pedobro
přečtené 227
Na plechárně
2002,
John Steinbeck
Steinbeck na mě dýchl svým kouzlem už v Hroznech hněvu a i když je tato kniha z trošku jiného soudku, je dokonalá. V rámci výzvy 2020 jsem si přečetla "Sladký čtvrtek", moc se mi líbil a když jsem zjistila, že je to vlastně volné pokračování knihy "Na Plechárně", nemohla jsem si ho nepřečíst. Jen doufám, že mi nikdy nikdo nebude chtít uspořádat mejdan jako postavičky Plechárny doktorovi :o) Když o tom čtete, je to super jízda, ale na vlastní kůži bych to zažít nechtěla :o))... celý text
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Hana, Tiché roky a Slepá mapa se mi líbily víc, ale... pořád platí, že styl Aleny Mornštajnové je dynamický, poutavý... :-) Knihu jsem si podle inspirace ostatními čtenáři chtěla zařadit do knižní výzvy pod bod 20 - kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých... ale po přečtení jsem ji musela přešoupnout jinam. Vždyť se tam odehrává nejedna svatba a pohřeb :o)... celý text
Kladivo na čarodějnice
1963,
Václav Kaplický
"Tyranům a lotrům se vždycky dobře žije mezi hlupáky." I když on svoji roli jistě sehrál v této době i strach... Skvěle napsáno. Kolem Velkých Losin se pubu pohybovat v létě, tak na to místo budu nahlížet nejspíš jinýma očima...... celý text
Co neodvál ani čas
2018,
Hana Marie Körnerová (p)
Chtěla jsem něco odpočinkovějšího a tohle je přesně styl, který pro mě odpočinkovým je... I když tedy osudy v knize leckdy veselé nebyly a při čtení jsem si nejednou řekla, jakou mám kliku, že mám tak skvělého manžela a zázemí... Heřmánkové údolí se mi líbilo víc, ale i tohle se četlo opravdu dobře a od autorky v budoucnu jistě ještě po něčem sáhnu. A ráda.... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Tak už mi od autorky zbývá přečíst jen Hotýlek a pak už ji jen přimět psát dál a dál...jeji styl je úžasný.
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Nebudu se rozepisovat...Láska k Aleně Mornštajnové začala Hanou...Slepou Mapu jsem dočetla před chvílí jedním dechem a jdu se pustit do Tichých roků. Autorčin styl i tématika jsou mi velice blízké.... celý text
Misery
2003,
Stephen King
Misery byla kdysi před lety mým prvním setkáním s Kingem. Od té doby má naše Kingovská sbírka doma přes 40 kousků a Misery stále řadím k těm lepším. Nedávno jsem četla Kingovo "O psaní", kde se zmiňuje o svém životním a psychickém rozpoložení v době, kdy se Misery rodila pod jeho rukama. Chtěla jsem si ji znovu přečíst a snažit se vnímat i pozadí jejího vzniku. Čtení to tak dalo zcela jiný rozměr. Misery sice mého favorita "To" nepřebije, ale mezi Kingovkami zůstává stále na špici.... celý text
Heřmánkové údolí
2012,
Hana Marie Körnerová (p)
Kouzlo čtenářské výzvy spočívá v tom, že je možné objevit dosud nepoznané, co by nás třeba ani hledat nenapadlo. Heřmánkové údolí pro mě bylo přesně takovým objevem. Objevila jsem autorku, o níž jsem nic nevěděla a mohla se začíst do nádherného příběhu...... celý text
Zimní muži
2017,
Jesper Bugge Kold
Je až děsivé, jak tenká je hranice mezi tím, co chceme a tím, co jsme nuceni udělat... Čtivé dílo...
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Kdysi jsem "viděla" Spalovače mrtvol ve filmové podobě. Nedokoukala jsem, nešlo to. Měla jsem hrozně nepříjemný pocit z Hrušínského výrazu v obličeji. Po letech jsem si řekla, že ho zkusím knižně, ostatně, kniha je kniha. Ladislav Fuks si neskutečně pohrál s jazykovou stránkou díla, ale přiznám se, že ač dílo hodnotím celkově jako velice zdařilé, některé přívlastky mi vyloženě lezly na nervy... zejména nadpozemská, nebeská a čarokrásná :o)... celý text
Prázdné křeslo
2000,
Jeffery Deaver
Začalo to tak nevinně...V rámci letošní výzvy jsem sáhla po Sběrateli kostí. A jsem v tom až po uši :o) Následoval Tanečník a teď tedy Prázdné křeslo. Vždy mám pocit, že bych strčila Colomba do kapsy a jsem přesvědčená, že vím, kdo je pachatelem... Ale pak zjistím, že jsem četla jak ta jedle. Miluju ty závěrečné zvraty. Určitě plánuji přečíst celou řadu. :o)... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Po Haně jsem pokukovala už loni, ale trošku mě děsil ten humbuk kolem ní... Pak mi známá řekla, že je ta kniha vlastně nudná a o ničem. Doufám, že se mě tahle známá nezeptá na názor, protože bych ji musela říct, že vlastně nic nepochopila :o) Mám ráda přímá svědectví z této doby, pravdivá fakta a troufám si říct, že knih na toto téma jsem přečetla opravdu hodně. Hanu jsem si koupila po Vánocích, že jí dám šanci v rámci výzvy, jako knize autora, od nějž jsem ještě nic nečetla. Dobře jsem udělala...Včera večer jsem s ní začala a dnes jsem ji dočetla. Kdybych nepotřebovala spát, bylo by to jedním dechem... Téma je zpracované úžasným způsobem, nádherný příběh na pozadí tragických dějin. Celou dobu jsem měla před očima živé obrázky jednotlivých postav, dějových linek... neskutečně mě bavilo, jak dokázala autorka propojit jednotlivé osudy, které leckdy dokázalo nasměrovat jediné rozhodnutí. Snad tím, že mám o této době hodně načteno a zajímá mě, jsem za chováním a povahovými rysy tety Hany od počátku viděla to, co tyto rysy muselo formovat a co je ve třetí části knihy i popsáno... Éra koncentračních táborů je sama o sobě nepochopitelná, těžko uvěřitelná a já se ani nedivím neschopnosti některých přeživších o ní vyprávět. Jaký ale musel být návrat do reality pro někoho, kdo tímhle peklem prošel a po návratu se nedočkal žádné chápající Miry...... celý text
V pekle plynových komor
2010,
Shlomo Venezia
Snad to nevyzní divně, ale Holocaust je mým oblíbeným tématem. Ať už jde o obecná historická fakta, nebo knihy postavené na příbězích přeživších... Díky nim mám možnost uchopit tuto tématiku z různých úhlů pohledu. Opravdu mě baví srovnávat si pak v hlavě poznatky slovenské či maďarské Židovky, polských Židů, našich krajanů či Řeka a člena Sonderkommanda v jedné osobě, jako v případě S. Venezii. Každý příběh, který jsem četla je ojedinělý, všechny však mají jedno společné... prohlubují můj vděk za dobu v níž mohu žít a nepochopení vůči době, jež je (doufejme) minulostí... Bonusem této knihy jsou kresby Davida Olèra, o jehož existenci jsem, přiznávám, neměla dosud ponětí a o němž bych ráda zjistila víc...... celý text
