Plutonium
přečtené 43
Bez loga
2005,
Naomi Klein
Nejspíš jedna z prvních knih, která poukazuje na zneužívaní práce dělníků, na jejich špatné podmínky a na manipulativnost korporátního světa. Bohužel pro českého čtenáře se autorka téměř výhradně soustřední na prostředí USA doby před 25 30 roky a do detailu se rozepisuje o věcech, které jsou dnes předávno pasé. To by samo o sobě třeba nebylo problém. Daleko horší je ten zaujatý naivní postoj, který tady zaujímá. Neustále vyzývá k nějakému boji, ale těžko říct za co. Na jednu stranu nadává na korporace a jejich přístup ke všemu, ale pak se zastává lidí, které tyto firmy propustily a nechápe, jak si to vůbec můžou dovolovat, protože ti lidi tam přece chtěli pracovat, ačkoliv jim nevyhovovaly podmínky ani plat ani nic, ale je potřeba si stěžovat na to, že tam tedy nemůžou pracovat. Neustále něco kritizuje, ale nenabízí vůbec žádná alternativní řešení. Neustále pobízí k nějaké revoltě a protestům, ale vlastně nepíše, o co jí jde, co by měl být cíl. Úplně nejabsurdnější na tom celém je to, že úplně opomíjí fakt, že lidi mají vlastní vůli. V tom smyslu, že lidi jako individialisté mají možnost tyhle hrozné a špatné značkové věci nenakupovat, nechodit do Mekáče, omezit autodopravu a tak dál. Kleinová prostě jen chce, aby se firmy chovaly jinak, ale o té živné půdě, kterou jim dávají spotřebitelé, se prakticky ani nezmiňuje. Nepíše, ať ty produkty prostě nekupujeme a zaměříme se na alternativní životní styl nebo aspoň alternativní možnosti nákupu. Ona prostě neustále dokola jak kafemlejnek opakuje, že musíme proti čemusi protestovat, překreslovat loga, vzdorovat. Po takové době je vidět, že to k ničemu nebylo. Korporace jsou všude, dokonce i internet se smrskl na několik korporátních ostrovů, kde jsou téměř všichni. Pokud se chcete dozvědět víc, nemusíte číst tento skoro 500 stránkový elaborát, kde buď opakuje pořád to stejné nebo píše o dnes už nepodstatných věcech, ale místo toho si najděte něco o tom, co se děje dnes a hlavně místo rozbíjení výloh upravte svoje spotřebitelské chování.... celý text
Věk supernovy
2020,
Liou Cch'-sin
Rozvleklé, dlouhé nezáživné popisy, absurdní a nereálné situace. To všechno a mnoho další charakterizuje knihu, kterou jsem očekávala a na kterou jsem se těšila, žel mne zklamala. Děti se chovají nerealisticky a nerealistické je i zakončení, kde se lidstvo přestěhuje z planety, ačkoliv se na začátku dočteme, že děti měly problém především s technikou a vědeckým poznáním. Samozřejmě nechybí ani trochu čínské agitky, ale to je potřeba očekávat. Autorovi evidentně sociální sci-fi nejde a měl by se soustředit na to tvrdé o fyzice a vědcích.... celý text
