Petass přečtené 400

Šachové figurky 2014, Peter May

Zase jsem se bála zklamání a zase se nekonalo. Bylo to opět napínavé, zajímavé, objevily se nové postavy a mě jen překvapuje, jak to autor dokáže vtěsnat do už dříve popsané historie, aby vše zapadlo. Souhlasím s Oskli níže, že tentokrát to nebylo tolik "skotsky depresivní a mokré" ale i tak jsem si to užila. Až mě mrzí, že série figurkami končí. Doufala jsem, že se dozvím něco o Jamiem a organizovaném pytláctví. Tak třeba ve volném pokračování? Určitě zkusím i další autorovy knihy.... celý text

Červený Bedrník 2000, Emma Orczy

Přečetla jsem všechny díly na gymnáziu a od té doby se je marně snažím získat... Nikde jsem na ně dosud nenarazila. Filmové zpracování je také zdařilé. Doufám, že ho ještě někdy přečtu. Napínavé dobrodružné historické romány. Něco mezi černým tulipánem, mušketýry a Hrabětem Monte Christo :) Jestli na něj narazíte, neváhejte! Stojí za přečtení.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Krásný příběh, který Vás bude provázet celý život... Letos slavíme 100 let republiky... kdy jindy zasadit strom, který nás přežije? A kdo se necítí na strom.. Kupte semínka... třeba lněná... vezměte psa a jděte ven... rozsejte je po škarpách, parku, polních cestách... ať si příští rok kolemjdoucí lámou hlavu, kde se tam ty krásné modré květy vzaly... Každý má možnost změnit své okolí, stačí málo, netřeba hned bagrovat... :) I malý modrý květ může změnit Váš svět ;) A co já? Jdu sázet stromy... :)... celý text

Záhada hlavolamu 2003, Jaroslav Foglar

Když jsem objevila Foglara, můj dosavadní čtenářský svět se naprosto změnil. Záhada hlavolamu byla jako zjevení. Během roku jsem zhltla vše, co bylo doma v knihovně a pak sháněla další a další Foglarovy příběhy. Krásná doba, kdy jsem se bála v temných uličkách Stínadel... Doufám, že jednou podobně nadchne i moje děti. :)... celý text

Jméno růže 2007, Umberto Eco

Tahle kniha je skvost. Tolik informací a myšlenek v jednom díle spolu s detektivním příběhem, navíc nádherná kulisa kláštera a knihovny. Už jsem ji četla několikrát a určitě ne naposledy. Vždycky při požáru brečím :) Nádhera, pro každého knihomola. Pokaždé mě v ní zaujme něco nového. A nevím, zda ji někdy pochopím opravdu celou... Není to lehká četba, nechte si na ní dostatek času. K hodnocení Magnolia níže není co dodat...... celý text

Křest ohněm 2011, Andrzej Sapkowski

Zatím nejlepší kniha ze ságy, příběh se rozběhl a zaplétá se a zaplétá... Nevím, o koho se bát dříve :) Nové postavy, nové příběhy, nové podněty k přemýšlení... Trošku mi vadilo, že autor začal najednou měnit styl a místy se objevuje popis události z pohledu různých postav, což dosud nepoužíval, nebo to nebylo tak výrazné... Pak jsem to hodila za hlavu a užila si zbytek knihy.... celý text

Den, kdy jsem se naučil žít 2015, Laurent Gounelle

Dostala se ke mně na doporučení, dotyčnému kniha změnila pohled na život. Mě to až tak nevzalo. Souhlasím s Eldar80. Musela jsem se hodně přemáhat, abych to dočetla, bavila mě až poslední třetina. Tenhle styl podávání hlubokomyslných pravd o životě mi nějak nesedí. Hodně podobně na mě působila Dalajlamova kočka. Tohle bylo o fous lepší. Dala bych dvě hvězdy, za pekaře a jeho kluky přidávám třetí...... celý text

