Petra1324
přečtené 472
Den, kdy slunečnice hořely
1982,
Josef Frais
Tři čtyřiatřicetiletí kamarádi v poklidném moravském maloměstě, kteří si myslí, že už mají skoro život za sebou. Aspoň ten bezstarostný mládenecký. Jak se jejich životy začínají měnit, protože už sami cítí, že změnu chtějí a potřebují, přestávají si rozumět a přestávají být kamarády. Jednání postav, tak typické pro začátek osmdesátých let, líčení běžného života na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, tak přesné a trefné, tvoří dobovou mozaiku rodinných, společenských, pracovních, sousedských a milostných vztahů. Vyprávění svižné, poetické i humorné. V určitých chvílích nádech páralovských raných novel a románů, ale ve vší cudnosti a počestnosti. „Sedím na břehu a čtu si detektivku, docela vážně se zabývám myšlenkou nějakou napsat, musím se jen podívat, jak se to dělá. V posledních čtrnácti dnech jsem jich přelouskal čtrnáct, francouzské, kde se pije, americké, ve kterých se omračuje zabijákem do kokosu, anglické, kde se přemýšlí, i ty naše, ve kterých se motá čtrnáct naprosto zbytečných lidí, ale ten kapitán si stejně v poslední kapitole jde neomylně pro toho pravého a říká, že to beztak bylo jasné od samého začátku. Zřejmě to opravdu není nic těžkého, asi to doopravdy zkusím.“ „Je jako já. Je přesně taková, jaký jsem já býval před ní. Proč bychom si měli namýšlet, že to navěky zůstane jen mužskou výsadou, přelétat od květu ke květu, jak říkali červenoknihovníci. Od představy k představě, jak praví filozofové. Od prázdnoty k prázdnotě, jak míní cynici.“... celý text
Alchymista (ilustrované vydání)
2007,
Paulo Coelho
„A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil.“ „Alchymisté trávili v laboratořích celé roky a pozorovali oheň, který kov očišťuje. Tak dlouho jej pozorovali, až se jim ponenáhlu vytratila z hlavy světská marnost. A jednoho krásného dne zjistili, že nakonec očistili sami sebe.“ „Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.“ Jedno moudro za druhým. Tak co nám autor chtěl vlastně říct? Asi to, že hledáme štěstí nebo poklad někde v dalekých krajích, v nějaké exotice, že štěstí musí být určitě spojeno s nějakým silným příběhem, s dlouhou a úmornou cestou. A vlastně štěstí a ty největší poklady na nás čekají doma, že si přímo na nich sedíme a máme je před nosem. Vydání knihy z roku 2007 od nakladatelství Argo se povedlo. Obálka s patinou starých kožených knih a zlatým nápisem. Netradiční navlékací papírový přebal vypadá jako z ručního papíru. Kouzelné ilustrace Jamese Noela Smitha dotvářejí vyprávění. Samotné vyprávění se moc nepovedlo. Je to takový mix mezi agitkou svědků Jehovových, školením osobního rozvoje a motivačním kurzem. Co to je osobní příběh a duše světa? Zní to jako nějaký osobní plán, desatero osobního rozvoje, portfolio dobrého pracovníka. Patetické pojmy, se kterými se autor stále a mnohokrát ohání, a vysvětluje a vysvětluje. A už chcete, aby byl konec a už nemluvil. I ten chudák Santiago je rád, že je zpět u svých ovcí.... celý text
Hříšný Václav
1979,
Bohumil Nohejl
