Percabethka přečtené 702

Alchymista 2005, Paulo Coelho

V Alchymistovi bylo hrozně moc zajímavých myšlenek, přestože většina z nich není nic objevného. S některými jsem souhlasila, jiné mi připadaly jako blbosti, ale kdo ví... Celkově jsem z něj taková trošku zmatená, asi jsem čekala něco víc - od příběhu, stylistiky, pokladu a vůbec. To samé platí pro závěr: Někdy máme to, co hledáme, přímo před sebou, a ani o tom nevíme... Ano, souhlasím. Jen už to bylo řečeno tolikrát, že okopírovat tuhle myšlenku a udělat z ní pointu svého díla, aniž bychom k tomu přidali nějaký svůj vlastní nápad, není úplně závěr, který bych od tak známé knihy čekala.... celý text

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Už pár let nosím - a sundavám ho jen výjimečně - Arwenin náhrdelník, který ve filmu dala Aragornovi. No a teď jsem zjistila, že ho ve skutečnosti dala Frodovi ke konci posledního dílu :D Celkově mi přijde, jako by byly dva příběhy, jeden knižní a jeden filmový - a oba mám stejně ráda, přestože jsou o tolik jiné. ❤❤... celý text

Dvě věže 2006, J. R. R. Tolkien

Překvapilo mě, jak hodně jsou odlišné charaktery postav v knize a ve filmu. Třeba Smíšek a Pipin jsou ve filmu takový hloupoučcí, ale tady byli celkem chytří :D Nebo třeba Faramir... Ve filmu jsem ho neměla ráda, ale tady je skvělý :) Jinak i druhý díl byl naprosto dokonalý. ❤... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Pána prstenů jsem začala číst už několikrát, ale vždycky mě nakonec odradil ten dlouhý prolog. Nakonec jsem se přes něj ale dostala a stálo to za to! :D ❤ Přestože jsou některé pasáže trošku únavné, příběh je naprosto nádherný. Hrozně mě mrzí, že není stejný i ve filmu. Nechápu, jak v něm mohli vynechat někoho jako je Tom Bombadil! :D Jediné, co mě trošku mrzí je to, že tam nebylo víc prostoru pro Legolase... ❤ A pak to, že jsem znala příběh nazpaměť a tak jsem nebyla moc napnutá ani vystrašená - kromě Morie, ta byla děsivá, i když jsem jí znala dopředu :D... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Přišlo mi zajímavé dozvědět se, jak to ve skutečnosti bylo s Rusy - že to nebyli jen ti hodní osvoboditelé, kteří nás zachránili před Němci, ale někdy se chovali ještě hůř než oni. Každý ví o Hitlerovi, ale že byl Stalin stejná zrůda tak známé není. Z tohohle pohledu se mi knížka moc líbila, navíc se i hezky a rychle četla. Co mi ale vadilo byla téměř úplná absence Lininých myšlenek a pocitů. Skoro nikdy v průběhu knihy jsme nevěděli, jak se cítí a co si myslí. Kvůli tomu se nejen nemohla nijak charakterově vyvíjet, ale hlavně jsme nemohli pozorovat, co udělá s psychikou člověka pobyt v pracovních táborech. Co se Andriuse (Pokud vím, má se to skloňovat Andria, ale v celé knize to bylo takhle, tak to tu nebudu měnit :D) týče, vůbec není poznat, že se Lině líbí, dokud spolu nezačnou chodit - pokud je to vážně chození, kdo ví, Lina na to nemyslí... No a pak je tu ten useknutý konec... Přitom by stačilo přidat dvě kapitolky o tom, jak je přišel zachránit Andrius. Ten epilog by tam mohl zůstat. Myslím, že by to příběh hned vylepšilo...... celý text

