Petra1324
přečtené 512
Historie beskydské turistiky. Sto dvacet let organizované turistiky v Moravskoslezských Beskydách. Turistické chaty na Frýdecko-Mí
2009,
Jiřina Polášková
Anička na horách
2011,
Ivana Peroutková
„Líbylo by se ti jet se mnou v neděli na hory?“ – Tak to je pozvánka spolužačky Dity k tomu, aby třeťačka Anička jela o jarních prázdninách na hory. Je tam sice chyba, ale Anička určitě pojede. A jely, do Jizerských hor (13. února – 19. února). Týden nabitý zábavou a dobrodružstvím – lyžování, noční projížďky na koních, maškarní ples, mazlení s kočkami, snowboarďák Filip… Nechybí drobná holčičí hašteření a zbytečné černé myšlenky, které se samozřejmě společně vyřeší. Deníčkové zápisky opět kouzelné. Výtvarné zpracování parádní, na předsádce opět Aniččiny sny – kočky na saních a veverka na lyžích knihy jsou roztomilé. Malá výchovná poznámka. Vlastně dvě. – První. Cestou na hory si děvčata s chutí hrály v autobuse s bublifukem. No nevím, zda nadšení z bublifuku by měl i řidič a spolucestující. A ta druhá. Lyžovaly bez helem, jen v čepicích. A jedna zeměpisná chyba. - Ještěd není nejvyšší hora Jizerských hor. „Teď už tomu Anička úplně rozuměla. Ale to nejhlavnější bylo, že měla obě kamarádky ráda. Jenže jak o tom přemýšlela, vzpomněla si opět na Katku. Už pozítří měla přijet! To byla děsivá představa. Vsadím se, říkala si v duchu Anička, že až Kačena uvidí houpací křeslo, řekne, že se jí z houpání zvedá žaludek. A u krbu jí bude moc horko. Na ten ledový záchod ani nebude chodit, a radši sejde do přízemí. Kukání kukačky jí poleze na nervy a ve stáji jí to bude smrdět! Hrůza!“... celý text
Zmizení Edwina Lindy
2019,
David Jan Žák
Drsné a strašidelné. Četla jsem v letním horku, přesto na mne dýchal z knihy chlad, ponurost a tíseň. Příběh jsem si představovala černobíle, barvy se mi nepodařilo vidět. Musela jsem se pousmát nad drsnými jmény v bandě sígrů – Stejkoza, Kostohryz, Mahouš, Rýc, Hrubeš, Horelica a Ťukes. Odkaz na knihy čtené hlavním hrdinou, možná po některé z nich sáhnu. J. R. R. Tolkien: Středozemě James Joyce: Odysseus Stephen King: Temná věž Neil Gaiman: Hvězdný prach John Flanagan: Hraničářův učeň 1-3 John Flanagan: Bratrstvo 1-9 George R. R. Martin: Hra o trůny... celý text
Anička u moře
2021,
Ivana Peroutková
Zatím nejpodrobnější líčení života malé školačky. Přímo den po dni, skoro po minutě. Rodiče sdělí 20. listopadu Aničce, že bude sestrou a hned 21. listopadu další překvapení – za dva dny jedeme k moři. Tak jeli, letěli. Anička poprvé letadlem a poprvé k moři. Nechtělo se jí, chtěla zůstat s Tarkem v Praze a hrát divadlo. Podzimní Hurghada (23.11 – 2.12.) byla nakonec kouzelná. Samozřejmě noví kamarádi, minikurz arabštiny a němčiny, malé a velké zážitky s domorodci i s dalšími malými rekreantkami. Prvoplánová postava ruské hraběnky, jako dámy ve fialovém, rušila dětské vyprávění, ale v přímořských hotelích v Egyptě ji lze asi potkat. Obal knihy s podrobnými ilustracemi k prožité dovolené a předsádky knihy s obrázky bláznivého snu po ztrátě slamáčku jsou vyvedené. Opět si neodpustím malou výtku autorce. Rodiče zůstali na břehu na pláži a pustili Aničku samotnou se potápět do moře. Docela pevné nervy, když si to zkoušela předtím jen doma ve vaně. Pak jí zase dovolili, aby si sama zašla přes celý resort do hotelového pokoje pro sponky do vlasů. „A kdybys náhodou bloudila,“ varovala ji maminka, „musíš se vrátit k nám na pláž.“ Na maminku už zřejmě silně působily uklidňující těhotenské hormony. „29. listopadu Salam alejku. Naharda jsem viděla mnoho fisch, víc než acht. Dominika byla spokojená, ich auch. Šokran všem šesti delfínům i jedné medúze. Tarek je můj habibi. Na shledanou.“ (salam alejkum = dobrý den, naharda = dneska, acht = osm, ich auch = já také, šokran = děkuji, habibi = miláček)... celý text
Anička ve městě
2021,
Ivana Peroutková
Začátek školního roku (29. srpen – 20. listopad), třetí třída, noví spolužáci a noví kamarádi, hlavně Tarek. Nové povinnosti – balet a angličtina. Noví mazlíčci - křečci Tadeáš a Meliska. Nové zkušenosti - Anička je nemile překvapena, že i roztomilý křeček je malé kruté zvíře. A samozřejmě bezprostřední zápisky v deníčku. Líbí se mi obal knihy, je tam vše o čem Anička vypráví, čtenáři si udělají přesnou představu o místech, kde Anička prožívá svá dobrodružství s novými kamarády. Malá výtka autorce. Krmení labutí chlebem už není v módě, ochránci přírody nebo malí členové ornitologického kroužku by ji hnali. Mytí rukou a dokonce obličeje v kašně pod vodotryskem, pro děti při hrách sice romantika, pro rodiče hygienická noční můra. „29. srpna Přestěhovali jsme se. Dneska je můj první den v novém bytě. Mám moc hezký pokojíček a někdo tu hraje krásně na klavír. Třeba jednou zjistím, kdo to je. 1. září Adam není chudák. Je mi sice moc líto, že nemůže vidět, ale má ještě čtyři smysly. A hezky se směje a hezky se s ním povídá. A je to ten, co tak krásně hraje na klavír.“... celý text