Socialistické detektivní sci-fi s nádechem erotiky a kapkou nekorektnosti, ve stylu budovatelských seriálů osmdesátých let. Tenkrát běžná literatura, dnes dobový bizár. Bývalý kulak Josef Hrouda, bytem Okrouhlá 14, byl unesen na planetu Amédia poté, co vlezl do létajícího talíře na své louce u pazderny. Na vzdálené planetě si musel nedobrovolně splnit „hříšnou“ misi. Asi po 30 letech byl mimozemšťany za své služby propuštěn a byl zpět vyplivnut z létajícího talíře na pole u rodné vesnice – nyní už kolektivizované a znormalizované. „Trynact grady, stytycet sedum mynuty, dvazet sekundy vyhodozapadny delka a styryzet devět grady, tryzet šest mynuty patnast sekundy severozapadny syrka. Ano?“ – Tak toto je hlášení mimozemšťanů při přistávání. A tyto souřadnice 49°36'15"N, 13°47'20"E patří místu uprostřed brdských lesů asi půl kilometru na jihozápad od hájovny Chynská. Samotná Okrouhlá 14 (49°24'22"N, 14°21'06"E) se nachází na polosamotě asi 45 km na jihovýchod od tohoto místa a tato chalupa není Josefa Hroudy, ale patří Královské kanonii premonstrátů na Strahově. Vypadá to tak, že autor chtěl do své knihy zašifrovat nějaké, v té době, důležité sdělení. Nebo možná ne, jen to tak vyšlo a čtenář už ve všem vidí tajemno. Pobavily kresbičky Miloše Nesvadby – rozvášněné Amédianky, kombajny made in CCCP a prsatá blondýna. U autora kreseb pro děti bych to nečekala. Chtěla bych vidět ten film! Nenašla jsem z něj ani fotečku, ani řádečku, ani recenzičku. To musela být šílenost, že o tom nikdo nepsal. Všichni mlčí (ČSFD, FDb, Kinobox, IMDb, Filmový přehled). Našla jsem jen herecké obsazení – Marie Rosůlková, Václav Helšus, Milan Klásek, Blažena Holišová, Veronika Freimanová, Jiří Holý, Jan Skopeček, Rudolf Jelínek, pod režijním vedením Alexeje Noska. A hudba Ladislav Štajdl. Jinak nikde žádná další informace.... celý text
Prázdniny v Česku
2021,
Ladislav Zibura
To bylo výletů, to bylo dobrodružství. Od bordelu až po kostel. Známá místa jiným pohledem, neotřelým a nevtíravě vtipným. Nová místa přiblížena tak, že uvažuji o jejich brzkém navštívení. Kniha je sice objemná, ale z 394 stran knihy je čtvrtina - plných 95 stran - kouzelných obrázků z dílny Tomski&Polanski. Tak to pak to putování ubíhá ještě rychleji. Díky za tipy na hudbu do auta (Mozart, Musorgský, Janáček, Dvořák, Čajkovský, Miles Davis, Canned Heat, The Velvet Underground) a na knihy na dovolenou (Žák, Konkolski a Heller). Nyní není těžké si představit, že frčím čtyřicítkou, v Nissanu Cube, na zadku ceduli se zetkem, v rádiu na plný koule jede Motörhead – Ace Of Spades, za okny ubíhá malebná česká krajina a troubím na slona mezi Výšinkou a Stříteží. Dávám 9 z 10. Hvězdu dolů za přerušované putování a vracení se domů.... celý text
Hajní a hájenky Beskyd
2019,
Petr Andrle
Nenašla jsem tam vše, co jsem očekávala. Mnoho hájenek zde není zmíněno. Některé fotografie se opakují, jedno místo dokonce čtyřikrát a pokaždé s jiným popisem (hájenka na Samorostlém). Ale přesto je v knize plno informací, které jsem neočekávala, a překvapily mne. Fotografie nejvíc. Léta hledáš starou fotku místa a najednou se objeví, když hledáš něco jiného.... celý text
Západ je Západ
1964,
Radoslav Selucký
Útlá knížečka stará přesně šedesát let. Jakoby ji autor ale dopsal včera. Neztratila nic ze své tehdejší aktuálnosti. Vtipné využití úplně celého přebalu knihy - na jindy prázdném rubu přebalu je zde rozhovor s autorem. Hvězdu navíc za odkaz na knihy Prospera Mériméeho (Mateo Falcone). „Poznání cizích zemí je nejlepší prostředek proti provincialismu a proti sebeuspokojení. Nutí člověka, aby kladl na svoji vlast světová měřítka, aby střízlivěji posuzoval jak její úspěchy, tak i její nedostatky. Myslím, že tento užitek z cestování je k nezaplacení.“... celý text
Příručka pro kluky dobrodruhy
2023,
Michéle Lecreux
Takový "Můj zálesácký zápisníček", ale ještě vymakanější než jsem měla před padesáti lety. Pro kluky a některé holky od 4 do 99 let.
