Osice přečtené 912

Banán: Podivuhodná cesta Bruna Banána z plantáže až do koše 2018, Anna Novotná

Další dceřin objev. Když jsem knížku poprvé uviděla, tak jsem si v duchu říkala, že to bude nějaká blbost:-), ale není. Knížka obsahuje "spoustu" informací o banánech. Např. jsem se dozvěděla, že banánovník má nádherný květ pod trsem banánů. A příběh? Bruno banán už se nemůže dočkat, až zežloutne... "Mám tolik plánů, co podniknu, až dozraju." Banánový snílek mi je hodně sympatický:-) Dcera se s manželem bavili tím, že vymýšleli jména pro ostatní banány v trsu. A že jich tam je:-)... celý text

Kvak a Žbluňk od jara do Vánoc 2012, Arnold Lobel

Tak tady není, co řešit:-) Zbožňuju Lobelovo knížky, i když jsem si k nim našla cestu až v dospělosti po narození dcery. Radši mám ropušáka Žbluňka, baví mě jeho negativnější nátura. Když z knížky předčítám, tak čtu Žbluňka hrubším hlasem:-) Při čtení prvního příběhu, ve kterém kamarádi sáňkují, mi pokaždé proběhne hlavou otázka "Jak to, že v zimě nespí?". Příběh Roh mě zase fascinuje tím, jak bral Kvak v dětství doslovně frázi "jaro už je za rohem":-) Kouzlo dodávají příběhům originální ilustrace od A. Lobela.... celý text

Povídejme si, děti 1999, Josef Čapek

Tříletá dcera ji přinesla s tím, že je to další knížka o pejskovi a kočičce:-) Oboum se nám hodně líbila. U dcery asi nejvíc zabodoval příběh O VÁNOCÍCH, KTERÉ NECHTĚLY BÝT a nadchla ji bába Povídajda. A když jsme si četly o černoších, tak vymyslela další dvě rasy: zeleništi a žlutišti:-D Mně osobně je velmi sympatický styl psaní J. Čapka. "Jak je svět zařízen? Copak bych to mohl všechno vypovědět! To bych vám musel povídat od rána až do večera, od večera zase do rána, dneska, zítra a pozítří, letos a napřesrok, pět let bych musel povídat a ještě by to nebylo všechno pověděno, a třeba osm let a ještě bychom nebyli na konci, a kdybychom si ještě čtyři roky přidali, ani pak ještě bychom to všechno nevěděli, jak je svět zařízen." I když dneska může to jeho občasné moralizování na adresu dětí působit nevhodně, beru to tak, že dříve to nebylo nic neobvyklého. Babička často vyprávěla, jak na ní vzal její tatínek bejkovec atd. A jedno ohromné moudro, které mi mluví z duše: "Ale radost, ta může být zadarmo, ta často nic nestojí a bývá ze všeho na světě to nejlepší." Až mne to dojalo, když jsem to četla...... celý text

Na hradě Bradě 2015, Klára Smolíková

Mé první setkání s Bertíkem a Bibi proběhlo před lety díky časopisu Sluníčku, ve kterém postupně jednotlivé příběhy vycházely. Můj první a zároveň i nejoblíbenější příběh je Kolo se nám polámalo:-) Pak knížku i s věnováním přinesl domů manžel ze semináře, který vedla K. Smolíková:-) Má za sebou desítky přečtení. Dcera si ji jako my velmi oblíbila a každou chvíli pronese nějakou hlásku z knížky, třeba "Ustupmež!":-)... celý text

Podělaným navrch 2018, Becky Albertalli

Podělaným navrch jsem četla hodně dlouho. Na vině byl Nimbus a Žítkovské bohyně:-) I přesto jsem si čtení užívala. Líbila se mi sesterská (dvojčecí) dynamika. Molly a Cassie se pomalu odcizují, protože začínají navazovat milostné vztahy, nechávají si věci pro sebe, už se nazvájem nesvěřují... Mé nejlepší kamarádky jsou také dvojčata a i ony se cítí ublíženě, když se jim ta druhá s něčím zásadním hned nesvěří:-) Po knize jsem šáhla, protože se jedná o young adult a já se na ně momentálně zaměřuji (pracovně). A můžu říct, že potenciál knihy je obrovský. Mám popsaných několik papírků poznámkami, nápady, jak s ní pracovat s dětmi/mládeží, jaká témata zahrnuje (např. netradiční uspořádání rodiny, první lásky, komunikace s opačným pohlavím, neopětovaná láska, nadváha a přijímání se takoví jací jsme, seznamování se s novými lidmi, první brigáda a pocit opuštěnosti), atd. Moje 3. knížka od B. Albertalli, a protože jsem předchozím dala plný počet hvězdiček, tak dávám i této, nemůžu říct, že by se mi nějaká líbila víc nebo míň, je to vyrovnané:-) Přestože se autorka cíleně zaměřuje na LBGT téma, je zde hlavní vypravěčkou dívka s heterosexuální orientací, což byla příjemná změna a byla mi tak bližší. "Změny jsou kurva těžký.":-) A dojalo mne poděkování autorky babičce Molly.... celý text

