PavlínaAlžběta
přečtené 614
Zmatení citů
2016,
Stefan Zweig
V klasikách si libuji, takže ani Zweig se nevyhnul mé knihovně. Každopádně i tento příběh, je tématem a příběhem velmi zajímavým a na tehdejší dobu zvláště, také patří mezi mé oblíbené, nikoliv nejoblíbenější. Novela známého rakouského spisovatele vychází spíše ze stanovisek starších, kdy homosexualita byla brána jako něco podivného, hlavně jako vážná odporná choroba, přesto ale hrdina této novely, gay, vyznívá jako postava kladná. Mladý muž student, který je poslán studovat do Německa, kde ho zaujme výuka profesora filologie, s profesorem se začíná více a více sbližovat a mimo jiné samotný profesor mladého studenta nechává u sebe ubytovat. V Příběhu figuruje i profesorova žena. Děj je plný zvratů, kdy profesor mizí na tzv. výlety a hádka mezi studentem a jeho doslova milovaným profesorem vyvolá u studenta rozporuplné pocity, opije se a s jeho ženou má pohlavní styk. Vše profesorovi přizná, když hodlá ukončit studium a odjet pryč, ten mu na oplátku vypráví svůj životní příběh a vysvětlí mu, jak se kvůli studentovi profesor trápil a ničil, jelikož je homosexuál a svoje sexuální potřeby si musel naplnit při nečekaných výletech. Se svým profesorem se již nikdy nesetkají a později se i ze studenta stává poté také profesor. Styl vyprávění příběhu nemusí sednout každému čtenáři, Zweig byl geniální ve svém psaní. Příběhu nechybí nic, mnoho zápletek a nečekaných zvratů. Klasika jak má být... celý text
Tereza Raquinová
1970,
Émile Zola
Klasický Zola, další můj oblíbený autor, mistr naturalismu, který dokázal v každém díle ukázat lidskou zkaženost, odpornost a popisy zvrácenosti mu nebyly cizí. A tomu také je v románu, kterým se konečně proslavil - Tereza Raquinová z roku 1867. Z anotace je jasné, jak příběh dopadne, ale tento příběh s až depresivní atmosférou, vykreslenými postavami ( a že jich tam není málo) přesně Zolovým způsobem, zvrat, který nastane a rozpoutá vlnu psychologických emocí, kdy hlavní hrdinové jsou vnitřně sžírány svým svědomím jak kyselinou, kvůli činu, který spáchali ve vás něco zanechá. Při čtení této knihy nebudete listovat pouhým románem, ale prožívat vše, co postavy s různými pocity. Tragédie nedá na sebe dlouho čekat.... celý text
Nana
1965,
Émile Zola
Mistr drsného naturalismu, který se nebál až příliš popisující reality v mnohdy až hnusném a děsivém podáni. Nadčasová díla, do kterých spadá i Nana, prostá, obtloustlá umělkyně, která místo zpěvu bravurně zvládala roli kurtyzány a získala si muže z Paříže. Ukázka hnusoty lidského charisma a jak dokázala obyčejná prostitutka získávat může a tahat z nich haldy peněz. I na hrdinku dojde, jak si podle Zoly drsně zaslouží. Umírá prožraná nemocí. Zola nikdy nechodil kolem horké kaše, dokázal popsat, hnus, odpornost, marnivost svým skvělým stylem psaní.... celý text
Zapomenutý pergamen
2006,
Philipp Vandenberg
Na knihu jsem narazila náhodou a uchvátila mě obálka a hlavě anotace. Očekávání tajemna, odkrývání tajemství atd. Do knihy jsem se nemohla zpočátku začíst, začátek je zdlouhavý, přesto kniha velmi překvapila a jsem ráda, že ji vlastním, jelikož se k ní určitě vrátím. Příběh odehrávaný ve středověku v 15. století, plný napětí, zajímavého čtení, samotný námět skvělý a zápletka opravdu podařená. V samotném ději, čekáte nějaké vyřešení, vyvrcholení děje, ale opět se děj pomalu stáhne, což byl možná autorův nápad. Každopádně čtenář, který rád čte rychle a má rád knihy, které odsýpají, může tato kniha velmi zklamat. Napětí se prolíná celým dějem, až možná příliš, ale hlavní důvod kniha splnila, tajemno a tajemství mělo v příběhu svůj prostor a já mohu jen konstatovat, že kniha se mě velmi líbila. Nečekejte trhák, který vás posadí na zadek, ale zklamaná nejsem, naopak.... celý text
Skvrna
2017,
Gillian Flynn
Velmi povedená povídka. Dle anotace i obalu malé knížčtičky čtenář čeká trochu jiný styl četby...horor, thriller, duchařina, ale mně se toto ani ne půl hodinové počtení líbilo. Styl psaní spisovatelky je skvělý a zpočátku to vypadalo na Bůh ví jaké hororové čtení, ale to se nekonalo. Závěr byl překvapující a toho autorka chtěla na rozdíl od svých jiných románů docílit a povedlo se jí to. Škoda, že je povídka příliš krátká, já bych ještě nějaké to napětí přidala. Doporučuji... celý text
