Petass přečtené 397

Hádanky naší minulosti 1: Kam odešli Keltové? 2006, Jiří Bílek

Něco jsem si zopakovala, něco nového se dozvěděla, něco zůstalo jen naznačeno... Srozumitelně a čtivě popsaná historie našeho území, nejednou zjistíte, že čtete jen proto, abyste zjistili "jak to dopadne", což jsem u naučné literatury neočekávala a příjemně mě to překvapilo. Bohužel počátky osídlení jsou tak vzdálené a archeologické lokality často znehodnocené... Přesto autor nesklouzává k fantaskním teoriím. Názory různých autorů rozebírá a pomocí faktů jim buď dává šanci, nebo je vyvrací. Kniha je bohatě doplněna nákresy lokalit, nálezů, atd. Trochu mi vadilo umístění některých obrázků k textu, který s nimi přímo nesouvisel a hodně mi chyběla časová osa, kterou jsem si musela dohledat, abych si byla schopná všechny informace v hlavě srovnat. Doporučuji číst po částech, jinak si zahltíte mozek a pak už budete chtít prostě jen "konečně dočíst". Pokud si ze školy už moc nepamatujete, určitě doporučuji!... celý text

Hobit (alebo Cesta tam a späť) 2002, J. R. R. Tolkien

Přečetla jsem Hobita už v osmé třídě, ještě předtím, než vznikl ten obrovský boom. Bylo to pro mě něco úplně nového. Autor, který si vymyslel celý svět, rasy, jazyk... už tehdy jsem chápala analogii k reálnému světu a naprosto mě to dostalo. Ač děj se může zdát jako triviální putování za vzdáleným cílem, jako celek je kniha skvělá. Propracované prostředí, popisy, postavy, protivný Bilbo, kterého si nakonec zamilujete a Glum, kterého je Vám líto... Pán prstenů byl ještě mnohem lepší, ale tehdy bych ho asi úplně nepobrala a bylo dobře, že jsem ho četla až později. Dnes mám za sebou spousty jiných fantasy... Díky tomu, že jsem začala Hobitem, ale poznám, že spousta autorů se už jen "inspiruje". Hobit je jen jeden a Tolkien taky.... celý text

Quo vadis 1990, Henryk Sienkiewicz

Četla jsem na střední škole. Právem patří mezi literární klasiku. Pro pochopení počátků křesťanství ideální volba. Kromě toho, že to bylo skvělé, si pamatuji, že jsem tehdy musela přeskočit několik stránek, kde se popisovalo mučení křesťanů... Bylo to poprvé v životě, co jsem něco přeskočila. Dneska už by mě to tak nevzalo. Některým čtenářům budou asi vadit delší popisné pasáže. Znovu ji nepřečtu, není třeba, stále ji mám v hlavě...... celý text

Bratři Lví srdce 2001, Astrid Lindgren

Četla jsem už někdy před 15 lety na základce. Nedokážu sice už přesně popsat děj, ale pamatuji si, jak jsem knihu četla dlouho do noci a po tvářích se mi řinuly slzy... Konec byl pro mě hodně náročný a několik dní jsem na příběh nemohla přestat myslet. Kniha mi tehdy hodně dala a už nějakou dobu přemýšlím, že ji přečtu znovu, abych zkusila, zda mě dokáže oslovit i dnes. Určitě doporučuji.... celý text

Náš svět 1989, Eva Veberová

Kniha mého dětství. Převelice oblíbená, vlastníme ji v salátovém vydání. Kreslená encyklopedie o rodině, vztazích, povoláních, přírodě, městě, vesnici a spoustě dalších věcí kolem nás. Některé části už sice dnes nejsou úplně aktuální a některé prvky "výchovy" bychom dnes asi odsoudili, ale pořád zůstává spousta stran, které dětem mnoho témat přiblíží a vysvětlí. I moje děti ji milují. Škoda, že už se dnes nedá skoro sehnat...... celý text

Jaro je tu! : s Luckou, Jendou a Martínkem 2010, Andrea Popprová

Povedená kniha. Krásné srozumitelné ilustrace doplňují příběh Lucky a její rodiny. Kniha dětem přiblíží zvyky, ale i rodinné vztahy, vazby, povinnosti, přírodu atd. Navíc mohou děti během čtení plnit drobné úkoly, což jim pomáhá si knihu nejen užít, ale i si více zapamatovat informace v ní obsažené. Trochu mi to připomíná knihu mého dětství "Náš svět" z r. 1987 s ilustracemi Evy Šedivé. Knihu máme už od dceřiných dvou let a je jednou ze stálic, na jaře určitě nesmí na poličce chybět. Stejně tak na podzim sáhneme po Čekání na Vánoce, které je u nás ještě oblíbenější. Velmi doporučuji.... celý text

