pil
přečtené 119
Světlé dny
2013,
Zsuzsa Bánk
Unese text nepřítomnost přímé řeči? A bude vůbec čitelný? Opakovala jsem si několikrát při čtení Světlých dnů. Příběh maďarských emigrantů na jihu Německa šedesátých let. Artistická rodina žijící na okraji města v polorozbořeném domku obklopeným ovocnou zahradou. Nedokážu vlastně říct, že by mě pohltil příběh, ale spíš jsem prožívala zvláštní pocit při čtení, který se podobal obrázku, jakési snové představě světlých dní, kouzelného světa křivých branek, zarostlých zahrad a opuštěných houpaček. Na škatulky moc nehraji, ale myslím, že tohle je hlavně kniha pro ženy. Několikrát se mi při čtení vybavila Čokoláda Joanne Harrisové. Víc než důležitost děje vítězí obrazy, světla a stíny, vůně, city.... celý text
Pád do temnot
2014,
Vilma Kadlečková
Dnes jsem ve vlaku a následně v metru dočetla trojčičku Mycelia Ach! Když Lucas rozkousl a vložil do úst kapsli s jedem, zastavila jsem se, zvedla hlavu a zírala do prázdna. V hlavě se mi objevily GoT a strach, že hlavního hrdinu autorka vážně nechá umřít! A pojede se dál! Ach, to bylo napínavé až do konca!... celý text
Krajiny vzpomínek
2001,
Václav Vokolek
Text rozpomínání velmi zajímavého pána z neméně zajímavé rodiny. Vybavuje si dětství v Sudetech, kulturní prostředí severních Čech padesátých a šedesátých let , kde žili Josef Jedlička nebo Emil Juliš, s kterými se znal a potkával. Život v Praze a přátelé Emanuel Franta a Ivan Diviš. Vzpomíná na své strýce Vojmíra a Vlastimila a hodně prozrazuje o svém otci, básníku Vladimíru Vokolkovi. Zmiňuje knihy, které ho ovlivnily. Milé příběhy se střídají s absurdními, něžnosti s šílenostmi. Kniha se hemží knihami.) Vypsala jsem si nejméně tři, které si určitě dohledám a přečtu. Jednou se ledy hnou Nebude pořád pod nulou Teplý vítr od moře zavane Rozproudí se proudy anulované (Vladimír Vokolek)... celý text
Třicátá Marinina láska
1995,
Vladimir Georgijevič Sorokin
Úsměvná pornografická hříčka o ženě, která poprvé zažije pořádný orgasmus s mužem. Až po svých dvaceti devíti láskách prožitých a promilovaných se ženami si Marina vychutná mocný orgasmus, který zažije se zasloužilým soudruhem, komunistou, a ještě k tomu za zvuku sovětské hymny. Ten "zlom", hlavní hrdinky, který po orgasmu nastane je nečekaný. Z ženy, která se pohybovala v disidentských hnutích a podporovala boj proti komunismu, se stává soudružka dělnice a je rozhodnuta budovat socialismus, podporovat komunistické představitele a zavírat všechny, kteří stojí na druhém břehu. Hříčka. Ironie. sarkasmus. Mrzí mě konec knihy. Poslední čtvrtina byla k neučtení. Možná proto, že autor zabočil z Marininy životní cesty a naopak vrhnul se na politickou agitku. Jistěže ironie, ale dělalo se mi zle, jen jsem to četla. O tom, kde zítra znamená již včera....Vybavily se mi staré časy. Už nikdy víc.... celý text
Den opričníka
2009,
Vladimir Georgijevič Sorokin
Kdyby se mě někdo ptal, jestli znám nějakého zajímavého současného ruského autora, už vím, co odpovím.Vladimír Sorokin. Jeho Den opričníka je vynikající. Naschvál převrácený slovosled připomíná ruské letopisy. Spousta neologismů, zběsilé tempo. Je to realita? Jeto fikce? Spíš to první. Rusko v nejryzejší podobě. Zvlášť závěrečná scéna s housenkou:-)... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Když paní Rowling opravdu napsala tuto detektivku, kdo potom sepsal skvělého Harryho Pottera? Mrzí mě slabá zápletka a rozuzlení… Jsem magor? Překlad mi drhnul mezi očima, musela jsem některé věty číst opakovaně, abych jim porozuměla. Např. „Sjížděla asfalt“, říká vivien Cranfieldová, která bydlela v bytě nad Higsovou v době, kdy otěhotněla s Landryovou. „ To už je dnes možné otěhotnět se ženou? A ještě otázka : víte jak vypadají chryzoberylové oči?... celý text
Suzanne Renaud
2014,