Stromy - Od semínka k rozlehlému lesu 2011, David Burnie

Nádherná knížka ❤ Když jsme na biologii probírali rostliny, vůbec mě to nebavilo, ale tohle? Díky všem těm souvislostem, obrázkům a zajímavostem je tahle encyklopedie nesmírně zajímavá a čtivá. No a když jsem na konci našla obrázek Bílé čarodějnice a Stromovouse :D Nikdy bych nečekala, že v odborné knize o stromech najdu postavy z Narnie a Pána prstenů! A nejen jich, je tu celá dvoustránka Bájí a legend o stromech... Prostě nejlepší ❤... celý text

Kulička (3 povídky) 1956, Guy de Maupassant

Až po dočtení celé knížky mi došlo, že jsem jí asi nemusela číst celou - kvůli povinné četbě -, ale stačila by mi první povídka. Kniha celkově se mi vůbec nelíbila, takže mě celkem mrzí, že mě to nenapadlo dřív :D Kulička nebyla vůbec špatná po stylistické stránce, naopak se četla velmi rychle a příjemně, ale vadilo mi, že jsou všechny hlavní hrdinky prostitutky a také naturalismus, který nemám ráda. Povídka 'Kulička' měla alespoň na konci nějaké ponaučení, ale u povídek 'U Tellierů' a 'Slečna Fifi' jsem žádné nenašla. Nechápu, jak může mít tak kladné ohlasy od tolika literárních kritiků, protože já po jejím dočtení doufám, že se k Maupassantovi už nikdy nebudu muset vracet...... celý text

Maryša 2004, Vilém Mrštík

Tohle je snad ta nejhorší divadelní hra, jakou jsem kdy četla. Není vtipná, děj se hrozně vleče, "romance" - k té se snad radši ani nebudu vyjadřovat, navíc to nářečí, které mi sice nedělalo problém chápat nebo číst, ale úplně mi u postav ubíralo na vážnosti... No ne, zkuste brát vážně někoho, kdo říká: "Jak já k temu přindu, abych pro vás obětovala celé svůj život? Mňéte rozum aspoň vy, když ho naši nemajó!" Žádná postava mi nebyla sympatická a děj mi přišel v podstatě o ničem - Maryša se musí nedobrovolně vdát a tak svého manžela otráví... Když jde děj knihy nebo divadelní hry shrnout jedinou větou, je neskutečně jednoduchý. A tohle prosťoučké téma se táhne celých 86 stránek... N-U-D-A Ty dvě hvězdičky dávám snad jen z úcty a lásky ke klasice a divadelním hrám...... celý text

Lakomec 2008, Molière (p)

Skvělá hra ❤ Četla se úplně sama a celou dobu jsem se u ní smála. Jen mi trochu vadila moderní slova, která by ve své době postavy nepoužili. Za to ale Molière nemůže a rozhodně si od něj ještě něco přečtu :)... celý text

V pasti 2016, Lenka Dostálová

I přes pár menších nedostatků jsem si příběh od začátku do konce užívala. Autorčin styl psaní mi hrozně moc připomněl Meg Cabot, kterou úplně miluju, takže mě knížka okamžitě chytla. Pořád se něco dělo a nebyla tam snad jediná nudná pasáž, četla se skoro sama a nápad byl taky skvělý. Jediné, co bych vytkla, bylo opakování stejných slov pořád dokola (např. Podívala jsem se na tu čarodějnici. "Čím se to voníš, čarodějnice?" Já tu čarodějnici vážně nenávidím. - Kdyby o ní mluvila jako o Amandě a pak jí oslovila "čarodějnice", tak nic neříkám, ale tohle bylo trochu přehnané...) a pak to, že česká autorka píše příběh z Ameriky. Jako by jich už tak nebylo dost :D A přečíst si pro změnu něco z Česka by bylo zajímavé. Hlavní ale je, že Američané mají trochu odlišný způsob myšlení, takže když čtu knihu z amerického prostředí od Američana a pak od Češky, vždycky mě zarazí detaily, které českému autorovi často nedojdou - třeba jiné školství, návyky a podobně.... celý text

