prof.chrobak
přečtené 61
Děkuji
2006,
Erich Pepřík
„Otec Erich byl pro mě vzdělaný člověk, moudrý pastýř a laskavý přítel,“ vzpomíná na zesnulého olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který si Mons. Pepříka vybral roku 1992 za svého generálního vikáře, a pokračuje: „S obdivuhodnou šíří rozhledu stál pokorně ve službě. Často jsem viděl, že základní orientační bod je pro něj osobní zodpovědnost před Bohem.“ Knížečka je zajímavým příspěvkem k dějinám moravské církve.... celý text
Čelem k věčnosti
2009,
kolektiv autorů
Pro napsání knížky „Čelem k věčnosti" bylo použito literárních pramenů, které byly vydány ve Vydavatelství a nakladatelství Matice cyrilometodějské, s. r. o., v Olomouci a většina z nich má církevní schválení. Samostatnou skupinu tvoří katechismy katolické církve a kancionály, které mají znak IMPRIMATUR. Knížka nemusí obstát před přísným hlediskem textové nebo teologické kritiky. Není to však ani její ctižádostí. Ve smyslu toho, co bylo řečeno a napsáno o věčném životě, chceme přispět k větší radosti a plnosti duchovního života těch, kdo ji budou užívat.... celý text
Môj ideál, Ježiš, syn Máriin
1943,
Emil Neubert
Duchovní kniha známého mariologa v původním slovenském překladu františkána T.J. Zúbka. Naučte se číst každý den několik řádků evangelia, abyste objevili myšlenku na Ježíše. Objevte, jak daleko jste od myšlení, od chtění a jednání jako On. Mluv s Ním, jako bys ho viděl. Není ve vás? Neslyšíš jeho hlas, stejně jako předtím, hlas Petra, Madeleine nebo Johna? Jen mu řekni, co si myslíš, co chceš. Modlete se za to, aby vám sdělil své myšlenky a přání.... celý text
Klidná mysl
1939,
S. S. Van Dine
Devátý v sérii detektivních románů spisovatele S.S. Van Dine o fiktivním detektivovi jménem Philo Vance. Klasická detektivka založená na dedukčním a psychologickém postupu.... celý text
Monology ve Vůdcově hlavním stanu 1941-1944
1995,
Adolf Hitler
Hodnotit takovéto knihy je vždy ošemetné. To proto, že jedna věc je její myšlenkový obsah, který je všeobecně považován za odpad a z hlediska dějin za odsouzeníhodný škvár, který se stal pozadím obrovského zla, které poznamenalo prakticky celý svět. Ale druhá věc je její faktografická hodnota jakožto historického artefaktu, na kterém můžeme toto zlo poznat, abychom jeho projevy a znaky mohli identifikovat a abychom pak byli schopni mu čelit i v dnešní době. Já se v tomto hodnocení zabývám pouze tou druhou stránkou. Za vznikem tohoto díla stojí osoba Martina Bormanna, vedoucího kanceláře Adolfa Hitlera. O pohnutkách, které ho vedly k tomu, aby bez vědomí svého představeného nechal zaznamenávat jeho myšlenkové sentence, můžeme jen spekulovat. Spíše nežli snaha předat odkaz A.H. budoucím pokolením, za tím stála vlastnit v písemné formě jakési kompendium Hilterových názorů na nejrůznější otázky, které pak mohl jako jeho hlásná trouba interpretovat ostatním funkcionářům nacistické strany, kteří nepatřili do kruhu vyvolených a neměli se možnost seznamovat s neoficiáními názory vůdce na nejrůznější témata. Tak mohl Bormann posílit tak svoji pozici a moc, která byla na Hitlerovi zcela závislá. Mohl se tak stát jakýmsi vykladačem; tím, který toho ví víc, než ti ostatní, v hierarchii níže postavení. Což pro Bormanna nabývalo na významu zvláště v době, kdy se Hilter pod vlivem vojenských neúspěchů stále více izoloval od zbytku národa. A právě proto, že témata o kterých Hitler často dosti uvolněně na seancích suity svých oblíbenců hovořil, byla mnohdy značně odtažitá od běžného života a týkala se širokého okruhu nejrůznějších oblastí, od ideologických postojů ke komentování aktuálních událostí, bylo pro Bormanna užitečné mít alespoň část těchto monologů zachycenu v podobě písemných záznamů. Četba je to z historiografického hlediska jistě zajímavá, která zájemcům o dějiny Německa první poloviny 20. století a okolností související s druhou světovou válkou rozšiřuje pohled na osobu A.H. a jeho myšlenkový svět. Na rozdíl od knihy Mein Kampf, která pro mě byla celkem těžko uchopitelná (snad zčásti i díky nedokonalému českému překladu a absenci podrobného vysvětlujícího komentáře), místy mě vysloveně nudila a místy jsem se v ní ztrácel, takže prokousat se jí až do konce se mi ani (přiznávám) nepodařilo, jsou Monology textem mnohem stravitelnějším (snad je to dáno i bezprostředním způsobem, jakým vznikla). Na druhou stranu je však nutno podotknout, že velká část Hitlerových úvah jsou neskutečné bláboly na intelektuální úrovni hospodského žvanění.... celý text
