Rawen616 přečtené 459
Tao te ťing
2003,
Lao-c´
Bohužel, s Tao jsme se myšlenkově dost minuli. Respektive pár veršů a myšlenek je velmi dobrých a univerzálních, ale ta celková neuchopitelnost a mnohoznačnost výkladu mi zkrátka nesedla. Tao je koncipované podobně jako Umění války. Ale zatímco Sun-C byl brutálně minimalisticky praktický a svá sdělení osekal na jednoduché povely platné tisíce let, Lao-C udělal to samé ale jeho osekaná minimalistická sdělení se dají vykládat na tisíc způsobů a nebo taky vůbec (prakticky celá kniha se nese v duchu "vše je ničím a nic je vším, v prázdnotě je plnost a v plnosti prázdnota" atd.). Takže i když uznávám obrovský historický význam této knihy a velice rád studuji všemožné filozofie - východní nevyjímaje, Tao odkládám a vrátím se k němu zase po čase. Třeba to uzraje.... celý text
Natascha Kampusch
2006,
Allan Hall
Případ Nataschi K. je sám o sobě hodně zajímavý a děsivý ale kniha mi přišla sešitá horkou jehlou a poskládaná z rozhovorů a článků bez nějakého pokusu o větší hloubku. Taková ta klasická bulvární brožovaná kniha, které se objevují vždy když se stane něco výjimečného. Nedozvíte se tu bohužel asi nic, co by vám neřekl dobrý truecrime dokument na youtube(jmenovitě mohu doporučit např. český kanál Eduard Birke, který má všechny možné případy zpracované opravdu podrobně)... celý text
Nástroje titánů
2017,
Timothy Ferriss
Ačkoliv nemám zrovna v lásce motivační literaturu, tohle není úplně pitomá kniha. Takové ty obecné pravdy tam totiž sděluje docela sympatickým způsobem skrze mini-rozhovory s opravdu velkou hromadou osobností. To vše občas proloženo nějakou delší esejí. Zpočátku mě to moc nebralo, protože první část rozhovorů je se sportovci a - teď se prosím neuražte - to často nejsou zrovna nějací velcí myslitelé ale obvykle lidé, kteří se dravě ženou za svým cílem zlepšit své tělo a mysl pro podávání lepšího fyzického výkonu(a objevují se zde i dost kontroverzní jména jako je třeba Wim Hof). Je tu ale celkem pár dobrých tipů na cviky a cvičení, byť nic co byste nenašli v jakékoliv jiné knize o cvičení. Jakmile ale začnou rozhovory se spisovateli, umělci a nebo vědci, začne to být docela zajímavé a v mnohém vskutku inspirativní. Byť je nutno mít na paměti, že je to pořád taková ta klasická Ferrissovo americká motivačka. Takže vše je poměrně zkratkovité, povrchní, dost věcí mi přišla zabitá překladem a dost věcí se zase týkalo toho, co může fungovat jen v USA ale rozhodně nelze říci, že tam ta moudra nejsou funkční. Pokud knihu přečtete na jeden zátah, vypozorujete tam snadno ten "vzorec myšlení" úspěšných osobností, který se vlastně u každého neustále opakuje. I kdyby mi nic jiného nedala, tak jsem si díky ní rozšířil svojí knihovnu o spisy od Senecy, na nějž se v knize často odkazuje. Celkově je tam hromada tipů na další zajímavé knihy. Je to taková bonboniéra. Něco je super, něco nic moc, něco vyloženě nesedne ale asi si z téhle knihy něco vezme každý.... celý text
Ztracený svět (komiks)
2014,
Petr Kopl
Zřejmě pokus pojmout klasiku s humorem jako se to kdysi povedlo třeba u filmu Tajemný hrad v Karpatech apod. Ale bohužel zůstalo jen u pokusu. Mohlo to být fajn převedení klasiky pro dětského čtenáře. Kresba totiž spíše svádí zařadit tenhle komiks spíš pro mladší čtenáře. Na to se tam ale až příliš nešetří krví a vedou se dialogy o tom, že silnější pes m.dá apod. Výsledkem je tak podivná slátanina, která je pro dospělého infantilní, pro děti příliš drsný a pro člověka který má rád klasiku a nevadí mu jí trochu zparodovat to je zase poněkud málo vtipné. Ale můj dojem je asi dost subjektivní - Koplově kresbě a "humoru" jsem nikdy moc na chuť nepřišel.... celý text
