechybí ani přátelství, láska a žárlivost. Občas se cesty dětí a světlušek protnou. Díky knížce teď chce dcera uklízet odpadky, které někdo pohodil v přírodě. Volá na mě: "Mami, pytlík." To je pro mne vlastně nejhezčí zážitek spojený s touto knihou. Moc se mi nelíbí styl vyprávění a uvítala bych větší kontinuitu jednotlivých kapitolek. Děj zahrnuje dlouhé časového období a to způsobilo, že když jsme se ke knize po několika dnech vrátily, tak jsme si toho já ani dcera moc nepamatovaly. Nejvíc dceři utkvěl v hlavě ten úklid odpadků a pak pohádka o Popelce, kterou Berulka z části odvyprávěla. Dcera pohádku dosud neznala a tak jsem ji jí dovyprávěla, a proto si pohádku zapamatovala:-)... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Může obsahovat pro někoho mírné SPOILERY... N. Shusterman mě nezklamal:-) Bez šance se mi líbila možná ještě o kousíček víc než Smrtka a Nimbus. Důvodem je zřejmě to, že knížka řeší vztahy rodičů a dětí, což je pro mne jako matku velmi aktuální téma. "Zůstane mu místo ještě na troje náhradní oblečení. Připadá mu úžasné, jak málo věcí stojí za to vzít, když na to doopravdy přijde. Většinou vzpomínky. Památky na dobu předtím, než se to mezi ním a jeho rodiči tak pokazilo. Mezi ním a zbytkem světa." (s. 17) Sice sci-fi, ale ty pocity a myšlenky dětí jsou tak realisticky popsané. Až mi místy běhal mráz po zádech. "Za jak dlouho na něho Ariana zapomene? Za jak dlouho na něho zapomenou všichni? Dlouho to trvat nebude. Tak už to s rozpojenci chodí. Connor ve škole znal jiné děti, které v posledních několika letech zmizely. Prostě jednoho dne nepřišly. Učitelé řekli, jsou "pryč", nebo "přestaly školu navštěvovat". Ale byly to jen kódové výrazy. Všichni věděli, co znamenají. Spolužáci, kteří je znali, mluvili o tom, jak je to hrozné, a den nebo dva brblali, a pak už to byla stará věc. Ropojenci neodcházeli ve velkém stylu - neodcházeli ani s brekem. Odcházeli s tichem plamene svíčky zamáčknutého mezi prsty." (s. 93) Hodně se mi líbily termíny, které si autor (překladatel) vymyslel. Nejvíc čápnutí a lokobufet... a myšlenky! "Stejně by ze mě nikdy nic pořádného nebylo, ale takto mám statisticky lepší šanci, že nějaká moje část někde ve světě dosáhne velikosti. Raději budu částečně důležitý než úplně k ničemu." (s. 11) Závěr byl poklidný, ale to knize pro mne vůbec nic neubírá. Určitě si přečtu pokračování. No co, zase o důvod navíc rozšířit sbírku knih v originále:-)... celý text

Kamilka a medvídek Míša 2012, Nancy Delvaux

Půjčená po několikáte, má za sebou desítky přečtení. Jenom dneska jsme ji četly s dcerou 2x:-) A i přesto si čtení pokaždé užívám a překvapí mě, když si všimnu např. nějaké dosud neodhalené logické nedomyšlenosti. Třeba chtít po chlapci, kterému jsou asi 3 roky, aby si zapnul kabátek na knoflíky... Pro dceru je nejvíc aktuální téma půjčování hraček a díky příběhu Kamilka je zamilovaná začala řešit, koho by si mohla vzít ona, a svatbu obecně. Chce si vzít svého malého brášku:-D... celý text

