Paige.Turner
komentáře u knih
S láskou z Říma
Jules Wake (p)
(SPOILER) O kolik knih a filmů by bylo na světě míň, kdyby spolu lidi dokázali normálně komunikovat a vždy si vše hned vyříkali...zápletky tohoto typu mě tak rozčilují, ale stejně čtu dál, tak si nemůžu moc stěžovat. Skoro jsem si přála, aby byli fakt sourozenci, to by byl aspoň zajímavý konec :)
Trochu mě zarazila úloha vedlejších postav, už jsem pro jistotu zapomněla jména. Na začátku navodili žárlivost a drama, a pak oba úplně zmizeli, čekala jsem něco víc. Chápu tedy ostatní komentáře, že to bylo uspěchané.
Pro mě je kniha zatím nejslabší ze série.
S láskou z Londýna
Jules Wake (p)
Zajímavé prostředí opery mohlo být klidně ještě rozvinuto do hloubky, to bylo konečně něco nového, originálního. Jinak zase klasika, příjemná oddychová romantika, zvrat absolutně předvídatelný, ale já nevím, u tohoto druhu knih bych to vlastně ani jinak nechtěla...
Nemůžu se rozhodnout, jestli je tato série lepší/horší/stejná než Romantické útěky, jak to tu někteří hodnotí. Romantické útěky sice hltám jeden za druhým (taková moje letní výzva), ale už mi to začíná splývat a příběhy jsou opravdu jak přes kopírák, takže popisy míst a jídla jsou lákavé, ale taky to jediné, co se vlastně liší. Zato série S láskou mi zatím přijde víc různorodá (v rámci možností), i když jsem ještě nepřečetla všechny.
Trable s láskou
Jules Wake (p)
(SPOILER) Trochu jiný druh příběhu, než ostatní autorčiny počiny, a já musím říct, že to docela funguje. No na Pulitzera to ještě není, to je jasné, ale kdyby se autorka někdy odhodlala od červené knihovny skočit k něčemu vážnějšímu, třeba by to nebylo špatné...
Sympatické hlavní postavy, fandíte jim až do konce - i já, ačkoliv jsem sama kdysi byla v pozici Vic (jen jsem nedělala žádné scény, prostě mě jen nahradila ta údajně "osudová") a vlastně mi to pomohlo trochu tu situaci pochopit (i když ten můj tehdejší "Sam" se rozhodně nezachoval tak fér, jako v této knize). To bylo asi to stěžejní, aby si získali sympatie čtenářů - oba se chovali poctivě a snažili se neublížit. Taky to mohlo být celé trochu jinak.
Možná kdyby Vic byla vykreslená trochu realističtěji, takhle to bylo místy trochu přehnané (i když zhrzená láska a uražená ješitnost dělá divy). A i název by mohl být výstižnější. Originál The Spark zní trochu líp, Trable s láskou jsou takové generické hallmarkové klišé. Asi to chtěli propojit se sérií, ale je to vůbec její součást?
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
(SPOILER) Ale jo, tohle by šlo :) Líbilo se mi, že se nejdřív "dospěle" rozešli, aby každý mohl jít za svým snem, a až potom došlo k předpokládanému romantickému konci. To bylo sympatické, trochu to naředilo tu přeslazenost. A ten úplný konec s visačkou na kufru bylo takové roztomilé rozuzlení, to mě pobavilo.
Obě hlavní postavy mi byly víceméně sympatické, fandila jsem jejich vztahu, tahle kniha mi opravdu sedla.
Jediné, co mi trochu nesedělo, byl fakt, že Minina kmotra si byla blízká jen s ní, ale druhou sestru tak trochu ignorovala. Chápu, že byla kmotrou jen Miny, ale vzhledem k rodinným okolnostem bych si myslela, že bude podporovat obě. Sice to s dějem nijak nesouvisí a je to vlastně jedno, ale celou dobu mi to vrtalo hlavou.
Vinice ve Francii
Julie Caplin
Někteří tu psali, že je to nejslabší díl série, ale s tím já nesouhlasím (pro mě je nejslabší Kavárna v Kodani). Sice trochu divná zápletka - proč by koordinátorka trávila tolik času v lokaci, když ani nemá základní instrukce od nevěsty, no ale budiž. Taky se od ostatních dílů neřeší nějaká zásadní "překážka" ve vztahu hlavních hrdinů. A docela mi vadilo fňukání hlavní hrdinky, jak se musela starat o bývalého přítele, když byl v těžké životní fázi. Chápu, jak to bylo myšleno, ale tenhle motiv se objevuje i v některých dalších knihách autorky, až si říkám, co má za problém. Ano, je náročné starat se o druhého, ale nikdo vás do toho nenutí, kromě vás samotných (ať už si myslíte cokoliv).