Nikdy se nepřestala usmívat
2015,
Martin Štefko
No, dvě až tři hvězdy maximálně. Napsané vcelku čtivě a je to sympaticky krátké ale upřímně - kdyby to bylo ještě kratší a vynechaly se intermezza, tak se také nic nestane. Problém je, že jsem onu mysteriozní pointu vytušil hned na začátku(ostatně je tam k ní hned několik vodítek a náznaků), takže už jsem jen čekal, kdy to konečně autor propálí, a nemýlil jsem se. Co trochu potěšilo je alespoň jedno překvapení týkající se hlavního hrdiny(nikoliv hrdinky). Bohužel, jakékoliv další vysvětlování co všechno mi tam přišlo zvláštní nebo nesedělo by tady tu knihu komplet vyspoilerovalo, což nechci, nemluvě o tom, že mám s celou pointou jistý morální problém. Jako jednohubka na dva večery to celkem jde.... celý text
AllatRa
2014,
Anastasia Novych
ztráta času
Blábol potencionálně nebezpečné sekty Allatra, která u nás funguje spíše pod označením Tvořivá společnost. Za "hezkými" myšlenkami se skrývají docela nehezké věci. Slovanský nacionalismus, antisemitismus, zneužívání žen a dokonce i legenda o Nomovi, který spasí svět, což není nic jiného než chvalozpěv na Putina. Vtipné je, že Allatra je v Rusku zakázána a pronásledována a v některých zemích je dokonce vnímána jako teroristická organizace. Mimochodem nenapsala to nejspíš žádná paní Anastasie ale vůdce sekty Danilov. Tento komentář platí víceménně pro všechno co napsal(a). Dávejte si pozor a nenechte se od nich chytit na hezká slůvka.... celý text
Kamenné otazníky české historie
2010,
Otomar Dvořák
Tradiční Otomar Dvořák s jeho sugestivním cestopisem po tajemných místech a záhadách v České republice. Tentokrát si vzal na paškál menhiry, dolmeny, mohyly a další kamenné a přírodní památky zbudované pradávnými předky, o jejichž původním účelu a podobě se můžeme už dnes jen dohadovat. Ale teorie o jejich původu a funkci, které autor předkládá jsou vcelku smysluplné, neboť se snaží vyhýbat vyloženě šíleným teoriím Dänikenovského stylu ale spíše se drží při zemi a nabízí výklad v rovinách pradávné víry, symboliky, kultu přírody a pozorování astronomických jevů a z toho plynoucí práce s pěstováním plodin. Jedinou vadou na kráse je to, že v knize zazní i pár vyjádření psychotroniků o jejich pocitech a vizích při zkoumání kamenných památek, čemuž osobně moc nevěřím ale samozřejmě jestli má někdo nějaké vize z minulosti můžeme těžko vyvrátit či prokázat:-) Rozhodně je tohle skvělá knihy s tipy na výlet pokud jste krom turisty také trochu historik a trochu badatel/záhadolog.... celý text
Kurupira: Zlověstné tajemství
2005,
Jaroslav Mareš
SPOILER: CELÉ JE TO VÝMYSL! Tak, teď jsem asi spoustě fanoušků této knihy rozkopl bábovičky ale je to bohužel tak. Aby bylo jasno, vážím si pana Mareše a jeho přírodovědných znalostí a obecně kryptozoologii fandím, protože je to taková roztomile divoká a dobrodružná "věda". Problém je, když se někdo rozhodne kryptozoologii a cestopis spojit s mystifikací. Ještě tak před 20-30 lety bych tuhle knihu panu Marešovi "sežral" i s navijákem, protože nebylo tolik možností si ověřovat fakta a místy je to napsané opravdu uvěřitelně. Zvlášť, když autor popisuje reálná zvířata, přírodu a život zlatokopů, dobrodruhů a celkově atmosféru pralesů i měst Jižní Ameriky. Ale dnes, kdy není problém přes sociální sítě napsat komukoliv kdo žije ve Venezuele nebo Brazílii a poptat se ho na detaily z knihy, už to zkrátka nefunguje. Snadno si totiž ověříte, že o nějaké hoře Kurupira a tajemných tvorech nemají tamní lidé ani ponětí. Kurupiru znají Brazilci jen jako škodolibého skřítka z pralesa, který má podobné vlastnosti jako bludička, čert či hejkal z našeho folklóru. Je to ale chytře namícháno se jmény několika existujících cestovatelů a