Lucie Tučková
Suzanne Renaud a Petrkov 13. Mládí v Grenoblu, první básně, dopisy s překladatelem z Vysočiny panem Reynkem, které přerůstají do osobní roviny. Písemná žádost o ruku. Svatba a Suzanne se stěhuje na Vysočinu do Petrkova s tím, že půl rok budou trávit v Petrkově, druhý ve Francii. Složitosti soužití dvou básníků. Narození Jiřího a Daniela. Petrkov se zahradou, barvami a vůněmi , ale také dlouhé a mrazivé zimy. Válka a po ní nemožnost navštívit své blízké ve Francii. Rok 1948 a zestátnění Zámečku. Básně a manželovy grafiky. Stáří a tesknota po domově v Grenoblu. Neustálá absence toho, co číst. V roce 1964 SR umírá. Ačkoli si přála být pohřbena ve Francii, (s hrůzou říkala, hlavně aby nebyla pohřbena ve vysočinské zemi) leží na hřbitově ve Svatém Kříži. Paseka vydala překrásnou knihu.... celý text
Muzikální Sherlock
1971,
Ilja Hurník
estlipak nemá Ilja Hurník nějaké anglické kořeny, opakovala jsem si každou chvíli při četbě knihy Muzikální Sherlock. Ten suchý humor a lehoučká ironie v jeho drobných příbězích o slavném detektivovi by tomu odpovídala. Nápady co nosí autor v hlavě, jsou chytré a krásně zajímavé. Překvapil mě mnoha postřehy. Tak třeba jedinečná je Bajka o pořádání soutěže Mistra pěvce, kde SH sehrál roli soudce a díky rozhodnutí o vítězi, který právě seděl na keři, se zrodila slavná dýmka dunhillka. Nemohu necitovat: „Sherlocku, vezmi nůž, uřež jeden z mých kořenů a zrob z něho dýmku. To bude můj dar za to, že tvým moudrým rozhodnutím byl titul dán hýlku mému milovanému.“ „I zrobil Sherlock dýmku dunhillku a ona do smrti byla jeho potěšením. I když se občas zanesla, naslouchal jejímu pískotu a bylo mu sladce, jako by slyšel ptáčka na větvi vonného keře.“ Hurník si hraje s jazykem, je chytrý, zábavný, rozesměje i potěší. V knize narazíte na Legendu o tom, co se stane až přijde Sherlock Holmes k nebeské bráně, na novinové interview , na ukázku z Holmesova Slabikáře-projektovaného pedagogického díla, jehož myšlenkou mělo být přiblížení kriminalistické tematiky již dětem nejranějšího věku, jinde si zas užijete rozhovor Sherlocka se samotným Arthurem C. Doylem. Ta kniha nezarmoutí. A ještě jedna věc... Ta kniha má přepěkné grafické zpracování a též nádhernou obálku pana Jiřího Šalamouna.... celý text
10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
2011,
Hallgrímur Helgason
Po dlouhé době jsem přečetla moc vtipnou knihu, plnou černého humoru, co potěšila mé cynické srdce. Musím zmínit ještě výborný překlad pana Martina Bráta. Neznáte ho někdo? Poděkovala bych mu. O co jde? Profesionální zabiják prchá před policií a nedopatřením místo v Záhřebu končí převlečen za pastora na studeném Islandu. V zemi, kde je člověk podezřelý i pokud jde sám po chodníku nebo jede autobusem městské hromadné dopravy, v zemi, kde téměř neexistuje zločin a není možné sehnat zbraň, a kde se navíc zoufale nedostává tmavých zákoutí, protože v létě slunce vůbec nezapadá. A jedna ukázka pro silné povahy. Pejskaři, nebijte mě!:-) „Vytahuju nůž a otevírám dveře. Ukazuje se, že pes štěkal uvnitř v domě. Za dveřma vklouznu do přezůvek a vydávám se na obhlídku svýho nového domova. Dvě stě metrů čtverečních pro paďoury na kvadrát. Nepoužívanej krb a opět další měsíční malby, těžkej nářez v těžkých zlatejch rámech. Pás otylých pohovek a běhací pás. Pes bude nejspíš ve sklepě. Najdu schody a po sluchu se nechávám vést do prádelny. Jakmile jsem uvnitř, malá štěkající mašinka začíná šílet, ale otočením krčku ji rychle vypínám. Jde to snadno, asi jako když si utrhnete kuřecí stehno z KFC. Je to jeden z těch malejch chlupatých čoklů, kterým jsme doma ve Splitu říkali „chodící paruky“.“... celý text
Skios
2013,
Michael Frayn
Jej, pel-mel plný příhod přitažených za vlas. Mrzelo mě. Autora mám ráda, a čekala jsem lepší jízdu. Slabé.
