RaHora přečtené 20

Než si pro mě přijde 2024, Monika Holemá
4 z 5

Tuto velice slibnou autorčinu prvotinu jsem četl hned několikrát, a to ještě předtím, než získala svoji tištěnou podobu – byl jsem totiž její korektor. A musím říct, že jsem si tu knihu zamiloval. Příběh je vyprávěný ze dvou vzájemně se střídajících hledisek (čemuž odpovídá i netradiční číslování kapitol), ve dvou nejprve samostatných liniích, které se však posléze prostoupí, jakmile proběhne vpravdě osudové setkání obou ústředních postav, Lily a Sama. Autorka nabízí pro své protagonisty uvěřitelný vývoj, s koncem, jaký byste možná prvoplánově neočekávali, když se však do knihy pořádně začtete, uvědomíte si, že ani nemohl být jiný. Zároveň krásně buduje vztah čtenáře i k dalším postavám – pozitivní k těm kladným, negativní k těm záporným, které vás budou skutečně štvát. Nejednou vytváří i dojemné okamžiky; mimořádně silný zážitek pro mě byla část se Sebastianem, při níž mi skutečně několik slz ukáplo a musel jsem ji chvilku vstřebávat. Přemýšlivější čtenář pak jistě ocení, že kniha není „pouhou“ romancí – někdy zabíhá až do filosofických úvah o životě a smrti, což je v rámci žánru vcelku nečekané, příjemné oživení, které dodává příběhu hloubku. Tu posilují i četné odkazy na klasická literární díla, dokládající nejen autorčinu sečtělost, ale i záměr sdělit v hávu romance i něco obecněji platného. Jediné, co bych knize malinko vytkl, je zdlouhavější začátek – chvíli trvá, než vyprávění získá přehlednou strukturu a správné tempo (proto nepřidávám tu pátou hvězdu). Důrazně však doporučuji všem, které by prvních pár kapitol případně nepřesvědčilo, aby knihu rozhodně neodkládali. Kdo by nepokračoval, přišel by o hodně. Autorka už avizovala další díly. Těším se na ně, a to zdaleka nejen kvůli tomu, že to pro mě bude pracovní zakázka.... celý text