Medvědín 2017, Fredrik Backman

Neskutečné, nádherné, mrazivé, úžasné... Backmana mám ráda, myslela jsem si že Oveho nemůže nic překonat, ale to, co předvedl autor zde... Kniha má pomalý rozjezd, tak jako všechny Backmanovy knihy, chvíli asi budete přemýšlet, že jste se spletli, že tohle není pro Vás, nenechte se odradit... Pak to přijde a nebudete moct knihu odložit. Díky Bohu, že jsem onemocněla a mohla poslední třetinu dočíst jedním dechem. Co mám děti, nepodařilo se mi pročíst noc... až teď. Bušení srdce a řinoucí se slzy s každou další stránkou... Vůbec nejde o hokej, dosaďte si za něj cokoliv jiného... a vůbec nejde o Medvědín, klidně by to mohlo být u Vás na vesnici... SPOILERY!! Ovšem ta atmosféra... všichni se znají, všichni vědí, jak se má chovat ten druhý, všichni mlčí a tím souhlasí, lynč, davová psychóza, rodiče ženoucí své děti jen za výsledky, aniž by vůbec věděli, kdo jejich děti jsou... Na rozdíl od některých čtenářů neumím a ani nechci chování určitých postav pochopit. A taky bych chtěla poznat Benjiho, kluka se smutnýma očima a divokým srdcem. Obdivuji autora za to, jak celý příběh vystavěl, zrychlující se tempo, střídání obrazů a ten závěr! A ač hokej a prostředí jsou jen kulisou, tak mistrně popsanou. Děkuji za zážitek a podnět k přemýšlení! Tuhle knihu jsem nečetla naposledy. Nominace na knihu roku.... celý text

Vidím svět i z druhé strany: Mimořádné schopnosti leváků 2006, Hermann-Josef Zoche

Chtěla jsem se dozvědět něco o leváctví, protože můj syn už ve dvou letech používá výhradně levou ruku. Ostatní mi říkají: "No tak koupíš nůžky pro leváky a je to. " Jsem ráda, že jsem knížku přečetla a uvědomila si, že jedny nůžky celou věc neřeší... Je to spíš taková populárně-naučná knížečka (vzhledem k rozsahu), žádná velká věda, spíš základní pohled do problematiky. Nejvíce mě oslovila první část, kde autor popisuje, čeho všeho se leváctví dotýká, čím je způsobeno, problematiku vnímání "vpravo-vlevo"... Kapitolu o přeučených levácích jsem celou vynechala, nebyla pro mou potřebu nijak zajímavá a poslední kapitoly týkající se leváků a školy, mě zklamaly... Čekala jsem více návodný popis "jak s levákem pracovat z pohledu rodiče". Spíše se zde ale opakovalo už dříve řečené. Pro základní pochopení problematiky knihu doporučuji, knížka je napsaná "pro blbce", aby ji pochopil každý, je plná příkladů z vlastní zkušenosti autora a navíc ji stihnete přečíst za odpoledne. Pokud hledáte něco hluboce odborného, tak tato kniha není to pravé. Kapr: Knihu nechci poškodit, líbí se mi na ní právě ten rozbor problematiky vpravo-vlevo, příklady z každodenní praxe. Syna určitě přeučovat nebudu a už teď přemýšlím "jak mu to, propánakrále, usnadním, když je toho tolik"! Snažila jsem se přečíst i část o přeučených levácích, ale přišlo mi, že to co autor řeší, mi k ničemu není... Jinému se to samozřejmě bude hodit. Od kapitoly o škole jsem čekala mnohem víc, když si tím autor prošel... Osobní zkušenost je nejcennější. Problém jsem díky knize sice pochopila, ale řešení budu muset hledat jinde. Velmi oceňuji odkazy na literaturu a weby s touto problematikou. Je to moje první kniha s tímto tématem, pokud se synova levorukost potvrdí, určitě budu hledat další knihy. Možná pak také zjistím, že tato publikace byla nejlepší, teď nemám srovnání. Poslední větou nehaním, jen jsem chtěla případné čtenáře upozornit, aby zde nečekali sáhodlouhé popisy odborných studií a z nich vyplývajících statistik, či něco podobného. Např. třeba pro studenty speciální pedagogiky by byla kniha zřejmě nedostačující. Kapr: klidně mi napište do zpráv na těchto stránkách ke komentářům diskuse asi úplně nepatří... Nebo můžeme diskutovat v záložce "diskuse" u této knihy...... celý text

