RaptoR
přečtené 1284
Mechanická Maggie
2008,
Jaime Hernandez
Mechanická Maggie je souborem povídek pojednávajících o dvojici kamarádek - Maggie a Hopey - a jejich partě. I když zpočátku nesourodý mix se může zdát trochu matoucí, s přibývajícícmi stránkami člověk poznává jednotlivé postavy i jejich vzájemné vztahy. A to je to, co mě na tomto komiksu opravdu zaujalo. To, jak autor dokázal servírovat jednotlivě nesouvisející povídky do opravdu čtivého celku. Zasloužené čtyři hvězdy.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Výborně napsaný román, který i dnes může nabídnout zajímavý pohled. O tolik znepokojující, že myšlenky v ní obsažené jsou stále aktuální.
A pak vypukne peklo
2011,
Garth Ennis
Vynikající jízda kultovním komiksem pokračuje. Opět výborné zpracování a pořádní porce čtiva za pěkný peníz.
Přání smrti
2011,
Robyn Thurman
Abych byl upřímný, do čtení této ságy jsem se pustil jen kvůli slibu, že jí celou přečtu. Zatímco první díl mě celkem příjemně překvapil, o ostatních se to říci nedá. Autorka během čtyř knih nepřináší nic inovativního, psychicky se postavy vůbec nevyvíjí a balastu, který má být "sarkastický" je tolik, že nudí už po prvních stránkách. Mělo by se jednat o urban fantasy a ne během čtyř knih pořád omýlat, jaký byli bratři chudáčci nebo jak je to vlastně nebezpečný dravec. Chtěl jsem tuto knihu označit za odpad, ale musím přiznat, že konec je celkem překvapivý. Jen si nedokážu představit o čem budou další tři knihy, když už tento výtvor je křečovitým "vařením z vody".... celý text
Trůn z dračích kostí
1996,
Tad Williams (p)
Sám ani nevím, jak tuto recenzi začít. Rozhodně: přes 700 stran knihy obsahuje překvapivě málo děje. Sice se jedná o první díl fantasy eposu, ale číst skoro dvěstě stránek o tom, jak nějaký podomek běhá po hradu a občas zaslechne zajímavý (ovšem pro děj naprosto zbytečný) rozhovor, je opravdu k unudění. Když už se to konečně začne rozjíždět, uzemní to další kvantum balastu. Tad Williams navíc ságu napsal po silné inspiraci Tolkienem, takže čtenář hned vidí v Bouřné hoře, kde sídlí superzlo, Horu Osudu a místo Nazghulů tu máme Rudou ruku a elfům se tu říká Sithové (v roce 1988, kdy knihu poprvé vydal zažívaly obrovský boom Hvězdné války:). Je to škoda, protože originalita příběhu je tak potlačena očividnými podobnostmi s jinými knihami. I když ke konci se děj začíná pořádně rozjíždět, rozsáhlost a unuděnost jednotlivých částí knihy mě nepřesvědčí k dočtení celé série.... celý text
