Palivo přečtené 506

Antikrist 1995, Friedrich Nietzsche

Za věty typu "Co je škodlivější než jakákoliv neřest? Účinná soustrast se všemi nezdařilými a slabými - křesťanství." si u mě tenhle pán vysloužil hned z kraje pět hvězd, ale jelikož jsem z přibližně 140 000 slov v této knize nerozuměl asi 85 000, tak musím dát o hvězdičku níž a počkat, až to na ČT natočí jako seriál s Martinem Dejdarem. PS: čtení Antikrista při sraní ve Starbucks (tato věta je zároveň odpovědí na otázku, proč jsem byl ve Starbucks) bych na měřítku divných pocitů zařadil vedle momentu, kdy jsem našrot dorazil ve čtyři ráno do KFC s kompletním pětikilovým vydáním Proustova Hledání ztraceného času a objednal jsem si "hjvalucwvmdppgc.!"... celý text

Pagini bizare 1994, Urmuz (p)

První autor, vedle něhož vypadá styl Borise Viana suše jako kupé ve vlaku, ve kterém cestuje mrtvola a Radek John. Což je lichotka. Vřele doporučuji všem, které někdy zajímalo, jak by vypadal pervitin, kdyby byl literatura.... celý text

Gordon 2004, Edith Templeton

Takže. Začne to tak, že si mladá blbá nána sedne do hospody. Přijde k ní idiot, kterej jí od začátku uráží a chová se jako idiot. Vedle něho i můj kamarád Spacák, který používá balící hlášku "pujč mi zapr***," vypadá jako absolvent Jejlu. Náně to přijde urážlivé, ale protože je pitomá jak motyka, tak si řekne, že se s ním půjde podívat na jeho zahradu. Tam ji vojede asi tak jak Spacák vojížděl holky u nás za diskotékou Eden a mezitím si vymění pár vět, jejichž level mindfucku by nepřebil ani Dan Nekonečný na heroinu. No a pak si dají druhý rande. Logický. Do tohoto momentu, což je teprve nějaká 30 stránka jsem si říkal, že už to prostě nemůže bejt horší. chvíle napětí... samozřejmě, že bylo. Druhé setkání: "Kolik bylo manželovi, když od tebe utekl?" "Sedmadvacet." "Takže nebyl starý a krásný, co?" "Přestaň s těmi stupidními řečmi. Co to s tím má co do činění?" "Jak to mám vědět? To bys měla vědět ty. Ale už na to nemysli." "Jsi vážně nemocný! To je jako ten příběh o muži, kterému bylo sděleno tajemství, jak vyrobit zlato z obyčejného kamene, jako jediná podmínka mu bylo uloženo, že nesmí ani na okamžik pomyslet na bílé slony. A on se samozřejmě nedokázal přimět k tomu, aby nemyslel na bílé slony. Tak proč mi říkáš, abych na to nemyslela. Od teďka na to myslet budu!" "Budeš, ale nikam se nedostaneš." "A kam bych se měla dostat? Nerozumím ti." "Nemusíš mi rozumět." "Kecáš jen samé blbosti." Po tomto intelektuálním průjmu pak pro zlepšení image začne hlavní hrdinka sypat z rukávu Goetheho Mignona a Fausta, což byl od autorky velice chabý tah jak nás přesvědčit, že má mozek, když hned náhle protagonisté pokračují: "Běž do koupelny. A tím nemyslím umít se. Jak tomu říkáte?" "Utrousit penci?" "Ne, jinak!" "Lu-lu." "Jo, to je ono. Jdi se vylulat!" LITERATURO, VZDÁVÁM SE. PS: největší hnůj co jsem snad kdy otevřel. PS2: nejotřesnější dialogy co jsem kdy četl. PS3: nejvíc idiotské postavy PS4: poslední potvrzení mé doměnky, že jsem si v ranném dospívání postavil Odeon na piedestal (páč jsem nic jiného neznal) a ona to je přitom řada, kde vychází až neúměrně obrovské množství průměrných a podprůměrných srajd.... celý text

