Paige.Turner přečtené 32

S láskou z parku 2024, Jules Wake (p)

Tak já jsem asi četla jinou knihu než ostatní, nechápu vysoké hodnocení. Romantika tam v podstatě žádná nebyla. Znovu téma ukradených dětí, stejně jako v Notting Hillu (ale je to jakože "správně", protože opravdová matka je až karikaturně nemožná, takže fandíme hrdince). Zbytečně protahovaný začátek a uspěchaný konec, bez vyvrcholení děje (hlubší konfrontace se sestrou, s rodiči...). Zase iritující myšlenkové zkraty hlavních hrdinů. Ashovi bych to jeho odmlčení ještě odpustila, to se dá pochopit, ale proč si o tom nemohli normálně promluvit, když se později náhodou potkali, a museli čekat zas až několik týdnů, to nepochopím (ději to nijak neprospělo). No a hysterické ultimátum hrdinky je už autorčina klasika. Zrušil jednu věc, takže nebude mít čas nikdy, bez diskuze, bez šance. Lepší, než si normálně dospěle promluvit o možnostech, je to rovnou bez vysvětlení utnout, to dá rozum. Ostatní postavy jako vždy miloučké, ploché, jen křoví. Kniha rozhodně ze slabšího soudku.... celý text

Chladná zrada 1998, Dick Francis (p)

Napínavé čtení, které tentokrát moc nezahřeje, jako spíš pěkně po norsku zchladí. Výjimečně jsem i docela brzo uhodla "zloducha", a to se mi moc často nestává :) Zajímavá zápletka, čtenář se i něco málo přiučí, prostě paráda.... celý text

Vila v Itálii 2024, Julie Caplin

Plus za zajímavou profesi textilní výtvarnice, mínus za nevyzrálé charaktery. Jak tu zmiňovali jiní, taky mě iritovala divná reakce hrdinky. Nějaký čas a odstup na zpracování emocí a hledání sebe sama chápu, ale takové to "už nepatřím do rodiny" opravdu spíš sedí na puberťačku, než na dospělou třicetiletou ženu. Kromě toho byla ale hrdinka poměrně sebevědomá, což bylo osvěžující, protože řada nesamostatných slepic (i když autorka doufá, že si čtenáři budou myslet opak) už mě nebaví. Raphovu nedůvěřivost jsem asi chápala, ale v tomhle případě se jí držel tak dlouho, až to vůbec nedávalo smysl. Samozřejmě nechyběl archetyp "zralé moudré ženy", která všemi v dobrém manipuluje, a perfektní manželství rodičů, které na potomky akorát valí budoucí traumata a pocit selhání, ale o tom ta kniha není, že. Trochu mi vadil ten vztah vůbec, resp. že nikomu nepřišlo ani trochu divné, aby spolu byli. Ano, pokrevní vazbu nemají, ale i tak je to pro mě trochu moc velký "patchwork". Že by to nakonec rodiče přijali, ok, ale vyloženě je k sobě dohazovat, to je trochu přitažené za vlasy. Ostatní postavy vlastně až tak moc prostoru neměly, Leovi se jen připravila půda na další knihu, ani nový vztah otec-dcera se kromě jedné konverzace neřešil, škoda. Toto mohlo jít více do hloubky, nemuselo to být hned všechno sluníčkové. Celkově hodnotím jako lepší průměr v rámci série.... celý text

Souboj v letu 2010, Dick Francis (p)

Začátek knihy, kteří tu ostatní příliš nechválí, mě naopak bavil moc. To spíš závěr byl pro mě trochu utahaný, resp. to drama na konci už bylo příliš dlouhé, rozvleklé, a pak najednou konec. Neříkám to často, ale zrovna tady by to chtělo ještě aspoň kapitolu navíc a trochu to uzavřít, nesnáším otevřené konce. :) Jinak ale super čtení, zajímavé prostředí (zase něco nového a čtenář se i dozví spoustu zajímavých věcí), sympatičtí hrdinové, i Simonovi bych vše odpustila a celou dobu jsem doufala, že se vrátí.... celý text

Oheň a bič 2008, Dick Francis (p)