Ženy
1995,
Charles Bukowski
Bukowskému se podařilo předat pocit. Pocit absolutní svobody i absolutní závislosti. Defilé vyžilých existencí a hledačů štěstí, rozkoše a požitků se obnažuje až na dřeň, aby předvedlo své sperma a pižmo, hovna a zvratky, puch vyčpělého piva a cigaretových vajglů, smrad nemytých těl a zaplivaných bytů. Brilantně vypointované rozhovory, stručné výstižné všeříkající popisy. Ze začátku deník totálního zhýralce žijícího mezi svými čteními, svými dostihy a svými ženskými. Ke konci sebereflexe se závanem rezignace na všechny a skoro na všechno, reflexe ve vichru alkoholické geniality. Nerozumím tomu, proč popová mainstreamová skupina si dala jméno podle Henryho Chinaskiho. O názvu skupiny, podle tohoto chlápka, by mohl uvažovat snad jen Ozzy Osbourne ve svých nejbouřlivějších letech. A myslím, že Henry i Ozzy by si neskutečně rozuměli a byli by si navzájem múzami. „Už jenom žít až do smrti je dřina.“ "Jseš moc starej. Chtěl bys jenom vysedávat a nadávat na všechny a na všechno. Nechce se ti nic dělat. Nic pro tebe není dost dobrý." "Lidské vztahy jsou podivné. Tak například, chvíli žijete s jednou osobou, jíte, spíte a bydlíte s ní, milujete ji, povídáte si, chodíte spolu ven a pak to skončí. Následuje krátká perioda, kdy s nikým nežijete, načež se objeví další žena, jíte a šukáte s ní, a všechno to působí tak normálně, jako kdybyste čekali právě na ni a ona na vás. Nikdy jsem nepovažoval za správné být sám; občas to bylo příjemné, ale nikdy ne správné." "To je důsledek pití, napadlo mě, když jsem si naléval sklenku. Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo." "Odkud se berou všechny ty ženské? Jejich přísun je nekonečný. Každá z nich je jedinečná, jiná. Mají různé kundy, jejich polibky jsou různé, prsa mají různá, ovšem žádný muž je všechny neochutná; je příliš těch, které si dávají nohu přes nohu a přivádějí muže k šílenství. Taková hostina!" "Láska je dobrá pro ty, co jsou schopni zvládnout to psychický přetížení. Je to, jako když se snažíš přenýst plnou popelnici na zádech přes valící se řeku chcanek." "Vzal jsem si láhev a šel do ložnice. Svlékl jsem se do spodků a lehl si do postele. Všechno je nanic. Lidé se prostě slepě chytají toho, co je k dispozici: komunismu, zdravé výživy, zenu, surfování, baletu, hypnotizování, skupinových srazů, orgií, jízdy na kole, bylinek, katolicismu, posilování, cestování, odvykání, vegetariánství, Indie, malování, psaní, sochaření, komponování, dirigování, batůžkaření, jógy, souložení, sázení, pití, lenošení, zmrazeného jogurtu, Beethovena, Bacha Buddhy, Ježíše, obchodních značek, háčka, mrkvového džusu, sebevraždy, ručně šitých obleků, cestování letadlem a New Yorku, a pak se to všechno vypaří a rozsype. Lidi musí přemýšlet, co by tak během čekání na smrt mohli dělat. Řekl bych, že je fajn mít na vybranou. Vybral jsem si. Pozvedl jsem plácačku vodky a naráz ji vypil. Rusové vědí svoje." "Ze čtení si moc nepamatuji, ale další den jsem se probudil v posteli, sám." "Cassie: "Tvůj život se zdá být v pohodě. Víš, ty se nepředvádíš, ani se nesnažíš zaujmout, jako někteří chlapi. A zdá se, že jseš přirozeně vtipnej." Henry: "Mě se líbí tvoje zadnice a vlasy a tvoje rty, oči i víno, a tvůj barák a jointy. Ale já v pořádku nejsem." "Chodil jsem kolem dokola a cítil se hůř