Petra1324
přečtené 485
Krysburger
2014,
David Walliams
Vždycky si vypisuji postavy příběhu na záložku. Tady jsem nemusela nic psát, postavy jsou představeny na prvních stranách včetně jejich kreslené podoby. Kromě učitele biologie Bunsena, toho jsem si musela představit. Celý příběh vypráví jedenáctiletá holčička Zoe, děj frčí, kniha má spád. Úplně mne dojalo loučení s ochočenou malou krysou v parku a líbil se mi dramatický vystupňovaný konec burgeráře Burta. A děti potřebují v knize šťastný konec, a ten tam je, přiměřeně rozumně šťastný. Tony Ross – ilustrátor knihy - je kapitola sama pro sebe. Humorný výčet činností Co nejhoršího může člověka ve škole potkat? nebo Jaké úžasné věci lze naučit zvířata?, spojený s jeho kresbami, je prostě dokonalý. „Není to jednoduché, propašovat krysu do školy. Nejtěžší je samozřejmě propašovat plejtváka obrovského. Je moc velký a moc mokrý. Těžké je to taky s hrochy a žirafami. Jsou moc tlustí a moc vysoké. Lvy bych vám neradil. Strašně řvou, a tím se prozradí. Tuleni moc štěkají. A mroži taky. Skunkové strašně smrdí – dokonce hůř než někteří učitelé. Klokani pořád poskakují. Sviňuchy mají trochu moc sprosté jméno. Sloní mají sklon rozbíjet židle. Na pštrosovi byste se dostali do školy rychle, ale zas je tak velký, že ho v aktovce neschováte. Lední medvědi se na arktických pláních krásně ztratí, ale ve školní frontě na oběd jsou vidět hned. Propašovat do školy žraloka by skončilo okamžitým vyloučením, zvlášť kdyby ten den bylo plavání. Mají sklon žrát děti. Ani orangutani se nehodí. Strašně ruší při vyučování. A s gorilami je to ještě horší, obzvlášť při matice. Gorily nemají hlavu na čísla a nenávidí sčítání, i když ve francouzštině jsou překvapivě dobré. Stádo pakoňů se prakticky nedá do školy vzít, aniž by si toho učitelé všimli. Na druhou stranu vši jsou směšně snadné. Některé děti pašují denně do školy tisíce vší. Krysu je ale i tak těžké propašovat. Na stupnici „obtížnosti propašování do školy“ je někde mezi plejtvákem a vší.“... celý text