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to začalo pěkně odsýpat. Děj je svižný, hrdina sympatický, co víc si přát. No tedy vím co si přát, další pokračování se statečným Danielem, bylo by fajn sledovat další jeho vyšetřování, vyloženě si to říká o sérii. Ale ta asi bohužel neexistuje, pokud vím. Měla jsem vydání s překladem Ervína Hrycha a přišel mi v pohodě. Trochu rozdíl od překladu paní Moserové byl, pravda, znát (možná proto ten pomalejší rozjezd), ale špatné to nebylo. Vydání obsahovalo i hodně překlepů, to už bylo horší, ale za to překladatel snad ani nemůže.... celý text

Notting Hill pod sněhem 2020, Julie Caplin

Bezkonkurenčně nejslabší díl ze série i od autorky vůbec! Ani jedna postava mi nebyla vůbec sympatická. Absurdně se chovající rodina jako klasická záporná stránka, kterou měla vyvažovat hodná Viola, která se neumí vzepřít, ale na mě to nefungovalo. Jak byla jinak docela samostatná a šla si za svým, tu její vynucenou ochotu jsem jí tím pádem vůbec nevěřila. Nate byl taky úplně mimo. Nejdřív mu dělá problém menší zpoždění, které mělo jakože zradit chudáka věčně zklamané dítě, aby sám několikrát nestíhal/měnil plány a ještě se úplně vykroutil z plánování besídky, bez zásadního důvodu, když mu chůvu zastala Viola. Nejdřív obavy, jestli perníková chaloupka nebude pro dítě zbytečně matoucí příslib, a pak si tam Violu nakvartýruje a nechá jí dělat chůvu, kuchařku a organizátorku Vánoc. Celý koncept školního vystoupení byl dost neuvěřitelný, určitě by to hodili celé na krk někomu cizímu, včetně kostýmů, jasně. Milostná linka, vlastně neexistující, protože s dítětem v domě proboha nikdy, byla nahrazena křečovitými narážkami a rádoby flirtem někde v restauraci, vykání rovnou přešlo v "a až nikdo nebude doma, můžeme mít konečně sex". Navrátivší se manželka nejdřív jakože procitla, že jí chybí rodinný život, aby z ní udělali monstrum, co vyhazuje vánoční stromky a nechodí na besídky. Jak jinak ji totiž definitivně odklidit bez nutnosti nějaké hlubší psychologie, že. Takže z večeře se pro jistotu vůbec nevrátí, šla asi rovnou na letiště, aniž by se rozloučila s dcerou, nebo si přinejmenším sbalila? To asi těžko. No prostě tady nefungovalo vůbec nic. Ani tu vánoční atmosféru jsem nijak moc necítila, vadí mi (ve všech knihách) věčné zmiňování konkrétních značek a obchodů, má snad autorka nějaké provize? K ději to nijak nepřispívá a působí to zbytečně rušivě, stereotypně. Jedna hvězda dolů za hrozný strojový a křečovitý překlad a k tomu ještě množství chyb ("posluš si"), překlepů, vynechaných či naopak zdvojených slov. Šílenost. Vlastně ani nevím, za co ta zbývající jedna hvězda je, asi za zajímavý, i když jen povrchní náhled do hudebního světa.... celý text

S láskou z Paříže 2022, Jules Wake (p)

