Roselunda 1928 přečtené 411

Umění předstírat 2015, Rachel Harris

Ach. To bylo.... prostě... mám chuť všechny uobjímat k smrti. Nic moc jsem od toho nečekala, jenže v té knihovně fakt nebylo skoro nic, co by mě zaujalo, tak jsem po tom ze zoufalství sáhla. A... prostě... já vím, opakuju se... ale to bylo tak... Geniální typ knihy na léto, kdy je horko a vy si potřebujete oddychnout, vypustit všechno z hlavy a pobavit se. Umění předstírat má zvláštní vlastnost, můžete totiž v půlce věty přestat číst, zahledět se do dálky a s lehkým úsměvem na rtech se zasnít. Po chvilce navážete tam, kde jste skončili a ihned se do knihy začtete. Přesně tohle od podobných knih požaduju. Brandona a Aly jsem si oblíbila, i když jsem s jejich chováním a názory občas dost nesouhlasila. To, že kniha byla i z pohledu Brandona, mě mile překvapilo. A ten konec... prostě aubfdž :3 Prostě, tohle bylo neskutečně předvídatelné, ale i neskutečně miloučké, že jsem se celou dobu culila jako sluníčko (hlavně neříkejte, že jste Brandonovi a Aly na konci nefandili). Občas jsem se smíchy popadala za břicho a občas kroutila hlavou nad vším možným... a stejně mám pocit, že to je jeden z nejlepších příběhů tohohle typu. Tak.... celý text

Turnaj na Gorlanu 2016, John Flanagan

Přesně tohle jsem potřebovala. A ani mi to nepřišlo jako umělé natahování série. On to ten Flanagan umí. "Já neničím chuť dobré kávy medem, já vylepšuju chuť dobrého medu kávou!"... celý text

Příliš mnoho Kateřin 2015, John Green

Nejhorší Greenovka... ne. Nápad se mi líbil asi nejvíc ze všech. Bylo tam pár věcí, které by tam být nemusely, byla tam místa, která byla nezáživná, a ano, znám knihy, kde je toho děje víc, ale prostě miluju matematiku a jsem mimoň, takže mi to sedlo. Colin mi byl sympatický, právě proto, že miluju matematiku a jsem mimoň. Lindsey jsem měla mnohem radši než třeba Aljašku, i když tam malá podobnost byla. A ten vzorec mám pořád chuť vyzkoušet, i když rozumím snad dvěma číslům :D Za mě po Hvězdách, které ve mně zanechaly nenapodobitelný dojem po prvním čtení, druhá nejlepší kniha. (Jen mě štvalo, že Alláha překládali jako Boha. To fakt nemuseli :D)... celý text

Léto na druhý pokus 2014, Morgan Matson

Upřímně, nečekala jsem, že mě to tak moc zaujme. Z knihy, od které jsem toho moc nečekala, se nakonec vyklubalo poměrně příjemné čtení, které mi zrovna v téhle době nesmírně prospělo. Taylor jsem chvílemi absolutně nechápala, někdy jsem nad jejím chování kroutila hlavou. Někdy mi přišla až neuvěřitelná, naivní. Henry byl poměrně fajn, i když bych občas byla radši, aby tak moc fajn nebyl :D Tátu jsem si neskutečně oblíbila, trapné slovní hříčky se mi moc líbily :) Warren... toho jsem si taky celkem oblíbila... vlastně, vesněs jsem si oblíbila všechny, jen Lucy jsem trochu dýl přicházela na chuť. Líbily se mi kapitoly, kde se vracelo do minulosti, kde byl vylíčený vztah Henryho a Taylor, když byli děti, který mi přišel neskutečně milý. A nelíbilo se mi skloňování slova cupcake, i když vím, že to je strašně protivné slovo, které se prostě v češtině normálně sklonit nedá. Závěr? Milý příběh, ze kterého prýštila letní atmosféra, což se při deštivém počasí hodí ;)... celý text