Pod sněhem 2015, Petra Soukupová

Autorka umí psát, její knihy přímo hltáte, nemůžete je odložit... ale pro mě jsou o protivných hrdinkách, které žijí v stereotypech, jsou neschopné něco změnit a prostě žít... Na facku jsou zde snad všichni, děti jsou chudáci, matky neschopné, o chlapech radši nemluvit... Nebudu už další knihy autorky zkoušet, prostě to nemám zapotřebí. Mám zcela jiný přístup k životu a hrdinky Petry Soukupové mě akorát otravují a rozčilují. Pokud se Vám líbí R. Třeštíková, tohle přečtete s chutí také, pokud ne, tak vynechte, nic se nestane...... celý text

Sága rodu Forsytů 2005, John Galsworthy

Klasika, na kterou jsem se dlouho chystala a nezklamala, bavila, byla napínavá, zajímavá... Samozřejmě je to starší dílo, od dnešních knih se v mnohém liší, ale stojí za to ji přečíst.... celý text

Čas opovržení 2007, Andrzej Sapkowski

No páni! Geralta jsem si v tomto díle moc neužila, ale bylo to skvělé! Jsem moc zvědavá, kam až se Zaklínač rozvine. Pletichy jsou opravdu spletité a abych řekla pravdu, absolutně nemám přehled kdo koho podporuje, nebo jen špehuje, nebo jen využívá... A i tak je to všechno uvěřitelné, "reálné". V kouzelnickém světě jsem měla trochu problém s orientací v postavách, jména jsou komplikovaná, ale časem jsem si to srovnala. S doslovem o propracovanosti postav nelze než souhlasit. Knihy mám zatím půjčené z knihovny, ale tahle série se časem určitě objeví i v mojí knihovně. Geralta a Ciri prostě musím mít nablízku ;)... celý text

Ke dnu 2017, Anna Bolavá (p)

Ano, stálo to za to, ale žádná velká pecka... Ze začátku mě příběh nebavil, nemohla jsem se začíst, autorka mě naštvala hned na začátku osudem jedné z postav :) a celé mi to připadalo jako drbárna z maloměsta... Čtenář musí být ve střehu kvůli množství postav a střídání jednotlivých dějových linek, to mi ale nevadí, spíš naopak. Autorka umí skvěle popsat prostředí, při čtení opravdu cítíte mlhu kolem sebe a mokro pod nohama. Děj časem dostal spád a objevil se ten známý pocit zvědavosti... jak to dopadne? No a dopadlo. U této knihy mi dost vadí ta otevřenost konce, postavy se nikam nevyvinuly, celé "řešení" zabralo pár stran a je konec... Nechci spoilerovat, nebudu to víc rozvádět. Do tmy jsem hodnotila 4 hvězdami, Ke dnu je v závěsu, dávám tři. Knihy Anny Bolavé mě zaujaly, chápu ocenění Do tmy Magnesia Litera, ale nenominace Hany od Morštajnové oproti nominaci Ke dnu je směšné. Kniha "Ke dnu" splnila účel, vtáhla mě do příběhu, vypnula jsem mozek a myslela jen na postavy z knihy, ale to je tak všechno... Nic zásadního si neodnáším. Jen doufám, že autorka opět volně naváže a dozvím se osud některé z dalších postav, Áňa se neopouštěla lehce ;)... celý text

Ronja, dcera loupežníka 2000, Astrid Lindgren

Astrid Lindgren mě v mládí minula. Pipi Dlouhou punčochu jsem vyloženě nesnášela a nemám ji ráda dodnes... Nedávno jsem narazila na Ronjou inspirované dílko a tak jsem se rozhodla si doplnit mezery. A ejhle, Ronja je naprosto skvělá! Krásný příběh, u kterého i slza ukápla. Určitě ji pořídím pro svoje děti, aby nedopadly jako já :) Budu muset přečíst i tolik chválené Děti z Bullerbynu (ano, stydím se, ani ty jsem nečetla...) Zato můžu až do nebe vychválit Bratry Lví srdce.... celý text