Muž z ostrova Lewis 2014, Peter May

Nevěřila jsem, že může i další díl obsahovat tak spletitý a napínavý příběh... Spletla jsem se. Bylo to opět skvělé. Tentokrát jsem neměla extra očekávání a už jsem znala autorův styl, což mě určitě ovlivnilo. Mimo hlavního motivu vraždy se čtenář i zde nenápadně dozví něco o životě na ostrovech, historii, zvycích. Nadále se rozvíjí i linie osobního života hlavní postavy - Fin. Peter May je opravdu skvělý v popisech prostředí, máte pocit, že stojíte na skále a na nohy vám cáká ledová voda... Nečtu severské detektivky, nezaujaly mě sadističtí vrazi a potoky krve... Tohle je ale něco úplně jiného. S chutí si přečtu další díl, jsem zvědavá, jak to dopadne. Abych jen nechválila tak tentokrát jsem už několik stránek před koncem odhalila "jak to všechno bylo", ale vůbec mi to nevadí. Dávám pět hvězd a jdu si zarezervovat další díl. Mimochodem... vygooglila jsem si před koncem knihy budovu, kde vše "začalo", docela šok... dost se to shodovalo s tím, co jsem si celou dobu představovala... Výzva splnila účel, přečetla jsem Skálu jako "žánr, který běžně nečtete" a už mám za sebou Muže a chystám se na Figurky :)... celý text

Dobře utajené housle / Jablko je vinno 1984, Miroslav Horníček

Miluji tuhle knihu. Přečetla jsem ji už několikrát. Musíte mít rádi nezaměnitelný Horníčkův humor a přistoupit na něj. Jinak vás kniha neosloví. Humorně podaný střet mužského a ženského světa. I když se vším, co popisuje o manželství nesouhlasím, tak i já mám doma své housle... a ano často na ně hraji ;) Pokud jde o jablko je vinno, tak věřím tomu, že se všechno klidně mohlo stát, jak to Horníček popisuje. Muži ženy hrozně podceňují :)... celý text

Ztracené příběhy 2012, John Flanagan

Pohladilo... jako každý z dílů. Připojím se k ostatním s kritikou úvodu ze současnosti, ten se opravdu nepovedl a povídky se daly propojit jinak... K samotným povídkám nic negativního nemám, byly skvělé, stejně jako celá tato série. Doplnění prázdných míst a zadostiučinění nám - romantickým duším - , které na "to" celou dobu čekaly ;) Flanaganovi spousta čtenářů vyčítá, že si idealizuje prostředí, hraničáři rozumí svým koním, že jsou přehnaně sebevědomí, že používá klišé... A víte co? Mně je to úplně jedno! Mně se to prostě líbí. Líbí se mi ta možnost, že by to takhle opravdu mohlo být... a moc mě mrzí, že to není skutečnost :) Kdybych chtěla, mohla bych podobně šťourat do Rowlingové, ale proč bych to dělala a kazila si tím ten úžasný svět... do Bradavic by taky chtěl chodit každý. Stejně tak bych chtěla poznat Willa s Cukem... Omlouvám se za trochu neobjektivní komentář :) vzhledem k úvodu dávám ale 4 hvězdy.... celý text

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce 2007, Robert Fulghum

Fulghum je moje láska. Jeho fejetony jsou plné situací, které se nám dějí denně. Když jsem to četla poprvé, hrozně mě překvapilo, jak moc mám společného s někým o tolik starším a navíc... žijícím v té vzdálené konzumní americe. Jeho pohled na svět je mi velmi blízký. Miluji tuhle knihu a už mnohokrát jsem ji přečetla. Jednou jsem řekla manželově sestře, že až budu mít vlastní dům, "školkové desatero" mi bude viset v kuchyni. Když jsme se s mužem brali, tak mi ho zarámované darovala :) Kdybychom se jím všichni řídili, bylo by na světě líp...... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Ač je to autorova prvotina, přečetla jsem ji až jako poslední Hartlovu knihu. Příběh o první krizi středního věku 4 spolužáků, mě až tak nezaujal... Celé mi to přišlo tak nějak trapné, zbytečné, nelogické... Občas jsem se zasmála, slzy se nekonaly. Líbily se mi jednotlivé postavy a jejich životní příběhy. Workoholik, smolař, frajer a "vysloužilý" voják. Pro mě zcela uvěřitelné osoby. Děj už mě až tak nezaujal. Možná jsem jen špatná cílová skupina. Můj otec u téhle knihy brečel smíchy a dodnes mi z ní připomíná různé pasáže. Považuje ji za Hartlovu nejlepší... I když jsem čekala víc, nelituji, že jsem ji přečetla. Už se k ní ale asi nevrátím.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Kuřátko a obilí 2006, František Hrubín

