Petra1324
přečtené 472
Pošťákova snoubenka
2018,
Denis Thériault
Útlá knížka s kouzelnou obálkou ve stylu wabi-sabi, vše laděno do nádechů modré barvy. Pokračování krásného příběhu v krásné knize. Jemnost, čistota, jednoduchost, pomíjivost okamžiku a klid. Takový je příběh v této knize. „Tvůj dech se krátí sténám ti vedle tváře vzdychám tvé jméno Náhlá záplava proud mocné řeky rozbouří moji deltu Svírám tvé tělo věčně se tříštím jsi na všech místech světa“... celý text
Podivuhodný život osamělého pošťáka
2017,
Denis Thériault
Útlá knížka s kouzelnou obálkou, vše laděno do odstínů růžové barvy ve stylu wabi-sabi. Četla jsem za slunečného příjemně teplého dne v rozkvetlém jabloňovém sadu. Jemná vůně květů, bzučení včel, stará dřevěná dubová lavička, výhled do svěží jarní zeleně lužních lesů pod sadem. Vše ladí do posledního detailu, nic vás neruší a nemáte potřebu vůbec nic měnit. Přejete si, aby to trvalo, když ne věčně, tak aspoň dlouho. Přesně tak na vás zapůsobí tato kniha, tento příběh. Je prostě dokonalá, dokonalý. „Ani jedna z básní uznávaných japonských básníků nevyvolávala takový účinek jako ty Ségolèniny: žádná ho neodnášela tak daleko ani mu neumožňovala cítit a vidět věci tak pronikavě. To zvláštní kouzlo bezpochyby značně umocňoval Ségolènin rukopis, neboť se vyjadřovala prostřednictvím toho nejpůvabnějšího a nejjemnějšího psacího písma, jaké měl kdy Bilodo možnost obdivovat. Skvostné a kreativní písmo s dlouhými nožičkami a nebeskými dotahy zdobily bohaté smyčky a přesné tečky. Písmo svěží a vřelé, obdivuhodně pravidelní, s důsledně dodržovaným třicetistupňovým sklonem a bezchybným napojením písmen. Ségolènin rukopis byl parfém pro oči, elixír, óda, grafická symfonie, apoteóza; byl zkrátka krásný až k pláči. Bilodo kdesi četl, že písmo je odrazem duše, bez zaváhání usoudil, že ta Ségolènina se musí vyznačovat nedostižnou čistotou. Kdyby andělé psali, pak jistě právě takto.“... celý text
Udělej mi tichoučko!
2003,
Ivan Kraus
První setkání s tímto autorem. Čekala jsem ironický kousavý humor a až arogantní vyprávění (asi pod vlivem jeho bratra Jana) a vůbec nic takového se neobjevilo. Velkorysým nadhledem a laskavý humorem dává autor rodinným příběhům shovívavý nádech. Bylo to miloučké, vtipné, veselé, taková domácí pohodička. Líbil se mi decentní přístup při podání pikantních historek o sousedech. A k tomu obrázky Adolfa Borna dělají z této knížky opravdový poklad. „Ačkoli se rodiče lišili při sběru hub, jedno bylo oběma společné. Ani jednomu nestačilo jít do lesa, najít pár hub a vrátit se domů. Sotva se octli v lese, přepadla je jakási horečka, způsobená vidinou úrody. Nedovedli si přestavit, že by se z lesa vrátili a neměli plné košíky. Něco takového by matka považovala za pohanu a otec za prohru. Vstup do lesa byl výzvou, byl příležitostí ke sklizni. Sběr hub nebyl odpočinkovou činností, ani pouhou zábavou, ale příležitostí zaútočit na obrat les o jeho plody.“... celý text
Traktory: Obrazová encyklopedie strojů z celého světa
2023,
Josephine Roberts
Pro malé a začínající "traktorofily" naprosto nezbytná nutnost!!! Je tam prostě všechno - od rozmetadla hnoje až po kombajn na sklizeň levandule. Textu tak akorát, žádné sáhodlouhé a únavné popisy. Parádní, velmi kvalitní fotografie. Přehledné a nápadité členění knihy.... celý text
Koťátko
2006,
Esperanza Soria
Knížka ve tvaru sedícího rezavého mourovaného koťátka. Na první dvoustraně se k němu přidává hnědé mourovaté koťátko – pozorují spolu motýly, hrají si s klubíčky vlny, mlsají mlíčko a kočičí laskominy, nakonec usínají a spí na pestrých polštářích. Obrázky nádherné, ale přebásněné verše drhnou víc než drsný kočičí jazýček. „Koťata jsou hravá pozorná a zvědavá. Celý den jejich pacičky hrají si s barevnými klubíčky. Jsou malá a heboučká, ponoří jazýčky do mlíčka. Na polštáři spinkají, sny se jim asi nezdají.“... celý text
Chráníme naši planetu
2023,
Andrea Potočárová
