rottovat
přečtené 461
Sestry
2019,
Bernard Minier
Oproti předchozímu dílu oceňuji střízlivost, větší uvěřitelnost a absenci přehnaných scifi scén a lá James Bond. Na druhou stranu Sestrám něco chybělo, větší spád, větší napětí, Servaz je stále stejný, čekala jsem možná nějaký posun v jeho osobním životě, zmínku o Marianne, více o Gustavovi, jediné, čeho jsme se dočkali byl krátký odstavec o jeho jakémsi citu k Charléne...Zápletka začínající v minulosti je sice poutavá, ale pak tak nějak vyprchá, závěrečná pointa sice velmi zajímavá, ale tak nějak uspěchaná, prostě nebylo to takové to jak čtete a nedokážete se odtrhnout, naopak více než často jsem se přistihla, že při čtení unikám myšlenkami jinam....... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Zkrotím krapet zdejší nadšené komentáře. Všichni víme, že autorka psát umí, píše čtivě, vybírá si poutavá až srdceryvná témata, ale když pominu Hanu, která asi jako jediná z autorčiných knih mi přišla opravdu hodně dobrá, tak ten zbytek je vlastně jen takový mainstreamový proud. Tiché roky přečtete v podstatě za víkend, příběh splní svůj účel - vypnete, začtete se, odpočinete si, ale tím to končí, žádná nadstavba se nekoná. Příběh je psán dost jednoduše, jede podle zažitého syžetu, střídá minulost s přítomností, nevybočuje ničím zajímavým, když pominu stejné věty vždy na konci a začátku každé kapitoly, což u mne však neevokovalo dojem zajímavosti, ale spíš otravnosti. Stejně tak rádoby nenápadná snaha o podání historického kontextu mi přišla zbytečná, místy až křečovitá, jako by román prostupovaly úryvky ze středoškolské učebnice dějepisu. Závěrem, kniha si rozhodně najde své čtenáře, nenáročné, s chutí si zavzlykat nad dojemným osudem, ale nic víc nečekejte.... celý text
Do posledního dechu
2018,
Robert Bryndza
K odpočinku ideální, nenáročné, čtivé, leč ničím zvlášť překvapivé, od začátku do konce to jede dle syžetu žánru, téma atraktivní (mladé krásné dívky jsou unášeny a následně nalézány v kontejneru), ale děj předvídatelný a občas plný klišé.... celý text
Rekonstrukce
2019,
Viktorie Hanišová
Tak nevím. Houbařka byla dokonalá, nejen příběhem, ale měla něco navíc, "to" něco, co ve vás ještě dlouho zůstane. Od Rekonstrukce jsem proto asi čekala podobný zážitek, ale ve výsledku se mi dostalo jen průměrného vyprávění, které postrádá onu očekávanou atmosféru, jednoduchého lineárního popisu očima hlavní hrdinky, jež vás navíc místy dost irituje, závěr mi pak přišel možná až moc "mišmaš". Za mne bohužel zklamání.... celý text
