Petra1324
přečtené 462
Můj stát: Putování s českým lvem za sedmi státními symboly
2016,
Martin Velíšek
Nejen sedm státních symbolů, ale také bonus - české mince a bankovky, české poštovní známky a český národní strom. Přehledná, nápaditá a vtipná encyklopedie je určená pro děti. Myslím, že se poučí i většina dospělých a že se nenajde nikdo, kdo by v knize nenašel něco, co ještě nevěděl.... celý text
Vila v Itálii
2024,
Julie Caplin
„Čerstvý mořský vánek, půvabná zákoutí a jiskřivé pohledy.“ To byla zase pohádečka. Favolina per adulti. Molto romantico e molto zuccheroso. Měli všechen čas světa, tak trajdali v okolí Positana. Kromě čahtání v moři nebo bazénu, jezdili na skútrech a jachtách, baštili italské speciality a popíjeli italské alko i nealko nápoje. Zmrzlina se podávala po kilech. U toho se na sebe zubili (12x) a křenili (jen 3x). Samozřejmě, když jim oči láskou potemněly, že nechyběly vějířky vrásek u očí a celý roj motýlů poletující v břiše. A to bylo předzvěstí jejich nejlepšího sexu v životě. Jó, v takovém prostředí, mezi citroníky, bazalkami a rajčaty s výhledem na azurové moře a pod blankytnou oblohou, to musí jít samo. Nakonec nezbytná malá zbytečná překomplikovaná neshoda a bleskový odjezd, aby mohla následovat velká udobřovačka. A jestli nezemřeli, tak tam v láskyplném objetí baští tu pizzu doteď. PS: Chtěla bych vidět Liiny textilní tapisérie, ze kterých byli všichni tak paf. Četlo se to skvěle, slunce a moře, zvláště v tomto deštivém počasí. K tomu stopečka limoncella, dva-tři střiky vůně Sole di Positano nebo Mandarino di Amalfi od Toma Forda, ještě zapálit svíčku Yankee Sage & Citrus (Šalvěj a citrus) a jste tam, se všemi barvami a vůněmi. Dávám navíc hvězdičky za tipy na vonné svíčky Diptyque, šaty Temperley, kosmetiku Officina Profumo-Farmaceutica di Santa Maria Movella a za tipy na výlety (Il Sentiero degli Dei) a restaurace.... celý text
Astrid Lindgrenová
2024,
Susanne Lieder
Jako byste si četli o postavě z pohádkového příběhu a ne o paní, která uměla tak krásně vyprávět a psát, a zároveň tak dobře rozuměla dětem. Povel, vštěpovaný její matkou při nezdaru – „Seber se a pokračuj, Astrid. To zvládneš.“ – se stal jejím životním krédem a pomáhal ji celý život. A zvládla toho za svůj život opravdu hodně. Prožila nádherné dětství ve velké soudržné rodině, a to pro ni bylo celoživotní inspirací k vymýšlení příběhů. Kniha se četla lehce, že máte hned chuť se začíst do některé z jejich knížek, které ani po více než sedmdesáti letech neztrácejí radost, vtip a dětskou bezstarostnost. Měla svou oblíbenou knihu Anna ze Zeleného domu od Lucy Maud Montgomery. Přečtu a uvidím, zda mne taky tak uchvátí jako malou Astrid. „Kniha Britt-Mari se svěřuje vyšla ještě té zimy, a když ji Astrid držela poprvé v ruce, plakala. A smála se. A jásala. Procházela bytem s knihou na prsou a neustále zastavovala, aby si ji znovu a znovu prohlédla. Listovala v ní, jako by ten příběh četla poprvé, a nemohla uvěřit, že na ní opravdu stojí její jméno. Astrid Lindgrenová. Prstem obkreslovala písmena, pořád dokola knihu otevírala a čichala k ní. Nádherně voněla čerstvě potištěným papírem. Strčila nos mezi stránky, a když si Karin chtěla knihu prohlédnout, řekla jí: Ještě ne, miláčku. Chci si ji vychutnat jako první.“... celý text
Žiju bez dětí
2024,
Martina Hynková Vrbová
Asi bylo těžké najít ženy, které nemají děti a které by o tom chtěly vyprávět. Při čtení jsem přemýšlela, kolik znám žen, které děti nemají a zda jsem s nimi někdy o tom intenzivněji mluvila. Znám jich dost a musím říct, že žádná mi neřekla sama od sebe, proč je bez dětí, zda to tak chtěla nebo zda to bylo neplánované, jak se cítí a jak svou situaci hodnotí. Spíš to vyznělo z kontextu našich rozhovorů a dlouholeté známosti či kamarádství. A to ještě jen v neurčitých náznacích. Osm žen a osm příběhů. Čekala jsem větší pestrost napříč sociálními i profesními skupinami. Nečetlo se mi to lehce. A tím nemyslím, že by to bylo nějaké srdcervoucí čtení, ale rozhovory byly plytké a pochodující okolo horké kaše, neslané nemastné, nezáživné, drhnoucí. Jeden příběh se mi četl velmi špatně, rušivá slova „jakoby“ „dělo se mi to…“ „nějaké“, zbytečné množství ukazovacích zájmen „ten, ta, to, takový…“ mne odváděly od čteného a úplně mě to rozčilovalo. A že to byla učitelka českého jazyka a hned první příběh, tak jsem chtěla knihu odložit a nedočíst. Nakonec jsem to překousla. Rovněž jsem čekala aspoň nějaký úvod knihy. Třeba o tom, jak to bylo v jiných časech, třeba před sto lety - jaký byl poměr bezdětných žen oproti dnešku. Jaký vliv má režim ve státě na počet bezdětných žen, jak studium ovlivňuje rozhodnutí žen nemít děti – jaký je poměr bezdětných žen mezi ženami se základním vzděláním a mezi vysokoškolačkami. A třeba pro zpestření i takovou zajímavost, jak je to v přírodě u zvířat – kolik samic nemá mláďata. Hvězdičku dolů za mizernou vazbu knihy. Některé archy nebyly sešité a volné listy vypadávaly. Bála jsem se knihu více rozevřít, aby se mi úplně nerozpadla v ruce. Bylo to nepohodlné čtení. Díky za tip na knihu Studna osamění.... celý text
