Paige.Turner komentáře u knih
Chtěla jsem nejdřív přečíst všechno od Dicka a pak teprve přejít na Felixe, ale v knihovně nic jiného zrovna neměli, a tak jsem neodolala.
Na původního autora to samozřejmě nemá, to je jasné, ale špatné to taky nebylo. Zase jiný úhel pohledu, jiná součást dostihového sportu, tentokrát zdravotníci. Zajímavé bylo i "osvěžení" v podobě ženské hlavní postavy, i když zrovna poměrně nesympatické a s mentálními problémy. Tak si to jako žena nebudu brát osobně a doufám, že se s nějakou ženskou postavou, tentokrát snad trochu lepší, ještě někdy setkáme.
Děj jako takový mě bavil, i když střední části by možná slušelo trošku zrychlení. Hrdinka někdy byla racionální a chladná, někdy hysterická, moc mi nesedla (především při domnělém únosu syna bych jí nafackovala).
Půl hvězdičky dolů za přehnaně dramatický závěr, ale alespoň na můj vkus. Chápu, že jednala pod vlivem, ale přišlo mi to poměrně přitažené za vlasy, zejména pak závěrečné jednání pachatele jako laciné zakončení.
Ale jestli je toto, dle hodnocení, spíš Felixův slabší kousek, tak se nemá za co stydět a těším se na ty další. Nejdřív ale přeci jen dočtu Dicka.
Skvělý příběh nám zase přiblížil jinou profesi "od koní", tentokrát přepravu. Nad uhlíkovou stopou raději moc nepřemýšlet. :) Děj má spád, napětí, klasický Francis. Čtení jsem si užila.
Po přečtení jiných komentářů vlastně musím souhlasit, že možná to bylo trochu překombinované a nezlomný hrdina trochu moc nezlomný. Ale víte co, nevadí mi to. Kniha mě bavila a přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Asi se nesmí všechno tak moc řešit. Stejně jako ta uhlíková stopa.
Chtěla bych doplnit svůj předchozí komentář. Připadám si jako nějaký zapšklý Grinch, který na všem hledá jen negativa, ale já si prostě nemůžu pomoct. Některé knihy od autorky mi přišly fajn, některé až dokonce skvělé (v rámci kategorie ženských románů, samozřejmě, žádná velká literatura to není, ale to ani nikdo nečeká a nechce).
Podle mě je chyba českého vydavatelství (nebo kdo o tom rozhoduje), že všechno hází do série "S láskou". V originále to tak vůbec není. Série s láskou jsou původně jen tři díly (Itálie, Paříž, Řím), S láskou z parku (už i ten název nedává smysl, co to má jako být?), v originále The Saturday Morning Park Run, je první ze dvou dílů Yorkshirských útěků (Yorkshire Escape), ostatní knihy jsou samostatné novely. Proto je každá trochu jiná a spojovat je v jednu, i když volnou, sérii za mě nedává smysl.
Dočetla jsem teď druhý díl těchto Yorkshirských útěků, The Wednesday Morning Wild Swim, který v češtině (zatím?) nevyšel (jak by se asi jmenoval, S láskou z jezera? Asi těžko), a ten byl o mnoho lepší. Romantika fungovala, postavy víceméně racionální, sympatické. V porovnání s Parkem nebe a dudy. Jestli to vyjde i česky, máte se na co těšit.
Tak to jen na vysvětlenou, proč jsem tak kritická, na rozdíl od většiny ostatních hodnocení. Autorka to prostě umí i líp.
(SPOILER) Knihu jsem četla v angličtině, protože jsem chtěla vědět, jak budou místní reálie fungovat, aniž by se cokoliv ztratilo v překladu. Tenhle aspekt mě nakonec docela mile překvapil a až na neustále se opakující slovo "chata", jako by to byl nějaký terminus technicus, to docela ušlo. Jak to vnímají čtenáři, kteří Česko neznají, těžko říct.
Pražské lokace byly vybrány "originálně" (Košíře snad v žádné jiné knize na světě zmíněny nejsou). Nechci být přehnaně kritická, to je právě nevýhoda, když člověk čte o známém prostředí a všechno moc hodnotí (například že přestoupili z tramvaje na metro a teprve tam řeší nákup jízdenky (tramvaj je snad zdarma?) zároveň s historií stanice metra Anděl; podobné "průvodcovské" scény působí strašně škrobeně ve všech dílech, ať už místo znám nebo ne. Tam má za mě autorka ještě rezervu.) Taky autorce mohl někdo poradit, že jméno Jan a vlastně i Michaela opravdu nikdo nepoužívá v tomhle tvaru (z jiného komentáře vidím, že to zůstalo i v české verzi, to je opravdu zvláštní).
