Petra1324
přečtené 486
Anička na horách
2011,
Ivana Peroutková
„Líbylo by se ti jet se mnou v neděli na hory?“ – Tak to je pozvánka spolužačky Dity k tomu, aby třeťačka Anička jela o jarních prázdninách na hory. Je tam sice chyba, ale Anička určitě pojede. A jely, do Jizerských hor (13. února – 19. února). Týden nabitý zábavou a dobrodružstvím – lyžování, noční projížďky na koních, maškarní ples, mazlení s kočkami, snowboarďák Filip… Nechybí drobná holčičí hašteření a zbytečné černé myšlenky, které se samozřejmě společně vyřeší. Deníčkové zápisky opět kouzelné. Výtvarné zpracování parádní, na předsádce opět Aniččiny sny – kočky na saních a veverka na lyžích knihy jsou roztomilé. Malá výchovná poznámka. Vlastně dvě. – První. Cestou na hory si děvčata s chutí hrály v autobuse s bublifukem. No nevím, zda nadšení z bublifuku by měl i řidič a spolucestující. A ta druhá. Lyžovaly bez helem, jen v čepicích. A jedna zeměpisná chyba. - Ještěd není nejvyšší hora Jizerských hor. „Teď už tomu Anička úplně rozuměla. Ale to nejhlavnější bylo, že měla obě kamarádky ráda. Jenže jak o tom přemýšlela, vzpomněla si opět na Katku. Už pozítří měla přijet! To byla děsivá představa. Vsadím se, říkala si v duchu Anička, že až Kačena uvidí houpací křeslo, řekne, že se jí z houpání zvedá žaludek. A u krbu jí bude moc horko. Na ten ledový záchod ani nebude chodit, a radši sejde do přízemí. Kukání kukačky jí poleze na nervy a ve stáji jí to bude smrdět! Hrůza!“... celý text
Zmizení Edwina Lindy
2019,
David Jan Žák
Drsné a strašidelné. Četla jsem v letním horku, přesto na mne dýchal z knihy chlad, ponurost a tíseň. Příběh jsem si představovala černobíle, barvy se mi nepodařilo vidět. Musela jsem se pousmát nad drsnými jmény v bandě sígrů – Stejkoza, Kostohryz, Mahouš, Rýc, Hrubeš, Horelica a Ťukes. Odkaz na knihy čtené hlavním hrdinou, možná po některé z nich sáhnu. J. R. R. Tolkien: Středozemě James Joyce: Odysseus Stephen King: Temná věž Neil Gaiman: Hvězdný prach John Flanagan: Hraničářův učeň 1-3 John Flanagan: Bratrstvo 1-9 George R. R. Martin: Hra o trůny... celý text
Anička u moře
2021,
Ivana Peroutková
Zatím nejpodrobnější líčení života malé školačky. Přímo den po dni, skoro po minutě. Rodiče sdělí 20. listopadu Aničce, že bude sestrou a hned 21. listopadu další překvapení – za dva dny jedeme k moři. Tak jeli, letěli. Anička poprvé letadlem a poprvé k moři. Nechtělo se jí, chtěla zůstat s Tarkem v Praze a hrát divadlo. Podzimní Hurghada (23.11 – 2.12.) byla nakonec kouzelná. Samozřejmě noví kamarádi, minikurz arabštiny a němčiny, malé a velké zážitky s domorodci i s dalšími malými rekreantkami. Prvoplánová postava ruské hraběnky, jako dámy ve fialovém, rušila dětské vyprávění, ale v přímořských hotelích v Egyptě ji lze asi potkat. Obal knihy s podrobnými ilustracemi k prožité dovolené a předsádky knihy s obrázky bláznivého snu po ztrátě slamáčku jsou vyvedené. Opět si neodpustím malou výtku autorce. Rodiče zůstali na břehu na pláži a pustili Aničku samotnou se potápět do moře. Docela pevné nervy, když si to zkoušela předtím jen doma ve vaně. Pak jí zase dovolili, aby si sama zašla přes celý resort do hotelového pokoje pro sponky do vlasů. „A kdybys náhodou bloudila,“ varovala ji maminka, „musíš se vrátit k nám na pláž.“ Na maminku už zřejmě silně působily uklidňující těhotenské hormony. „29. listopadu Salam alejku. Naharda jsem viděla mnoho fisch, víc než acht. Dominika byla spokojená, ich auch. Šokran všem šesti delfínům i jedné medúze. Tarek je můj habibi. Na shledanou.“ (salam alejkum = dobrý den, naharda = dneska, acht = osm, ich auch = já také, šokran = děkuji, habibi = miláček)... celý text