Za mě se jedná o lepší průměr série S láskou. Neodpovídající název, jak už tu hodnotili jiní, je vlastně úplně jedno, protože o konkrétní lokaci tady vůbec nejde (na rozdíl třeba od Romantických útěků), důležitý je jen obecný kontrast Francie/Británie, případně bohatý/chudý. S láskou z Londýna by navíc bylo nepřesné úplně stejně, a S láskou z Leighton Buzzard nezní nic moc. Možná je to spíš trochu nešťastný marketingový tah na sjednocení série, v originále nejsou všechny názvy takto pojaté. Ale nevadí, to je opravdu vedlejší. Kniha je jinak velmi čtivá, to se autorce vytýkat nedá. Jinak samozřejmě jede podle klasického mustru a skládá jednotlivé "povinné" prvky více nebo méně povedeně, a podle toho potom působí celkové vyznění příběhu. V případě této knihy byl začátek poměrně zdařilý, Siena byla sympatická, pracovitá, až se člověk diví, proč neprocitla mnohem dříve (od závěru předchozí knihy uběhly dva roky). Až druhá polovina knihy začala trošku skřípat a závěr působil, jako by autorka nevěděla, jak to ukončit. Vzhledem k připravenému pozadí děje (rodinným problémům) už z minulého dílu bych tentokrát vyměnila otřepanou zápletku ve stylu "má mě rád, nemá mě rád, má mě rád" třeba v hlubším hledání vztahu se sestrou nebo vyřešení vztahu s matkou (s Jasonem mohli společně bojovat o uznání, nebo něco podobného). Možná se toto téma do prvního rukopisu dostalo a pak bylo vyškrtnuto, jelikož matka se vlastně na úplný závěr už neobjevila a situaci zachraňoval nevlastní otec. To je ovšem obecně problém autorčiných knih, ve většině dílů vznikají divné, nelogické zkraty, případně nedokončené dějové linky, očividně způsobené zásahy redaktora/editora a špatnou následnou úpravou zbylého textu. A to mi ve výsledku vadí víc než nějaké to otřepané klišé nebo nepovedená milostná scéna (někde na poli ve sněhu a mrazu? Vážně? To se snad nemůže líbit vůbec nikomu.) A ještě bych podotkla, že v tomto případě je asi opravdu lepší nejdřív číst první díl (Pozdrav z Itálie), jinak nevím, jestli by ty rodinné vztahy pochopil člověk dostatečně dobře. Je tu i dost narážek na následující knihu (S láskou z Říma), kterou jsem již četla, ale to myslím až tak moc nevadí, stejně jako u jiných dílů, kde i čtení napřeskáčku až tak moc na škodu není.... celý text

Střepy 2001, Dick Francis (p)

Tak jsem "konečně" narazila na slabší kousek od jinak úžasného Dicka Francise. Dostihové prostředí jen velmi okrajově, skoro vlastně vůbec, a zjistila jsem, že mi to docela chybí. Avšak vynahrazuje to zajímavé prostředí sklářské dílny, to mě nadchlo (a jelikož jsem viděla všechny řady sklářské soutěže Blown away na Netflixu, uměla jsem si popisované postupy docela dobře představit a to mě bavilo moc). Abych byla tedy přesná, kniha se mi vlastně líbila, hrdina sympatický, děj svižný, a normálně bych asi z lásky k Francisovi dala i čtyři hvězdy, ale ten konec mě tak rozčílil, že jsou i tři hvězdy vlastně moc. Nevím, co se stalo, jestli musel autor psaní nějak uspěchat, nebo jsem tentokrát nebyla naladěná na stejnou notu, ale to závěrečné řádění Rose mi přišlo tak přehnané, v nesouladu s předchozím dějem (ano, svatá nebyla, ale její chování eskalovalo nějak nepochopitelně moc), navíc vlastně ani o moc nešlo, co se týče motivace (nějaká pochybná naděje možného výdělku v budoucnu, nic moc...). Nakonec i postava chudáka Paula se tam jen tak zničehonic zjevila, čistě jako obětní beránek, aby nemuseli zabít někoho "důležitějšího", koho si čtenář oblíbí. A do celkového dojmu mi moc neseděla ani romantická linka, respektive postava policistky obecně. Nad tím bych ale klidně a ráda přimhouřila oči, nebýt toho šíleného závěru.... celý text

Pozdrav z Itálie 2019, Jules Wake (p)

Příjemné letní čtení, i teď na podzim. Děj měl poměrně spád, i když by pár úprav neškodilo (někde se příběh trochu zasekl na zbytečnostech, další části byly naopak hodně zrychlené). Ale i tak se to autorce podařilo udržet dohromady. Líbilo se mi střídání pohledů Laurie a Cama na stejné situace. Přerod Laurie byl asi docela uvěřitelný, i když ta počáteční uťáplost byla dost na sílu. Cam mi byl poměrně sympatický celou dobu. Pamatuju si ho jen jako vedlejší postavu z příběhu z Říma, který jsem četla dříve, a tam na mě působil jako trochu podpantoflák, takže tohle jeho mladší, světoběžné já byla příjemná změna. Celkově jsem docela potěšená, určitě jeden z lepších dílů ze série S láskou a dokonce lepší než některé z Romantických útěků.... celý text