Děj samotný docela průměr. Anna byla na zabití, Leo naopak po dlouhé době opravdu sympatický mužský hrdina. Já nevím, jestli jsem jediná, ale takové to "pojďme si nic neříct a nevysvětlit a tvářit se, že se nic nestalo" mi prostě nepřipadá romantické ani nic jiného. Nedokážu si představit, že bych po letech náhodou narazila na bývalého !!manžela!, kterého jsem opustila bez vysvětlení, a neměla potřebu si to konečně aspoň vyříkat. Takhle se prostě nikdo nechová a zbytečně to kazí dojem, fungovalo by to dobře i bez těchto trapných "zápletek".
Závěr byl takový trochu odfláknutý, hlavně aby to dobře dopadlo. A nějak mi nesedělo, že zrovna světoběžník Leo by se rozhodl zůstat v Praze natrvalo.
Z Romantických útěků tento díl nebyl nejhorší, ale žádná hitparáda taky ne. Lepší průměr.
Úžasné, perfektní, moc krátké! :) U některých knih je i 250 stran utrpení, tady téměř 600 uteklo jako voda a ještě bych klidně pokračovala dál, poválečné události určitě pořádně zamíchaly kartami v rodině.
Ze začátku jsem se trochu obtížněji orientovala v postavách a rodinných vztazích a někdy nebyla úplně jasná časová linka, ale to je jen opravdu drobná výtka, celkový dojem to nijak nenarušilo.
Autorka nikomu nestraní, nikoho nesoudí, jen krásně vypráví a popisuje příběh jedné rodiny, jedné pohraniční vesnice. Jak opravdu málo stačí k tomu, aby se z normálních sousedských šarvátek najednou stala mezinárodní nenávist až za hrob.
Kniha opravdu připomíná Šikmý kostel, kde se zase řeší česko-polské vztahy, a kde se z přátel a příbuzných stali nepřátelé úplně stejně - stačí jen maličko naťuknout první kostku domina, a už to jede. Podobně to funguje určitě všude na světě v průběhu celé historie, a my se stejně ne a ne poučit. I proto jsou knihy jako tato nesmírně důležité a já za ni moc děkuji!
Svižný, zajímavý děj, zase něco trochu jiného. Moc mě to bavilo. Jen bych klidně vynechala romantickou linku, nemusí být všude.
(SPOILER) Tak já jsem asi četla jinou knihu než ostatní, nechápu vysoké hodnocení. Romantika tam v podstatě žádná nebyla. Znovu téma ukradených dětí, stejně jako v Notting Hillu (ale je to jakože "správně", protože opravdová matka je až karikaturně nemožná, takže fandíme hrdince). Zbytečně protahovaný začátek a uspěchaný konec, bez vyvrcholení děje (hlubší konfrontace se sestrou, s rodiči...). Zase iritující myšlenkové zkraty hlavních hrdinů. Ashovi bych to jeho odmlčení ještě odpustila, to se dá pochopit, ale proč si o tom nemohli normálně promluvit, když se později náhodou potkali, a museli čekat zas až několik týdnů, to nepochopím (ději to nijak neprospělo). No a hysterické ultimátum hrdinky je už autorčina klasika. Zrušil jednu věc, takže nebude mít čas nikdy, bez diskuze, bez šance. Lepší, než si normálně dospěle promluvit o možnostech, je to rovnou bez vysvětlení utnout, to dá rozum.
Ostatní postavy jako vždy miloučké, ploché, jen křoví.
Kniha rozhodně ze slabšího soudku.
Naprostá pecka. Souhlasím s komentářem níže, není potřeba tisíc stran a extrémní zápletky, aby vznikla dobrá detektivka. Dick Francis to umí parádně rozbalit na ani ne 200 stranách, děj má spád, všeho je tak akorát, postavy smýšlí logicky a jednají uvěřitelně.
Dala jsem si za úkol přečíst všechny knihy autora a protože jsem netrpělivá, chci to mít rychle a hltám doslova jednu za druhou. Trochu se tak bojím, kdy se mi to omrzí, kdy mi knihy začnou splývat, kdy už toho bude moc. A když už se někdy takový malinký pocit dostaví, narazím na takový super klenot a jsem zase nadšená, jako bych četla první knížku. A to je na tom to báječné. Vysoké sázky řadím s přehledem mezi své top 3.