expertů. Samotná hora Kurupira ze světových map nezmizela, protože tam nikdy nebyla. Respektive Mareš její polohu tají ale přesto v knize zmíní, že byla přejmenována na Cerro Delgado Chalbaud. A tu na mapách v pohodě najdete, dokonce i v knize zmíněný (dnes nejspíš zaniklý) tábor Porto da Maloca. A celkem nepřekvapivě zjistíte, že se tam běžně pohybují lidé a turisti. Navíc dnes, díky dronům, máme i plno krásných záběrů na vodopády a vrcholky těchto hor. Na důvěryhodnosti ani nepřidává to, že je to celé psané spíš jako jakési pokračování/fanfikce na Doylův Ztracený svět. K němuž se navíc autor často odvolává, že jde o knihu zachycující skutečnost, jen lehce literárně Doylem upravenou a kterou mu zprostředkoval slavný cestovatel Percy Fawcett, což byla docela zajímavá osoba. No, tak určitě. Kniha obsahuje tři části psané v různých dobách. Ta první zachycuje to, co popisuji výše. Marešovu expedici do brazilského pralesa z roku 1978 míchající v sobě zajímavé poznatky o tamní přírodě s mystifikačními částmi, kde autor popisuje setkání s tajemnými jevy, slyšení divných zvuků, strašidelné pocity a marný pokus najít cestu na vrchol neexistující Kurupiry. Je docela škoda, že to není psané jako dobrodružný román, kde by se všechny ty blbosti a smyšlenky daly bez problému odpustit. Větší bizár je druhá část, která představuje přepis deníku dobrodruha Rega, jenž tento deník autorovi poskytl. Reg/Mareš tu popisuje tvrdý život zlatokopa a drsné podmínky v zlatokopeckých táborech, kde jsem měl pocit, že by Mareš, tedy pardon Reg, hrozně rád psal spíše porno. Těch pasáží kde se objevují ženy které jsou znásilňovány a nebo jde o femme fatale které Regovi okamžitě padají k nohám a dlouhé stránky se s ním (prakticky pět minut po seznámí) milují, je na knihu, která má být o dobrodružném hledání dinosaurů a podivností na tajemné hoře poněkud moc. Jedna z nich je bývalá policistka a slavná spisovatelka, která navíc nespí jen s Regem ale se všemi v jeho partě, což je několikrát barvitě líčeno. Navíc napsala doma ve Francii slavnou sérii knih, která je v knize zmíněna a hádejte co? Google to kupodivu nezná:-) Druhá je čínská mafiánka ovládající kung-fu, pak rusko-švédská zpěvačka...no a pak je tam na konci i trocha té mystiky. Reg jednou pozoruje tvora připomínajícího pterodaktyla a pak zkoumá jeskyně pod Kurupirou, kde uvidí zelenou svítící mlhu. To je vše. Opět, být to psáno jako normální dobrodružný román, tak je to solidní béčková zábava ve stylu pulpových románů z 20.let min. století. Jako deník snažící se nás přesvědčit, že se to stalo je to opravdu poněkud bizarní. Ale ten největší bizár je třetí část, kde se už reálně uvažuje o existenci množství malých i obřích dinosaurů. A to kousek od místa, kde dopadl meteorit, díky kterému ostatní dinosauři vyhynuli a to na uzavřené ploše stolové hory circa o velikosti Prahy. Co tam celou dobu žrali a jak se jim povedlo se za 65 milionů let nepožrat mezi s sebou nebo zcela nezdegenerovat díky příbuzenskému křížení už se neřeší. Ale to není všechno. Kniha následně zmiňuje jak celou oblast uzavřela zlověstná americká vláda a armáda a spekuluje se o těžbě vzácných kovů pod Kurupirou a stavbě vojenských základen spojených s UFO a bránách do jiných dimenzí. Tady už jede Mareš "full retard" mód a jedna konspirace stíhá druhou. Zfalšované satelitní mapy na (tehdejším) internetu. Zatajování léků na rakovinu, ještěří bytosti z hlubin Země...Pokud bych byl ochoten věřit první části a s trochu přimhouřenýma očima i druhé, tak tady kniha ztratila veškerou, už tak dost chabou, důvěru. Ne. Kurupira opravdu není dobrá kniha i přesto, že ze začátku se mi líbila. Je to fantasmagorie s pár hezkými pasážemi o