a hůř. Možná to bylo kvůli tomu, že jsem tam zůstal, místo toho, abych šel domů. Připomínalo to prodlužování agónie. Co jsem to byl za krysu? Ovšemže jsem byl schopen hrát nějakou podlou, neskutečnou hru. Jaký jsem měl motiv? Snažil jsem se za něco pomstít? Mohl jsem si dál namlouvat, že jde čistě o výzkum, o prosté studium žen? Nechával jsem jednoduše věci plynout, aniž bych o nich přemýšlel. Nesledoval jsem nic jiného než svoje vlastní, sobecké, sprosté potěšení. Byl jsem jako nějaký zkažený kluk ze střední školy. Byl jsem horší než kterákoli děvka; děvka si od vás vezme peníze, nic jiného. Já jsem si zahrával se životy a dušemi, jako kdyby to byly moje hračky. Jak jsem se mohl zvát mužem? Jak jsem mohl psát básně? Co to ve mně bylo? Byl jsem jako laciná varianta markýze de Sade bez jeho intelektu. I vrah byl otevřenější a upřímnější než já. Nebo násilník. Sám bych si nepřál, aby si někdo pohrávat s mou duší, posmíval se mi a sral na mě; tohle jsem každopádně věděl jistě. Byl jsem opravdový ničema. Cítil jsem to, když jsem se procházel sem a tam po koberci. Ničema. Nejhorší na tom bylo, že jsem se vydával za něco, co jsem nebyl – za dobrého chlapa. Uměl jsem vstupovat lidem do životů, protože mi věřili. Ulehčoval jsem si svou špinavou práci. Psal jsem Milostnou píseň hyeny."... celý text
Už nikdy
1999,
Reinhold Messner
Tři póly, tři druhy samoty. Zamyšlení nad vlastním životem a nad silou, která táhne lidi od lidí k neznámým opuštěným místům. „... všechno lidské poznání je buď zkušenost, nebo matematika.“ Friedrich Nietzsche „Jsi tam ještě více sám, než když jsi úplně sám.“ Je vidět, že Messner si nastudoval jednání a chování svých předchůdců do posledního detailu, snažil se pochopit jejich jednání, jejich chyby, jejich úspěšné tahy a i jejich psychický stav. Také je vidět, že je matematikem každým coulem, nejen při plánování svých cest. Každá stránka je rozdělena svisle na třetiny. Dvě třetiny u hřbetu je samotný text, krajní třetina obsahuje archivní fotografie, citáty polárníků a horolezců, citáty filozofů. Dále je kniha rozdělena na čtyři části. První část „Nikde“ je seznámení s historií dobývání „pólů“ a jejími dobyvateli a filozofické úvahy nad jejich kroky. Začíná třemi fiktivními dopisy Messnerovi k padesátinám – od Fridtjofa Nansena, Ernesta Shackletona a Franka Smytheho. Líbilo se mi, jak z názvů knih o pólech a Himálaji od jiných autorů RM sestavil zamyšlení nad počínáním lidí v těchto oblastech. Celkem jedna dvoustrana. To asi dalo RM hodně práce. „Mně se zdá v tomto ohledu nevýznamné, kolikrát se cesta podaří nebo ztroskotá, důležité je pouze to, co se přitom děje s lidmi, kteří na té cestě jsou. Nezajímá mě souhrn všeho dění na jižním pólu, v Himálaji a na severním pólu, jakési dějiny dobývání pólů, nýbrž historie jednotlivce vystaveného napětí mezi touhou po domově a po dálkách.