RichardvonT. komentáře u knih
Přečetl jsem rychločtením během přestávek v práci, byl to jiný překlad, než který jsem četl v osmdesátkách, místo D. Skládky D. Díra atd...
...a ten YAN už mi tímto novým pohledem spíš lezl na nervy, strašný milovník přírody a tady chtěl vycpat zabitého výra, tady zase ulovit rysa...prostě magor na facku.
Z pana Harukiho by se mohl na stará kolena vyklubat docela dobrý existencialista...
Je to vskutku globální autor - už dopředu lze očekávat, že když si půjdete na "jutub" najít nějakou pro vás neznámou skladbu, může už tam dávno být nějaký komentář ve stylu: taky jste tady díky Murakamiho knížce? :-)) Mně osobně se to stává docela často.
Musím přiznat, že "Opice" mi zprvu přišla skoro uvěřitelná. Protože v Thajsku přece dílujou drogy taky opice:-)
Napálil jsem plný počet, čímž šetřím jen na fakt výjimečná díla (což je samozřejmě hodně subjektivní:-)
Wow, ono je to takový film Počátek, jenže jako česká knížka. Dokonce by se Cesta na jih dala určitě natočit. Fincher, Nolan nebo i Lynch by tomu dodali grády.
Samozřejmě jsou tam pomalejší pasáže (lygdové, filosování o matce na jachtě), dlouhé kochačky krajinou, ale jelikož jsem řekofil, nemůžu říct ani popel.
Abych jen nechválil, představa, že nějaká sochařka vytesá v lomu pár soch, nadšení milovníci umění je koupí a autorka si brzy vydělá na opuštěný domek na Krétě je trošku sci-fi, víte, kolik opravdu stojí nemovitosti v turistických rájích?:-)))
No dejme tomu, já si celou cestu na jih výborně užil.
1. Tak to jsme vyhráli několik jackpotů za sebou, paráda!
2. A moci si přečíst Šifru samotného Boha v češtině je další malý bonus:-)
3. Začínám trošku chápat, proč vědec Grygar věří v Boha.
Knížka ŠSB se čte jedním dechem a skvělá (nikoliv snad povinná) průprava je vědět aspoň letem světem, co je to kvantový skok, princip neurčitosti a proč nám tak chybí jakási Teorie všeho.
Komu se to líbilo, nechť si přečte i Stručnou historii téměř všeho (ze které se zde mimochodem také něco málo cituje), něco o Buddhovi, zenových mistrech a Bhagavadgítu (nebo radši ne, ta už je moc tlustá).
Komentář platí pro celý tlustý román a jakkoliv se snažím nejvyšším hodnocením šetřit, tady ho prostě musím napálit:-)
Postavy, děj, krajina, atmosféra, vývoj v čase, všechno hraje, všechno sedí.
Jakožto pokřtěný a formální evangelík mívám tendenci k růžovým brýlím vůči "své víře" oproti katolíkům, tady jsem viděl, že obě strany této mince jsou stejní tmáři, zotročovatelé lidí, holota a fujtajbl.
Žít v té době bych fakt nechtěl a je vidět, jaký jsme od té doby jako lidstvo udělali pokrok, možná více v technice, než ve vztazích jeden k druhému, ale chvála Pánu za to:-)
Vcelku banální "road story", psáno velmi zábavným, svěžím jazykem - no možná je to zásluha překladatele - moc se mi to líbilo a bavilo od začátku do poslední stránky.
Čistých padesát procent, trochu líbilo, trochu ne. Jako je hodně knížek na začátku skvělých a pak začnou nudit, tak tady autor držel téma až do konce, spíš bych řekl, že ke konci to bylo lepší a lepší. Klidně bych si přečetl i nějaký klidně vyfabulovaný druhý díl.
Postavy bohužel nemůžu považovat za kladné ze dvou důvodů:-)
Za prvé cestují načerno, i když peníze mají. (Jasně, taky jsem jel párkrát načerno, když jsem v cizím městě nesehnal lístek na tramvaj nebo autobus, sms jízdenky ještě byly hluboká budoucnost, ale tady je to cílevědomý podvod)
Za druhé, když zrovna nevystupují, sedí a pijou. Neumí se bavit bez chlastu.
Poslední, technická poznámka, zajímalo by mně, jak se tam chtěli zhulit z beedies. Pořád je to jenom tabák.
Pomalý úvod ve stylu "děcka si hrají atd.", nenápadné zmínění nějaké budoucí "katastrofy"...a pak se to celé slušně rozjelo, celkově dobrá knížka, přes větší rozsah lehce čtivá...můžu doporučit. Nic jiného jsem zatím od autora nečetl ani neviděl, tohle byla čistokrevná premiéra.
Mám rád knihy vyvolávající otázky - co bych dělal v takové situaci já? Bránili bychom náš činžák nebo panelák úplně stejně? Víceméně bez zásob, s kočkami a psy místo koní a krav?
Jak se rodí vůdce? Dokážou komunity dlouhodobě fungovat? Místy jsem si připomínal Tmu od Neffa s hodně podobným námětem. No prostě bez ohledu na světskou moc pánem odteď bude majitel zbraně, hromady konzerv, léků nebo dopravního prostředku,...
Až dojde k takové situaci, prý je užitečné především vylomit dveře od vašeho bytu nebo domu a naaranžovat dojem, že už ho dávno někdo vyraboval.
Snad to nikdo z nás nebude muset jednou udělat. Ale to jsem hodně odbočil, konec:-)
- Tady je krátký bambus a tady dlouhý bambus.
