Praevka
přečtené 256
Stalo se prvního září
2010,
Pavol Rankov
Velmi zajímavá kniha. Příběh je dobře vyprávěný, uvěřitelný. Zasazení "milostného" příběhu do kulis nelehkých let Slovenska tomu dodává něco navíc - není to ani romantická komedie o třech přátelích soutěžících o srdce jedné ženy, ani román popisující hrůzy druhé světové války a její následky, ani politický thriller o zrůdné moci komunistického režimu. A přeci to tam všechno je a bezvadně to dohromady funguje.... celý text
Jak jsem vyhrál válku
1970,
Patrick Ryan
Je to více méně humorná kniha o druhé světové válce. Ač je hlavní "hrdina" mnohde přirovnávaný ke Švejkovi, já s ním žádnou podobu neshledávám. Ernest Goodbody mi připomínal spíš Arnolda Rimmera z Červeného trpaslíka. Taky takovej snaživej ňouma - je "disciplinovaný, organizovaný, naprosto oddaný své práci a vždycky má u sebe tužku." Humor je tu spíš takový jemný a náznakový. Rozhodně se nestávalo, že bych se při čtení smála nahlas. Spíš jsem se občas jen tak pousmála. A jindy zase, přestože třeba události byly popisované spíš lehce úsměvně, mě mrazilo v zádech z toho, co bylo mezi řádky. Ono málokteré válečné dílo je psané proto, aby se u něj někdo smíchy lámal v pase. Pěkně a bez hrdinské pompy jsou zde popsané poměry panující v anglické armádě a přístup vojáků k tomu, co prožívají. Všechny popisované příhody jsou uvěřitelné, snad až na tu příhodu s mostem přes Rýn. Každopádně se to četlo hezky, ale tak nějak pomalu. Nenutilo mě to číst v každé volné chvilce, netěšila jsem se celý den, jak si večer vyšetřím půlhodinku a zasednu ke knížce. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, nicméně vím, že podruhé ji určitě číst nebudu.... celý text
Valérie a týden divů
2005,
Vítězslav Nezval
Při hodnocení si nemůžu nevzpomenout na nedávno přečtený Mlýn na mumie, kde také nebyla nouze o situace, které v běžném životě nezažijete. Je to jiné, příjemně ulítlé a na plný počet hvězd tomu scházel jen jiný konec. Upíři, tchoři a odvážné panny celého světa, spojte se!... celý text
Knih se jen tak nezbavíme
2010,
Umberto Eco
Velmi zajímavý rozhovor. Vykazuje sice to, co často slyšíme z debat s politiky - tedy že dostanou otázku a odpoví na něco jiného, případně odpoví na otázku, aby se vzáptětí dostali k něčemu úplně jinému - ale na rozdíl od těch politiků to, co říkají, je velmi zajímavé a dává smysl a čtenář po zavření knihy nemá pocit beznadějné frustrace, ale příjemného doplnění podnětů pro své vlastní úvahy.... celý text
Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar)
2012,
Jiří Šimáček
Nebylo to špatné. Ten trojí způsob podání příběhu je rozhodně zajímavý, každému vypravěči věřím, působí konzistentně, ale... Ale nemůžu se ubránit pocitu, že vlastní příběh nic zajímavého není. Pokud by to bylo klasicky vyprávěné v jedné osobě, ztratilo by to hodně ze svého kouzla a poutavosti. A protože pro mě kvalita téhle knihy stojí a padá pouze s formou, musím dát jen 3*.... celý text
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Mohla bych použít výrazy jako bizarní, úchylné, přehnané... ale proč? Prostě jsem se parádně bavila. Vedle zcela smyšlených až fantaskních (fantasmagorických?) prvků stojí historické reálie, komisař proplouvá dějem s bohorovnou prostotou (jídlo, sex, spánek) a pachatel je cvok, jak má být (no, vlastně nejen on). To, že "detektivní" zápletka má pak "vyřešení" takové, jaké má, nemůže být překvapující - vzhledem k tomu, jak se Durman stal policistou.... celý text
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
2017,
Ladislav Zibura
Víc alkoholu, víc procestovaných zemí, víc způsobů zdolávání kilometrů, ale pořád ten stejný Ladislav. A víte co? Pořád mě to baví.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Opět čtivé a obohacující čtení. Jen musím přiznat, že mi víc vyhovovala forma předchozí knihy. Zde, hlavně v první nepálské části, mi místy přišel text příliš rozvláčný. Autor se možná chtěl právě z "prosté" formy deníku vymanit a vložit více vzletných částí. Nicméně v Číně už to byl starý dobrý Zibura, jak jsem ho "poznala" na cestě Tureckem. Každopádně jsem velmi zvědavá na Už nikdy pěkdy po Arménii a Gruzii.... celý text
Umřel jsem v sobotu
2011,
Josef Formánek
Silný Maranův příběh na pozadí (trošku slabšího) příběhu autorova, zajímavé zpracování. Rozhodně ještě něco od Formánka zkusím.
Pravda o případu Harryho Queberta
2013,
Joël Dicker
Když pominu nesympatického hrdinu Marcuse, mdle srdceryvného hrdinu Harryho, nemastnou neslanou hrdinku Nolu (no dobře, ta z nich byla asi nejzajímavější), pár zjevných nelogičností, hromadu klišé a křečovitý pokus o nějakou tu srandu s Marcusovou matkou - dalo se to číst. Kupodivu na rozdíl od mnohých předchozích hodnotitelů mi prvních asi 200 stran přišlo k uzoufání o ničem, rozjelo se to trochu až pak, opakování pasáží mi nevadilo. Souhlasit naopak musím s tím, že postavy byly ploché (a ne - tím, že z někoho uděláte cvoka se z něj propracovaná postava vážně nestane). Zápletka nakombinovala osvědčenou detektivní dvojici "nevrlý policajt a zapálený amatér" s milostným románkem jak ze začátku 20. století. Rozuzlení mě překvapilo, to musím autorovi uznat.... celý text
Pastýřská koruna
2017,
Terry Pratchett
Četlo se to velmi dobře, škoda, že to už Pratchett nestihl víc rozpracovat. V některých částech je velmi poznat, že na nich mělo být ještě pracováno. Ale celkově jsem spokojená, za mě se jedná o důstojné rozloučení s Panem Spisovatelem.... celý text
Přišla z moře
2014,
Miloš Urban
Detektivka, která je víc než do půlky čímkoliv, jen ne detektivkou. Hlavní hrdina, u kterého jsem si nebyla jistá, jestli je nebo není sympatický (ne, není, teď už to vím). Závěr, který místo toho aby jinak průměrnou knihu povýšil ať už z hlediska "morálního" nebo literárního, ji spíš šoupnul do lehkého podprůměru. Tři hvězdy za čtivost a za to, jak dokonale protivného hrdinu dokázal autor stvořit se vším, co k tomu patří. Urban je můj oblíbený autor, toto řadím do kolonky "už se k tomu nevrátím" - není totiž proč. Nikam mě to neposunulo, nic nového to nepřineslo, netušené obzory neukázalo a tak dále. Být Englishy mě nebere.... celý text