Anička a flétnička 2006, Eduard Petiška

Další skvělá knížka o Aničce od E. Petišky. Baví mě, jak Anička rozumuje: "Na světě je vždycky někdo mladší než já a někdo starší, napadne Aničku. Váša je starší, a proto se tváří, jako že všechno ví. Mikša je mladší a také dělá, že všechno ví. Není to divné?" (Dcera také neustále řeší, kdo je starší a kdo je mladší:-) Baví mě, jak si děda s Aničkou a Mikšou hraje: "Na povídanou je moc pěkná hra. Víte, jak se hraje? Někdo řekne třeba: "Víla." A všichni musí vymyslet nějakou pohádku o víle. Anebo se řekne třeba: "Chleba." A všichni si musí vymyslet pohádku o chlebu. Pohádka se podle dědečka může vymýšlet na všecko. V každém slově je prý pohádka schovaná jako žloutek ve vajíčku. To říká dědeček." (Už se těším, až si ji zahrajeme s dětmi.) Díky dědečkově pohádce jsem dostala chuť přečíst si Krysaře od V. Dyka:-) Zkrátka, jsem z knížky nadšená. Petiška si mě získal! A dceru taky, každou chvíli odcituje nějakou pasáž nebo si hraje na Vášu:-)... celý text

Lesní pohádky 2018, neznámý - neuveden

Knížku jsme objevily s dcerou u babičky na Šumavě. Hned mne zaujala svými obrázky. Každý příběh obsahuje pro děti nějakou zajímavou informaci. Dozví se např., že si veverky musí připravit zásoby na zimu, jak to vypadá v mraveništi, že zubři jedí trávu a nic jiného nim nesvědčí a zjistí, jak se vyvíjí motýl a proč datel ťuká do stromů. "Spokojeně se natáhl, ale než stačil zavřít oči, ozvalo se ťuk, ťuk zrovna nad jeho doupětem. "Dneska se celý les zbláznil!" křičel medvěd. "Všichni jste se proti mně spikli!" Vyběhl ven a nad hlavou uviděl datla, jak pečlivě prohlíží kůru stromu a vybírá larvy, housenky a jiné živočichy, kteří škodí stromům. Buf se zastyděl a vrátil se domů. Na datla se přece nemůže zlobit, je to obyvatel lesa stejně jako on, statný medvěd Buf." Kratičké příběhy se dceři líbily, chtěla je přečíst několikrát:-)... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Ke knize jsem se dostala, dá se říct, kuriózně. Manžel ji koupil jako dárek pro mou tetu. Já měla pochybnosti, tak jsem do knihy nahlédla, abych si udělala představu, o čem vlastně je. A příští den jsem si ji šla půjčit do knihovny:-) Smekám před K. Tučkovou. Příběh je promyšlený, postupně se odkrývají zajímavé informace, které do sebe začínají pomaloučku zapadat, až na konci úplně zapadnou. Nesmírně mě bavilo, jak autorka přeskakovala v čase. Měla jsem možnost nahlédnout do různých historických dob a událostí (např. procesy s čarodějnicemi, nálety za války, StB a vykonstruované procesy, Hexen-Sonderkommando) a "poznat" život bohyní a jejich praktiky. Nadchl mě popis Kopanic: "... hornaté krajině, jejíž svahy porůstají lesy plné karpatských buků a dubů, jejichž knemy ani nelze obejmout, kde jsou stráně s loukami, na nichž se v létě blyští vzácné orchideje, vstavače a sasanky, a mezi nimi shora dolů kloužou úzká obdělaná políčka s chalupami tisknoucími se k zemi,... svěžího horského léta, které se v jediném okamžiku může změnit v pekelnou smršť bouře, jež zahalí hřebeny do temných, neprostupných mračen... tuhé zimy, během níž se mezi kopci zvedají sněhové víry, jaké by jeden čekal na Sibiři, ale určitě ne na jihu Moravy." Při čtení jsem cítila smutek, jak nové pomalu, ale jistě nahrazuje to staré, které máme v paměti z dětství... "Postupem času si Dora začala všímat mnoha dalších věcí. Třeba toho, jak je jejich chalupa rok od roku víc přisedlá k zemi, na rozdíl od rodinnných domků nebo nových bytovek kolem starohrozenkovského náměstí, v nichž bydleli spolužáci. Všímala si svých sukní, režných blůz a punčoch, do kterých ji Surmena oblékala, svých krpců, ve kterých chodila a které se tolik lišily od tenisek ostatních dětí. A všimla si také, že z Kopaničárů, kteří se neděli co neděli scházeli v hrozenkovském kostele na mši, zbylo už jen pár těch, co se oblékali do krojů. Převažovali ti, co v kostelních lavicích podupávali novými lodičkami nebo si vytahovali puky kalhot zánovních obleků." Doufám, že Žítkovou nepostihne podobný osud jako třeba Vlkolínec, ze kterého se stala turistická atrakce. Knížku si nejspíš přečtu ještě jednou, protože se mi pletly jednotlivé bohyně... A rozhodně tohle nebyla má první a zároveň poslední knížka od K. Tučkové.... celý text