Vinohrad 2004, Oldřich Mikulášek

Oldřich Mikulášek není jednoduchý autor... Vinohrad jsem četla už na gymnáziu jako povinnou četbu, leč pochopila jsem jen zlomek. Teď jsem se k němu vrátila. S překvapením jsem zjistila, že několik básní si pamatuji, některé jsem docenila až dnes a k některým dospěji ještě později... I když nechápete vše, srdce buší a uvnitř Vás verše rozechvívají a naplňují pocity... Krásná sbírka, která Vás osloví v každém věku. "Když jdu sadem" Vypráví čím dál méně můj strom; čím dál méně, jak ubývá mu listí. Možná že jsou to jeho ústa. Vypráví čím dál méně a zmlkne nakonec, když poslední list spad. I mně je němě. Jsme čím dál méně jisti. A strašlivě čímsi jsme ono spadlé listí, i poslední list a listopad. A srdce, srdce pustá..." A ještě moje oblíbená :) "Sníh" Neslyšný hukot sněžení, až duše celá oněmí. Co s city, city oněmi, když duše celá oněmí v hukotu tichém sněžení? Však jeden - srdce o něm ví - a ústa navždy oněmí, však jeden - srdce o němí ví a srdce nikdy nelže mi - zůstává nezasněžený.... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Moje první kniha od Hartla, následně jsem přečetla i ostatní, ale tahle je pro mě top. Četla se mi lehce, nemohla jsem ji odložit. Autorovi jsem věřila všechno, "akci Z" na začátku, prostředí, postavy, děj... Měla jsem pocit, že jsem součástí příběhu, že šmíruju u stropu v obýváku :D Možná jsem ji jen četla na správném místě ve správnou dobu. Určitě se k ní někdy vrátím. Ideální pokud chcete přečíst něco jen tak pro zábavu, na dovolené... Autora mám moc ráda jako osobnost - člověka, který umí žít a nebojí se zasmát, což dnes umí málokdo.... celý text

Mendelův trpaslík 2010, Simon Mawer

Hodně "ulítlý" příběh genetického vědce, jenž je potomkem slavného J. G. Mendela. Místy kniha supluje učebnici genetiky i jiných oborů. Místy si připadáte, že sedíte v potemnělé posluchárně a jinde máte zase touhu vyběhnout ven a jít vyset hrášky. Kniha je trochu složitým propojením neobvyklého příběhu hlavního hrdiny s učebnicí genetiky a životopisem jejího zakladatele. Ač jsem si často říkala, že "tohle už přehání", dočetla jsem a nelituji. Studovala jsem zahradnický obor a věnuji se mu, i tak jsem nějak nevěděla (nebo zapomněla) jak to se slavným Gregorem vlastně bylo. Můj první Mawer. Určitě přečtu i další.... celý text