Den co den 2013, David Levithan

Možná jsem měla se čtením ještě chvíli počkat... ale spousta věcí mi tu vadilo a přišlo nedomyšlených. Jak A vznikl a jak to, že se přemisťuje v poměrně uzavřeném okruhu? Vždyť tam stejně staří lidi jednou prostě musí dojít :D. Taky se mi zdálo, že se to vlastně pořád opakuje. Ahoj, jsem ten, přijeď za mnou tam a tam, ne, vždyť tenhle vztah nemůže fungovat. A znovu. Nehledě na to, že mi A připadal chvílemi strašně sobecký. Vždycky v těch samých situacích, které se donekonečna opakovaly. Hezký nápad, ale podle mě potřeboval víc promyslet. A třeba ještě jednou přepsat. Nebo jsem prostě nepochopila, co tím autor chtěl říct.... celý text

Pandemonium 2013, Lauren Oliver

Rozdělení na "tehdy" a "teď" bylo zajímavé, ale špatně se v tom orientovalo, a fakt nechápu, jak mě to mohlo nenapadnout u prvního dílu, ale celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak vlastně může taková společnost bez lásky vypadat, a došla jsem k závěru, že by to nejspíš nefungovalo. Nemluvě o takovém náboženství bez lásky. Úryvky z Knihy života mě teda dost bavily :D Skoro pořád jsem měla pocit, že je někde něco špatně, nedomyšlené, neoriginální. Jenže Julian. Ten je tak roztomile naivní, že si ty čtyři vybojoval.... celý text

Všem klukům, které jsem milovala 2015, Jenny Han

Na každé stránce na mě řvala ta blbost hlavní hrdinky, neuvěřitelnost, přeslazenost a já nevím co všechno, vadilo mi, že Laře Jean pořád říkali oběma jmény, že Josh je takový typický nemastný neslaný knižní kluk a spousta věcí, které tam ani nemusely být a ještě milion dalších jiných věcí, které prokazovaly, že to je jen průměrný dívčí románek... jenže jsem se u toho bavila tak neskutečným způsobem, že si to ty čtyři prostě zaslouží.... celý text

Kreslený svět podle Annie 2013, Laura Lee Gulledge

Dějová linka si zaslouží odpad, ale bylo to tak nádherně podané, že si to prostě ty čtyři zaslouží.

Koláč s kapkou jedu 2011, Alan Bradley

Bylo to... miloučké, jenže jsem se v tom chvílemi neskutečně zamotávala. Nějak jsem nechápala, jak k těm všem závěrům Flavia došla, přišlo mi to chvílemi neuvěřitelné, ale přes to všechno to mělo takové miloučké kouzlo. Takže 3,5*.... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Díky Čtenářské výzvě jsem se ke společenstvu Prstenu konečně dokopala, a teda... něco takového jsem ještě nečetla. Ráda bych tady napsala komentář rozdělený na "Co se mi líbilo" a "Co se mi nelíbilo", ale v tomhle případě to nejde. Tady všechny věci, které mi vadily, mi k téhle knize prostě seděly. Takže, co se mi líbilo? - Postavy. Byly tan nádherně vykreslené. Nebyly černobílé. Byla na nich vidět nedokonalost, strach. Ze začátku jsem obdivovala Sama pro jeho oddanost Frodovi, postupem času mi ale přijde víc zajímavý Legolas. U něj jsem nejvíc zvědavá na jeho vývoj. (Odchod z Lórienu a Gimli mě taky velice překvapily.) - Tady je ta věc, která mi "vadila", a to styl psaní, na jaký nejsem zvyklá. Vždycky, když jsem si chtěla začít číst, musela jsem se uklidit někam, kde nebyl hluk, abych se mohla dostatečně soustředit, takže se nekonalo žádné čtení o přestávkách ve škole nebo v hudebce, což byla škoda. Nebylo to ale tak, že bych se s textem prala a neuměla se do něj vžít. Jakmile jsem se začetla, četla jsem a neměla jsem chuť knihu odložit. Tenhle styl psaní prostě k tomuhle příběhu sedí má podle mě velký podíl na třetí a podle mě nejdůležitější a nejkrásnější věci. - Atmosféra. Společenstvo mělo tu nejnádhernější, nejkouzelnější a nejneobvyklejší atmosféru, na kterou jsem kdy u knihy narazila, a to už od předmluvy autora. Takové pocity, jako jsem měla při čtení Společenstva jsem neměla u žádné knihy. To je to, co dělá tuhle knihu tak úžasnou. Alespoň pro mě.... celý text

Pouť. Duchovní mapa pro moderní poutníky 2014, Peter Kreeft

Naprosto úžasná kniha, která je velmi poutavě a zajímavě napsaná a člověk se z ní mnoho dozví.