Chaloupka na vršku: Nové příběhy 2013, Šárka Váchová

Večerníček neznám, nemáme televizi:-) Knížka je ale skvělá. Při čtení jsem se přenesla do svého dětství, vyráběla lodičky z kůry, poslouchala vypravování dědy, podnikala s kamarády nejrůznější lumpárny, ocitla se na poli při žních, sbírala ježabiny na korále a opět cítila tu kouzelnou atmosféru, která provázela moje každodenní návštěvy u babičky. Nejvíc mi přirostl k srdci děda Koudelka a jeho šibalství a laskavost, se kterou přistupoval k Honzíkovi a Martínkovi. Také doprovodné ilustrace jsou kouzelné. Mnohokrát mne při čtení napadlo, že zobrazená scéna by mohla být klidně součástí expozice v nějaké chaloupce ve skanzenu. Asi si knížku pořídím domů:-)... celý text

Okaté štěňátko 2012, Ivana Nováková

Knížečku o štěňátku jsem na žádost malého synovce přečetla hned několikrát. Pak ji samozřejmě chtěla číst pořád dokola i dcera:-) Obrázky mě moc neoslovily, ale veršíky jsou velmi zdařilé, hezky přeloženo... "Mám snad být zticha a v pozoru? Lepší je ukrást bačkoru!":-)... celý text

Medulka, pamlsková víla 2011, Daisy Meadows

Spoustu cukrovinek, na můj vkus přeslazené:-) Dcera po přečtení prohlásila, že chce čokoládku...

Nové příběhy s veselým koncem 2006, Walt Disney

Tohle je opravdu povedená knížka o medvídkovi Púovi. Když odmyslím klasickou verzi od Milneho, tak pro mne zatím nejpovedenější knížka o medumilovném medvídkovi. Nenásilným způsobem děti seznamuje v každé kapitole s variantností něčeho. Ukazuje dětem, kolik rozmanitých možností existuje, stačí jenom zapojit fantazii. Nejraději mám první a poslední příběh:-) V prvním (Smysl pro hry) jsou hlavním prvkem jablka. "To je opravdová pastva pro všechny smysly," vzdychla blaženě Sova. "Jaká pastva?" podivil se Tygr. "A Co jsou to ty nesmysly?" Dcera podobně jako Tygr nemohla pořád pobrat, co to jsou ty smysly, tak jsem jí zavázala oči a dávala do pusy různé jídlo a ona hádala a pak ještě zkoušela rozeznat různé věci pouze pohmatem a šlo jí to skvěle:-) Poslední příběh je o tom, co všechno se dá dělat s vodou. Schválně, kolik možností napadne vás:-)... celý text

Mám vás moc ráda, mí zajíčci 2008, Walt Disney

Knížka má kraťoučký příběh, který zahřeje na srdci a vždycky když ho čteme, tak mi vykouzlí přihlouplý úsměv na tváři. A mám chuť obejmout naše děti:-)