Napínavé čtení, které tentokrát moc nezahřeje, jako spíš pěkně po norsku zchladí. Výjimečně jsem i docela brzo uhodla "zloducha", a to se mi moc často nestává :)
Zajímavá zápletka, čtenář se i něco málo přiučí, prostě paráda.
(SPOILER) Plus za zajímavou profesi textilní výtvarnice, mínus za nevyzrálé charaktery. Jak tu zmiňovali jiní, taky mě iritovala divná reakce hrdinky. Nějaký čas a odstup na zpracování emocí a hledání sebe sama chápu, ale takové to "už nepatřím do rodiny" opravdu spíš sedí na puberťačku, než na dospělou třicetiletou ženu. Kromě toho byla ale hrdinka poměrně sebevědomá, což bylo osvěžující, protože řada nesamostatných slepic (i když autorka doufá, že si čtenáři budou myslet opak) už mě nebaví.
Raphovu nedůvěřivost jsem asi chápala, ale v tomhle případě se jí držel tak dlouho, až to vůbec nedávalo smysl.
Samozřejmě nechyběl archetyp "zralé moudré ženy", která všemi v dobrém manipuluje, a perfektní manželství rodičů, které na potomky akorát valí budoucí traumata a pocit selhání, ale o tom ta kniha není, že. Trochu mi vadil ten vztah vůbec, resp. že nikomu nepřišlo ani trochu divné, aby spolu byli. Ano, pokrevní vazbu nemají, ale i tak je to pro mě trochu moc velký "patchwork". Že by to nakonec rodiče přijali, ok, ale vyloženě je k sobě dohazovat, to je trochu přitažené za vlasy.
Ostatní postavy vlastně až tak moc prostoru neměly, Leovi se jen připravila půda na další knihu, ani nový vztah otec-dcera se kromě jedné konverzace neřešil, škoda. Toto mohlo jít více do hloubky, nemuselo to být hned všechno sluníčkové.
Celkově hodnotím jako lepší průměr v rámci série.
(SPOILER) Začátek knihy, kteří tu ostatní příliš nechválí, mě naopak bavil moc. To spíš závěr byl pro mě trochu utahaný, resp. to drama na konci už bylo příliš dlouhé, rozvleklé, a pak najednou konec. Neříkám to často, ale zrovna tady by to chtělo ještě aspoň kapitolu navíc a trochu to uzavřít, nesnáším otevřené konce. :)
Jinak ale super čtení, zajímavé prostředí (zase něco nového a čtenář se i dozví spoustu zajímavých věcí), sympatičtí hrdinové, i Simonovi bych vše odpustila a celou dobu jsem doufala, že se vrátí.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to začalo pěkně odsýpat. Děj je svižný, hrdina sympatický, co víc si přát. No tedy vím co si přát, další pokračování se statečným Danielem, bylo by fajn sledovat další jeho vyšetřování, vyloženě si to říká o sérii. Ale ta asi bohužel neexistuje, pokud vím.
Měla jsem vydání s překladem Ervína Hrycha a přišel mi v pohodě. Trochu rozdíl od překladu paní Moserové byl, pravda, znát (možná proto ten pomalejší rozjezd), ale špatné to nebylo. Vydání obsahovalo i hodně překlepů, to už bylo horší, ale za to překladatel snad ani nemůže.
(SPOILER) Bezkonkurenčně nejslabší díl ze série i od autorky vůbec!
Ani jedna postava mi nebyla vůbec sympatická. Absurdně se chovající rodina jako klasická záporná stránka, kterou měla vyvažovat hodná Viola, která se neumí vzepřít, ale na mě to nefungovalo. Jak byla jinak docela samostatná a šla si za svým, tu její vynucenou ochotu jsem jí tím pádem vůbec nevěřila. Nate byl taky úplně mimo. Nejdřív mu dělá problém menší zpoždění, které mělo jakože zradit chudáka věčně zklamané dítě, aby sám několikrát nestíhal/měnil plány a ještě se úplně vykroutil z plánování besídky, bez zásadního důvodu, když mu chůvu zastala Viola. Nejdřív obavy, jestli perníková chaloupka nebude pro dítě zbytečně matoucí příslib, a pak si tam Violu nakvartýruje a nechá jí dělat chůvu, kuchařku a organizátorku Vánoc.
Celý koncept školního vystoupení byl dost neuvěřitelný, určitě by to hodili celé na krk někomu cizímu, včetně kostýmů, jasně.
Milostná linka, vlastně neexistující, protože s dítětem v domě proboha nikdy, byla nahrazena křečovitými narážkami a rádoby flirtem někde v restauraci, vykání rovnou přešlo v "a až nikdo nebude doma, můžeme mít konečně sex".