Jinak mi kniha přišla fajn, určitě jedna z těch lepších ze série (i přes zmíněné výtky). Schopnost napsat čtivý příběh autorce nijak neupírám, knihy většinou zhltnu na jeden zátah, a často u nich mám hlad :) kéž by se dalo popisované jídlo rovnou i ochutnat.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
(SPOILER) Líbí se mi, jak mají hrdinky v této sérii vždycky nějaké "temné tajemství minulosti", které jim převrátí život vzhůru nohama, aby se pak zjistilo, že šlo o úplnou blbost a ony to svými přehnanými reakcemi místo vysvětlení akorát zhorší. Tady ta aféra s hotelovým pokojem a videem byla možná vážnější, než nějaký dávný polibek jako v jiných dílech, ale rozhodně to nebylo tak dramatické, jak to podávají. No ale to by nebyl Romantický útěk, takže si nestěžuji, jen analyzuji.
Hrdinky série jsou vždy cílevědomé, nezávislé a silné ženy, které ale vždy podlehnou testosteronovému kouzlu svalnatých mužů, občas se nechají zachránit/ochránit, občas jim zakolísá sebevědomí ("přece by tak krásný úspěšný muž nechtěl takovou zoufalku, jako jsem já") a rády se od okolí nechají přesvědčovat, jak jsou úžasné, a nakonec to všechno dobře dopadne, aniž by přitom ztratily potřebnou nezávislost, to dá rozum. V reálném životě se to sice nestane (aspoň já nemám v okolí žádného dokonalého Adonise, kterému bych mohla emancipovaně padnout k nohám), tak o tom musím aspoň tajně toužit, netajně číst a veřejně psát.
Popisy míst jsou docela čtivé, ale asi si to užije víc někdo, kdo ta místa už zná. Island zrovna nemůžu hodnotit, ale autorka obecně spíš popisuje notoricky známá místa, stereotypy, než že by vyloženě vynikla pravá esence lokalit.
Ale jinak zase - milé, čtivé, dobře strávený čas s knihou.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Tento díl pokládám za nejlepší ze série. Asi to bylo i tím, že jsem knihu četla v Chorvatsku a mám i osobní vztah k Northumberlandu, odkud pochází Nick, takže jsem možná trochu předpojatá, ale kniha se mi trefila do dobrého rozpoložení.
Ano, je to pořád ten stejný příběh dokola, jen v jiných kulisách, zase jsem měla pocit, že občas byl děj tak nějak useknut, nejspíš v rámci redakčních úprav (ale díkybohu za ně, právě jejich nedostatek jsem vytýkala Kavárně v Kodani) a trochu mě mrzí, že se autorka nechává svést k prvoplánovým klišé a stereotypům (modelky jsou jednoduché bulimické slepice, bohatí jsou nafoukaní sobci, apod.), a to nejen v tomto díle, ale tak víc asi od autorky chtít nemůžeme...
Kniha byla čtivá, romantická (těch pár dní ráje v opuštěné zátoce jsem jim dost záviděla), prostě fajn oddechovka, přesně na tu prázdninovou pláž.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Nevím, jestli to bylo překladem nebo špatným vydáním, ale všimla jsem si několika chyb. Už v jiných dílech jsem občas měla pocit, že autorka/editorka později děj trochu upravovala a neopravila všechno správně, ale v tomto díle to bylo patrné nejvíc. Jednou modré oči, pak hnědé, jednou závody v běhu, potom na kole...no nevadí, aspoň jsem si procvičila pozornost při čtení. Děj jinak jako vždycky, kromě ústředního morouse jsou všichni nereálně milí, ochotní, přátelští. Závěr s bratrem Nickem mi přišel přitažený za vlasy (knihu o Nickovi v hlavní roli jsem četla dříve a líbila se mi, ale tady byl dost nesnesitelný).
Celkově lepší průměr. Další díly v sérii jsou lepší, je vidět, že se autorka teprve vypisuje.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Sérii čtu na přeskáčku, takže k prvnímu dílu jsem se dostala až po asi čtyřech jiných. Měla jsem už tudíž trochu srovnání a trochu mě začal nudit stále se opakující vzorec děje. Kavárna v Kodani mi přišla jako zatím nejslabší kniha z celé série. První půlka ještě šla, ale pak se to začalo strašně táhnout, přišlo mi to nekonečně dlouhé, do čtení jsem se musela nutit, což se mi u jiných dílů nestalo. Chtělo by to alespoň 100 stran ubrat a trochu to oživit. Milostné scény jsou vždycky ošemetné, ale v téhle knize se naprosto nepovedla, bylo mi za obě postavy trapně (především část v restauraci). Asi štěstí, že jsem tuhle knihu nečetla jako první, to bych si pak pokračování nejspíš rozmyslela. Naštěstí jsou další díly lepší, kratší (nebo děj lépe odsýpá) a milostné scény lépe napsané.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Zaznamenala jsem popularitu této série a rozhodla se jí dát šanci, ačkoliv jinak jde tento žánr dost mimo mě. Domek v Irsku jsem sehnala jako první, asi to nevadí, knihy jsou jen volně provázané a jsou tak předvídatelné, že je vlastně jedno, jestli se někde naznačí děj z předchozích dílů.