O zatoulaném sluníčku 2014, Zuzana Neubauerová

Další dceřin objev:-) Při prvním čtení se mi knížka moc nelíbila, ale s každým dalším přečtením jsem si ji užívala o trošku víc. Začaly jsme s dcerou prozkoumávat nápadité ilustrace od A. Dudka a vymyslela jsem melodii na písničku, kterou si Sluníčko prozpěvuje: "Vidělo jsem louku i srnku na palouku, potom český les. Co prozkoumám dnes?" Se Sluníčkem prožije čtenář celý týden. Po počátečních příjemných zážitcích, nastávají trable, které vyústí v poznání, že "někdy je nejsnadnější přiznat, že se něco nedaří, a poprosit o pomoc".:-)... celý text

Hroší příběhy 2011, Vladimíra Spielvogelová

Příběhy hroších nezbedů (Hanýska a Edynky) zbožňujeme celá rodina, přečetli jsme je mnohokrát. Baví mě na nich, že obsahují spoustu zajímavých informací o hrochách. Díky knize jsem se dozvěděla, že hroší pot má červenou barvu, že jim kůži čistí ptáci klubáci a zuby rybičky labeo, atd. Knížka má krásné ilustrace od L. Procházkové.... celý text

Kamilka a její rodina 2012, Nancy Delvaux

Příběhy Kamilky jsou citlivě napsané. V mnohých situacích vidím naši dceru (např. když nechce spát). Nejemotivněji na mne zapůsobil příběh Tatínek a maminka se nezlobí. "Rodiče nemají na světě nic vzácnějšího než své děti. Je to jasné?" A Kamilka má fakt super tátu!... celý text

Martinka v zoo 2000, Gilbert Delahaye

Naše další Martinka. Nejdřív ji četla dcera s manželem, pak chtěla číst ode mne a když jsem ji dočetla, tak chtěla znovu. Takže si myslím, že si 5* zaslouží:-) Jenom mě zarazilo, že jsou na obrázcích návštěvníci přímo u některých zvířat ve výběhu, třeba u zeber. A jedna slovní hříčka:-) ... lituje medvědí rodinku Tomáš. To máš asi pravdu,...... celý text

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Včera v noci jsem Nimbus dočetla a musela jsem si hned objednat poslední díl (The Toll)! Ze začátku jsem měla problém se začíst, autor se hodně vracel k předchozímu dílu, Nimbus mě "štval" svou dokonalostí a asi jsem i já byla hodně nesoustředěná, ale pak se objevil na scéně Greyson Tolliver a nezvedenci a mě knížka začala neskutečně bavit. S každou další částí se mi příběh zamlouval víc a víc. Skvěle promyšlené, obsahuje nečekané zvraty a konec je prostě geniální. Líbí se mi, jak to začíná do sebe pěkně zapadat... Fakt jsem zvědavá, s čím dalším se Neal Shusterman ještě vytasí.... celý text

Čertice Andělka 2016, Alan MacDonald

Příběhy mají vtip, dá se u nich skvěle předvídat, jak bude děj dále pokračovat. Podobně jako rošťak Bertík je Andělka velmi podnikavá a když si vezme něco do hlavy, tak to stojí za to. Nejvíc se mi líbil poslední příběh Ozdravný víkend! Z něj je i ukázečka: "ROZMĚKLÁ?" vyjekla maminka. Andělka zvedla oči ke stropu. Rodiče jsou někdy tak přecitlivělí! Pořád ji nabádají, aby nelhala, a když řekne pravdu, je oheň na střeše! (s. 71-72)... celý text

Lipánek a Méďa na výletě 2015, kolektiv autorů

Lipánek mám moc ráda, ale číst si o něm vyloženě nemusím:-) Při poslední návštěvě knihovny jsem u výpůjčního pultu zjistila, že tato knížka existuje. Dcera ji objevila mezi knížkami... Kapitán Lipánek se chová jako neustále poučující rodič, Méďu často usměrňuje, kárá nebo radí. Ze začátku mi to vadilo, ale postupně mě to jeho poučování začalo bavit a úplně jsem se u toho smála. Dcera nechápala, čemu se směju, přesto se mi nedařilo, číst s vážnou tváří. Méďa je jako malé dítě - nadšené, nedočkové a skotačící. Příběh má mít evidentně výchovný charakter, ale čeho je moc, toho je moc... jinak je celkem čtivě napsaný, proto 3*.... celý text