Petra1324
přečtené 472
Kouká roura na kocoura
2014,
Miloš Kratochvíl
Vtipné, milé a nápadité. Malé děti pobaví rýmy, mladší školáky příběh s překvapivou pointou a nás dospělé dvojsmyslný humor. Nejvíce děti zaujaly básničky o zvířatech a shodou okolností je jich v knize nejvíce. Neotřelé, ale na výslovnost a rytmizaci náročné texty, skvělé pomáhají při odstraňování logopedických vad. Jednoduše krásné obrázky umocňují čtené, ale zbytečně nerozptylují. Tlumočnice Mici Mourovatá kočka Mici chce prý dělat tlumočnici. Štěká, vrčí, bučí, mečí, učí se šest cizích řečí! Od snídaně do svačiny má hodiny slepičiny, a potom hned po svačině věnuje se králičině. Říkala, že ještě zkusí zvládnou řeč kachní a husí, a dokud prý dobře slyší, naučí se i řeč myší. Mám dojem, že kočka Mici nebude jen tlumočnicí. Napsala bych i básničku „Zahanbení dudci“ nebo „Únava“, ale to bych už prozradila moc. Tak prozradím. Ale ještě navnadím na „Šnek“ a „Úsměvy“. Únava Když nastanou letní parna, tak je každá snaha marná, za podzimních plískanic neudělám taky nic, v zimě přijde zimní spánek. Nejsem žádný ufňukánek, nad ním se však vyhrát nedá, když stačí i na medvěda! A teď mě jarní únava zmlátila hlava nehlava. Já na mou duši nejsem líný! Jen rok by měl být trochu jiný. Zahanbení dudci Řeknu vám, jak deset dudků na Chodsku propadlo smutku. Dlouho žili v přesvědčení, že nad ně v dudání není. Netušili v pyšných kšticích, jak se dudá v Domažlicích! Když slyšeli dudáky, smutně sklapli zobáky. Od těch dob se tomu kraji všichni dudci vyhýbají.... celý text
Turistická značka: 44 tisíc kilometrů tradice
2024,
Marek Šálek
Kresba z dílny Tomski@Polanski na obálce knihy láká k přečtení. Mapa České republiky, jen s barevnými čárami turistických tras na přední i zadní předsádce knihy, ukazuje rozsah turistické sítě u nás. Střídání čtyř základních barev značení pro nápadité oddělování jednotlivých kapitol. Po výtvarné a grafické stránce není knize co vytknout, je opravdu parádní. Kapitoly s informacemi o historii a současnosti značení se střídají s kapitolami s inspiracemi na putování. Informací o značení je tak akorát, bylo odpovězeno na vše důležité a podstatné, na co se lidé při setkání se značkařem běžně všetečně dotazují. Autor nezabředává do nudných detailů a neotravuje zbytečnými podrobnostmi. Rozhovory s lidmi od značkařského fochu dodávají knize autentičnost a reportážního ducha. Rok se značkou – dvanáct zajímavých tras na každý měsíc roku. Podáno s lehkostí a umírněným humorem, že máš chuť vyrazit hned někam na výlet. Nechybí tipy na dobré pivo a příjemné ubytování. Trasy byly spravedlivě rozděleny po celé republice. Malé chyby jsem v knize našla, ale to nemění nic na tom, že knize dávám plný počet značek. A možná, že si autor, při pravidelné obnově značení po třech letech, tyto chyby s radostí opraví. Pak už bude jeho trasa (kniha) naprosto dokonalá. Talmberk a Mrchojedy se nepyšní dřevěnými zvonicemi, ale kamennými zvonicemi. Všeslovanský sjezd nebyl v Praze v roce 1948, ale v roce 1848. Neštěstí u Krouny se nestalo 25.6.1995, ale 24.6.1995 Chata Prašivá není nedaleko Bocanovic (je od nich vzdálena 26 km po hřebeni a to je jak z Prahy do Brandejsa), daleko blíže je chata Kozubová, Kamenitý, Polana, Ostrý, Skalka, Severka, Javorový, Ropička nebo Na Kotaři. Kapitoly jsou členěny na menší části a mezi mini je turistická značka. Autor knihy byl na školení značkařů a ví, že rozměr značky je pevně stanoven na čtverec 10x10 cm nebo výjimečně větší, přesto jsou kapitoly děleny značkou obdélníkovou 10x13 mm, což by odpovídalo v poměru zmenšené turistické značce používané v Polsku. „Na kopci u Starých Těchanovic nám přijdou vhod dřevěná lehátka s vyhlídkou na vyhaslou sopku Velký Rudný. Moc se ale nezdržujeme, abychom stihli nakoupit bylinky…“ Tak tady se autor s textem moc nezdržoval a nevyhrál si s popisem, asi už letěl pro ty byliny, a je to vidět. Lehátka nejsou na nějakém nahodilém kopci jen tak osamoceně ledabyle položená, jsou součástí krásné dřevěné rozhledny Těchanovická vyhlídka a vyhaslá sopka se jmenuje Velký Roudný.... celý text