Příběh, který bez ohledu na věk čtenáře, zapůsobí napříč generacemi. Je jedno, jestli jste vyrůstali za socialismu, nebo po něm... Jestli jste vnouče, rodič, nebo babička... Tohle je klasika předávaná po generace. Moje maminka mi ji vyprávěla (číst nebylo třeba, znaly jsme ji nazpaměť obě), teď ji obě vyprávíme mým dětem, dcera už ji umí sama a syn (2 roky) chce každý večer "pípá, pípa" - "o kuřátkovi". Nikdy nezapomenu, když jsem jednou se spolužačkami mířila na vysokou školu na přednášku a cestou v autě jsme k této knize zabrousily. Společnými silami jsme daly dohromady celý text a to jsme každá z jiného koutu republiky. Prostě klasika, která nesmí chybět v žádné domácnosti.... celý text

Stín větru 2008, Carlos Ruiz Zafón

Nejdřív jsem nevěděla jestli je to kniha pro mě... Přišlo mi, že by příběh měl "běžet" rychleji, že se vše odkrývá strašně pomalu. Zvlášť mi vadily pasáže, které hrdinům vypráví některá z vedlejších postav. Dočetla jsem a zpětně hodnotím, že to stálo za to. Příběh je komplikovaný s množstvím vzájemně propletených postav. Začnete si sami pro sebe vytvářet teorie, jak to vlastně bylo a několikrát je během četby změníte... Poněkud se to táhne, ale stejně chcete vědět, jak to celé dopadne. Příběh s nádechem tajemna, červené knihovny, policejní šikany, Španělska rozpolceného občanskou válkou, zoufalstvím vyděděnců, ale i lásky ke knihám. Jsem asi tak trochu jako Daniel a tak mu to prostě věřím. Rozhodně nečekejte obdobu severské detektivky... tempo, prostředí i styl jsou zcela o něčem jiném. Ještě poznámka četla jsem přesně toto vydání z r. 2008 s překladem Athény Alchazidu a dost mi vadilo překládání španělských "tapas" jako jednohubky a obložené chlebíčky. Prostě mi to zcela kazilo jinak uvěřitelnou atmosféru Barcelony. Přidávám do čtenářské výzvy 2018, některé zásadní "scény" se odehrávají v knihovně záhadného paláce a samo "pohřebiště knih" lze za jakousi knihovnu považovat také. Možná ji během roku nahradím jinou, teď si to ale zaslouží tahle. :)... celý text

Hrabě de Monte Christo (komplet, třísvazkové vydání) 1916, Alexandre Dumas, st.

Miluji filmy s Gerárdem Depardie. Dlouho jsem po knížce toužila, až jsem ji koupila v antikvariátu. Krásné staré vydání s úžasnými sítotisky... Kniha mě dostala ještě více než film. Souhlasím s ChristineDaee. Knižní Hrabě je ještě mnohem neúprosnější, ledový, tajemný, upírský... Příběh je ještě složitější, než 4 dílný film. Chvílemi hraběte chápete, chvílemi chcete, aby byl milosrdnější, chvílemi ho nenávidíte... Znám i další Dumasovy hrdiny, ale zatím jsem přečetla jen Hraběte, určitě sáhnu i po dalších jeho knihách bez ohledu na filmová zpracování... Monte Christo je ale pro mě velká láska.... celý text

Barvy 2015, Hervé Tullet

"Knížka" od téhož autora mi přijde o fous lepší, ale i toto je krásný, kreativní počin podněcující dětskou představivost, hravost... Navíc se nenásilně naučí barvy a jejich kombinace. Pět hvězd...... celý text

S Elvírou v lázních 1972, Miroslav Kapek

Četla jsem ji před lety a pořád na ni vzpomínám. Příjemná oddechovka, téma partnerského vztahu, laskavý humor... Ráda na ni vzpomínám a určitě ji někdy přečtu znovu.... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Souhlasím s Dolina níže. Kniha opravdu působí jako úvod k příběhu. Představení postav, politické situace... přesto je to skvělé. Celý příběh je pro mě až překvapivě "uvěřitelný" asi právě díky paralele k našemu světu - nesnášenlivost, politikařen, likvidace druhů a další témata. Určitě doporučuji přečíst nejprve povídkové sbírky Poslední přání a Meč osudu. I když první díl na mě působil poněkud kostrbatě a prvoplánově. Pomůže k orientaci v postavách, zemích, prostředí... Každý další díl je lepší a lepší. A to jak textem, tak i ilustracemi :)... celý text