Kráska a zvíře – Román podle filmu 2017, Elizabeth Rudnick

Bylo to hezké, ale na mě moc - jakože vážně hodně, hodně MOC - přeslazené... V tom filmu to bylo v pohodě, ale když to tady tak rozepisovali... A Zvíře mělo vážně štěstí, že za ním přišla knihomolka jako je Belle - kdybych tam místo ní byla já, tak se zabarikáduju v té božíííí knihovně a Zvíře má smůlu :D... celý text

Labyrint smrti 1998, Ian Livingstone

Po tom, co jsem asi 5x umřela a musela se vrátit na začátek (naposledy jsem se už ani nevracela, prostě jsem si jen započítala úmrtí, vrátila jsem se na předchozí rozcestí a vybrala druhou variantu :D) jsem se konečně dostala skoro na konec. A bylo úplně jedno, že jsem měla inventář přecpaný k prasknutí a měla jsem zlaťáky a diamanty. Chyběl mi smaragd, takže smůla... :D Na jednu stranu mě to hrozně bavilo, navíc je to geniálně promyšlené. Ale pořád umírat teda není nic moc :D Navíc jsem takhle zabila asi 10 hodin a na konec jsem se stejně nedostala... Asi to jednou zkusím dohrát a dočíst, ale teď jsem z toho docela otrávená :D... celý text

Dospelosť je mýtus 2016, Sarah Andersen

Ty introvertní vtípky jsem moc nechápala, ale bylo zajímavé si přečíst, co introverti prožívají a co jim vadí - spoustu věcí jsem si myslela úplně opačně; třeba že jsou rádi, když se nemusí začleňovat do kolektivu, ale podle Sarah to tak očividně není :D Jinak jsem se ale smála celou dobu a ty nejvtipnější komiksy jsem si fotila a posílala je kamarádům :D... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Dojemný příběh o tom, co všechno může prostý člověk dokázat ❤ Asi už vím, co budu dělat, až budu stará :D ❤

Terienina minulost 2013, Michaela Burdová

Tak tohle bylo hodně, hóóódně přeslazený :D Ale tahle krátká knížečka mi připomněla, jak moc mám ráda Křišťály moci (MUSÍM si dát re-reading ❤) a zase jsme si pobrečela kvůli Sorganovi... Pokud jí Míša psala jako omluvu za jeho smrt, tak se jí to docela povedlo :D... celý text

Pramen moci 2015, Kristina Hlaváčková

Znáte ten pocit, když se vám knížka, kterou čtete, vůbec nelíbí, a těšíte se na konec, ale když jí dočtete, tak vám ten příběh hrozně chybí? :D Tohle už je asi třetí série, u které se mi to stalo... Příběh byl opět strašně trapný a trochu zdlouhavý, ale nějak se mi dostal pod kůži :D Myslím, že je tohle první, ale taky poslední černošská fantasy, kterou jsem kdy četla (protože nevím o nikom jiném, kdo by něco takového psal...). Bylo zvláštní, jak autorka nechala kmenu Berberů jejich pravé africké jméno. Zvláštní, ne špatné :D Líbilo se mi, jak z Eleny (Eleanora - význam: léčitelka → čarodějka) udělala Aronel (význam (smyšlený): princezna). Předpokládám, že tím odpovídala na otázku na obálce prvního dílu (Princezna, nebo čarodějka?). Co se mi ale nelíbilo byl vztah Aronel s Damianem (mimochodem, nebyl to v předchozím díle Damián? :D). To, že ho dá až na úplný konec a ještě ho nechá otevřený... Co to jako mělo být? Jako by nestačilo, že je otevřený celý konec. Zajímalo by mě, jestli bude ještě další díl - ráda bych se dozvěděla, jak to celé dopadne, ale zase jsem se u té série tak rozčilovala, že nevím, jestli bych ho vůbec četla. Celkově bych řekla, že nápad téhle dračí série byl zajímavý (za což ale podle mě prostě z velké části může Paolini... :) #copyright :D), ale je vidět, že je Hlaváčková začínající autorka. Možná se časem zlepší a pak dopíše ještě jeden díl, který už vůbec nebude plný nelogických věcí a trapných dialogů... Kdo ví :D... celý text

