Petra1324
přečtené 472
Hrdý Budžes
2002,
Irena Dousková
Je to takové pohlazení, stačí pár odstavců čtení a člověk má hned zase dobrou náladu. Z Budžese už máme, sestra, dcera a já, takové ty hlášky, na které se vždycky těšíme a vždycky, při dalším poslechu najdeme nějakou, která nám trochu utekla. A my ty hlášky používáme často a rády, třeba na dotazy našich mužů a dětí. Když se zeptají, jak bylo, tak se dá použít v jakémkoliv ročním období a po jakémkoliv návratu věta: "Byla tam tma a bylo moc krásné počasí, hustě sněžilo a foukal vítr, tak jsme šly pomalu, abychom si to pěkně užily". "Jiskřičky nejsou vůbec žádný zasraný, a že to bude príma." Je výborná věta a říkáme ji pokaždé, když jim není něco po chuti, jen jiskřičky měníme za to něco, co jim není zrovna po chuti. Univerzální věta: "Ten můžu, ten není vůbec žádnej sladkej." se hodí pro každé jídlo, kde není moc cukru. "Rrruku líbám, komteso Heleno." Tak tak zdravíme naši devadesátidevítiletouletou babičku, jmenuje se totiž Helena a už jsme jí Budžese taky pustili, aby věděla o čem je řeč. Byla nadšena. Na otázku, proč děláš to či ono, pohotově odpovídáme: "Abych byla hezká, milá, svěží, hebká, žádoucí, veselá jako Olga Jeřábková." Zcela vyčerpávající odpověď na dotaz - A proč to něco chceš je: "A taky, protože prostě tu sisinku (něco) chci." Proč jsi to neudělala, proč jsi tam nešla, proč to nejíš atd. je zcela bezkonkurenční říct: "Nechám si to na až budu velká." A když se něco fakt povede a jsme opravdu velmi spokojeny, tak vždy zazní: "A jsem teda fakt hodně spokojená."... celý text