radek.kubicek
přečtené 264
Živého mě nedostanou!
2010,
Dušan Fabian
Tohle je naprostá dokonalost. Marvin je tak trochu mrtvý, ale zase ne úplně. Taky je tak trochu neporazitelný, ale zase ne úplně. A hlavně je naprosto cynický, ničeho se neštítí a do všeho jde po hlavě... po hlavách soupeřů... a všech okolo. Totální masakr, něco jako když vezmete Kulhánka, zkřížíte ho s Kotletou, do toho trošku Kopřivy a celé to zamícháte v hrnci plném krve, mozkomíšního moku a rozdrcených kostí. Svých nebo nepřátel, na tom nesejde. Marvin je tak cynické hláškovací hovado, že i Tomáš Kosek je proti němu amatér v hláskovací soutěži.... celý text
Na začátku jsem se musel několikrát přesvědčit, že opravdu čtu Nesbøho a ne Hunger games. Bohužel, fakt jsem ho četl. Po první třetině jsem pořád čekal, kdy se objeví Harry a začne se tam konečně něco dít, ale to byl jen takový vlhký sen. Neříkám, že to bylo vyloženě trápení, ale něco mi tam nesedělo. Celkem zajímavý příběh o tom, kam až se člověk může dostat v cestě za mocí, obzvlášť pokud jde přes mrtvoly. To potom taky může zjistit, že z přátel jsou najednou nepřátelé, navíc hlavně z těch, co už jsou přece dávno mrtví. Nicméně, příběhově to špatné není a nějaká zápletka tam je, bohužel postavy jsou divné, až neuvěřitelné. A když se k tomu přidají ještě drogy, je vymalováno. Za mě něco mezi 3-4*, ale dávám 4, protože i přes to, že jsem se s tím pořád nějak nemohl srovnat, stránky ubíhaly jedna za druhou. Tohle se Nesbømu musí nechat, poutavě on psát umí.... celý text
Polámané panenky
2015,
James Carol
Taková kombinace nějakého mentalistu a velice schopného a nekonvenčního detektiva. Každopádně se to velice dobře čte, i když místy je to trochu za hranou uvěřitelnosti, ale nakonec do sebe všechny logické úvahy a dedukce zapadají, jako prd*l na hrnec :) Povedený krimi thriller, který má spád od začátku do konce, výborně čitelný styl psaní a ještě navíc hlavní detektiv... pardon, konzultant ;), kterého nejde nemilovat. Jasných 5*.... celý text
O dívce Grace
2017,
Anthony Doerr
Jako prvotinu od Anthony Doerra jsem přečetl "Jsou světla, která nevidíme" a kniha mě nadchla. Proto jsem se dost těšil na tuhle, ale... nakonec to bylo trošku trápení. Nemám teda nic proti popisnému stylu psaní, občas je to docela vhodné a do knihy ideálně zapadá. Ale čeho je moc, toho je moc. Po prvních asi 80 stranách jsem si říkal "o čem že to vlastně je?". Po dalších 100 stranách se ten pocit bohužel moc nezměnil. Pořád nějaké sny, úvahy, popisy... Příběh špatný není, pokud se člověk prokouše až na konec a pochopí všechny souvislosti, ale popisu je na mě příliš. Nemusím vědět, jak všelijak vypadají kapky vody, sněhové vločky, jaké druhy hmyzu kde žijí a spoustu dalších věcí. Také filozofických úvah na mě bylo až moc. V podstatě opravdu zajímavá byla asi až poslední zhruba čtvrtina knihy, kdy se konečně začíná víc dít a méně uvažovat. A překotné tempo posledních kapitol, kdy se vzájemně překrývají osudy všech zúčastněných do jednoho velkého finále, dalo příběhu konečně ty správné grády. Podobný konec se objevil i ve světlech a je vidět, že tento styl autorovi sedí. Chápu, co se touto knihou autor nakonec snažil sdělit, nicméně, mohlo to být na zhruba polovičním počtu stran a hloubku by to i tak neztratilo. I když je tak příběh trochu naivní a David má až moc štěstí na to, aby to bylo uvěřitelné, nakonec má svou hloubku a pojednává o ztrátách, nerozhodnosti, zbabělosti (ale současně i neuvěřitelné odvaze), neutuchající víře, sebeobětování, životní moudrosti a nakonec i odpuštění a vřelé lidskosti. Takže nakonec 3*, i když teda trochu silnější, ale na 4 to bohužel nebude. A je to škoda.... celý text
