Premek77
přečtené 451
Umělci za Hitlera: Kolaborace a snaha o sebazáchovu v nacistickém Německu
2019,
Jonathan Petropoulos
POSPA… životní a umělecká dráha režiséra Zdeňka Pospíšila
2021,
Klára Hanáková
Obsáhlá kniha je plná dobře zpracovaných faktografických údajů, přičemž si čtenář často uvědomuje, jak nelehké bylo dopátrat se informací ze soukromého Pospíšilova života (nikoli z touhy po senzaci, ale z potřeby pochopit jeho životní dráhu a především její tragické zakončení). Autorka tak probádala dosud nezpracovanou část režisérovy pozůstalosti, kterou opatruje jeho poslední partnerka, herečka Lenka Loubalová, nebo dokumenty k jeho švýcarské exilové epizodě (ty uchovává herečka Catherine Pauchard). Zároveň probádala archív všech divadel, v nichž Pospíšil působil, prostudovala dochované recenze, fotografie, režijní knihy, vyslechla žijící svědky Pospíšilovy tvůrčí cesty. Kniha je složena z osmi základních kapitol, v nichž poznáme Pospíšilovo dětství, učednická léta na JAMU, první profesionální zkušenost ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, zásadní inscenace v Divadle na provázku. Překvapí nelehce rekonstruovaná spolupráce s amatérskými divadelními soubory či zpráva o dvou režiích u profesionálních divadel v Brně (Státní divadlo) a Karlových Varech (Divadlo Vítězslav Nezvala). Hanáková ve své práci uplatňuje již výše uvedenou schopnost přesné rekonstrukce divadelní inscenace a na relativně malých plochách dokáže vystavět věrohodný obraz práce Pospíšila i jeho divadelních kolegů. Nejsilnější je samozřejmě v popisu Pospíšilovy nejslavnější éry v Divadle (Husa) na provázku a jeho Dětského studia, už proto, že je k ní nejvíce dochovaného materiálu (archív divadla je relativně bohatý na relevantní dokumentaci). Tady Hanáková doslova okouzlí oživením jednotlivých inscenací na základě dochovaných scénářů, režijních knih, fotografií, recenzí, vzpomínek tvůrců a občas i audiovizuálních záznamů. (Jako vedlejší efekt této práce si může čtenář překvapeně uvědomit nezvykle vysokou úroveň i regionální divadelní kritiky normalizačních let!) Pospíšilovy inscenace před námi vyvstávají jakoby v živých barvách, přesně vzpomenutých odstínech, do detailu znovu oživené. Nejvíce je to vidět na oddílu věnovaném Dětskému studiu; kapitoly věnované Nikolkovi (dětské odpovědi na Baladu pro banditu), Lišce Bystroušce, Erbenově Kytici nebo Bramborovému dni patří k nejlepším pasážím knihy. Objevný je oddíl věnovaný Pospíšilově režijní činnosti po emigraci do Švýcarska. Autorka tu cílevědomě a důkladně doplňuje bílé místo v jeho životopise a odhaluje tak smutnou konfrontaci vznětlivého a v lecčems stále ještě dětsky uvažujícího Pospíšila s realitou švýcarského divadelního provozu. Stále častěji se tu setkáváme s uměleckými rozchody s talentovanými i amatérskými herci kvůli Pospíšilově nesnášenlivosti či nedostatku financí. Nejtragičtější je však kapitola závěrečná, v níž se Pospíšil po návratu do Československa stává ředitelem Hudebního divadla v Karlíně. Dostává se mezi množství mlýnských kamenů: napadá ho část souboru, s níž se chce rozloučit, někteří představitelé města, kteří by se nejraději zbavili dotovaného divadla, zájemci o budovu, kteří by v ní rádi provozovali komerční muzikály... Pokud se tento koktejl spojil navíc s neklidnou Pospíšilovou povahou, anonymními útoky a neustálými finančními kotrolami, tragédie na sebe nedá dlouho čekat. Autorka tuto temnou kapitolu porevolučních dějin českého divadla pojímá velmi střízlivě a na základě dochovaných materiálů, v jejichž houštině nebylo jistě jednoduché se vyznat.... celý text
Poslední tajemství Jana T.
2002,
Jaroslav Velinský
K nerozeznání od originálu, autor má perfektně načteno a rozvádí staré dobré motivy, splétá notoricky známé postavy do nových příběhů... a až na přílišnou frekvenci Rychlonožkových frků a úvahu o tom, zda Rychlé Šípy mohou Netopýry podvést (fakt?) je to dokonalé.... celý text