Rozkazem 2006, Dick Francis (p)

Nejslabší ze série, dala bych možná dokonce jen tři hvězdy, ale ne, je to pořád Dick Francis a je to skvělé. Trochu mi tam neseděla Marina, mám asi radši Sida jako nešťastného samotáře, promiň Side. Doba už trochu pokročila a do děje se dostaly počítače, DNA a mobily, což ale na mě působí jako mnohem větší retro než to "opravdové" retro třeba z 60. let. Ale vyhýbat se tomu nelze, to je jasné. Charles už začínal trochu slábnout, došlo i k happyendu usmíření s Jenny, konec dobrý, všechno dobré. Než se pustím do dalšího dílu, který už napsal syn Felix, dám si ale trochu pauzu, měla jsem teď trochu přesidováno a i proto se mi možná tento díl nelíbil tolik jako ty předchozí.... celý text

V nemilosti 1997, Dick Francis (p)

Zajímavě zpracované téma o tom, jak je veřejné mínění pomíjivé. Bavilo mě to. Sice jsem čekala trochu jiné rozuzlení motivu (pachatele známe od začátku), asi bych potřebovala hlubší vysvětlení. A ze Sida se trošku stává superman, což mi na detektivních sériích vadí (například takový Harry Hole). Chápu, že se děj musí trochu posouvat a stupňovat, ale z postav se pak stávají neporazitelní hrdinové a to mi prostě nesedí. Jinak mě ale kniha nadchla, asi právě tím neotřelým tématem; první a třetí díl série je lepší než druhý a čtvrtý. Připomínalo mi to případ Jimmyho Savila (kdo nezná, doporučuju si to dohledat), kde také nikdo nechtěl ničemu věřit, protože se jednalo o miláčka veřejnosti. Ten byl tedy odhalen až dlouho po vydání této knihy, třeba ji i sám četl, a to by mě pak dost zajímalo, jak by ji hodnotil. :)... celý text

Bič 1993, Dick Francis (p)

Trochu slabší než Poslední šance, Sid mě začal trochu štvát svým postojem ke ztracené ruce, ale jinak zase svižná, pěkná detektivka. Jsem ráda, že i Chic dostal víc prostoru, v dalších knihách mi chyběl. Linka s podvodníkem možná byla už trochu navíc, ale aspoň je vidět, že "šmejdi" rozhodně nejsou jen záležitostí současnosti.... celý text

Za trest 2008, Dick Francis (p)

Risk 2012, Dick Francis (p)

Poslední šance 2006, Dick Francis (p)

První a asi nejlepší kniha ze série se Sidem Halleym. Vyvrcholení zápletky bylo překvapivě drsné, takový styl jsem nečekala, ale vše to tak nějak dobře fungovalo. Sid je inteligentní, pracovitý, ale taky bojuje sám se sebou. Ne vždy jsem s ním úplně souznila, ale jinak se mi moc líbil a kolikrát jsem napětím ani nedýchala, když se pouštěl do riskantních akcí. Bavila mě také postava Sidova tchána.... celý text

Hra na fanty 2007, Dick Francis (p)

Moje historicky první Francisovka, ke které jsem se dostala úplnou náhodou a tak trochu "z nouze" se dala do čtení. No netušila jsem, o jakou parádu jsem tak dlouho přicházela, když jsem si myslela, že tyto knihy nejsou pro mne. Především mě chytla linka s hrdinovou manželkou, to bylo něco tak nečekaného a originálního. Detektivní zápletka také zajímavá, je to velmi napínavé, ale také vlastně takové milé, příjemné čtení. Kniha (resp. autor) mě tak pohltila, že jsem začala číst jednu knihu za druhou a dala jsem si výzvu přečíst je nakonec všechny. Zatím jsem přes léto stihla devět, takže mám už trochu srovnání. Hra na fanty za mě patří rozhodně k těm lepším, takže jsem ráda, že jsem po ní sáhla jako první a nechala se tak vtáhnout do světa dostihů ve velkém stylu (i když bych stejné mánii podlehla asi po každé knize, kterou jsem zatím od autora četla, i ty slabší jsou pořád dobré). Určitě doporučuji. Nadčasová klasika. A i na Velkou Pardubickou budu letos koukat novýma očima. Díky Dicku Francisovi jsem se nevtíravým způsobem dozvěděla tolik nového o koních a dostizích, ačkoliv jinak mě tato oblast moc nezajímá.... celý text