Anička ve městě
2021,
Ivana Peroutková
Začátek školního roku (29. srpen – 20. listopad), třetí třída, noví spolužáci a noví kamarádi, hlavně Tarek. Nové povinnosti – balet a angličtina. Noví mazlíčci - křečci Tadeáš a Meliska. Nové zkušenosti - Anička je nemile překvapena, že i roztomilý křeček je malé kruté zvíře. A samozřejmě bezprostřední zápisky v deníčku. Líbí se mi obal knihy, je tam vše o čem Anička vypráví, čtenáři si udělají přesnou představu o místech, kde Anička prožívá svá dobrodružství s novými kamarády. Malá výtka autorce. Krmení labutí chlebem už není v módě, ochránci přírody nebo malí členové ornitologického kroužku by ji hnali. Mytí rukou a dokonce obličeje v kašně pod vodotryskem, pro děti při hrách sice romantika, pro rodiče hygienická noční můra. „29. srpna Přestěhovali jsme se. Dneska je můj první den v novém bytě. Mám moc hezký pokojíček a někdo tu hraje krásně na klavír. Třeba jednou zjistím, kdo to je. 1. září Adam není chudák. Je mi sice moc líto, že nemůže vidět, ale má ještě čtyři smysly. A hezky se směje a hezky se s ním povídá. A je to ten, co tak krásně hraje na klavír.“... celý text
Canterburské povídky (24 povídek)
1970,
Geoffrey Chaucer
Po otevření knihy jsem se zhrozila, že to není text, ale verše. Já vím, byla to maturitní otázka, ale kdo by si to pamatoval? Knihu jsem si narychlo vzala v knihovně z poličky „Dary čtenářů“ (měla jsem nenadále trochu času a neměla jsem u sebe nic na čtení). Kniha byla jako nová, čistá a voňavá. Ještě jsem v knize našla malou kartičku s textem: Pozdrav a blahopřání z domova k vojenské přísaze. Představila jsem si vojína bažanta ležícího na bidle a čtoucího tuto knihu. Čisté sci-fi! Tak tedy voják v záloze byl s největší pravděpodobně dárcem knihy, dar nečtenáře, který se jí po padesáti letech od vojny konečně rád zbavil. A jak se to četlo mi? Přečíst to byla pěkná fuška, těch dlouhých příběhů snůška. Měla jsem silné pokušení ukončit to dlouhé čtení, chvíli mě to nebavilo, číst to středověké dílo. Uplynulo sedm dní, jsem na stránce poslední. Co mohu ještě o tom říct? Díky bohu za to, že nebylo jich víc! Jsem ráda za tu zkušenost a vybírám si opět současnost. Víra a bůh a Ježíš se objevují téměř na každé stránce. Na každé stránce najdeme slovní spojení s Bohem: Pánbůh osvítil, Bůh ví, Bůh suď, Bůh buď nápomocen, dej Bůh, Bůh mě chrání a další. Náboženská témata se prolínají všemi příběhy. Objevují se zde božstva starořecká i římská a společně se skutečnými historickými postavami jsou hrdiny vyfabulovaných a většinou překombinovaných příběhů. Velké díky patří překladateli za přiložený Abecední rejstřík a vyčerpávající Vysvětlivky ke každé povídce. Jsou důležitým klíčem k pochopení mnohých myšlenek a zápletek vyprávění. Některé příběhy jsou zdlouhavé – rytířovo seriózní vyprávění