Ale musím říct, že nakonec dobrý! Samozřejmě v kategorii "lehké letní čtení", žádná extra literatura to není, to je jasné, ale někdy je oddychovka prostě potřeba. Předvídatelnost děje mě uklidňuje, romantikou se člověk trochu zasní...až po přečtení dalších dílů jsem zjistila, že se tato verze trochu odlišuje od použitého vzorce. Postavy se sblíží hned na začátku, pak dojde ke klasické krizi a po zbytek knihy si hledají cestu k sobě (a pak ještě jednou), což mi přišlo docela zajímavé, jiné.
Je to pohádka, ale čtivě napsané, autorka dobře popisuje prostředí a samozřejmě všudypřítomné jídlo, a navnadila mě na přečtení dalších dílů.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Slovy autora - byl to totální megaprůser. A to je citace, za kterou někde na světě zemře roztomilé koťátko. Nejen neuvěřitelně chudý a omezený, ale také vulgární jazyk používaný ve vyprávění, mimo přímou řeč, byl skoro až odpudivý. Měla jsem pocit, že knihu píše středoškolák na slohovém cvičení. Plochý děj, spíš se snaží šokovat, než pocity postav zkoumat, ty zmíněné vulgární popisy mi spíš evokovaly náčrty a poznámky k ději, které měly být později upraveny, ale nebyly. Už mi přijde trochu (dost) okoukaný styl propojených příběhů á la Láska nebeská (ale uznávám, že kniha je už pár let stará, tehdy to byl asi pořád trend).
Ano, bylo to zároveň i čtivé a chtěla jsem se dozvědět, co bude dál, ale spíš z takového toho nutkání, jako když sledujete tisící epizodu špatného seriálu. Zajímavý osud postav byl tím pádem nevyužitý, nevysvětlený, vše jen na efekt, se snahou šokovat. Škoda, mohlo to být jinak docela zajímavé, ale není.
Byla to má první kniha od autora a myslím, že i poslední.
Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert
No...nepomohlo, že mi knihu doporučil kolega se slovy "Tahle kniha ti změní život". Nezměnila. Kromě dvou zabitých večerů, i když nemůžu říct, že bych vyloženě litovala ztraceného času, a pár zajímavých myšlenek, mi kniha mé vidění světa nijak nenarušila. Jak psali jiní, název knihy se vlastně moc nehodí, působí jen jako laciná návnada (i když možná funguje). Hlavní hrdinka extrémně nesympatická, nepochopitelná, nelogická, nevěřila jsem jí vůbec nic.
Začátek byl velmi slibný, první půlka ještě ucházející, ale druhá polovina a především část v Číně už byl jen ukvapený slepenec všeho možného. Přišlo mi, že autor vlastně neví, co chce psát, a závěr vyloženě uspěchal, jen aby to už bylo hotové. Dost načatých linek se buď nijak nedokončilo, nebo jen tak halabala, ale zato v úplně opačné logice, než jak začaly. Nevyužitý potenciál několika zajímavých momentů. Mlok byl docela zajímavý prvek, ale zase - co z toho? Přišlo mi, že s ním měl autor původně větší plány, které pak neuskutečnil, ale ponechal jen pár zmínek a dialogů, které vlastně vůbec nedávaly celkový smysl.
Stoletý stařík byl aspoň vtipný, takže ty absurdity se daly dobře omluvit. Tahle kniha se ale bere moc vážně a snaží se na sílu působit na city, což se jí u mě rozhodně nepodařilo a zanechává ve mě docela pachuť.
Jestli se kniha snaží shrnout zvěrstva 20. století, dalo se to udělat i jinak, než příběhem pomstychtivé sobecké vražedkyně. Ano, neměla to v životě lehké, ale jsou snad její "nenávisti" ušlechtilejší, než nenávisti jejích nepřátel? Můžeme pochopit a odpustit (nebo dokonce až oslavovat) její činy, ale zároveň odsuzovat ty ostatní? Má snad toto být geniálně skryté poslání knihy, že zlo plodí zlo a tak dále? Na to to nebylo napsáno dostatečně dobře, nevěřím tomu.
Některé myšlenky nebo citáty byly však velmi zajímavé a několik popsaných událostí, postav či knih si ještě dohledám, což je jediné plus této knihy.