Navrátivší se manželka nejdřív jakože procitla, že jí chybí rodinný život, aby z ní udělali monstrum, co vyhazuje vánoční stromky a nechodí na besídky. Jak jinak ji totiž definitivně odklidit bez nutnosti nějaké hlubší psychologie, že. Takže z večeře se pro jistotu vůbec nevrátí, šla asi rovnou na letiště, aniž by se rozloučila s dcerou, nebo si přinejmenším sbalila? To asi těžko.
No prostě tady nefungovalo vůbec nic. Ani tu vánoční atmosféru jsem nijak moc necítila, vadí mi (ve všech knihách) věčné zmiňování konkrétních značek a obchodů, má snad autorka nějaké provize? K ději to nijak nepřispívá a působí to zbytečně rušivě, stereotypně.
Jedna hvězda dolů za hrozný strojový a křečovitý překlad a k tomu ještě množství chyb ("posluš si"), překlepů, vynechaných či naopak zdvojených slov. Šílenost. Vlastně ani nevím, za co ta zbývající jedna hvězda je, asi za zajímavý, i když jen povrchní náhled do hudebního světa.
(SPOILER) Za mě se jedná o lepší průměr série S láskou. Neodpovídající název, jak už tu hodnotili jiní, je vlastně úplně jedno, protože o konkrétní lokaci tady vůbec nejde (na rozdíl třeba od Romantických útěků), důležitý je jen obecný kontrast Francie/Británie, případně bohatý/chudý. S láskou z Londýna by navíc bylo nepřesné úplně stejně, a S láskou z Leighton Buzzard nezní nic moc. Možná je to spíš trochu nešťastný marketingový tah na sjednocení série, v originále nejsou všechny názvy takto pojaté. Ale nevadí, to je opravdu vedlejší.
Kniha je jinak velmi čtivá, to se autorce vytýkat nedá. Jinak samozřejmě jede podle klasického mustru a skládá jednotlivé "povinné" prvky více nebo méně povedeně, a podle toho potom působí celkové vyznění příběhu. V případě této knihy byl začátek poměrně zdařilý, Siena byla sympatická, pracovitá, až se člověk diví, proč neprocitla mnohem dříve (od závěru předchozí knihy uběhly dva roky). Až druhá polovina knihy začala trošku skřípat a závěr působil, jako by autorka nevěděla, jak to ukončit. Vzhledem k připravenému pozadí děje (rodinným problémům) už z minulého dílu bych tentokrát vyměnila otřepanou zápletku ve stylu "má mě rád, nemá mě rád, má mě rád" třeba v hlubším hledání vztahu se sestrou nebo vyřešení vztahu s matkou (s Jasonem mohli společně bojovat o uznání, nebo něco podobného). Možná se toto téma do prvního rukopisu dostalo a pak bylo vyškrtnuto, jelikož matka se vlastně na úplný závěr už neobjevila a situaci zachraňoval nevlastní otec. To je ovšem obecně problém autorčiných knih, ve většině dílů vznikají divné, nelogické zkraty, případně nedokončené dějové linky, očividně způsobené zásahy redaktora/editora a špatnou následnou úpravou zbylého textu. A to mi ve výsledku vadí víc než nějaké to otřepané klišé nebo nepovedená milostná scéna (někde na poli ve sněhu a mrazu? Vážně? To se snad nemůže líbit vůbec nikomu.)
A ještě bych podotkla, že v tomto případě je asi opravdu lepší nejdřív číst první díl (Pozdrav z Itálie), jinak nevím, jestli by ty rodinné vztahy pochopil člověk dostatečně dobře. Je tu i dost narážek na následující knihu (S láskou z Říma), kterou jsem již četla, ale to myslím až tak moc nevadí, stejně jako u jiných dílů, kde i čtení napřeskáčku až tak moc na škodu není.
(SPOILER) Tak jsem "konečně" narazila na slabší kousek od jinak úžasného Dicka Francise. Dostihové prostředí jen velmi okrajově, skoro vlastně vůbec, a zjistila jsem, že mi to docela chybí. Avšak vynahrazuje to zajímavé prostředí sklářské dílny, to mě nadchlo (a jelikož jsem viděla všechny řady sklářské soutěže Blown away na Netflixu, uměla jsem si popisované postupy docela dobře představit a to mě bavilo moc).