Ustrašená veverka Barborka 2019, Andrea Reitmeyer

Knížku jsme si půjčili kvůli tomu, že se veverka jmenuje stejně jako naše dcera:-) a nemá chybu. Jsem nadšená. Pěkný příběh, skvělé do detailu propracované ilustrace a tolik zajímavých informací o veverkách... V létě jsme navštívili mravenčí stezku na Srní a zjistili jsme, jak vypadají šišky okousané od veverek. Při procházkách lesem jsme je pak hledali a spoustu nacházeli:-) a teď jsme se díky této knize ještě dozvěděli, že veverka dokáže vybrat semena až ze 100 smrkových šišek denně!... celý text

Krocan 2013, Gilles Laurendon

Knížka sice poskytuje mnoho informací o krocanech, ale forma není příliš vhodná pro děti. Nic moc není dovysvětleno, dítě ze samostatného čtení nemůže být moc moudré. Jediné, co na knize oceňuji, jsou 2 příběhy, jejichž tématem je konkrétní informace, která byla v naučné části zmíněna. I když zpracování opět pokulhává. Je vidět, že tyto knihy vznikají jako na běžícím pásu. Bohužel...... celý text

Honzíkova cesta 1972, Bohumil Říha

Knížku jsem objevila v knihobudce v naší knihovně a dělala nám společnost 3 dny. Dlouho jsem se rozhodovala mezi 4 a 5*, nakonec dávám 5, protože je odrazem doby, ve které vznikla, a když odmyslím ty odkazy na JZD, tak je to pohodový příběh pro děti. B. Říha umí psát čtivě a musím říct, že všechny dětské postavy (Honzík, Viktor, Ferda i Terezka) působily skutečně dětsky... cítila jsem např. Honzíkův strach, odvahu, odhodlanost a smutek, Ferdovu závist, zlost a nakonec i lítost, Terezka mi připomněla mě:-) a Viktoro dobráctví a ochranitelské vlastnosti z něj v mých očích dělaly po právu vůdčí osobnost jednotřídky. S Honzíkovou cestou budu mít již navždy spojenou duhovou kuličku. "Ty mi v něm jistě něco vezeš!" smála se babička. Honzík se lekl. Vždyť pro babičku nic nemá! Honem si vzpomínal, co je v kufříku. Svou košili dát babičce nemůže, musí ji přece v Koníkovicích nosit, do plátěných střevíců by se babička nevešla a kapesníky Honzík opatroval jako oko v hlavě. Nemálo jich už poztrácel a maminka ho často kvůli nim hubovala. Ale nakonec ho přece jen něco napadlo. "Babi, pusť mě!" řekl rozhodně. Babička ho tedy postavila na zem a zvědavě se na chlapce dívala. Honzík sáhl do kapsy, nahmatal kuličku a vytáhl ji na světlo. Kulička se krásně leskla a svítila barvami na všechny strany. "Tady máš kuličku!" natáhl Honzík ruku." (s. 21) Dceři (3,5 roku) se hodně líbila, dokazuje to i fakt, že se k ní při povídaní u večeře opakovaně vracela. Akorát jí pořád vrtalo hlavou, co znamená "družstevní". Také mi položila otázku: Maminko, jsi taky družstevná?:-D Při čtení jsem si vybavila své dětství u babičky. Honzík doprovázel babičku do drůbežárny a já doprovázela tu svou do kravína:-) Musím babičku ještě vyzpovídat, jak u nás ve vesnici probíhala kolektivizace...... celý text

Martinka v nemocnici 2002, Gilbert Delahaye

Četly jsme s dcerou asi už 5x, vezla ji i k babičce a často si ji sama prohlíží a vypráví si podle ilustrací. Ty hezky doplňují text. Dcera nejvíc řešila, jestli Martince zašijou roztržené kalhoty a jestli ještě uvidí svoji čepici, kterou při pádu z kola ztratila:-) Taky ji fascinovaly masky, které si děti vyrábí v nemocnici na karneval a Martinka jako japonská princezna...... celý text

