Petrasuvicka
přečtené 417
Biomanželka
2010,
Michal Viewegh
Literární kataklyzma. Rozvětvené, barvité věty s pestrou slovní zásobou jen marně skrývají šovinismus egocentrického myzogina stavějícího svou "veleúspěšnou VIP maličkost" na vrchol fňukajících chudáčků, abychom jeho raněné, ješitné ego náležitě politovali. Přičemž ve vyprávění z pohledu nesympatické ženské postavy rafinovaně utrušuje benefity, luxusní dovolené na Mauriciu, vysoké kapesné pro manželku ke koupi róby od Diora nebo Prady, ne však jako ukázku jeho blahosklonné velkorysosti, ale coby poukázání na tučné konto. Nicméně se tomu nedají upřít dvě věci: 1) Paradoxně čtivost 2) Fakt, že na každého šovinistického egocentrika a myzogina se vaří voda s božím trestem.... celý text
Dva proti Říši
2007,
Jiří Šulc
Pravda, co tvrdí popisky, že se jedná nejlepší knihu české literatury za poslední dekádu. Skutečně skvělé, strhující čtení, že ani netušíte, kdy jste vlastně s tím vlakem dorazili do cílového nádraží. Napětí je dávkované a udržované na stěží snesitelnou míru po celou dobu, včetně první kapitoly zabývající se přípravou výsadku a tréninku, který se zprvu jeví jako nejnudnější pasáž. V podstatě je, ve srovnání se zbytkem. Z popisu výslechů a postupů Reichu až mrazí v zádech, včetně přesnosti, s jakou se režisér Sean Ellis inspiroval pro svůj filmový Anthropoid. Doporučuji i nemilovníkům válečné literatury, protože tohle je mnohem víc.... celý text
Deník kastelána
2000,
Jan Bittner (p)
Je to už delší dobu, co jsem Kastelána četla. Je to dost jiné oproti Aristokratce. Dílem duchařina, dílem psychologická sonda do duše kastelána. Myslím, že primárně se necílilo do prvoplánového humoru jako u Aristokratky, což mi nevadilo. Svým způsobem se mi to líbilo. Ale totálně mě vytáčí ten otevřený konec! Buď příběh dokončím, anebo ho nepíšu! :D... celý text
Zimní moře
2016,
Susanna Kearsley
Tohle byl přehmat. Už kdysi jsem po knize sáhla a vrátila, věděla jsem proč. Podruhé jsem sice došla na konec, ale byl to očistec. Krkolomně napsané, nudné... Nápad propojení současné osoby a minulého života, dobrý, to mám ráda. Ale takhle ne! Proboha, nudněji a nezáživněji se to snad pojmout nedalo. Historická linie i současná mohou konkurovat uspávačům hadů.... celý text
Namasté babá aneb kapela v Indii
2010,
Matěj Homola
Není nad upřímná slova, pěkně na rovinu servírovaná tak jak jim zobáčky narostly. Nejednou jsem se při čtení dusila smíchy.
Daleko od hlučícího davu
1981,
Thomas Hardy
Je to zkrátka nadčasová zápletka, nadčasová, a na svou dobu to opravdu bylo dost, je i povaha ženské hrdinky. Možná právě proto, že jsme od hlučícího davu, tak je děj a popis rozvleklý. Někde až příliš podrobný. To by mi ani tak nevadilo, mám moc ráda filmovou verzi z roku 2015 a Gabriel je zkrátka zamilováníhodný. Vadí mi ale ty někdy příliš komplikované a šroubované věty. Někdy v polovině nevím, o čem že Hardy vlastně píše.... celý text
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
2012,
Jonas Jonasson
Jonasson ukázal, že se v historii vyzná. Dát dohromady příběh plný absurdit, které spolu geniálním způsobem souvisí, k tomu je třeba pořádného fištróna a zároveň orientace na poli dějin. Pravdou však je, že historicky plochý a nepopsaný člověk si dějovou linku Alanova života neužije tak, jako dějepisem kovaný jedinec. Co se týká zápletky ze současnosti, není špatná, ale za historickým výčtem od roku 1905 dost silně kulhá. Pravdou taky je, že Stařík je lepší než Analfabetka Nombeko, takže kdo ještě nečetl, vezměte to odzadu, ať pak nejste Analfabetkou zklamaní :)... celý text
Vteřinu poté
2012,
William R. Forstchen
Taková ta knížka, která hned po první kapitole vzbuzuje silný pocit náhlé úzkosti, takže začnete přemýšlet, kde máte papírové sáčky, abyste do nich mohli dýchat. Je to čtivé, hrozné ve své reálnosti a hodnotím to takhle, ačkoli jsem Vteřinu poté nedočetla jenom proto, že na to zkrátka nemám. Autor píše čtivě, i když to s tím americkým nabubřelým patriotismem a velikášstvím přehání, ale já to dokončit nedokážu.... celý text
Poslední dopis od tvé lásky
2013,
Jojo Moyes
Hezké, čtivé, zmatené. i když se první a druhá část knihy věnovala minulosti, čekala bych pod číslem každé kapitoly, minimálně jaký je rok, takhle mi nějakou dobu trvalo, než jsem se zorientovala, v jaké časové ose se zrovna nacházím. Sem tam, sem tam, vážně matoucí, ale ve výsledku se tam pořád něco dělo, četlo se to hezky a konec dokonce obsahoval něco, co jsem ani nečekala, takže dobrý kousek na odpočinek.... celý text