Skleněný pokoj 2009, Simon Mawer

Příjemné a zajímavé čtení. Na zadek jsem si úplně nesedla, mám za sebou Mendelova trpaslíka, takže autorův styl a popis určitých scén mě nepřekvapil. Autor změnil název rodiny,vily i architekta. Záměna architekta mě trochu zarazila a říkala jsem si, že to bylo zbytečné, ale po přečtení mi to nevadí. Autor přiznává, že příběh je smyšlený, místo a historické události jsou přesné a o to šlo... Skutečná spolupráce architekta a majitelů byla prostě jiná. Mawer nechtěl vytvářet spekulace o skutečné rodině a za to si zaslouží jedině pochvalu. Kateřina Tučková v Žítkovských bohyních použila skutečné postavy a nesetkala se s pochopením a já tomu rozumím, taky bych nechtěla, aby si někdo spojoval moji babičku/prababičku s něčím/někým, co je jen smyšlená pohádka. Hlavní myšlenkou knihy pro mě je, že lidé tvoří architekturu a ta zase utváří je. Líbí se mi, jak autor popsal, jak vila vznikala, co prostor s lidmi dělal, jak se chovali, co si mysleli... Prostor pochopili, nebo ho nedokázali docenit... Když vstoupím do katedrály, vnitřně se smrsknu a začnu šeptat, na zámku zas narovnám záda a zvednu bradu... Co bych dělala ve Skleněném pokoji, kdybych tam mohla bydlet? Moc bych to chtěla zkusit :) Příběh Zdeňka na konci beru jako cyklické uzavření příběhu, i přes všechna poškození a změny se opět našel někdo, kdo se nechtěl skleněného pokoje vzdát ze zcela sobeckých důvodů. Závěr už byl až moc happy end, ale nevadí... Vila Tugendhat je natolik známá, že není problém si cokoliv dohledat. Pro mě je to naprostá modla, o které je třeba mluvit jen v superlativech (dáno i vzděláním a mým povoláním). A tahle kniha? Ano je to trochu červená knihovna, je tam dost sexu, všechny linky nejsou ukončeny, příběh není skutečný a přes to všechno to rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Do tmy 2015, Anna Bolavá (p)

Nevím, zda "krásné"je to správné slovo... Bylo to tak bolestné a smutné... Příběh si mě získal, byla jsem s Annou na všech sběrech, soucítila s ní a měla chuť natáhnout ruku a pohladit ji v těžkých chvílích... Každému se kniha určitě líbit nebude, je to opravdu až fanatické. Jsem ráda, že jsem ji četla v březnu, jinak bych určitě musela vyklidit půdu ;) Díky knize jsem si uvědomila i něco v sobě. Díky, opravdu to bylo krásné... Do tmy už jsem se ponořila, určitě se podívám i Ke dnu.... celý text

Sněhulák 2012, Jo Nesbø

Sněhulák byla moje první kniha od Nesba... Mám ráda chytré detektivky, tak když je to takový bestseller, nemůže to přece být blbý... Blbý to je, ale výborně napsaný... Prostě Vás to nutí číst dál, ale... Souhlasím s komentem Marek 2800 a AdMirary níže. Vraha jsem odhalila už někde v půlce, neschopnost policie byla trapná, sadistické vraždy nechutné a ta scéna se záchranou na konci ... "už ať to dočtu". Dala jsem Nesbovi šanci a zkusila ještě jeden díl se stejným výsledkem... Nemám důvod to dál zkoušet, nadšeným čtenářům autora neberu, jim se zase nemusí líbit moji oblíbenci... Doufám, že dětské knihy jdou autorovi líp, na ty se teprve chystám :)... celý text

Velký král Přemysl Otakar I. 2011, Vlastimil Vondruška

Mě to prostě baví... Hrozně ráda bych si na tohle téma přečetla nějakou opravdu odbornou fundovanou a zcela nezábavnou knihu. Ale prostě s dvěma dětmi, prací a domácností na to už nemám volnou kapacitu... Tahle forma představení historie je přesně to, co jsem schopna pochopit, informace uložit a neusnout u toho... Jako osvěžení školních znalostí moc fajn. Takové 2v1... zábava a informace. Mám za sebou dva díly a hodlám to časem dočíst. Upřímně mě překvapuje, jak se v té slavné rytířské době "drželo slovo", jsem si myslela, že to fungovalo trochu jinak... :)... celý text

Ještě že nejsem kat 2014, Vlastimil Vondruška

Přečetla jsem jich už několik, baví mě to víc, než krvavé severské detektivky, i přesto zidealizované prosluněné prostředí, jednoduché postavy, stále stejné schéma a místy trapný humor. Čtu různé věci a jednou za čas tohle nezaškodí... Tenhle příběh se mi líbit o něco víc, než ostatní, protože pro mě odkrýval něco nového - katy a jejich postavení. Jinak klasický Vondruška některými milovaný, jinými zatracovaný. Jsem někde uprostřed... K vodě, nebo na hory dobrý.... celý text