Plutonium
přečtené 43
Stravitelná ekonomie
2023,
Ha-Joon Chang
Tato kniha kombinuje dvě věci, které spolu tématicky nemají nic moc společného, a sice stravování a ekonomii. Na jednom místě, kde autor rozebírá rozdíl mezi garnátem a krevetou je dokonce napsáno, že "kniha je o jídle, nikoliv o biologii", a to vám dá jasnou představu, o tom, na jaké úrovni se ekonomií zabývá. Nerozumím, proč se teda kniha nenazývá spíš třeba Ekonomické stravování. Každá kapitola má název nějakého jídla a na začátku autor rozebírá svůj vztah a nějaké detaily o tomto jídle. Někdy to je na dva odstavce, někdy několik stran (třeba i na půl kapitoly). Na tomto základě se autor snaží téma přemostit na něco ekonomického, většinou poněkud nešikovně. Zde je kámen úrazu. Jelikož je kniha populárně-naučná, je tedy určena pro lidi, kteří se ekonomií nezabývají odborě. Obrovský problém je ale v tom, že autor tímto přemostěním navazuje na nějaký svůj statement, který následně velmi plytce podkládá argumenty, na jejichž větší rozbor v knize "není prostor". Kapitoly jsou dost krátké a problematiku probírá jen velmi povrchně. Tyto témata nejsou nijak moc logicky seřazena a čtenář se o ekonomii jako takové nic moc nedozví. Co mi vadí víc je to, že hodnotové soudy do populárně-naučné literatury prostě nepatří. Kniha je tím pádem o nějakých autorových názorech, nikoliv o vědomostech. Vybraná tématika je navíc velmi složitá a jeho závěry celkem závažné a pro někoho i kontroverzní. Pro člověka, který se v ekonomickém myšlení neorientuje a nemůže veliditu argumentů (a zopakuji, že v knize téměř nepodložených!!) zvážit, je kniha naprosto nevhodná. Autor se sice občas odkazuje, ale je zde nepoměr - postoje jsou příliš silné na zvolenou úroveň odbornosti, kam se zase nehodí všechno zdrojovat. Jako příklad uvedu, že autor kritizuje kapitalismus již od první kapitoly. Což je samo o sobě naprosto nevhodné pro knihu, která má "vysvětlovat svět". Skáče od jednoho ke druhému a připadá mi, že spojuje i věci, které spolu časově nesouvisí nebo si odporují. Na příklad naznačuje, že neoliberální školy schvalují otroctví - což je jednak nesmysl, jednak problém v momentě, kdy neodborný čtenář nemá možnost jiného pohledu na věc. Autor totiž v rámci knihy říká A, ale už nedodává B. Na příklad oslavuje existenci úspěšných korejských firem, jako jsou Samsung a Hyundai, ale už nedodá, že tyto firmy jsou chaeboly (gigantické konglomeráty provázané se státem), jak proč a jak vznikly a že jejich existence je často vnímána velmi negativně. Formálním problémem je pak nevyváženost kapitol, kde, jak jsem už zmínila, jsou někdy o jídle 2 odstavce, někdy 5 stran či oslí můstky, které působí vyloženě hloupě. Autor taky často používá podivně jednoduchý jazyk, jakoby ani nešlo o knihu pro dospělé. Závěrem tedy knihu VELMI nedoporučuji, protože kromě toho, že celkový koncept prostě nefunguje, je velmi zaujatá a obsahem faktických informací nepřínosná.... celý text