“ Druhá, třetí a čtvrtá část „Severní pól“, „Jižní pól“ a „Mount Everest“ má stejný mustr: geografie oblasti, historie od nejdávnějších časů do současnosti, mapa s nejdůležitějšími cestami, podrobné líčení dobrodružství těch nejodvážnějších – Nansena, Shackletona Smytheho (tady člověk pochopil, proč od nich dostal fiktivní dopisy v úvodu knihy); jednostránkový přehled Messnerovy výpravy (takový rodný list akce), líčení samotné výpravy a mnoho barevných fotografií s komentářem. „Umiňoval jsem si, že nepůjdu „už nikdy“ na led, a o něco později jsem byl přesto nadšen, když byla dobrá viditelnost přede mnou, vhodný sníh pode mnou, motivovaný partner za mnou, hřejivé slunce nade mnou. Bylo něco více vzrušujícího než toto putování po ledu? Nebylo! Lezení ve skále bylo třeba těžší, vrcholové horolezectví namáhavější – tato polární cesta mě však vystavila mnohem většímu ohrožení, vlastní odpovědnosti, která mě a mého partnera vyčlenila ze světa lidí a beze zbytku vtáhla do našeho cestování.“ „Někdy se v noci probudím a myslím, že slyším vůni sněhu. Rády bych pak zase usnul a dále snil, protože jsem tak rád venku na ledu nebo nahoře na kopcích. Často sním o tom, jak lezu, běhám, chodím. Jako bych nikdy nebyl zraněn. Avšak tato zvláštní vůně, kterou vnímám jako zvuk, mně už nedovolí usnout. Není to lámání ledu, co cítím, není to nebezpečí; je to dálka, vonící životem, třpytivý sníh přede mnou, zítřek.“ Kniha mne inspirovala ke zjišťování dalších a podrobnějších informací o dobývání polárních oblastí, o severní mořské cestě, o ledoborcích, o jmenovaných polárnících, mořeplavcích a horolezcích. Jmenný rejstřík na dvou stranách psaný drobným písmem dává možnost četby knih od nich a o nich nad rámec časových možností.... celý text
Zvířata
2019,
kolektiv autorů
Knihu si našel vnouček (3) sám v knihovně a moc ji chtěl půjčit. Čtení je minimum, skoro nic. Na každé dvoustraně jedno prostředí, kde se vyskytují zvířata. Celkem 24, od moří po hory, od tropů po ledové oblasti, v lese, pod vodou, na farmě, doma, ve městě, v zoo. Každé prostředí je uvedeno dvěma třemi krátkými větami. Úkolem je podle zadaného obrázku najít a spočítat od jednoho po deset zvířat. Malé děti hledání a počítání milují, tak každý společný večer hledáme a počítáme. Srážím hvězdy za překlad běžného textu a pojmenování jednotlivých zvířat. V kapitole „Vysoko v horách“ je to ještě celkem v pořádku. „Na vrcholcích hor nežije mnoho lidí, a tak je tu dost místa pro zvířata. Najdeš všechna zvířata v obrázku? Najdi: 1 medvěda baribala, 2 vlky, 3 jestřáby, 4 mývaly, 5 ovci tlustorohých, 6 jelenů, 7 horských koz, 8 zajíců, 9 medvědů grizzly, 10 čipmanků.“ Kapitolu „Úžasní mořští ptáci“ překladatel odfláknul jak malý kluk. „Útesy jsou plné hladových ptáků, kteří se za potravou vrhají do vody. Najdeš všechny hlučné opeřence? Najdi: 1 tohoto ptáka, 2 tyto ptáky, 3 tyto ptáky, 4 tyto ptáky, 5 těchto ptáků, 6 těchto ptáků, 7 těchto ptáků, 8 těchto ptáků, 9 těchto ptáků, 10 těchto ptáků.“ Vždyť i tříletý vnouček poznal tučňáka, racka, alku a tereje. Podobně bídně je to přeloženo i v kapitole Pestrobarevní motýli, Pod hladinou, Horká bažina a Úžasný deštný les. Překladatel není asi zapálený ornitolog, entomolog nebo ichtyolog, ale mohl aspoň nahlédnout do nepřeberného množství atlasů zvířat a něco opsat. Modráska a žluťáska, anakondu nebo papouška kakadu by přece poznal. Další hvězdu srážím za velmi mizernou „vazbu“ knihy. Po pár prolistováních se rozsypává na jednotlivé listy. Víc by se hodila pro malé dětské ručičky sešitová forma vazby. (Co na to Svojtka & Co.?) Tak teď nejen hledáme a počítáme, ale já lepím, lepím a lepím. I přes tyto nedostatky se kniha vnoučkovi moc líbí a těší se na ni, vrácení do knihovny stále oddaluje.... celý text