Abych byla tedy přesná, kniha se mi vlastně líbila, hrdina sympatický, děj svižný, a normálně bych asi z lásky k Francisovi dala i čtyři hvězdy, ale ten konec mě tak rozčílil, že jsou i tři hvězdy vlastně moc. Nevím, co se stalo, jestli musel autor psaní nějak uspěchat, nebo jsem tentokrát nebyla naladěná na stejnou notu, ale to závěrečné řádění Rose mi přišlo tak přehnané, v nesouladu s předchozím dějem (ano, svatá nebyla, ale její chování eskalovalo nějak nepochopitelně moc), navíc vlastně ani o moc nešlo, co se týče motivace (nějaká pochybná naděje možného výdělku v budoucnu, nic moc...). Nakonec i postava chudáka Paula se tam jen tak zničehonic zjevila, čistě jako obětní beránek, aby nemuseli zabít někoho "důležitějšího", koho si čtenář oblíbí.
A do celkového dojmu mi moc neseděla ani romantická linka, respektive postava policistky obecně. Nad tím bych ale klidně a ráda přimhouřila oči, nebýt toho šíleného závěru.
Příjemné letní čtení, i teď na podzim. Děj měl poměrně spád, i když by pár úprav neškodilo (někde se příběh trochu zasekl na zbytečnostech, další části byly naopak hodně zrychlené). Ale i tak se to autorce podařilo udržet dohromady. Líbilo se mi střídání pohledů Laurie a Cama na stejné situace.
Přerod Laurie byl asi docela uvěřitelný, i když ta počáteční uťáplost byla dost na sílu. Cam mi byl poměrně sympatický celou dobu. Pamatuju si ho jen jako vedlejší postavu z příběhu z Říma, který jsem četla dříve, a tam na mě působil jako trochu podpantoflák, takže tohle jeho mladší, světoběžné já byla příjemná změna.
Celkově jsem docela potěšená, určitě jeden z lepších dílů ze série S láskou a dokonce lepší než některé z Romantických útěků.
Nejslabší ze série, dala bych možná dokonce jen tři hvězdy, ale ne, je to pořád Dick Francis a je to skvělé.
Trochu mi tam neseděla Marina, mám asi radši Sida jako nešťastného samotáře, promiň Side.
Doba už trochu pokročila a do děje se dostaly počítače, DNA a mobily, což ale na mě působí jako mnohem větší retro než to "opravdové" retro třeba z 60. let. Ale vyhýbat se tomu nelze, to je jasné.
Charles už začínal trochu slábnout, došlo i k happyendu usmíření s Jenny, konec dobrý, všechno dobré.
Než se pustím do dalšího dílu, který už napsal syn Felix, dám si ale trochu pauzu, měla jsem teď trochu přesidováno a i proto se mi možná tento díl nelíbil tolik jako ty předchozí.
Zajímavě zpracované téma o tom, jak je veřejné mínění pomíjivé. Bavilo mě to. Sice jsem čekala trochu jiné rozuzlení motivu (pachatele známe od začátku), asi bych potřebovala hlubší vysvětlení. A ze Sida se trošku stává superman, což mi na detektivních sériích vadí (například takový Harry Hole). Chápu, že se děj musí trochu posouvat a stupňovat, ale z postav se pak stávají neporazitelní hrdinové a to mi prostě nesedí.
Jinak mě ale kniha nadchla, asi právě tím neotřelým tématem; první a třetí díl série je lepší než druhý a čtvrtý.
Připomínalo mi to případ Jimmyho Savila (kdo nezná, doporučuju si to dohledat), kde také nikdo nechtěl ničemu věřit, protože se jednalo o miláčka veřejnosti. Ten byl tedy odhalen až dlouho po vydání této knihy, třeba ji i sám četl, a to by mě pak dost zajímalo, jak by ji hodnotil. :)
Trochu slabší než Poslední šance, Sid mě začal trochu štvát svým postojem ke ztracené ruce, ale jinak zase svižná, pěkná detektivka. Jsem ráda, že i Chic dostal víc prostoru, v dalších knihách mi chyběl. Linka s podvodníkem možná byla už trochu navíc, ale aspoň je vidět, že "šmejdi" rozhodně nejsou jen záležitostí současnosti.
První a asi nejlepší kniha ze série se Sidem Halleym. Vyvrcholení zápletky bylo překvapivě drsné, takový styl jsem nečekala, ale vše to tak nějak dobře fungovalo. Sid je inteligentní, pracovitý, ale taky bojuje sám se sebou. Ne vždy jsem s ním úplně souznila, ale jinak se mi moc líbil a kolikrát jsem napětím ani nedýchala, když se pouštěl do riskantních akcí.
Bavila mě také postava Sidova tchána.