Pablo Kral
přečtené 640
Náš král je šílený!
2016,
Hans-Dieter Otto
Devět portrétů slavných panovníků, na kterých se podepsalo „šílenství“, či „duševní choroba“, se docela obstojně snaží reflektovat stav znalostí v inkriminované době. Přihlíží však zejména k názorům současných expertů. Proto mi tak trochu scházelo zevrubnější seznámení se stavem, který byl tak říkajíc „lege artis“ přímo za života probíraných osob – v jejich době. Nicméně jednoznačně chci souhlasit s názorem, který jak doufám někdo z budoucích komentátorů podpoří, že na prostoru o 20ti stranách na jeden „případ“ udělal autor to nejlepší, co udělat mohl: napsal fascinující knihu. Ačkoliv pochopitelně nevěřím, že ve věci prevence a léčby duševních nemocí lze dosáhnout konečného úspěchu, tedy že vůbec vývoj psychiatrie směřuje k úplnému zastavení a předcházení patologických procesů na úrovni mozku, musím uznat, že „nauka o šílenství“ od doby císaře Caliguly urazila relativně úctyhodný kus cesty a nyní už disponuje celkem slušným arzenálem léčebných metod. Při četbě této knihy mne neustále doslova zvedala ze židle představa, jak by se asi k danému „případu“ postavila současná medicínská věda – , kdyby mohla probírané „případy“ prozkoumat do všech podrobností, přesně a se vším všudy, maje volně k dispozici všechna potřebná diagnostická data a současné vyšetřovací metody. Potvrdily by se teorie o patogenezi vzniknuvší ve 20tém století? A jakpak by si asi popovídali lékaři z doby Jany I. Šílené se současnými kapacitami? Musely by to být bizarní hovory. Kniha patří k tomu nejzajímavějšímu, co jsem kdy četl. Hodnocení jsem uvážil bleskově - pět hvězd.... celý text
77 čajů pro laiky i labužníky
2014,
Michal Thoma
Tak tenhle stručný fotografický lexikon nejrůznějších druhů čajů bych klidně rozšířil i do 650ti stránkové verze. 77 kousků je opravdu málo a jen těžko se dá považovat za reprezentativní vzorek. Přes tuto jedinou výtku jsem rád, že rostlinní duchové mi byli příznivě nakloněni, když mi radou svojí našeptali, abych si knihu pořídil do knihovny. Knihu jsem zařadil do sekce svazků, které mám běžně po ruce a čerpám z nich každodenní inspiraci. Těší vyprahlé oko čajového poutníka a i její blahorodí chuťová buňka si přijde na své. Vzhůru do říše čajové euforie!!!... celý text
Alenka v říši kvant
2007,
Robert Gilmore
Dílo Lewise Carrolla znám a vážím si jej. Avšak v den, kdy jsem rozečetl tuto knihu, se ze mne stal pravověrný fanoušek Alenky a jejích dobrodružství. Byl jsem přirozeně zvědavý jak si s paletou Carrollových úchvatných nápadů poradí autor této knihy. V žádném případě jsem nebyl zklamán.Kvantová mechanika tak zábavná. Kvantová mechanika tak půvabná. Kvantová machanika tak krásná. Kvantová mechanika tak pochopitelná…? Ale moment – něco tu nesedí…! Kdo si vlastně kdy mohl dovolit říci, že jí rozumí? Ale ano! Vždyt jde jen o to nějak nenásilně a zábavnou formou ji čtenářům přiblížit. Nejsem fyzik ani pohádkář, ale myslím, že propojení pohádky a fyziky asi nebylo přímo autorovým vynálezem, rozhodně však záměrem. Spíš mi přijde, že si autor počíhal na příběh, který v něm pomalu uzrál, a pak jej nabídl dychtivému oku čtenáře. Alenka v každém případě zabodovala. Já jsem se bavil. 4*... celý text
Skrytí vládci - Mocní a jejich lékaři
2011,
Philipp Vandenberg
Stát se osobním lékařem nejvýše postavených individuí v dějinách věru nebyl vděčný úkol. A ani nemohl být. Rozmary a neřesti nemocných mocných i obtížná problematika (správného) diagnostikování – to vše bylo většinou nad síly vyvolených zdravotníků. Tak se mi zdá, že medicína je spíše než věda vlastně uměním, které ovšem samo o sobě vždy trpělo mnoha skrytými neduhy. Tak kupříkladu v jednom svém předchozím komentáři jsem si postěžoval, že vlastně dodnes nikdo neví, co přesně a v jakých dávkách užíval Hitler. Autor knihy moji neznalost alespoň částečně korigoval tím, že citoval z dokumentace. Nu budiž. Jedním dechem však dodává, že zmíněný diktátor byl vždy pánem svých rozhodnutí, a to