Petra1324
přečtené 508
Případ pro psí játra
2023,
Dagmar Urbánková
Knihu si vybrala v dětském oddělení knihovny tříletá vnučka, protože se jí líbila starorůžová barva obálky a že knížečka je malinká, tak akorát do ruky pro malé holčičky. Prohlédli jsme si obrázky a pro ni jsem pár volně převyprávěla bez ohledu na původní text. Mnohé si okomentovala podle sebe. A byla spokojená. Knihu jsem si pak přečetla sama a musím říct, že na toto téma jsem nedávno četla článek v Magazínu MF Dnes, který byl sestaven a sepsán z příspěvků čtenářů a byl mnohem zábavnější než tato knížka. Ale i tak mne některé situace pobavily a některé byly pro mne novinkou – třeba samotný název knihy „přeložený“ do dospělákovštiny = Případ pro psychiatra. Obsahově je to kniha pro děti čtenářsky zkušenější, s bohatší slovní zásobou, dobře se orientující v záludnostech češtiny a také s jistými životními zkušenostmi, tak 12+, aby ji vůbec mohly ocenit. „Marmeláda střešní. Co stojánku, cos to sněd. V Rakousku se hodně měst jmenuje Ausfahrt. …“... celý text
Malá zebra ztratila svoje proužky
2016,
Jedda Robaard
Milé a veselé, ale po veleúspěchu žirafy s flíčky se zebra s proužky nedobrala tak vtipné a miloučké pointy. Tu musíte vymyslet sami. Třeba - Byla zaprášená, umyla se a ejhle, proužky jsou zpět. Po zkušenosti s žirafou jsme hledali hračku malé zebry. A je tam, malá plyšová zebřička, v různých situacích, celý den, stále spolu se zebrou, a je kouzelná. „Když se malá zebra probudila, cítila se velmi zvláštně. Podívala se na sebe a zjistila, že všechny její proužky zmizely! Hledala je pod postelí… Možná popadaly, zatímco spala. Podívala se do skříně. Co když si proužky před spaním sundala? Ale našla tam jen špinavé ponožky.“... celý text
Malá žirafa ztratila svoje flíčky
2017,
Jedda Robaard
Líbezné obrázky v pastelových barvách a jemné puntíky. To je tak miloučké a slaďoučké, že to musíte číst stále dokola. A vůbec nevadí, že už konec vtipu dokonale znáte, dětem to pokaždé vykouzlí potutelný úsměv nebo tichý smích. Taky jsem celá unešená z žirafiny hračky – malého plyšového selátka. Kdo by takové selátko nechtěl, když mu svými malými tlapkami pomáhá usilovně flíčky hledat. Obrázky si dovedu představit jako motiv pro tapety do dětského pokoje nebo na dětském povlečení. „Malá žirafa se ráno probudila a náhle se zděsila. Byla si jistá, že když si šla lehnout, ještě flíčky měla… A teď byly pryč!“... celý text
Stromové
2023,
Zuzana Čupová
Stromy se převtělily do postaviček elegantních dam a veselých chlapíků, někteří mají v rukou předměty a nástroje, které se z jejich dřeva vyrábějí. Každému ze třiceti Stromů je věnována jedna dvoustrana. Půl stránky řádků velkým písmem se základními informacemi, pod tím černobílý obrázek plodů, listů a polínka s typickou kůrou. Na protější straně velký barevný obrázek celého Stromu s jeho oficiálním botanickým názvem a úhledným psacím písmem psané noticky s lidovým názvem a zajímavosti o jeho využití. Dokonalé grafické zpracování knihy, půvabné obrázky, milé poetické texty a papír barvy slonové kosti dává pocit, že si prohlížíte starý herbář nebo botanický atlas. Je to kniha, ke které se i ty nejmenší děti budou chtít vracet, protože je naučí s lehkostí a zábavně rozeznávat Stromy. Kniha, díky níž se budete dívat na Stromy v přírodě už jen jako na roztomilé činorodé osůbky. „Šedé, chlupaté, měkké a hladké na omak, co je to? To se jako každý březen malé paní Jívě narodila děťátka, koťátka. A kolik! Až trochu povyrostou, pomůžou jí s nimi chůvičky včeličky. (Na rozdíl od svých sester ostatních Vrb, paní Jíva nemá ráda mokro. To bude asi těmi jejími koťaty, každé kotě se přece nerado koupe.)“... celý text
