Peleus
přečtené 1586
Tajemství zlatého tolobasu - Dobrodružství anglického historika v Rusku
2002,
Boris Akunin (p)
Líbí se mi, s jakou lehkostí a vtažením do děje se dá zároveň kritizovat ruské poměry a jaksi mimoděk rozvíjet zajímavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. O složitém období konce 90. let na území dnešní RF se dá psát několika způsoby. Buďto pod dojmem televizních zpráv jako já: Po probuzení padl Viktorův zrak na mokrý flek na stropě. Byl den ode dne větší a počínal zapáchat. Skutečnost, že je pondělí ho nikterak nevzrušovala, stejně tak jako vztek šéfa projekční kanceláře, kde Viktor přes dva roky pracoval. Nikdo šéfa nebral vážně. Jaké peníze, taková práce a výplatu nikdo neviděl už přes tři měsíce. Naposledy Viktor "zprivatizoval" firemní kalkulačku, jednu z posledních funkčních věcí, které během nedávné doby potkal. Pohled z okna skýtal stále stejný obrázek. Parta mladých fetek na dětském hřišti opruzovala nějakou důchodkyni se síťovkou, v níž chrastily láhve. Viktoru se udělalo zle. Otevřel tedy SPZ, tj. skříň poslední záchrany a vyndal nenačatou láhev vodky Jelcin. Až po degustaci tří čtvrtin obsahu svět začal získávat barvy. Nebylo to těžké. Standardní barvou byla šeď. V pokoji, na parapetu, omítce paneláku, kde bydlel, venku v parku, na nebi. Zvuky sirén. Světla. Hlasy. Jakýsi štiplavý zápach. Nemocnice? Ticho. Poslední myšlenka, která se Viktorovi prohnala hlavou bylo bůh ví proč spokojené konstatování, že jeho podezření se naplnilo. Ta vodka byla pančovaná. Anebo jako Boris Akunin. Pobavíte se a ještě se dozvíte něco z historie!... celý text
Orel Deváté legie
2011,
Rosemary Sutcliff
Jedna z knih, kdy dlouho váhám s hodnocením . Většinou se snažím známkovat (ač je to samo o sobě z principu dosti subjektivní) v rámci žánru, tj. nesrovnávám komiksy s autobiografiemi a kuchařky s osobním rozvojem. V případě Orla deváté legie se nabízí otázka, o jaký žánr se vlastně jedná? Nemusím dlouze koumat. I kdyby to neuváděl samotný vydavatel, snadno se pozná, že jde o čistokrevnou knihu pro děti a mládež. Minimum krve, bezzubé souboje, jednoduchá mluva, nula intrik, "bezkontaktní" vztahy mezi muži a ženami, všudypřítomné štěstí přející mladým hrdinům neznalých jadrného vyjadřování patřícího ke kastě válečníků, o jejichž osud se čtenář téměř nebojí. Pakliže hledáte knihu, po jejíž přečtení se vás ratolest nebude ptát, proč a co znamená, že "pobili zbylé muže, zkušeně znásilnili ženy a zapálili vesnici" (Nepřátelé lidstva, Mika Waltari), jste na správné adrese. Jestliže pátráte po dospělejší beletrii na téma Británie a Římská říše, pátrejte dál.... celý text
Proklaté dny
2006,
Ivan Alexejevič Bunin
V poslední době se cení autentické chutě a v neposlední řadě lokální suroviny. O gastronomii se bavíme! Nebo ne? V Proklatých dnech je přítomno obojí. Autor nám přibližuje události, jichž byl osobně svědkem. Častokrát k tomu využívá autentickou mluvu různých vrstev společnosti, abychom slyšeli, co si o novém "lepším" světě myslí vesnický obchodník, i Buninův kolega spisovatel, jenž kdysi slul rázným kritikem carského zřízení. Jak se chovají námořníci, jež obohatili mořské dno o svoje důstojníky a co předvádí nová intelektuální elita národa (donutilo mě to vyhledat si podrobnější informace o Vladimíru Majakovském a musím konstatovat, že tohle vás ve škole, stejně jako mě, zřejmě neučili). Sledujeme naprostou anarchii, ztrátu základních lidských morálních hodnot a všudypřítomný strach ze všeobecné beztrestnosti a násilí panující v ulicích kdysi kulturních měst. Je děsivé, jak snadno se z lidí stane krvežíznivá tlupa zvířat. Z lidí, kteří se denně potkávali, spolupracovali a vzájemně tvořili to, čemu se říká civilizovaná společnost. Doporučuji k seznámení. Třeba to poněkud uklidní rozbouřené hormony některých teoretiků hledajících cestu k pozitivní změně skrze podobné mechanismy. Ne každá revoluce je "sametová".... celý text
O statečném Cibulkovi
1997,
Gianni Rodari