Poslední dny Adolfa Hitlera
1995,
Hugh R. Trevor-Roper
U této knihy jsem sáhl po českém vydání z roku 1995 a dobře jsem učinil, neboť kromě vlastního díla je kniha obohacena o pět předmluv k pěti postupně vycházejícím vydáním v angličtině (pátá z roku 1978). Jen samotné tyto předmluvy zabírají 52 úvodních stran a jsou samy o sobě zajímavým čtením. Zpřesňují řadu faktů uvedených v dalším textu a popisují zajímavé okolnosti různých odhalení týkající se sebevraždy Hitlera, jeho závěti, identifikace tělesných pozůstatků, různých zpráv v dobovém tisku, atd. (Další dodatek a předmluva k sedmému vydání z roku 1995 jsou na konci knihy). Speciálně mě zaujala pasáž týkající se osudu Bormanna. O tomto tématu jsem již dříve četl knihu Desidera Galského Mrtvý na útěku z roku 1969, která se zabývala množstvím spekulací o nejasném konci Hitlerova tajemníka, po jejímž přečtení jsem získal dojem, že se vlastně s určitostí nedá tvrdit nic. A že existuje tolik protichůdných svědectví o jeho možné smrti a zavádějících stop po jeho údajném dalším životě, že se možná už nikdy nepodaří zjistit pravdu. Také Trevor-Roper nechával tuto otázku v prvních vydáních otevřenou, nicméně vzhledem k důkazům, které se objevily v sedmdesátých letech, se podařilo na jejich základě tuto otázku prakticky uzavřít. (Stín pochybností se sice stále vynořuje, ale po tolika letech nejistoty a tolika spekulacích se dá každý důkaz z určitých pohnutek zpochybnit). Vlastní obsah knihy je velice čtivý a přestože mám o této problematice načteno dosti knih a nasledováno řadu dokumentů, dozvěděl jsem se v knize řadu pro mě nových faktů. Kniha mě také nasměrovala k další literatuře, a sice knize Hermanna Rauschninga "Rozmluvy s Hitlerem", kterou autor několikrát cituje jako příklad jasnozřivého pochopení zrůdnosti nacismu. (Knihu jsem si právě zakoupil a chystám se ji přečíst). Kniha, jak výstižně vyjadřuje již její název, velice detailně popisuje události směřující k pádu Třetí říše a posledních dnech Adolfa Hitlera a jeho družiny v berlínském bunkru. (Mimochodem, nemohl jsem se ubránit pocitu, že již dříve několikrát zhlédnutý film Pád třetí říše se mimo jiné inspiroval právě i touto knihou). Celkově si myslím, že vzhledem k pečlivosti s jakou autor nejen sestavil, ale i prověřil fakta, opřená vždy alespoň o dvě nezávislé svědectví nebo zdroje, je tato kniha i po více jak 70 letech od prvního vydání (poprvé vyšla v roce 1946, a hned v roce 1947 dokonce dokonce i v češtině), jedním ze základních děl na toto téma, a to i v přehršli titulů, které dnes vychází. Kniha obsahuje seznam pramenů a podrobný rejstřík.... celý text
Norimberský deník
1971,
Gustave Mark Gilbert
Tato kniha o tématice vůdčích postav Třetí říše je velice zajímavá a řadím ji společně s paměťmi Alberta Speera za jedno z nejauntentičtějších děl v této oblasti. Autor byl psycholog a proto podrobně zaznamenává duševní stav a osobní postoje jednotlivých obžalovaných, a to nejen ve vztahu k tribunálu, ale i k sobě navzájem a k otázce jakým způsobem vypovídat, tak aby se nestali nevěrohodnými sami před svou minulostí i do budoucna v očích německého národa. Tyto postoje byly velice různé podle toho, zda se jednalo o ideology nacismu a antisemitismu, politiky a členy vlády, horlivé přisluhovače Hitlera, vykonavatele brutálního teroru nebo jen o generály a ostatní vojenské představitele. A tyto postoje se u některých z nich také v