Ještěrka na štěrku a jiné příhody
2010,
Jiří G. Mann
Na knihu jsem narazila čirou náhodou díky ČV - Kniha z nakladatelství, od kterého jste zatím nic nečetli - (Thyrsus) a okamžitě se mi vybavila slova jedné sprostonárodní písničky (´Šukali mravenci ještěrku, když na štěrku si hrála, strkali jí tam baterku a ještěrka se smála.´) No až tak divoké básně tam nenajdete. Krátké, vtipné, úderné básničky. Některé se částečně zvrtly z očekávaného rytmu a působí jako haiku. Ale to jim v žádném případě nebere na kouzlu. Děj, situaci nebo náladu v básních dokonale doplňují doprovodné obrázky Lucie Raškovové. Některé obrázky jsou tak skvěle promyšlené, že působí jako samostatné kreslené anekdoty. Vyprávět kreslený vtip se nemá, to se musí vidět. „Hladce na nožíku, na čepeli mé rezavé rybičky sedí moucha, depiluje své chlupaté nožičky“... celý text
Atlas skalních, zemních a půdních tvarů
1986,
Břetislav Balatka
Pro milovníky malých i velkých geologických událostí. Naleznete zde vše od velehorských štítů až po krtinu. Jako turista a horolezec oceňuji odpovědi na otázky: po čem šlapu a na co lezu. Přesné označení tvarů neživé přírody úzce souvisí se správnou orientací v terénu a jednoznačným popisem turistických a horolezeckých tras. Společně s knihou Hory a nížiny (geomorfologické celky České republiky) je tato kniha nepostradatelným a téměř nevyčerpatelným zdrojem informací o horách, skalách, jeskyních, písečných a zemních pláních.... celý text
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
2012,
Mitch Albom
Umírat v sedmdesáti osmi letech není nic výjimečného, nedá se říct, že v tomto věku někdo umírá předčasně, jen ta diagnóza je výjimečná. Kniha je na hranici tuctové show v americkém stylu, takový teleshopping na pár malých mouder o životě, které ze sebe člověk sype, když se blíží konec. Postavy mi nepřirostly k srdci, jsou ploché a jejich rozhovory povrchní, nedodělané a nepropracované, jen tak hop hop a šup šup a už zase jedu a přiletím zase v úterý. Všichni najednou přišli na to, že práce a prachy není to hlavní v životě, že přátelé a rodina je top. Naproti tomu manželka umírajícího si stěžuje, že nemá čas na svého muže, přesto stále chodí do práce a ještě je naštvaná, že v době, kdy není doma a nevěnuje se mu, ho zabaví jeho přátelé a kamarádi. Její nelogické lamentace jsem nepochopila. „Nyní už v domě zůstával přes noc ošetřovatel a přes den proudili do domu bývalí studenti, spolupracovníci, přátelé nebo učitelé meditace. Některé dny měl Morrie až šest takových návštěv, které se zdržely až do doby, než se Charlote vrátila z práce. Snášela to trpělivě, i když ji tito hosté okrádali o drahocenné chvilky s Morriem.“ Knihu jsem si vybrala, protože byla na prvním místě v žebříčku knih u ČV „Kniha, která má v názvu den v týdnu“. Tak to jsem si vybrala opravdu špatně, ale člověk se díky knize ujistil, že odchod blízkých nebude chtít mít na audio a video záznamech a že mu budou stačit tiché intimní hovory a vzácné niterné pocity z posledních společných chvil.... celý text
Loď do Grónska
1968,
Ingeborg Maria Engelhardt
