Mandaríni jsou přesně ten typ knížky u kterého si v duchu pomlaskávám:-)
Míchání faktických části s dějovými mi vůbec nevadí, naopak.
Autor v doslovu pěkně dodává, že se psaním neživí a tudíž si může psát co chce jak chce...
Žil v Rakousku a může s odstupem popsat, jak se porevoluční Česko pomalu obrátilo do klidných vod, které znal ze Západu - čím dál více byrokracie namísto čím dál menší svobody, například.
Mandaríni jsou vlastně svérázný cestopis, Komárek sám sebe začlenil jako vedlejší postavu, místy jsem se smál, hodně nového se dozvěděl, prostě plný počet bodů!... celý text