Sladká vůně smrti 2012, Guillermo Arriaga

Sice nevím, proč jsem to po Marquézovi udělal, ale zase jsem šáhl po španělácký knížce, tentokrát tedy z Mexika, což je vlastně taky Španělácko, akorát tam hrajou fotbal s hlavama vod kuřat. Celkově teď mám takový španělácký období, nedávno jsem viděl Real Madrid v televizi a mezi nohama sem se neholil už tak dlouho, že to tam vypadá jak v narvaným autobuse z Tijuany. Guillermo Arriaga napsal 21 gramů a Amores Perros, což sou filmy, který jsem měl poctivě rád, dokud Bay nenatočil Transformers. Věděl jsem tedy co čekat a i když to trochu zavánělo detektivkou (kniha sleduje vraždu mladé Adely a jak se s ní vyrovnává ospalé městečko), nakonec to žádná detektivka nebyla, díkybohu, protože v mexiku nejsou žádní detektivové, jen ožralí chlapi co flušou na zem, škubou všechny domácí zvířata co se v tom vedru ještě hejbou a vraždy řeší starou dobrou pomstou. Vlastně bych teď chtěl upřímně ocenit fakt, že Arriaga vůbec neřeší kdo tu nebohou fuchtli podřízl a nedá ani jednu nápovědu (možná ji dal, ale mezi řádky jsem nic nenašel, byl tam jen prázdný bílý papír. Jednu chvíli jsem si teda myslel že jsem něco mezi řádky objevil, ale byl to drobek z loupáku, kterej jsem zrovna ukusoval) a místo toho se soustředí na to, jak se městečko veze na vlně první teorie, které jej postupně zcela ovládne. To už pak nikdo neřeší co je pravda a co lež, prostě se to musí stát. Tahle uměle zkonstruovaná osudovost, do které se postavy samy naženou, je potom výborným motorem pro spletitý chuchvalec vztahů, který se postupně odráží od dalších náhod až k finále, které je prostě neodvratné. No a jelikož to bylo čtivý a mělo to spád jako Petr Kolář na schodech do baru, musím dát za čtyři, i když tam nebyly žádný tanky. To by ale bylo nefér vyčítat, páč v Mexiku nemají ani holící strojky.... celý text

Červený obojek 2015, Jean-Christophe Rufin

Zatím asi největší překvapení tohoto roku. I když to napsal francouz, tak to není nudný, nikdo tam neprcá ani nejí čokoládu nebo kroasanty. Dá se říci, že je to vlastně jen trochu hutnější povídka, ale přesto zanechá stopu jako jégr v gatích po sobotě, protože Rufin tu opravdu vykřesal nádhernej příběh, který mě na 99 stránce málem poslal na záchod. A to přátelé mám rád psy akorát tak na smetaně. A ať se mi nikdo nesnaží namluvit, že jsem necita - já měl psy vždycky rád, ale tohle ze mě udělalo žití v Praze, nebo bych spíš měl napsat žití v tom nejvíc posraným městě na světě, kde každej den šlápnu minimálně do čtyřiceti hoven od těch vašich zkurvených labradorů a pudlů, po kterých jste líní uklízet ty jejich hovna, protože se vám v sedm ráno, z životem na piču a ženskou na hovno nechce ani vohejbat, natož něco někam vyhazovat. Že si raději nekoupíte playstation. Ať mi někdo vysvětlí, jaký kouzlo je v tom mít doma v paneláku zavřenou třímetrovou dogu, který dopřeju jedinou radost denně a to když ji vezmu ven do mrazu vysrat na tři minuty? Ale to jsem asi trošičku odběhl od knížky, takže abych zase pokračoval. Bylo to tedy výborný. Vřele doporučuju. Bylo by to i za pět hvězd, kdyby to Rufin neukončil spielbergovsky jako úplná bačkora. Obrovská škoda.... celý text

Manifest Da-Da: Poslední uvolnění 2014, Walter Serner

Vynikající manifest da-da, který se v těch nejodvážnějších momentech blížil pocitům, kdy si ve tři ráno čtu na záchodě návod k použití WC Ducku v maďarštině. Naštěstí kniha obsahuje i vysvětlivky (čítající ještě víc stran než samotný text), který tento už tak kouzelný blábol (kompliment) ještě dovysvětlily a kupodivu jej i víceméně objasnily. Asi jako by Vám David Lynch udělal lobotomii pomocí staršího čísla Playboye. Dal bych i pět hvězd, ale dneska jsem tvrďák.... celý text