i přesto, že se v jednom kuse ládoval psychotropními látkami. Osobně si myslím, že největší válečný konflikt v dějinách byl přece jenom významě ovlivněn dryáky, které dr. Morell svému pacientovi léta ordinoval. Otázka příčetnosti tak stále visí ve vzduchu – o zásadním filozofickém problému svobodné volby ani nemluvě. Takže tak nějak se mi jeví klinický obraz této pozoruhodné studie. Rozhodopádně jsem pro sebe objevil nového (a slušně zainteresovaného) spisovatele literatury faktu. Číst Vandenberga je lahůdka hodná oka odborníka. Mám v pořadníku Zapomenutou Hellas, a pokud mi i tato práce bude stejnou útěchou jako Skrytí vládci, nebudu váhat opakovat pětihvězdičkové hodnocení. Uvidíme. Fascinující čtenářský zážitek.... celý text
Odhalená tajemství Protektorátu
2016,
Vladimír Liška
Když jsem knihu poprvé nedůvěřivě potěžkal v rukou, pomyslel jsem si - další nudné panoptikum na otřepané téma. Jak může autor v tak zběsilém tempu "produkovat kvalitní literaturu"? Nicméně jsem ji za pár korun koupil - jednoduše proto, že autor patřil k mým oblíbencům. Týden mi ležela v knihovně a já se již hotovil založit ji ad acta a zabývat se "něčím důležitějším". Pak jsem nalistoval první stránku a - Jaké bylo moje překvapení, když se z knihy vyklubala napínavá výprava do srdce Evropy za Protektorátu! Kniha přímo vdechla nový život polozapomenutým událostem a jistě ještě nemnoha pamětníkům může osvěžit paměť na dobu, na kterou by mnozí z nich raději zapomněli. Jako by na mou tvář dýchla její esence. Brána poznání byla otevřená. Zdá se, že mi nezbývá než souhlasit s autorem, že otázka, zda důsledky existence Protektorátu jsou již uzavřenou historií, či nikoliv, je stále v podstatě otevřená a diskutabilní. Že je třeba se k těmto událostem vracet. Souhlasím. Zde je stručný přehled mýma očima: Autor se kriticky (a asi právem) staví k Benešovi a jeho poraženectví (chvíli mi trvalo, než jsem to strávil). Příčiny smrti protektora Heydricha jsou ve skutečnosti nejasné (atentát, nebo vražda poté?). Nacisty zinscenovaná kauza kontaktu atentátníků na Lidice (respektive podvržené indicie směřující k Lidicím). Tajný nacistický výzkum vedoucí k novým zbraním (rád dodávám: ještěže si Hitler prohrál válku sám). Závislost Hitlera na některých drogách (údajně šlo i o kokain). Popírání (neuvěřitelné!) holocaustu a extrémní brutality lágrů. Spekulace o Hitlerově úniku z obklíčeného bunkru (nepravděpodobné). Osudy a odsouzení válečných zločinců a deziluze poražených Němců (vleklé střízlivění). A nakonec odsun Němců ze Sudet (jsem podobně jako autor přesvědčen, že to byl přímý důsledek II. sv. války a jako její součást byl spravedlivý). Teror jako podstata nacismu a potřeba nezapomínat (klíčová idea díla). Sám autor přiznává, že často zjednodušoval a chtěl především vyjádřit názor o osudovém dopadu války na civilizaci. Rád přiznávám, že už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu přímo hltal, zhypnotizovaný tak interesantním podáním známých i neznámých faktů a vděčen milosrdnému osudu, že mám oči a mozek - můžu číst a rozumět. Uvěřil jsem - autor mne přesvědčil, že hloubat o záhadách lze téměř nad čímkoli, v jakémkoli jen trochu podnětném prostředí a na mnoho způsobů. A přitom víceméně seriózně! Nu považte jaká by to byla na světě nuda bez záhadologů páně Liškova kalibru! Nebo bez záhad jako takových! Rač na to ani nemyslet. Báječně koncentrované napětí! Celá práce je prodchnuta duchem té doby a jeho porozuměním. No prostě Vladimír Liška ve své nejlepší formě. Nezklamal. Čemu bych vlastně ještě chtěl dát pět hvězdiček, když ne této knize? Autor možná (a to je reakce na jeden komentář u autorů) není profesionální a renomovaný historik, ale, pokud mohu sám soudit, s historií si tyká, a tematický rozmach, obsahová sevřenost i konzistence jeho díla napovídají o velmi dobrém přehledu, znalostech a názorové jednotě. Pro mě to byla vskutku veskrze "Odhalená tajemství Protektorátu". Už se těším na další práce autora. 5*... celý text