přírodě, jinak velmi schopného a chytrého člověka, který ale zcela podlehl kouzlu dobrodružné a fantastické literatury z počátku 20. století a úplně mu uniklo, že existuje i nějaký pokrok a změny ve světě. Vlastně si to asi trochu uvědomoval a proto je v knize i ta třetí nejnovější část, kde jakékoliv dotazy na Kurupiru zazdil velice naivně jednoduchým poznatkem "americké tajné elity to tam uzavřeli z nějakých záhadných důvodů a všechno smazali z internetu, takže ty dinosaury, duchy, paralelní světy atd. už nemá nikdo šanci vypátrat a musíte teda věřit tomu, co jsem napsal." Elity sice mažou Kurupiru z internetu(jediná cizojazyčná zmínka o této hoře je "překvapivě" na kryptozoologických stránkách Marešova přítele - dr. Karla Shukera, který taky sdílí kdejakou ptákovinu), upravují satelitní snímky ale zabránit tomu, abych si Kurupiru koupil v českým antiku a všechno to odhalil, už nedokázali. :-) Lituju času, který jsem téhle obří bichli věnoval. Měl jsem si přečíst raději něco čistě jen o přírodě amazonského pralesa bez té omáčky okolo. Nejsem zarytý skeptik, miluju záhady a jejich luštění. Ale chce to zachovat chladnou hlavu!... celý text
Cesta z Baghdádu k volžským Bulharům, 921–922
2023,
Ahmad ibn Fadlan
Fadlánův cestopis je legendární hlavně díky té nejčastěji citované pasáži o vikinzích. A nyní konečně vychází kompletní(respektive to, co se dochovalo) v českém překladu. Je nutné asi varovat, že je to velmi krátké čtení a tvoří jen asi třetinu už tak dost tenké knížky. Zbytek je samozřejmě rozbor a historie tohoto cestopisu. Ovšem popis cesty je dost zajímavý. Zvyky různých turkických národů. Kulturní šok který zažívají muslimští cestovatelé tváří v tvář různým "barbarským" obyčejům.(nutno si uvědomit, že být muslimem, či spíše Arabem v této době znamenalo být civilizovaným člověkem) Dále jedna velmi zajímavá zmínka o obrovi a pak velmi sugestivní popis polární záře. Je opravdu škoda, že se nedochovalo více. Nedozvíme se tak jak cesta pokračovala ani jak se karavana vrátila. Což poté inspirovalo Micheala Crichtona aby cestopis dopsal a domyslel ve svém románu Pojídači mrtvých.... celý text
Frankenstein
2008,
Mary Wollstonecraft Shelley
Z dnešního pohledu samozřejmě už méně atraktivní, natož strašidelné ale jinak naprosto zásadní nadčasové dílo, které ovlivnilo nejen literaturu a ovlivňuje dodnes. Klasický příběh o člověku, kterému se jeho vynález vymkne z rukou. Zajímavé je to ale zejména "prohozením" rolí, kdy hlavní tragickou postavou která vzbuzuje lítost, i přes hrozně věci které dělá, je právě ono stvořené monstrum a nikoliv jeho tvůrce. Právě při jejich střetnutích a rozhovorech se kniha stává spíše psychologickou a filozofující a řeší se zneužití vědy, přijetí zodpovědnosti za své činy ale také nenávist lidí ke všemu cizímu a neznámému atd. Když uvážíme, že jde o knihu z roku 1818 a napsala ji devatenáctiletá holčina, tak to teda všechny klobouky dolů.... celý text
Smrt je mým řemeslem
2005,
Robert Merle
Takový deníček ze života obyčejného slušného člověka, který se vyznačoval tím, že je extrémně pracovitý, zvyklý bez připomínek poslouchat a plnit příkazy a jde mu hlavně o skvěle odvedenou práci bez ohledu na to, jaká práce to je. Za běžných okolností je to mix vlastností skvělého pracovníka. Bohužel, v době holocaustu je to také ideální mix vlastností pro šíleného masového vraha... Zajímavý vhled do života Němců před, během a po první světové válce. Poté následuje "hrdinův" vstup do nacistické strany a začne jeho pomalý vzestup na žebříčku funkcí a také zrůdnosti celého řežimu. U popisů plynování, pálení a dalších způsobů likvidace židovských žen a dětí jsem se jen utvrdil v tom, že jediný dobrý nácek je mrtvý nácek.... celý text