„Statečný“ Cibulka je obyčejnou řadovou zeleninou, dokud mu systém nešlápne na kuří oko a neprobudí v něm onu revolucionářskou „statečnost“. Díky/kvůli danému zlomu v hrdinově životě budeme postupně sledovat Cibulkovu cestu za demontáží stávajícího zřízení. K tomu si získá tento zástupce čeledi amarylkovitých podporu místních nespokojených ovoce-zeleninových širokých vrstev obyvatelstva a v neposlední řadě úspěšně zverbuje důležitého spojence v hlavním stanu nepřítele. Jak už to u takových kapitalisticko-buržoazních zřízení bývá zvykem, bůh ví proč příliš netrvají na stíhání Cibulky za podněcování k trestnému činu, a tak si vesele pobíhá po okolí, kde nerušeně provozuje diverzní činnost. Když úřadům konečně dojde, jak vážná je situace, i přes některé úspěšné kroky k ochraně veřejného pořádku a zajištění bezpečnosti osob a majetku, nedokážou zastavit rozjetý mechanismus. Závěr oné pohádky je následně zcela v duchu Jana Wericha: „Továrny na kůže, peníze na boty a do vlasů růže a nový kalhoty a olej na stroje a stroje na práci a práci bez boje, po práci legraci a slunce dost a dost pro staré, pro děti a děti pro radost a radost pro děti.“... celý text
Americký císař
2014,
Martin Pollack
Od dob, které autor popisuje, se na prostoru bývalého mocnářství změnilo mnohé. Co se ale ani s léty nemění, je lidské uvažování. Vzpomněl jsem si na ty, a máte je ve svém okolí i vy, kteří v dnešní době dojíždějí za prací do západní Evropy. Nejčastěji Irska, Velké Británie (i když teď asi mnohem méně), Německa a Rakouska. Dělají povětšinou v pohostinství. Pracovní doba od 10 do 23 hodin. Mytí nádobí, úklidy, stlaní postelí a údržbářské práce. Bydlení po dvou, třech, čtyřech v malých bytech s, na české poměry, vysokým nájemným a minimem soukromí. V sezóně žádné volno, mimo sezónu otázky, zda zůstanou na stejném místě. Po návratu do Česka obdiv v očích známých, neboť si za "mytí nádobí" vydělají i 30000,- čistého. Týden, dva doma. Obejít příbuzné, známé a zpátky do práce! Přesto si mnozí řeknou: "Hm, má se!" A nedodají: "Jenže za jakou cenu?"... celý text
Spálil jsem Adolfa Hitlera
2013,
Erich Kempka
Těžko jakkoli posuzovat knihu a případně odsuzovat jejího autora. Mnozí rodinní příslušníci a blízcí spolupracovníci nacistických pohlavárů unisono a zcela upřímně vyprávějí, že jejich manžel, otec, strýček, šéf byl přátelský člověk, který rád obdarovával okolí, byl milý a pozorný, vybraně se vyjadřoval, miloval klasickou literaturu a rád si hrál na zahradě před rodinným obědem se psem. Málokdo následně projevuje zájem o to, co takto hodnotnou osobnost vedlo k podepisování rozsudků smrti tisíců jiných, bezesporu taktéž život a okolí milujících lidí? Stejně tak se po příčinách a následcích nepídí Erich Kempka. Jednoduše popisuje některé zajímavosti ze života Adolfa Hitlera a jeho okolí, jichž byl osobně svědkem. Jako střípek do mozaiky tehdejší doby jde o poměrně zajímavé čtení, jež se navíc pečlivě vyhýbá ostrým hranám minulosti tak, aby pokud možno vzbuzovalo co nejméně odporu a negativních reakcí. Inu, proč ne.... celý text
Ministerstvo strachu
1964,
Graham Greene
Při pohledu na komentáře začínám mít vtíravý pocit, že jsem četl jinou knihu. Tak zaprvé ani děj, ani atmosféra nemají ni zbla společného s 1984 George Orwella. Nevidím důvod obě díla dávat do souvislosti. Rovněž k promyšlené detektivní zápletce má kniha stejně blízko jako Kim Čong-un k Nobelově ceně za mír. Pokud ovšem pro vás není promyšlenou zápletkou řada zcela nepravděpodobných událostí, které se postupně na hrdinu sesypou. Co mi ale na knize nakonec přišlo zajímavé, je myšlenka, jež mě provázela během čtení posledních stránek: "Není ono Ministerstvo strachu hluboce usídleno v nás samotných?" Jinak nemohu než průměrně hodnotit průměrnou knihu. Brak to není, času nelituji, ale kdybych ji ve svém čtenářském životě nepotkal, o nic bych nepřišel.... celý text
Gándhí, síla pravdy
1994,
Catherine Clément
Poučení pro život: zatímco ti vysocí, hezcí, kudrnatí a oblíbení ze střední končí jako prodavači ve sportovních potřebách, ti malí, ušatí, se svačinou věčně v koši a taškou vyhozenou z okna na chodník, píšou světové dějiny. P.S. Neplatí paušálně. I vysocí a kudrnatí někdy sbírají obsah penálu z koše.... celý text
Ať zešílí láskou
1995,
Halina Pawlowská
Je obdivuhodné, jak někdo, kdo píše stále o tom samém, dokáže prodat tolik stále stejných knih.