Kniha je rozdělena do šesti kapitol – Den Země, Šetříme vodou, Učíme se recyklovat, Zachovejme si čistý vzduch, Šetříme energií, Chráníme naše lesy – toto vše s panem Zeleným. Pan Zelený (je to krokodýl nebo brontosaurus?; děti se shodly, že spíše krokodýl) provází celou knihou a dává rady a informuje o zajímavostech o ochraně přírody. Kreslené obrázky doplňují barevné fotografie, písmo je dostatečně velké – podobné Comenia Script - pro snadné čtení. Mnoho informací lze použít v prvouce nebo přírodovědě a zeměpise.... celý text
Co dělají zvířátka: Zima
2023,
Alena Schejbalová
Pět vyprávění o zvířatech v zimě. Příběhy napsány mile, s dobrým koncem a malým nevtíravým poučením. Bohatě ilustrováno barevnými celostránkovými akvarely, příroda a zvířátka jsou zobrazeny věrně a něžně. Velká písmena s širokým řádkováním pro snadné čtení. Pro zpestření čtení je mnoho podstatných jmen nahrazeno obrázkem. Knihu by určitě ocenil i prvňáček pro své první samostatné čtenářské pokusy a objevy. „Zimní dny bývají většinou studené a mlhavé. Ale i sluníčko se někdy nečekaně rozzáří na obloze, když vítr rozfouká mlhu a mraky. Ale stejně moc nezahřeje. Brzy se schová na západě za les. Den se krátí a už odpoledne je skoro tma. Dokud nenapadal sníh, zvířátkům zima moc nevadila. Zajíci se proháněli po louce a ukusovali trávu, která už nebyla tak zelená a šťavnatá jako na jaře a v létě. Přišla se napást i srnka a vyprávěla jim, že brzy přijde zima a zasype všechno sněhem. Potom nastanou zlé časy všem ptákům i lesním zvířátkům. A přišlo to brzy. Odpoledne se ještě zajíci proháněli po louce, ale k večeru začal padat sníh.“... celý text
Italské trojhubky
2021,
Marta Kučíková
S humorem a laskavostí. Koupíte si několik lákavých zákusků, s chutí sníte dva, třetí už s vypětím všech sil a pak už zákusek nechcete vidět aspoň dva měsíce. Tak takový třetí zákusek je humor v této knize. Humor se přejedl rychle. Myslela jsem, že to bude víc italissimo. Krátké příběhy se slaboučkým závanem Itálie, které by se mohly odehrát kdykoliv a kdekoliv jinde, a vyznělo by to stejně. Stejně banálně. Proč italské maloměsto označuje za Zapadákov? Proč označuje dvojici neznámých mužů u jezera jako buzeranty? To není humor ani laskavost. Hvězdičku dávám za odkaz na hudbu od Miny – Tintarella di luna a příjemnou vazbu knihy.... celý text
Zprávu nelze doručit
2023,
Dante Medema
Znáte to, někdo náhle zemře, nechcete tomu věřit, pak mu voláte a z telefonu se ozve: „Volaný účastník se nehlásí, zkuste opakovat volání později.“ Jste smutní, máte tisíc otázek a ani jednu odpověď. Tak se asi cítila hlavní hrdinka. Začátek a průběh napínavý, dynamický a logický. Rozuzlení překotné na jeden odstavec, bez velkého překvapení a pak zbytečně rozplizlé na dalších dvacet stran, navíc nedalo žádnou odpověď na otázku, zda nehoda byla náhoda nebo úmysl. Líbila se mi obálka knihy (kdo by si nechtěl číst u velkého okna s výhledem na hory). Černobílá grafika knihy se stále se opakujícím obrázkem z titulní stránky navodila atmosféru zimní mrazivé Aljašky, kde se zdánlivě vůbec nic neděje, ponuré až tísnivé nálady hlavních hrdinů. Kniha členěná jako deník s postupným tříděním pocitů a emocí od strachu, přes smutek a překvapení, k hněvu a odporu, jen ta radost se nedostavila. Vložené přepisy SMS konverzace jsou psány jiným fontem, urychlují a oživují děj a hlavně – autorka si pohrála s množstvím „chyb“, jenž dávají pocit autentického smskování mezi kámoši. „Ležely jsme na posteli, dokud z nás šampáňo nevyprchalo. Totiž doufám, že vyprchalo. Nemohla bych žít s představou, že nebyla úplně střízlivá, když nasedala do auta. Dívaly jsme se ven obrovským oknem v mém pokoji, které sahá od podlahy ke stropu. Sněhové vločky padaly tak hustě, až to vypadalo, jako by se z nebe sypala stříbrná pozlátka. A bylo to tak nádherné, tak fantastické a úžasné, že se Vanessa nepohnula, ani když ji třikrát zabzučel mobil.“... celý text
Lexikon ohrožených druhů strašidel lesních, lučních a domácích 1.