průběhu procesu zásadně měnily, zatímco jiní zůstávali na odmítavé pozici, což u o ostatních souzených vyvolávalo střídavě obdivné a nebo naopak opovržlivé reakce. Zajímavý je i způsob jakým se jednotliví protagonisté vyrovnávají se svým vztahem k Hilterovi, je zde celá škála postojů od přetrvávajícího obdivu po obviňování z prolhanosti a podvedení národa, až po pochybnostem o jeho duševním zdraví. Podmětné jsou také výpovědi některých svědků. Během procesu vyplouvají na povrch další a další zvěrstva napáchaná během druhé světové války a také různé špinavosti a intriky, které se odehrávaly mezi jednotlivými pohlaváry v nelítostném boji o moc. Každopádně kniha vrhá na tyto historické postavy jasnější světlo a ukazuje je v roli poražených vůdců, kteří v této pro ně jistě nepříjemné roli a navíc s perspektivou osudového trestu odhaluje jejich skutečné charaktery a morální slabost.... celý text
Hrdelní pře majora Zemana
1984,
Jiří Procházka
Druh rádoby dobrodružné literatury určený hlavně pro tehdejší přesvědčené estébáky a esenbáky, kteří se stali prokletím této země na dlouhá desetiletí a důsledky tohoto zla pociťujeme dodnes. Měla za cíl glorifikovat tehdejší režimní nátlakové složky. Bohužel je to tak šikovně napsané, že spoustě lidem nedocházelo a nedochází, že je to překrucování reality a těžká propaganda. Kdo byl někdy u výslechu na STB, ví své. I když místy celkem věrně odráží život za socialismu a konformitu některých lidí, kteří i v téhle době z postupně zahnívajícího režimu dokázali těžit. U literárního zpracování jednotlivých případů je to stejné jako u seriálu, některé díly jsou lepší (to jsou ty čistě kriminální napsané na základě skutečných případů ), některé jsou docela slabé a naivní (to jsou právě ty ideologicky zaměřené).... celý text
Řídil jsem Třetí říši
2010,
Albert Speer
Velice zajímavé čtení. V záplavě dnes vycházejících kompilátů a snůšek nejrůznějších polopravd a pseudosenzací je autentická výpověď o to cennější. Skutečnost, že při soudním procesu v Norimberku Albert Speer nebyl odsouzen k smrti, byla důsledkem jeho obhajoby a celkového se přiznání k spoluodpovědnosti k nacistickým zločinům, což bylo opakem vystupování ostatních obžalovaných, především Göringa, a vyneslo mu to jejich pohrdání a nenávist.... celý text
Špion mezi přáteli
2014,
Ben Macintyre
K přečtení mě motivovala televizní minisérie "V síti CIA". Chtěl jsem se dozvědět víc. A to mi kniha splnila. Přečetl jsem ji jedním dechem. A nejen to, dozvěděl jsem se nejenom další fakta, ale hlavně že vše bylo úplně jinak než v seriálu. Tvůrci seriálu si z dob studené války vypůjčili pár jmen a událostí, ale jinak to nemá s realitou nic společného. Autor si dal se shromážděním tolika skutečností úžasnou práci. Zamrzí jen chyby v překladu a řada překlepů. Ale i tak je to ojedinělá kniha, např. o některých z popisovaných operací MI6 jsem v češtině nikde jinde nic nenašel.... celý text
Norimberský proces
1973,
Arkadij Iosifovič Poltorak
Na norimberském procesu působil mezinárodní tribunál, takže na něm byly zastoupeny vítězné strany jak SSSR tak i spojenců. A tato kniha přináší právě sovětský pohled. Netvrdím, že neobsahuje některá zajímavá fakta, ale i určitý nános propagandy, ostatně stojíme na počátku studené války. Přínos této knihy vidím hlavně v tom, že mě přiměla přečíst si další knihy o této historické události, a to především Norimberský deník od G. M. Gilberta, což je skutečně zásadní dílo obrovské dokumentační hodnoty. Ale vždy je dobré znát pohled více stran, pokud bych však měl mezi těmito dvěma knihami soudit, je práce Gilbertova z hlediska faktického mnohem přínosnější, jde více do hloubky a celkově je zajímavější a čtivější.... celý text
5 mrtvých starých dam
1970,
Hans Gruhl
Detektivka nepostrádá napětí ani laskavý humor a navrch je tam i milostná linka.
Antuka má barvu krve
1987,
Antonín Karous (p)
Zajímavé a napínavé příběhy, autor píše dobře. Přečteno na jeden zátah, zajímavé zápletky.