Můj stát: Putování s českým lvem za sedmi státními symboly
2016,
Martin Velíšek
Nejen sedm státních symbolů, ale také bonus - české mince a bankovky, české poštovní známky a český národní strom. Přehledná, nápaditá a vtipná encyklopedie je určená pro děti. Myslím, že se poučí i většina dospělých a že se nenajde nikdo, kdo by v knize nenašel něco, co ještě nevěděl.... celý text
Vila v Itálii
2024,
Julie Caplin
„Čerstvý mořský vánek, půvabná zákoutí a jiskřivé pohledy.“ To byla zase pohádečka. Favolina per adulti. Molto romantico e molto zuccheroso. Měli všechen čas světa, tak trajdali v okolí Positana. Kromě čahtání v moři nebo bazénu, jezdili na skútrech a jachtách, baštili italské speciality a popíjeli italské alko i nealko nápoje. Zmrzlina se podávala po kilech. U toho se na sebe zubili (12x) a křenili (jen 3x). Samozřejmě, když jim oči láskou potemněly, že nechyběly vějířky vrásek u očí a celý roj motýlů poletující v břiše. A to bylo předzvěstí jejich nejlepšího sexu v životě. Jó, v takovém prostředí, mezi citroníky, bazalkami a rajčaty s výhledem na azurové moře a pod blankytnou oblohou, to musí jít samo. Nakonec nezbytná malá zbytečná překomplikovaná neshoda a bleskový odjezd, aby mohla následovat velká udobřovačka. A jestli nezemřeli, tak tam v láskyplném objetí baští tu pizzu doteď. PS: Chtěla bych vidět Liiny textilní tapisérie, ze kterých byli všichni tak paf. Četlo se to skvěle, slunce a moře, zvláště v tomto deštivém počasí. K tomu stopečka limoncella, dva-tři střiky vůně Sole di Positano nebo Mandarino di Amalfi od Toma Forda, ještě zapálit svíčku Yankee Sage & Citrus (Šalvěj a citrus) a jste tam, se všemi barvami a vůněmi. Dávám navíc hvězdičky za tipy na vonné svíčky Diptyque, šaty Temperley, kosmetiku Officina Profumo-Farmaceutica di Santa Maria Movella a za tipy na výlety (Il Sentiero degli Dei) a restaurace.... celý text
Astrid Lindgrenová
2024,
Susanne Lieder
Jako byste si četli o postavě z pohádkového příběhu a ne o paní, která uměla tak krásně vyprávět a psát, a zároveň tak dobře rozuměla dětem. Povel, vštěpovaný její matkou při nezdaru – „Seber se a pokračuj, Astrid. To zvládneš.“ – se stal jejím životním krédem a pomáhal ji celý život. A zvládla toho za svůj život opravdu hodně. Prožila nádherné dětství ve velké soudržné rodině, a to pro ni bylo celoživotní inspirací k vymýšlení příběhů. Kniha se četla lehce, že máte hned chuť se začíst do některé z jejich knížek, které ani po více než sedmdesáti letech neztrácejí radost, vtip a dětskou bezstarostnost. Měla svou oblíbenou knihu Anna ze Zeleného domu od Lucy Maud Montgomery. Přečtu a uvidím, zda mne taky tak uchvátí jako malou Astrid. „Kniha Britt-Mari se svěřuje vyšla ještě té zimy, a když ji Astrid držela poprvé v ruce, plakala. A smála se. A jásala. Procházela bytem s knihou na prsou a neustále zastavovala, aby si ji znovu a znovu prohlédla. Listovala v ní, jako by ten příběh četla poprvé, a nemohla uvěřit, že na ní opravdu stojí její jméno. Astrid Lindgrenová. Prstem obkreslovala písmena, pořád dokola knihu otevírala a čichala k ní. Nádherně voněla čerstvě potištěným papírem. Strčila nos mezi stránky, a když si Karin chtěla knihu prohlédnout, řekla jí: Ještě ne, miláčku. Chci si ji vychutnat jako první.“... celý text