Pavoučí příběhy 2014, Veronika Matysová

Pavoučí příběhy jsme četly opravdu dlouho. Mně se líbily hodně, dceru odradily první dva příběhy, které jsou spíš klučičí (superhrdina a auta:-) Nejvíc jsem si oblíbila příběh o osamělém pavoukovi Nitkovi, který se chtěl kamarádit s holčičkou Lucinkou. Musím přiznat, že mě závěr úplně dojal (ať vypadáme jakkoli, tak jsme to pořád my). A nahlas jsem se smála u příběhu Brejlička se nevzdává. Je vůbec možné, aby měli lidé pavouky rádi? Brejlička je rozhodnut, že lidem ukáže, že se pavouků nemusí bát, že jsou neškodní,... ty jeho nápady stály za to:-) "Aha, takže by nás měli vidět nejen přijít, ale i odejít - se vší vážností, žádný spěch," pronesl moudře Brejlička a Očko přikyvoval. "Půjdeš se mnou?" zeptal se ho Brejlička. "Jako kam?" polekal se Očko. "Přece ukázat lidem, že umíme chodit i pomalu! Nebo se snad bojíš?" ... Když v tom uslyšeli: "Podívej, jsou nějak pochroumaní, divně se plouží, to není normální! Někdo je postříkal Biolitem a oni teď vlezli k nám! Doraž je!" (s. 107) Pavoučí hrdinové jsou sympatičtí, děti by si je měly oblíbit a přestat se bát těch skutečných pavouků. Noo? Tak to je pouze teorie:-) Dcera se doposud moc pavouků nebála, ale po přečtení mi připadá, že z nich má strach větší. Proč? Protože je v knize často znázorněn odmítavý postoj lidí k pavoukům. Ale chce si přečíst i Příběhy pavoučka Alfonse:-)... celý text

Knížka 2011, Hervé Tullet

Tak knížku Knížku už máme mnohokrát poklepanou, pohlazenou, potřesenou, nakloněnou, narovnanou, pomačkanou, pofoukanou a také jsme jí museli samozřejmě zatleskat... Skvělá! Dceru baví nejvíc foukání:-)... celý text

Chlapec s kamínky 2018, Sophie Loubière

Knížku jsem objevila úplnou náhodou zde na Databázi, líbila se mi černobílá obálka s houpačkou (na podobnou houpačku, kterou někdo neznámý pověsil na buk v lesíku za chalupou u babičky, se chodíme houpat s dětmi:-) Nejdřív jsem zkoušela číst jako e-knihu, ale pak jsem si ji stejně došla vypůjčit do knihovny... Od prvních stránek mě autorka vtáhla do vyprávění. Střípky ze života Elsy Préauové mě nesmírně bavily. I bez zbytečného vysvětlování jsem získala náhled na některé momenty její životní poutě. "Oni nevěří, že žiješ, ale mýlí se. Stačí, abych zavřela oči, a vidím tě. Máš na sobě hezké květované šaty a na vlasy sis v rychlosti uvázala šátek. Myslím, že mě objímáš a pláčeš. Tváře mi voní po tvých polibcích. Jdeš tak rychle, že tě vlak už odnáší. Vrátíš se. Jsem si jistá, že se vrátíš. Je to jenom jméno na papíře. Tatínek se zmýlil. Všichni se zmýlili." (s. 19) Elsu jsem si skutečně oblíbila. Její láska k dětem, odvaha vidět a jednat, její systematičnost na jedné straně, ale i její paranoia a neočekávané chování mi poskytlo čtení plné emocí. Cítila jsem napětí, strach, tlouklo mi rychleji srdce, byla jsem šokovaná, potěšená, pobavená, bylo mi smutno (hlavně, že už to skončilo)... Stará dáma mě nepřestávala překvapovat. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné někoho znám tak dobře, aby nás nemohl šokovat... "Vzpomínky patří k životu, nevím, v čem by mohly škodit." (s. 88) "Nepoložila sis někdy otázku, jakým směrem by se ubíral můj život, kdybych měl normální matku?" Paní Préauová se ironicky usmála. "Tak především: co je to normální matka?" (s. 123) Na knize mimo jiné oceňuji originální názvy částí, že vyprávění obohacují dopisy a výňatky z deníku Elsy a že jsem byla téměř do konce držena v nejistotě ohledně chlapce s kamínky a také vnuka Bastiena. Hlavní část příběhu se odehrává v roce 2009, ale mnohdy jsem si mohla představovat, že se příběh odehrál více v minulosti (atmosféru starší doby mi pak ale narušila např. zmínka o mobilu:-) "Soudržná rodina je založena na upřímnosti, ne na zamlčovaných strastech." (s. 58) Tato francouzká autorka je pro mne velkým objevem...... celý text

