Pablo Kral
přečtené 639
Vesmír jako na dlani
2016,
Christophe Galfard
Tak za prvé: při četbě této knihy jsem si připadal jako kosmický kříženec psychonauta a silozpytonauta. Myšlenkové experimenty sice nejsou mojí silnou stránkou, autor se však (zcela právem!) holedbá, že čtenář knihu neodloží z důvodu, že by jí neporozuměl. Nelze než souhlasit. Napsáno svižným jazykem srozumitelným i pro zvídavé laiky. Kniha evokuje velmi názorné až plastické představy těžící ze zapojení vrozené fantazie. Za druhé: Tato vydařená spektakularita jeví drakonickou snahu zanedbat kovaný matematický aparát a - dlužno dodat - že se jí to do jisté míry i daří. Nemalou zásluhu na tom má i skutečnost, že všeho všudy toho o vesmíru víc nevíme, než víme, takže kolosální výpadek matematiky zas až tak nebolí a my můžeme směle - i když laicky - teoretizovat na fantazijní bázi. A za třetí: Tato kniha je hodna chvály. Po všech stránkách. Až na jeden nešvar. Jeví tendenci ke stárnutí. Po pravdě - je mi upřímně líto a velmi mne mrzí, že taková aktuální lahůdka je v současném dynamickém světě vědy po čertech náchylná k pomalému zastarávání. Člověk by si při tom pomyšlení zrovna přál, aby se zastavil čas a texty zůstaly v platnosti napořád. Krásně by se to znovu četlo za dva za pět za deset let... a ani by mně nevadilo, že by byla škoda zastavit tak zvaný "pokrok" ve vědě (ty uvozovky proto, že nikdo neví kam vlastně věda kráčí a jaký je toho všeho finální smysl). Ale dost už bylo filozofie. Já sám si odnáším lépe utříděné a vyjasněné myšlenky o všehomíru. Jasných pět hvězd.... celý text
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
2016,
Norman Ohler
Tak za tuhle prácičku by patřilo autorovi pozlatit klávesnici. Přísahám na psí uši a na kočičí znamení, že už dlouho před vznikem této knihy jsem doufal a fandil nějakému slídilovi, který si důkladně posvítí na drogovou problematiku Třetí Říše. Když jsem se dozvěděl, že dítě se narodilo a má se k světu, tleskal jsem panu Ohlerovi okouzlen těmito fascinujícími a dosud nezmapovanými aspekty života v Reichu. Dějiny promluvily a dočkali jsme se výstižných popisů efektů takových pamlsků, jako je kokain, opiáty, ale zejména amfetaminy na bojovou akceschopnost wehrmachtu. Zvláštní část díla je věnována fürerovi a jeho vztahu s lékařem Theodorem Morellem, jenž jako správný patolízal obstarával vůdci "léčebné kůry", a kurýroval jej tak intenzívně, že z něj pomohl udělat trosku. Pro mne asi nejzávažnější autorův závěr: drogy neměly rozhodující vliv na duševní pochody a názorový svět vůdce, čili neovlivnily to, co bylo (v jeho psýché) přítomno již dříve (viz. štvavý pamflet Mein Kampf). Nemohl být tudíž nikdy zbaven odpovědnosti. Tento obsáhlý studijní nástin dává slušný prostor významnému fenoménu a já jej považuji za zatím nejkomplexnejší, s jakým jsem se setkal. Záslužná a výborně napsaná kniha. 5*... celý text
Naše hrady
2016,
Vladimír Liška
Hradologie je nepochybně impozantní disciplína, ale sám sebe - eufemisticky řečeno - mohu jen těžko zařadit mezi její znalce. Tuto neblahou skutečnost (no prostě ostuda) jsem se pokusil napravit koupí Našich hradů od V. Lišky a shlédnutím dokuseriálu Štíty království českého s Tomášem Durdíkem. Pochopitelně nelze tyto dva autory srovnávat prakticky v žádném ohledu, ovšem v mých očích se oba vhodně doplňovali a dotvářeli romantickou atmosféru. Ač toho velmi želím, neměl jsem mnoho příležitostí k osobním návštěvám hradů, tvrzí, či pevností (dobře znám jen Ronov), ale v poslední době razím takovou teorii, že člověk nemusí zrovna procestovat svět, aby něco poznal a pochopil. Tato kniha byla zajímavá jak svým legendistickým pojetím, tak čerstvým fotografickým doprovodem a zaujala čestné místo v mé knihovně. Dlouho jsem řešil (bezpochyby velmi relevantní) otázku kolika hvězdami ji ověnčím. Vyhrály to čtyři. O přidání té páté budu vážně uvažovat, ale asi až po druhém přečtení. Dá se v podstatě říct, že Vladimír Liška mne i přes vražedné tempo psaní ani nepřekvapil, ani nezklamal.... celý text