Černý jezdec 2014, Kristina Hlaváčková

Oproti prvnímu dílu je to obrovské zlepšení. Sice je tu pořád spousta trapných rozhovorů a kopírování Eragona je ještě markantnější, ale aspoň si autorka odpustila to svoje "čtenář odpustí" a navíc nic nekazila osmiletou Elenou, která mi na prvním dílu vadila asi nejvíc. Říkala jsem si, že další díl už číst nebudu, ale kvůli tomu konci mu asi ještě dám šanci.... celý text

Čarodějka 2014, Kristina Hlaváčková

Středověký fantasy svět, kde osmileté holčičky přemýšlí jako dospělí, skřítci se cítí jako mobilní telefony bez signálu a elfové pijí kakao s našlehanou smetanou – vítejte v Kérale. Ačkoli hodně lidí českou fantasy kritizuje, já jí vždy bránila. Myslím, že jsem fantasy knih od našich autorů přečetla docela dost a většina z nich se mi moc líbila. Ale tohle? 1. Autorka kopíruje Eragona tak, že to vyloženě bije do očí - nalezení vejce v lese, létání na drakovi, označení dotekem draka a následné sdílení magie, oslovení Maličká, magické studium u elfů, telepatie, elfové mají strážce lesa a bydlí v příbytcích ve stromech, ... A takhle bych tu mohla pokračovat ještě hodně dlouho. 2. Osmileté "děvčátko" (pravděpodobně nejčastěji používané ​slovo v knize) se chová jako dospělá žena, je moudřejší než všichni elfové dohromady, výborně se orientuje v zákonících, dva měsíce pochoduje krajinou, zdolává stovky kilometrů a uniká všem elfům, kteří se jí snaží najít. A přitom pobíjí všechny své nepřátele a léčí koně a trpaslíky. Ano, opravdu jí je OSM. 3. Tolik trapných poznámek na jednom místě jsem už hodně dlouho neviděla. (To se týká hlavně Michaela, ale ani ostatní postavy na tom nejsou o moc líp). Navíc jsou tam dvě kapitoly, z nichž má každá asi 110 stran, ale jiné mají třeba jen dvě strany. Autorčino "čtenář odpustí" vždy jen člověka vytrhne z příběhu. A spousta dějů tam z časového hlediska naprosto nedává smysl. Ztracený čas a vyhozené peníze. Když už jsem si jí ale koupila, dočtu i další díly...... celý text

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

Nádherný příběh ♥ Dokud asi v polovině nebylo napsané autorovo jméno, vůbec jsem netušila, že je ta knížka autobiografická - a když jsem to zjistila, vážně mě to překvapilo, protože jsem nemohla uvěřit, že se něco tak kouzelného vážně stalo... A navíc ta krásná obálka, mapa a obázky Juana Salvada a těch rybiček... :D Je to prostě krásná knížka.... celý text

Povídky podivných 2017, Ransom Riggs

Na tuhle knížku jsem se neskutečně těšila. Má krásnou obálku i ilustrace - a Povídky k Sirotčinci? ❤ Z Bajek barda Beedleho k HP (takže je to vlastně stejný případ jako tady) jsem byla unešená, ale tohle? V některých povídkách bylo nějaké ponaučení, většina povídek mi však připadala jako hrozná blbost. Navíc se mi zdálo, jako by to ani nepsal Riggs, ale někdo, kdo se slohy a psaním celkově teprve začíná. Docela mě mrzí, že jsem si jí kupovala.... celý text