s častým ujišťováním „Leč dlouhý příběh svůj už jednou chci co nejstručněji přivést ke konci“ je únavné a nudné. Jiné jsou vtipné, bodré a veselé – vyprávění dobré ženy z Bathu o jejích pěti mužích. Sebeironie, humorná sebereflexe a nestárnoucí životní moudra starého muže v šafářově povídce jsou naprosto dokonalá. Ukázka k posouzení. „Taky bych uměl,“ povídal, „jen chtít, těm nafoukancům z mlejna vytřít zrak a mluvit sprostě jako nezdvořák! To mám však za sebou, vždyť mám už věk; trávu jsem spás a zbyl jen paběrek. Ta bílá hlava o mých letech ví a s vlasy taky srdce plesniví; ledaže, páni, to mé stáří je jak mišpule, co dokud neshnije, nemůže uzrát, až pak ve smetí! Staříci jsou už asi obětí stejného řádu: teprv shnilí zrají; tak tancujeme, dokud k tanci hrají. Hřeb žádosti nám nedá spočinout, ač hlava šedá, zelený je oud jak u ošlejchu; i když sil už není, my blázníme až do smrti v tom chtění alespoň mluvit, když ne oučinkovat! A ten náš popel doutná ještě pořád. Uhlíky čtyři žhnou v něm: totiž zlost, hrabivost, přiznám, lež a chlubivost; ty čtyři jiskry ještě zbyly stáří. I když se oudům špatně hýbat daří, chtíč opustit nás nechce, Bůh to suď! A já sám míval pěkně zdravou chuť, hříběcí zub, který už léta hryzá, od chvilky, kdy mi začla proudit míza. Už v kolébce mi smrt načala sud a pípa tekla; tekla doposud, až teď je v soudku něco málo na dně a sem tam na kraj jenom kapka padne. Dnes, ať si třeba jazyk pošetilý vyzvání o tom, čím jsme kdysi byli, a připomíná mladá pobláznění, nám dědkům zbývá už jen blábolení.“... celý text
Anička a její kamarádky
2004,
Ivana Peroutková
Kde byly takové knížky, když jsem měla sedm a šla jsem do druhé třídy? Nebyly, tak jsem si ji přečetla o padesát let později a uchvátila mne jako malou holku. Psáno mile, vesele a holčičí bezstarostnost a radost z maličkostí je nakažlivá. Nad malými holčičími starostmi se člověk pousměje. A ten dalekohled, když bydlíte na kopci s výhledem, tak to je něco! to by chtělo každé dítě! Necelý rok u babičky na vesnici (od posledního srpna do posledního června) a tolik společných dobrodružství s novými kamarádkami Eliškou a Irenou. Další postavy - velká introvertka nebo dokonce aspergerka Eliška Jiráčková a rozverný divoký kluk Zdeněk Parašín, asi s ADHD. Byl to záměr a bude autorka tyto postavy dále více rozvíjet v dalších dílech? Chtěla bych, aby jo. Oceňuji mapu vesničky na obale knihy, hned si člověk udělá představu, jak to tam vypadalo. Růžová houpačka s růžovým polštářkem Elišky Jiráčkové lákala nejen na houpání, ale hlavně jako skvělé místo na čtení. Deníkové zápisky Aničky, psané v knize psacím písmem, budou pro některé malé čtenáře velkou výzvou, pokud se učí číst a psát pouze písmem Comenia Script. Jedno bych autorce vytkla. Aničku a její kamarádky schovala během bouřky do jeskyně ve skále nad tůňkou. Na stránkách Hasičského záchranného sboru jsou pravidla ´Jak se chovat během bouřky´ a jedním z bodů je, že největší nebezpečí zásahu bleskem hrozí pod převisy nízkých skal či v malé jeskyni ve skále a v bezprostřední blízkosti vodních ploch. Co kdyby tam do nich udeřilo? Pak bychom se už nemohli těšit na další pokračování příběhů o Aničce a na její občasný deníček. A rada babičky hned v úvodu knihy a na začátku „psacího“ života Aničky je k nezaplacení. Kéž by mi tohle někdo kdysi poradil! „Tak tohle bude, Aničko, tvůj deník.