S láskou z Londýna 2023, Jules Wake (p)

Zajímavé prostředí opery mohlo být klidně ještě rozvinuto do hloubky, to bylo konečně něco nového, originálního. Jinak zase klasika, příjemná oddychová romantika, zvrat absolutně předvídatelný, ale já nevím, u tohoto druhu knih bych to vlastně ani jinak nechtěla... Nemůžu se rozhodnout, jestli je tato série lepší/horší/stejná než Romantické útěky, jak to tu někteří hodnotí. Romantické útěky sice hltám jeden za druhým (taková moje letní výzva), ale už mi to začíná splývat a příběhy jsou opravdu jak přes kopírák, takže popisy míst a jídla jsou lákavé, ale taky to jediné, co se vlastně liší. Zato série S láskou mi zatím přijde víc různorodá (v rámci možností), i když jsem ještě nepřečetla všechny.... celý text

S láskou z Riviéry 2023, Jules Wake (p)

Kromě opakujícího se motivu, že se hlavní postava "obětuje" a o někoho se útrpně stará, čímž si samozřejmě "kazí život", aniž ten dotyčný o to vůbec stojí, to bylo fajn. Tento prvek se objevuje v několika dalších knihách a podle některých autorčiných předmluv je to nejspíš velké téma v jejím osobním životě, ale do knih by to tolik propisovat už nemusela. Stará láska nerezaví. Richard mi byl sympatický a jako jeden z mála hlavních hrdinů v sérii (včetně Útěků) se choval zcela normálně, dospěle a konzistentně. Příjemný příběh. Jen mě mrzí, že z mých známých nikdo nemá nevyužitou vilu na Riviéře (ani chatu na Slapech).... celý text

S láskou z Říma 2022, Jules Wake (p)

O kolik knih a filmů by bylo na světě míň, kdyby spolu lidi dokázali normálně komunikovat a vždy si vše hned vyříkali...zápletky tohoto typu mě tak rozčilují, ale stejně čtu dál, tak si nemůžu moc stěžovat. Skoro jsem si přála, aby byli fakt sourozenci, to by byl aspoň zajímavý konec :) Trochu mě zarazila úloha vedlejších postav, už jsem pro jistotu zapomněla jména. Na začátku navodili žárlivost a drama, a pak oba úplně zmizeli, čekala jsem něco víc. Chápu tedy ostatní komentáře, že to bylo uspěchané. Pro mě je kniha zatím nejslabší ze série.... celý text

Trable s láskou 2024, Jules Wake (p)

Trochu jiný druh příběhu, než ostatní autorčiny počiny, a já musím říct, že to docela funguje. No na Pulitzera to ještě není, to je jasné, ale kdyby se autorka někdy odhodlala od červené knihovny skočit k něčemu vážnějšímu, třeba by to nebylo špatné... Sympatické hlavní postavy, fandíte jim až do konce - i já, ačkoliv jsem sama kdysi byla v pozici Vic (jen jsem nedělala žádné scény, prostě mě jen nahradila ta údajně "osudová") a vlastně mi to pomohlo trochu tu situaci pochopit (i když ten můj tehdejší "Sam" se rozhodně nezachoval tak fér, jako v této knize). To bylo asi to stěžejní, aby si získali sympatie čtenářů - oba se chovali poctivě a snažili se neublížit. Taky to mohlo být celé trochu jinak. Možná kdyby Vic byla vykreslená trochu realističtěji, takhle to bylo místy trochu přehnané (i když zhrzená láska a uražená ješitnost dělá divy). A i název by mohl být výstižnější. Originál The Spark zní trochu líp, Trable s láskou jsou takové generické hallmarkové klišé. Asi to chtěli propojit se sérií, ale je to vůbec její součást?... celý text