Stopařův průvodce galaxií (omnibus) 2015, Douglas Adams

První díl byl nejlepší, jak jsem dočítala pátý, už mi přišlo, že je toho moc, a jelikož mám z toho v hlavě trošku guláš, asi to udělám tak, že si to za pár let přečtu znovu a ohodnotím to až pak, protože teď absolutně netuším, co bych tomu měla dát. Ale vogonská poezie je bezkonkurenční.... celý text

Eleanor a Park 2014, Rainbow Rowell

U téhle knihy jsem se příjemně bavila, jednou jsem dokonce doslova vybuchla smíchy. Celou dobu jsem ale věděla, že se něco zvrtne, a když se to něco zvrtlo, tak mi to nestačilo a konec mi přišel odbytý. Ale fakt mě naštvalo, když jsem otočila poslední stránku a tam nebylo už nic. To bylo fakt na zabití.... celý text

Filip Neri 2007, Paul Türks

Hezký, celkem poutavě napsaný životopis mého oblíbeného svatého.

Jablečný koláč naděje 2015, Sarah Moore Fitzgerald

Půlnoc 2004, Jacqueline Wilson

Jako... hezké, ale to je tak všechno. Violet mi chvílemi přišla až moc dětinská.... Will byl někdy fakt divnej... i přesto ale milé počteníčko.

Jsem roztříštěná 2013, Tahereh Mafi

No... Jsem roztříštěná jsem musela začít číst podruhé a ještě půjčenou z knihovny, abych ji vůbec dočetla. Poprvé ve mně nevzbudila téměř žádné emoce. Autorka má veliké plus za přeškrtnuté věty, které jsou originální a někdy i pobaví. Zvlášť v přímé řeči :D Další plus má za čísla. Strašně se mi líbily věty typu "Uplyne 15 000 minut, než se zase nadechnu." Jen mě vždycky učili, že v psaném projevu mají být čísla napsaná slovy, a tak mě to dost rušilo. Tahereh má u mě také "obdiv" za jinou věc. Dokázala stvořit knihu plnou bláznů. Fakt. Ano, když jste 264 dní zavření v cele bez jediné další živé osoby, asy se to na vás podepíše, ale já jsem fakt měla dojem, že Juliette trpí nějakou poruchou. Už jen ty přeškrtnuté věty, které jsem chválila za originalitu, mi ten dojem posílily. A věc, co mě zklamala. Konec. Takový jsem nečekala. Ale asi si kvůli němu ten další díl někdy přečtu. Tak to asi bude pokus o shrnutí mých myšlenek. Doufám, že jste pochopili, že z téhle knihy jsem dost roztříštěná.... celý text

Sladké časy 2015, Jacqueline Wilson

Krásný nápad, ale chvilkami tam byla cítit neuvěřitelnost. Opal mě ze začátku dost štvala, nemohla jsem si k ní vytvořit nějaký vztah, oproti tomu Morgan byl zlatíčko, bohužel, jedna z nejneuvěřitelnějších postav, které jsem kdy měla tu čest potkat. Ale hezoučké. Moc ráda jsem se vrátila do páté třídy, kdy jsem tuhle spisovatelku zbožňovala.... celý text

Šampion 2014, Marie Lu

Já jsem tomu fakt nechtěla dát pět hvězdiček. Ale ten konec. Ach. Dočítala jsem to při hodině angličtiny, a měla jsem děsný strach, že se před celou třídou rozbrečím. Naštěstí se mi to nepovedlo...... ale........ ten konec........................................................ach...................jak duchaplný komentář.... celý text

Malé věci, velké věci 2013, Martina Drijverová

(malý spoiler) Hele, mně ani tak nevadilo to, že se tam vyskytují koně, ke kterým nemám žádný vztah, jako to, že tam vlastně o ty koně ani moc nešlo. Postavy nesympatické (Jana byla hlavně na začátku fakt nesnesitelná), strašně divný styl psaní ve kterém jsem se moc neorientovala, a hlavně, neuvěřitelnost. Všechno se odehrávalo hrozně narychlo, postavy se vyjadřovaly nepřirozeně (zase jsme u té neuvěřitelnosti). A nějaké napětí? Emoce? Maximálně při zprávě o Honzíkově operaci. Ale jedno plus to přece jen mělo. Četlo se to rychle. Tak za to ta jedna hvězdička.... celý text