Pablo Kral
přečtené 639
Sekty - Skrytá hrozba současnosti
2011,
Antonio Luis Moyano
V prvotním nadšení z rozečtené knihy jsem chtěl komentář začít slovy: "Tato kniha mne dopomohla ukončit ospalé mžourání za zpola zavřenými víčky a otevřela mi oči." Jenomže později jsem si uvědomil, že .... Osobně jsem postižen přesvědčením, že pokud nejsme stavu určitý jev přesně definovat, pak nelze rozhodnout, co daným jevem je a co není. A to nejsme s to skoro nikdy. Tedy s výjimkou některých exaktních věd (matematika) a formální logiky, ale tam se zase zanedbává obsah v podobě praktické reality. Čili v praxi to vypadá takto: "Skutkovou podstatu" sekty je (překvapivě) obtížné dost dobře definovat. Není divu. Co již sekta je, a co ještě není? Takových pokusů to vyřešit už tu bylo... Důsledně vzato: sekty a sektářské myšlení je (překvapivě) rozšířenější a všeobecnější fenomén, než se obecně míní. Cituji autora: "Můžeme také zmínit křesťanství, které - ještě než dosáhlo privilegovaného statusu oficiálního náboženství - bylo a dodnes často je považováno za odpadlickou sektu judaismu...." Souvislosti nechť si každý rozváží sám... Navíc jsem toho názoru (a to se v knize nepojednává), že být obětí psychické manipulace, což je pro členy sekty jedním z typických rysů, pozoruhodně zavání fenoménem, jež se zove propagandou (a blízkým vymýváním mozků), kterou jsou všechny společnosti dnešního světa veskrze prosáknuty až na dřeň. Nejde mi o nic jiného než o relativizaci hranic. Kniha v mém případě splnila svůj účel, jestliže si kladla za cíl, aby si čtenář vytvořil vlastní kritický postoj k informacím. Knihu oceňuji jako více méně nesystematické, ale zajímavé povídání o sektách na 60 %.... celý text
Tajné dějiny snění
2011,
Robert Moss
Tato pozoruhodná práce delikátně operuje s dvěma základními literárními polohami. Na jedné straně je to jazyk poetický, což je alespoň pro můj čtenářský apetit sice nezvyklé, avšak také přinejmenším sympatické. Kniha je prodchnuta esencí podivného tajemna, do záhadného hávu zahalené okultní fluidum vyzařuje nezpochybnitelné charisma, atmosféra vibruje sotva popsatelným propojením mezi sférami duchovna a rozjitřenými, rozechvělými fantaziemi. Nebylo vždy snadné transponovat zaměřenost pozornosti od slova ke slovu, od věty k větě, od odstavce k odstavci. Na druhé straně může být, že jde o seriózní pokus zakotvit tuto snovou realitu tam, kam podle autora patří. Obsahově se jednalo o zajímavý konglomerát dvou realit: skutečnosti "skutečné" a skutečnosti "skutečně neskutečné". "Objektivní" realita se tu mísí s tou snovou, kterážto na takzvané objektivitě rovněžtak vítězoslavně participuje. Jistě nijak originální nápad propojit snovou fantazii s realitou však vyvíjel na mé cerebrální závity nemalé nároky a nutil mne do obratných kouzelnických manipulací, jak se zdálo po každé další přečtené stránce, stále novým a jedinečným způsobem. Až to bylo tu a tam na škodu elementárním myšlenkám díla. Interesantní všehochuť, jen co mínění ctěného čtenáře ráčí. Tak mne napadá: Zdálo se mi, že jsem motýlem, nebo jsem byl motýlem, kterému se zdálo, že jsem já? Co je vlastně skutečnost a co sen? Tenhle Mossův vysněný hotel však díky místy přepjaté originalitě pozbývá pětihvězdičkových kvalit a hodnocení tak po pečlivém zvážení ponechávám na hvězdách čtyřech. A pakliže jste knihu nečetli a nejste z mého komentáře nikterak moudří, přečtěte si to. A pak dloooooouze dumejte.... celý text
Podivná medicína
2016,
Nathan Belofsky
Ani zdaleka nepatřím mezi vtipálky co mají věčně na tváři "rohlík" a ukrutně rádi se baví smíchem. Jsem realista se sklonem k pesimismu. Ale tohle - a tím myslím Belofskyho Podivnou medicínu - nepamatuju. To bylo něco tak raritního a specifického co se humoru týče, že moje obrana vůči smíchu soustavně selhávala, ba dokonce jsem se v jednom kuse od srdce smál až mi tekly slzy zlomyslného štěstí. Belofsky brilantně odlehčuje téma lidského utrpení, a tak jsem si i jako správný zdravotník mohl sadisticky vychutnávat konfrontaci středověké a renesanční "medicíny" s pohledem současným (ten byl ovšem v knize takticky zamlčen). Prostě cirkusácké panoptikum bizarních kotrmelců. Na druhé straně ani nízkému hodnocení se ale vůbec nedivím - úplně to chápu. Texty působí primitivně, nedotaženě a v každém případě neprofesionálně, cynicky a posměšně. Kniha má více slabin než předností. To mi ale vůbec nepřekáželo a dobře jsem se bavil. 4*... celý text
Moderní výzkum vědomí a chápání umění - Vizionářský svět H. R. Gigera
2016,
Stanislav Grof
Další knihu čerstvého pětaosmdesátníka Stanislava Grofa jsem s napětím očekával několik let. Naštěstí jsem se dočkal. Tenhle skvost se zrovna neprodává v levných knihách, ale jeho koupi nebudu nikdy litovat. Kvalitní papír, kvalitní texty, kvalitní umění. Tak to cítím. Oba géniové - psycholog Stan Grof a výtvarník Hansruedi Giger - zabývající se zejména temnými aspekty lidské existence, si ve své tvůrčí práci vyhovovali, doplňovali se a dotvářeli tak zobrazení emocionálního utrpení dvacátého století. Gigerovo vysvobození z temných říší deprimovaného podvědomí přišlo v roce 2014. Jeho umělecký odkaz nemá obdoby a je nesmrtelný. Jsem přesvědčen, že totéž platí o knihách, jako je tato. Jsem přešťasten, že Stanislav Grof se znovu "ozval" a znovu tlumočil poselství své transpersonální psychologie - tentokrát v jazyce výtvarného umění. Na jeho další knihu se budu těšit rád a klidně tak dlouho, jak jen to bude nutné, či možné.... celý text