- Cílek říká, že zen je dneska už úplný mainstream:-)
- JXD mám rád od časných devadesátek, jeden z mála lidí, kteří dokážou jakýmkoliv textem hodně zaujmout, pobavit, dodat jiný úhel pohledu. (přesně jako umí S. King zejména v povídkách vtáhnout do děje nebo P. Kohout vytvořit skoro živou, ač pořád jen literární postavu)
- No a jak byste napsali knížku o zenu teda vy?
- Učení napsané v knihách není pravé učení.
"A všichni Kréťané lžou." Epimenidés, Kréťan.
Stručná historie 1 vztahu napsaná havloidem z Brna, má štěstí chlapec, že není přímo z Prahy, hned by vyfasoval nálepku floutka z proslulé "pražské kavárny", viz narážky na uprchlíky, Respekt, atd. I ta kavárna je koneckonců důležitou součástí děje:-)
Četlo se to dobře, mám rád vícevrstvé knihy, cením si nevelkého počtu postav.
Body navíc za Balabána, Milence ze severního pólu a jiné odkazy a vzpomínky.
Až poslední člověk na zemi rozbalí kartón a v návodu z Ikei budou nakreslení dva panáčci, bude to fakt "velký špatný."
Originálního Saturnina umím takřka nazpaměť a teď jsem se dostal tedy k pokračování.
Cením si snahy autora to zkusit. Tu možnost měl každý, to není jako vytunelovat Knižní velkoobchod:-) Ale to jsem odbočil a hodnotíme přece dílo, ne jméno na obálce.
Kladné body dávám za odvahu a inspiraci k myšlenkám, jak bych pokračoval sám, kdybych to chtěl zkusit.
Občas jsem se zasmál, občas mi lezly na nervy návraty k originálů, který podle mého názoru znají Češi velmi velmi dobře a nebylo nutné pořád vysvětlovat staré známé záležitosti.
Není to tak úplně ono, ale vstoupit do jedné řeky podruhé opravdu nelze, jak by dodala teta Kateřina.
Houellebecq stvořil i lepší díla, každopádně Rozšíření bitevního pole není radno vynechávat. Navíc je to krátké:-) Škoda toho "useknutého" konce, ale asi to byl autorův záměr.
Ve své fantazii občas vidím státní agenturu, která cíleně vyhledává lidi jako byla postava Tisserand a pomáhá jim zapracovat na zevnějšku, vystupování, zaplatí takové ty kurzy balení atd. aby si mohli taky najít babu. Občas totiž takoví jedinci bez lásky v reálu zešílí a končí to násilím na nevinných.
Skvělá záležitost v pomalém tempu, ale žádný Jirásek. Ohledně formy bych vypíchl třeba ten "monolog" obchodníka s ojetejma auťákama, tam prostě zvoní každé slovo a každá cihla nakonec najde své místo ve zdi:-) Skvost.
A takhle, milí čtenáři, začíná socialismus, komunismus. Na začátku je hněv hladových, nespravedlnost, dolar jako alfa i omega života....na konci v České republice komunisté, kteří drží u moci velkopodnikatele a oligarchu /psáno na podzim 2019/ a o obětech okupace roku 1968 mluví jejich představitel jako o obětech "dopravních nehod", předtím byly pracovní tábory, uran, popravy a ostnaté dráty na státní hranici. Ale to už je jiný příběh.
Jako první jsem viděl film, pak jsem se těšil na knížku, na ty "drobný rozdíly". Dlouho dlouho pořád to samé...a potom se trať poněkud rozdvojila. Dalo se to číst, o přestávkách v práci a na cestě busem je Pláž dobrý společník. Určitá podoba s Pánem much - uzavřená společnost na ostrově. Občas teče krev.
Dostal jsem se sotva do čtvrtiny díla a už jsem měl fakt divný sen toho druhu, jaké se mi obvykle vyhýbají:-) Takže: všechnu moc imaginaci!
A přečtěte a prohlédněte si knížku sami, i kdybyste jen chtěli nahlédnout do života umělce, který rozhodně netráví 8 hodin denně v pracovním procesu...
Právě dočteno a výjimečně píšu hned po Doslovu. Nakouknutí na slavný Harvard (1600 prvňáčků - nás mohlo být na "Slezská university", desetkrát míň?:-) a hlavně skvělá studie toho sladkého i bolavého pomatení smyslů, když chlap potká tu Osudovou, božskou ženu - o které ví dost málo a o to víc ji chce.
Zážitek, opojení, který psychologie směle porovnává s účinky kokainu. Bylo jasné, že se nebude konat žádný happy end, nejsme v červené knihovně - a až takový konec jsem nečekal, třeba jsem asi o malý kousek psychicky zdravější než fiktivní samotář David. V knihovnách rád bez ohledu na názvy či autory pátrám po výrobcích ze Světové knihovny Odeon a tahle fabrika občas umí pěkné kousky. Takže děkuji, byl to příjemný zážitek.
( Je fajn, že v knížce nejsou žádné obrázky a tak jsem si místo slečny V. mohl představovat tu nádhernou svůdnou blondýnu z práce, kterou nenápadně sleduju až domů a už brzo bude jen moje, zatímco její ručník tajně nosím v batohu pořád u sebe už dost dlouho a ona o tom nemá ani tušení:-)))))
Přečteno před více než 30 lety a nerad plýtvám slovem KULT, ale tady nelze jinak. Drsný Raften, který nechával dožít v klidu staré koně ("chudák hovado už se dost nadřelo a vydělalo si na živobytí do konce svých dní...) a který tvrdě trestal každé týrání zvířat, prostě sympaťák.
Hoši v lesích, první noc a ráno, Caleb, který byl vším, čím mohl, stará "čarodějnice" se zlatým srdcem a Emmy Granti nebo Cestující.
Za půldruhé hodiny je krmení prasat, takže končím.
Kdysi dávno koupeno ve zlevněných knihách a navždy čestné místo v první řadě knihovny!