Tetka vrána 2006, Pavel Vrána

Tak to je opravdu skvělá knížka. Vtipné, milé, laskavé, kouzelné a trošičku dojemné příhody upovídané vraní holčičky, které říkají Tetka vrána. A vše ve verších. "Nechci brouka! Dej mi červy!" Chce to buď mít pevné nervy, nebo utéct někam pryč, doma zamknout, schovat klíč! Děti budou vždycky děti, ať už chodí nebo letí, všechny zlobí. Tyhle taky, než dostanou přes zobáky.":-D Dceři dlouho vrtalo hlavou, proč je chtějí doma zamknout. Já je teda úplně chápu:-) Při čtení mi na mysli vytanula Hrubínova knížka Dvakrát sedm pohádek, tak jsme si ji pak také přečetly...... celý text

Detektivové a zachráněné peníze 2013, Zuzana Pospíšilová

Když odmyslím, že bez kluků by policie nic nevyřešila, tak se jedná o skvělou detektivku pro děti. I já jsem byla při čtení napnutá, jak se bude příběh dál vyvíjet, nevšimla jsem si některých vodítek v textu, ale uhodla jsem odkud peníze byly ukradeny:-) Dcera chodila po bytě a volala Tadeáááášíííí..., potěšilo ji, že se v příběhu objevil zase Azor a fráze "Ven s tím!" ji pěkně zamotala hlavu:-) Už se těšíme na další díl!... celý text

Ubulená hromádka štěstí 2017, Sarah Andersen

I když ne tak povedený jako první díl, je i Ubulená hromádka štěstí skvělý komiks. Líbilo se mi, že kromě jednostránkových scének, zařadila S. Andersen také několik delších příběhů, v nichž kombinuje komiks s klasickým psaným textem. Nej pro mne byl ten o Sadie. Musela jsem si dohledat, co je to "mileniál". A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem to i já?!:-) Postřehy k focení selfíček (s. 31) jsem hned odzkoušela a je to tak. Příště si dám pozor, z jaké úrovně se fotím:-) "Snažím se zapamatovat si, že účelem setkávání s kamarády je užívat si jejich společnost, ne se stresovat tím, co si o mně myslí nebo že se mi něco nepovede." (s. 91) Při čtení jsem spořádala pytlík brambůrků. Na vině obrázek na s. 5:-)... celý text

Tajný život blech 2010, Alberto Pez

Knížka je originálně graficky zpracovaná jako je u nakladatelství Meandru zvykem. Přečetly už jsme ji s dcerou několikrát. Když jsme ji četly po delší době, tak mě překvapilo, že si pamatovala, že knížky na horní polici byly dědečka. Já to netušila:-) "Kocour Antonio si nabrousil drápy o nohu stolu a výhrůžným mňouknutím zahřměl: "Blechy, vyhlašuju vám válku!" Pak si natřásl péřový polštářek u okna, třikrát ho obešel a stočil se na něm do klubíčka, aby si pohověl v teple posledních paprsků odpoledního sluníčka. Co kdybych tu bitvu začal plánovat až zítra?":-D... celý text