1996,
Vítězslava Klimtová
V lexikonu je 89 druhů strašidel rozdělených do pěti skupin – lesní, luční, vodomilná, domácí a městská. Jsou tu známá strašidla - Bludička, Hejkal, Divoženka, Jezinka, Skřítek, Ozvěna, Meluzína, Prskavec, Polednice, Vodník, Raráš a Noční Můra. I méně známá nebo neznámá - Chramostejník, Jahodníček, Koukač, Mlženka, Zmola, Spižník, Šustilka nebo Zášupšák. Psáno humorně ve stylu popisů jaké jsou běžné u botanických nebo zoologických atlasů. Kde žije, co žere, jak je velký, kde bydlí, kolik má dětí, jaké má nepřátele, zda mu hrozí vyhynutí. Obrázky vtipné a nápadité, u Rusalek, Kapradinek a Jezinek až s lehce erotickým nádechem. „Touživka bahenní svízelná (Desiderata paluster miserabilis) Tato zajímavá, ale nepříliš půvabná rusalka nepůsobí na první pohled zrovna přitažlivě. Přesto je dosti přítulná, a pokud se s ní člověk sblíží, těžko se jí zbavuje. Je velmi přilnavá, ale pouze ve vlhkém prostředí, suché a teplé nesnáší. Je obojživelná. Průměrná velikost 100 až 140 cm, podle druhu bahna, ve kterém žije. Bahnem je také výrazně cítit. Postavy je kypré až baculaté. Živí se vodními živočichy a rostlinami (nejraději puškvorec a okřehek). Má tichý pisklavý hlas a nejčastěji se ukazuje na březích močálů a tůněk při jarních záplavách. Nesnáší se s rusalkou Kuňkou a vždycky se poperou, jestliže náhodou obsadí stejný močál nebo tůň. Člověku není nebezpečná. Není agresivní a lidi netopí.“... celý text
Macocha
2014,
Petra Hůlová
Spoustu a spoustu alkoholu. Nebo čouda hodně dobré trávy a na zakousnutí konopné koláčky, a už to jede. Jedna myšlenka střídá druhou, jedno ani nedomyslíš a už jedeš na další fantasmagorickou představu. Nestíháš sledovat chod svých myšlenek, ale vše pečlivě zapisuješ. Jako Hůlová. Něco jsem nepochopila, jako u Kerouaka, něco jsem nestíhala jako u Jerofejeva, nápaditá přirovnání a neobvyklé slovní obraty jsem obdivovala, jako u Bukowského. Nekonečná souvětí, tak to je kapitola sama pro sebe. Životní moudra a zkušenosti mají hlubokou poetiku. Četla jsem v pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách, tak jsem často u knihy usínala. Takové mikrospánečky to byly, a zdály se mi různé věci. Pak jsem sama nevěděla, zda jsem to četla nebo zda to byly mé sny. Některé odstavce jsem musela číst znova. Některé člověk pochopil až po dvojím trojím přečtení. Člověk se jen čtením dostával do podobných stavů jako vypravěčka. Líbily se mi názvy knih, které autorka – hlavní hrdinka píše. Nápaditý kontrast mezi jejím žitím a její tvorbou. A kdo byl ten slavný T. K. a jeho Klára? Více mne bavila druhá polovina knihy, k té se musel člověk pracně pročíst, ale stálo to za to. Dávám 90 procent. "Autor trápí sebe a čtenáře a autora zase utrápený kritik, kterého už trápení se nebaví, a tomu se říká čekání na velký český román.“ „A to je nefér, že slovo brak lidé nechápou jako příběh negativ, kdy šťastné vyhlídky dávají vale zlým koncům, které žijeme, a ještě si o nich číst, ale brak že chápou jako špatnost, jako brajgl vrak literatury, co ztroskotala, a to i lidé, kteří brak čtou, a to se pozná tak, že mu raději než brak říkají oddechové čtení.“ „Nejlépe drží rodina, kde mezci v kole tlačí bez keců kolotoč rumpálu, z jakéhosi „dole“ tahají kýble se stavebním materiálem a stavba rodina tak utěšeně roste a okna se jí neustále otáčejí za sluncem.“ „Muž se párkrát stavil i od té doby, co tu nebydlí. Přišel s náručí modrých tašek Ikea a kdeco si do nich naládoval. Všechny věci výhradně jeho, většinou nevysoké tržní a vysoké vzpomínkové hodnoty. Kromě knih i všelijaké svícínky z cest, sošky, tabatěrky, pivní sklo s výjevy a motivické textilie.“ „Říká se tomu těšit se na svou vlastní smrt. Když to hlavní, čeho se jeden nemůže dočkat, je pátek, padla po pracovním týdnu, a plynule navazuje těšení se na ten další pátek, a smrt to je takový Velký pátek před víkendem, který nikdy nekončí.“ „Devadesát procent dobře míněných poznámek svým dospělým dětem dobrá matka holt spolyká.“... celý text