PeterRainhard
přečtené 661
Fotograf
1982,
Pierre Boulle
"Fotograf" je novela psaná velice čtivě, vyzrálým stylem již zkušeného autora, který přesně ví, co chce říci. Velice správně je v doslovu zdůrazněno, že Boulle je autorem, v jehož textech je vždy přítomen ironický odstup. Zvláště jsem to vnímal při čtení "Mostu přes řeku Kwai" a při srovnání románu a filmové adaptace, která podvratný, ironický a výsměšný obraz nahradila patosem zcela měnícím poselství knihy. Ironii najdeme i u "Fotografa". Ironii, která již přednamenává nástup postmoderní literatury. Podle mého mínění tato konkrétní novela v sobě vůbec nese mnohem více, než jen příběh o jednom zkrachovalém fotografovi, bažícím po posledním sólokapru . Je silně koncentrovaným obrazem doby, kdy se lámala moderna v postmodernu a slovo (potažmo politické ideje), ustupuje obrazu. Tedy relativně stabilní kultura založená na psaném textu ustupuje se vznikem biografu, televize a masové reprodukce obrazu, vizuálnu. A Boulleho příběh je o posedlosti obrazem. Z mladého bojovníka za ideu se hlavní hrdina stává pouhým POZOROVATELEM. Ten již zcela chladně, s vypočteným, již postmoderně ironickým odstupem vypráví dívce, kterou fotografuje příběh svého zmrzačení, aby "alespoň na chvíli měla v očích výraz zájmu" (když už nepomůže "pár facek"). Je to nový typ člověka, jehož po válečných hrůzách fascinuje již jen vidět, nikoli jednat a který touží pouze po tom, co nejlépe tento prchavý vjem (a co je prchavějšího než právě moment smrti!) zachytit, ontologisovat... Nastupující svět (a v něm nyní - píše se rok 2024!- žijeme) je světem vše-vidění. A esse est percipi. Tedy spíše percipi est esse. Co není viděno, neexistuje, je bez významu. Není náhodou, že Antonioni točí v roce 1966 svou "Zvětšeninu" a takřka ve stejné době (1965) Robbe-Grillet absolutizuje experimentální metodu čistě vizuálního, "filmového" psaní francouzského "Nového románu" v "Domu milostných schůzek (La Maison de rendez-vous)" a pak v "Projektu revoluce v New Yorku" (Projet pour une révolution à New York , 1970). Boulle neexperimentuje s formou, vyprávění je zcela tradiční, chronologické, stylově čisté, leč předávaný význam je stejný jako u Grilleho, Sarrautové, či Butora. Obraz, snímek, zastavený čas stojí i za smrt.... celý text
Dech andělů
1996,
Wim Wenders (p)
Zajímavý výbor z filmových kritik a esejů slavného německého filmaře, v krásném vydání, opatřeném navíc poučeným doslovem. Což již dnes bohužel vůbec není samozřejmostí. Kniha pak představuje pozoruhodný komentář ke vzniku obrozeného (Západo)německého filmu, svébytné "nové vlny", spojené především se jmény jako Herzog, Fassbinder či právě Wenders. Pro mě osobně byly asi nejzajímavější ty části, které se týkaly oné polomytické "Ameriky", tedy Spojených států coby země snů, které snili právě Západní Němci. A kniha mi pomohla pochopit , jak velmi tento obraz ovlivnil právě Wendersovy "Road movies" - až po úžasný film "Až na konec světa" či "Cestu do Lisabonu".... celý text
Malý pán na ženění
1974,
Pelham Grenville Wodehouse
Rozkošný klasický humoristický román z pera páně Wodehouse rozhodně mohu doporučit. Tedy, pokud máte rádi humor anglický a nevadí vám, že se odehrává v době dávno zmizelé (kdopak si ještě vzpomene, kdopak to byl slavný Tom Mix?...) Ach ne, nehledejte žádný vážný příběh. Tolik snad z něj mohu prozradit, že onen "malý (svobodný) pán" je George Finch. Jeho ctěné jméno, tedy vlastně příjmení, bude opakovaně komoleno a ba zhanobeno, leč nakonec bude šťastně oženěn. Jeho vyvolené Molly se tak dostane do nalakovaných drápků ono roztomilé "jehňátko" mužského pohlaví, po němž toužila. Ba i páně Finchův komorník, takto napravený lotr, dojde svého milostného (ne)štěstí. Nejhorší, co se komu stane, bude pěkně vybarvený monokl na oku. To vše v potřeštěném příběhu, který si nezadá s jakoukoli francouzskou fraškou, jen bez lechtivých témat a narážek. (Platí tu, narozdíl od lascivních Gallů, heslo "žádný sex prosím, jsme Britové". Tedy, co to povídám - v tomto případě Američané...) Jednou z komických rovin je vznešená, květnatá mluva a styl autorův, stojící v kontrastu k opravdu šaškovským, nebojím se říci i důstojnost hrubě zneucťujícím situacím, v nichž se naši hrdinové občas ocitají... Leč jak pravím, nakonec vše dopadne dobře. Jak se lidově říká, každý Honza najde svou Káču a čtenář ideální knihu na dovolenou.... celý text