Předem říkám, že nemám moderní detektivky severského typu rád. Ale stejně čas od času neodolám a zkusím jestli se v mém vztahu k nim něco změnilo. Zkusil jsem vychvalovaného Sněhuláka a ne, nezměnilo. Ona to není špatná kniha a v rámci žánru je asi velmi dobrá, ale velkou nevýhodou pro mě je, že mám velmi načteno ze skutečných kriminálních případů a zkrátka se nedokážu přenést přes tu neuvěřitelnou překombinovanost a nerealističnost tohoto typu literatury. Detektiv nemůže být nikdo "normální"(byť Harry je postava sympatická) ale musí být nějak rozervaný. Mít depky, alkoholik, rozvod, fobii, trauma z minulosti atd. Vrah nemůže být jen úchylný primitiv vraždící kvůli prospěchu, sex.uspokojení či pro naplnění sadistické touhy, jako vrazi většinou bývají. Ne, musí to být pologeniální nenápadný šílenec nějak propojený s hlavní postavou či někým kdo je jí blízký a který osnuje superkomplikovaný plán pomsty či jakési zvrhlé seberealizace a vždy je o krok napřed před vyšetřovateli. A samozřejmě proto nemůže lidi jen tak zabíjet, podříznout či zastřelit - musí je ideálně rozřezat, stáhnout z kůže, obrátit naruby a vyskládat do tvaru nějakého okultního symbolu atd. Na konci samozřejmě nesmí chybět nejlépe osobní "duel" mezi géniem zločinu a detektivem, kdy ostatní policejní jednotky dorazí až když je po všem. Já vím, že realita je pro mnoho lidí nudná a tohle jsou prostě už zajetá pravidla žánru. Ale stejně, připadá mi, že všechny moderní detektivky jedou podle této šablony. Stačilo a zkusim to zase za půl roku s jinou detektivkou. Schválně, jestli se něco změní.... celý text
Dobytí Měsíce: Příběh programu Apollo
2019,
Tomáš Přibyl
Velmi čtivé shrnutí celé historie programu Apollo napsané s typickým nadšením a srdíčkem Tomáše Přibyla, který kosmonautiku doslova "žere" a mluví o ní tak, že ji začnete žrát taky (kdo si poslechl nějakou jeho přednášku na youtube, tak ví:-) ). Kniha je navíc doslova napěchovaná dobovými fotografiemi a celkově je to velmi krásný artefakt, který si zaslouží vystavit v knihovně. Pro milovníky vesmíru naprostá povinnost, kterou díky srozumitelnému textu, který se věnuje jen tomu důležitému, ocení i mladší čtenáři.... celý text
Keltika
2001,
Robert Holdstock
Já prostě nejsem na fantasy ten správný typ. Přečetl jsem spousty fantasáren ale vyloženě mě bavil zatím jen Zaklínač a Pratchett a to nejspíš jen z toho důvodu, že oba celý fantasy žánr tak trochu podkopávají. Keltiku jsme začal číst ze zvědavosti, jestli se něco změnilo a ne, nezměnilo. Musím říct, že takhle neuvěřitelně nezajímavou a nezábavnou knihu, kde mi bylo úplně jedno jak kdo dopadne už jsem dlouho nečetl. A přišlo mi to navíc i docela kostrbatě napsané a občas jsem se musel vracet abych se vůbec zorientoval kde kdo je a co se stalo. Podivné spojení nesympatické postavy Merlina s řeckou mytologií v podobě neméně nesympatické postavy Jásona, kterého i s jeho lodí najde v Pohjole, tedy dnešním Estonsku už raději ponechám stranou. A ještě si neodpustím jedno historické rýpnutí - Thermopyly a místo bitvy u Thermopyl opravdu není nějaký úzký průsmyk mezi dvěma skalami. Bylo to místo na relativně úzké pláži z jedné strany chráněné mořem a z druhé strmou horou. Bohužel mýtus o boji v nějaké soutěsce široké sotva pár metrů se očividně nevyhýbá ani spisovatelům, kteří se jinak snaží zasadit svou knihu do realistického prostředí:-(... celý text
Satanská bible
2003,
Howard Stanton Levey