“ „Deník?“ nechápala Anička. „Přesně tak. Můžeš si do něj psát všechno, co tě napadne. Všechno, co prožiješ. Všechno, co by sis chtěla navždy zapamatovat. Ale musíš si ho dobře schovat.“ „Proč?“ „Protože až budeš velká, tak si v něm budeš ráda číst.“ „A proč bych si v něm měla ráda číst?“ „Třeba na něco zapomeneš a deník ti to připomene.“ „Ale já nikdy na nic nezapomenu.“ „Tím líp,“ usmála se babička, „ale ten deník si stejně schovej. A piš si tam,“ dodala skoro prosebně.... celý text
Tohle zvládnu! Psychická odolnost pro děti
2024,
Caren Baruch-Feldman
Celá kniha se nese v duchu – ty jsi úžasná bytost a vše je úžasné. Ovšem tato kniha už tak úžasná není. Ne pro děti. V anotaci se píše „Najdeš v ní křížovky, osmisměrky, hádanky a spoustu dalších zábavných úkolů, díky nimž poznáš a procvičíš své silné stránky.“ Netuším, jak jedna mizerná křížovka, odfláknutá osmisměrka, stupidní bludiště, sudoku s písmeny hesla „To zvládnu“ místo čísel a doplňovačka s tajenkou „odolnost“ a „dokážu to“, procvičí mé silné stránky. Zábavné úkoly nejsou nijak zábavné, vyžadují pečlivé přečtení zadání, pochopení sdělovaného a pak složité písemné vypracovávání úkolů, poté jejich vyhodnocování. To vše samostatně. Úkol „nakresli, jak předvádíš některou ze svých silných stránek“ byl úkol i nad mé síly. Pro povzbuzení nabízely autorky jako příklad ke kreslení laskavost. Schválně, zkuste si to namalovat, aby to bylo na první pohled jasné. Kniha je pracovní sešit rozdělený do pěti kapitol s celkem 32 aktivitami. Každá z aktivit je dále rozdělena na oddíly – Nauč se to, Udělej to, Podpoř to a Bonus. U Bonusu je poznámka, aby si dítě tuhle aktivitu udělalo se svým oblíbeným dospělým. Nevím, jak staré děti jsou cílovou skupinou pro tuto knihu, ale pojmy toxický stres, spouštěč, pozitivní emoce, negativní myšlenky, emocionální uvažování, fixní myšlení, selhávání vpřed určitě nejsou běžnými výrazy dětského slovníku. Pochopit samostatným čtením tuto knihu by byl pro dítě velký úkol. A aby si mohlo říct „To zvládnu!“, pak by potřebovalo pomoc psychicky odolného dospělého.... celý text
Zabiják 2 (druhá část) a 3
2024,
Matz (p)
Tiché napětí oproti prvnímu dílu mírně polevilo, i počet mrtvých se snížil na polovinu. Představa Luboše Veselého jako hlavního hrdiny se malinko vytrácí, zdá se, že omládl a je divočejší, což se projevuje v akčních i erotických scénách. Stále to má spád a švih, nadšení ze čtení mne zatím neopouští. Bude to i tím, že sešit parádně voní kvalitním tiskem.... celý text
Zabiják 1 a 2 (první část)
2024,
Matz (p)
Komiksy jsem četla naposledy v sedmdesátých letech – tajné zásoby Rychlých šípů, nedostatkový Čtyřlístek, sem tam Pifa a Asterixe v Sedmičce pionýrů. A až teď - Zabiják. Je to trochu drsnější čtení v porovnání se Čtyřlístkem, ale nadšení ze čtení je stejné. Líbí se mi obrázky. Mimochodem, v roli Zabijáka si představuji herce Luboše Veselého, bylo to vteřinové rozhodnutí po zhlédnutí obrázku z titulní strany. Texty mě baví, hlavní hrdina je sympaťák, děj frčí rychleji, než si přeji a taky se nemůžu dočkat dalšího čísla.... celý text