Knihu jsem začala číst na lavičce na jednom kopečku. Svítilo zubaté sluníčko, nad horami se válely ocelově modré mraky, ale ve vzduchu už voněl sníh, mírně pofukovalo a ruce mi i v rukavicích rychle křehly. Dala jsem jen dvě kapitoly. Celý týden pak bylo ponuro a celodenní šero, vlezlá zima, ráno namrzlo, přes den se snášely první nesmělé vločky. Večer jsem si zalezla do pelechu a četla. Lepší atmosféru pro čtení této knihy si člověk ani nemohl vybrat. Příběh o trvalém boji člověka s nehostinnou přírodou. Příběh o konfliktu drsných přírodních národů a vírou svázaných Evropanů vás donutí přemýšlet, jak bychom dlouhodobě uspěli dnes v pustých končinách Grónska bez podpory moderních a samozřejmých vymožeností naší doby. Z příběhu na vás ihned dotírá chlad, zima, tma, hlad, bolest, smutek a beznaděj. Ale na druhé straně nezdolná vůle, moudrost, vytrvalost, odvaha, touha i láska. A také určitý druh bezčasí. Hlavním hrdinům držíte palce a čekáte na příjemné rozuzlení jejich cesty a snažení. Určitě by si to zasloužili. Mapy na předsádkách mile potěšily, hvězda navíc.... celý text
Retro ČS 3
2017,
Michal Petrov
Zasáhla mne nejvíc, ze všech tří knih Retro ČS. Kniha je jako album, kronika i deníček zároveň. Líbí se mi, že jízdenky, vstupenky a některé fotografie mají matnou, drsnější strukturu tisku a vypadají jako jen tak ledabyle přilepené mezi textem. Každá strana vyvolává vzpomínky hluboko uložené, ale mnohdy i zapomenuté. Vzpomínky na jízdy vlakem na dovolené s rodiči, na letní turistické tábory s oddílem nebo autobusové zájezdy po celé republice jsou nezapomenutelné. Uhelné prázdniny, vyvolávání fotek doma v koupelně, skládací kolo, růžovoučký řidičák, nová Škoda 105 S – to byly takové malé svobody. Užili jsme si to, stejně jako autor. Moc ráda na to vzpomínám a jen lituji, že jsem více nefotila, třeba takové maličkosti jako je jízda na sedadle průvodce v autobuse Škoda 706 RTO LUX. Autor v knize zmiňuje zotavovnu ROH Petrovka v Krkonoších, tak právě odtud je moje profilová fotka na DK. Navíc kapitola o fotografování mi mluví přímo z duše. „Běžné dodací lhůty byly dva týdny, po sezoně i měsíc. Každý, kdo to absolvoval, si dobře vzpomene na to nesnesitelné čekání na hotové snímky z dovolené, na to rozechvění, se kterým otvíral obálku s vydanou zakázkou. V éře digitální fotografie, jejíž výsledek je vidět zlomek vteřiny po stisknutí spouště, je už obtížné si představit to napětí, s nímž člověk listoval paklíkem obrázků a modlil se, aby ten, na kterém mu obzvláště záleželo, vyšel dobře. Mezitím už se tak trochu smířil s tím, že některé zážitky z cesty zvěčněny prostě nebudou, protože pochopitelně právě v tom nejlepším došel film a široko daleko ho nebylo možné koupit. „Jen ty dobré, nebo všechny?“ ptali se ve Fotografii, když si přebírali kazety s kinofilmy k vyvolání a zaškrtávali políčka ve formuláři. Pochopitelně že raději všechny, klidně i ty rozmazané, i ty přesvětlené – jen nepřijít ani o závěr toho úžasného léta!“ A vyznání autora k cestovnímu pasu mluví za vše v této knize. „Rád si listuju svým posledním socialistickým cestovním pasem, plným razítek z hraničních přechodů, která už člověk dnes v polovině Evropy ani nemá šanci získat. Nikde není společenská změna u nás patrná tolik jako ve svobodě pohybu. Jsem si jist, že je to rozhodně víc než plný regál v samoobsluze. Pas, který opravdu funguje pro cestování do všech zemí světa, umožňuje odjet za ty sloganové hranice všedních dnů. Jsou to malá křídla, která máme složená v zadní kapse kalhot nebo v kabelce. Vyšší cenu už má máloco.“... celý text
Retro ČS 2
2015,
Michal Petrov
Druhý díl mne už tak nenadchl jako první. Padly na mne nějaké šedé chmury, zvláště u oblečení ze 70. a 80. let. Únavně dlouhé byly pro mne přehledy o televizorech a magnetofonech. Sekce o nábytku byla naproti tomu velice strohá. U textilií a koberců mohlo být více vzorníků. Prostě dvojky málokdy bývají lepší než jedničky. Přesto mě kniha zaujala, je to jako prohlížení starých rodinných alb. Ke každému obrázku máte co říct, vyvolávají ve vás dávno zapomenuté pocity. Vrátím se ke knize za několik let a jsem zvědavá, jak ji budu hodnotit.... celý text