Myslím, že na světě je jen málo knih které by poskytovaly tak neuvěřitelně tvrdý střet představ s realitou, jako je Satanská bible. Už jen když se řekne ten název, člověk si představí v kůži(nejlépe lidské) vázaný, tlustý grimoár plný oplzlostí a popisů krvavých rituálů. A pak berete do ruky tenkou brožurku malého formátu, začnete číst a...a nic. Satanská bible je vcelku neškodný manifest vymezující se proti některým konzervativním názorům, trochu dětinsky kope do křesťanství a rádoby morálky a zazní v ní i několik motivačních a psychologických postřehů, které dnes můžete znát z řady jiných knih o osobním rozvoji. To celé, co kniha hlásá je vlastně filosofie "vědomého sobectví" očividně vycházející z Nietzscheho a klidně by se bez toho ďábla i obešla. Napsané je to vcelku šikovně, že se s tím v mnoha ohledech vlastně ani nedá nesouhlasit. Ale revoluční knihu zla, kterou když si budete číst v tramvaji, tak se lidé budou křižovat a odsedávat si, v tom opravdu nehledejte(na to existují daleko zrůdnější knihy - třeba Taryho svět nebo O čem sním když náhodou spím apod.)... celý text
Zahradníkův rok
1996,
Karel Čapek
Vtipně napsaný průběh roku z pohledu vášnivého zahrádkáře. Z knihy se toho o pěstování zase tak moc nedozvíte, ale rozhodně se v tom pozná každý, kdo má zahradu a snaží se aby nějak vypadala. Byť teda typický zahradník jakého popisuje tato kniha je spíše pološíleným fanatikem toužícím zaplnit veškerý volný prostor rostlinami, hnojivem, skalkami atd. :-)... celý text
Kallocain
1989,
Karin Boye
Hodně slabý a těžkopádný dystopický román. Těch pár dobrých nadčasových myšlenek o využití a hlavně zneužití séra pravdy státem už to moc nevytrhne. Ano, když si z románu vyzobu jen to, co chci, snadno jej mohu naroubovat na současnost. Úplně stejně jako na dobu komunismu, fašismu, obrozenectví, dobu rakousko-uherské monarchie či kteroukoliv jinou dobu v dějinách, protože vždy je někdo, kdo touží po moci. Dystopické romány jako Kallocain nejsou vizionářské. Jen varují před tím, co tady bylo a bude vždy. Bohužel, jiné známé dystopické romány, to dělají stejně dobře i lépe a jsou daleko čtivěji napsané.... celý text
Krakatit
2009,
Karel Čapek
Tři hvězdy, ale jen ze slušnosti a proto, že mám Čapka jinak rád. Krakatit je často popisován jako prorocký román, kde je předpovězena hrozba atomových zbraní a má to být nějaké varující nadčasové dílo. No tak to ani náhodou přátelé. I když to na začátku ještě vypadá jako solidní špionážní thriller. Onen Krakatit a otázky jeho zneužití tam sice zazní ale jsou až na druhé, ne li na třetí koleji za tím o čem Krakatit opravdu je - o halucinujícím magorovi který prožívá několik milostných románků. Nejdříve platonický s mladou vesnickou dívkou, poté extrémně toxický s pyšnou princeznou(ano, opravdu a ten zabírá navíc většinu knihy) a nakonec se ještě objeví lehčí děva a její zkažení anarchističtí přátelé, přičemž sám neustále hledá dívku u níž ani nezná jméno a která by měla být onou vytouženou láskou(což mu ale nebrání poletovat za jinými). Tady si asi Čapek půjčil nějaké Jungovské archetypy, protože dívky hlavního hrdiny jim docela dobře odpovídají(nevinná panna, hrdá vládkyně, děvka + nedosažitelná bohyně). Celý román je daleko více Kafkovský a Meyrinkovský, plný dosti podivných zvratů, snových scén a nepříliš pochopitelného jednání postav(Prokop i princezna jsou zralí do blázince). Líbil se mi ten závěr se "staříkem". Žádná velká bomba ale Krakatit bohužel není.... celý text
Věc Makropulos
2008,
Karel Čapek
Většina knihy, nebo spíše tedy scénáře divadelní hry, je taková zmatečná a vlastně celkem o ničem. Teprve závěrečná část, kde se postavy rozfilozofují o smyslu života, kdo by měl mít právo na jisté výhody(nebudu spoilerovat jaké :-)) atd. je opravdu zajímavá a Čapek je opět skvěle výstižný a nadčasový. Je velká škoda, že takto zajímavé není celé dílko ale člověk se k tomu pěknému závěru musí prokousat taškařicí o dědictví.... celý text