rozaaalie_
přečtené 115
Balada o dvou vlcích
2023,
Bartosz Sztybor
„Komu tedy věřit, Geralte?!“ „Nikomu, Marigolde. Všichni lžou, protože každý z nich má co získat.“ Tentokrát našeho bělovlasého Zaklínače doprovází na jeho toulkách užvaněný Marigold. Těšit se tedy můžete na spoustu vtipných hlášek a pošťuchování. Nebude chybět ani bardova proslulá poezie, která je proložena celým komiksem v podobě veršovaných panelů. Oproti předchozím zaklínačským komiksům jsem si kresbu v Baladě o dvou vlcích užívala hned od první stránky. Dokonalé vyobrazení akce, pohybu a k tomu nádherná barevná paleta, která krásně balancuje na hraně magičnosti a surovosti, což je vzhledem k pohádkové tematice komiksu vskutku zdařilé. Příběh je zapeklitý a dramatický. Geralt mimo zaklínačství tak trochu fušuje i do řemesla detektiva, a víte co? Ono to fakt fungovalo. Při čtení jsem byla napnutá jak kšandy a v hlavě si přehrávala desítky teorií, jen abych pak na konci zjistila, že jsem byla vedle jak ta jedle. Celkově je tenhle svazek trošku jiný, než na co jsme u knih ze série zvyklí. Je víc barvitý, méně temný, ale zároveň v něm podle mého nechybí všechno důležité, co tvoří toho správného zaklínačského ducha. I zde se objevují mé oblíbené prvky Zaklínačových pokusů o neutralitu a uváženost, které ho však zevnitř drásají kvalitněji, jak kdejaká zabijácká potvora. Ale přesně to na Bílém vlkovi miluju, jelikož to opakovaně poukazuje na fakt, že sám není pouhým monstrem, ale záleží mu na ostatních a ze všech sil se jim snaží pomoct. Avšak ani tento příběh se nevyhne surovosti a melancholickým „střetem s realitou“, který je pro Sapkowskiho hrdinu poněkud typický. A proto marně nečekejte na sladký konec. Protože i když se to tak na první pohled může zdát... Tenhle příběh není pohádka. Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s webem Dobré knihy.... celý text
Dny v knihkupectví Morisaki
2024,
Satoši Jagisawa (p)
„Já si říkám, jestli nemrhám časem, když teď nic nedělám...“ Strýček se na mě zadíval a mile se usmál. „To si nemyslím. Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na dlouhé cestě životem. Ty jsi teď loď, která tu na nějaký čas zakotvila v přístavu. Nevadí, že si trochu odpočineš, než zase vypluješ.“ - - - - - - - - - - - - Pokud něco dokáže dokonale vystihnout pocit letních dní, pak je to právě tahle kniha. Dny v knihkupectví Morisaki v sobě ukrývají poměrně jednoduchý, ale zároveň milý příběh, motající se kolem mladé Takako. Tu nedávno opustil přítel, a tak se útočištěm jejího žalu nečekaně stane malý antikvariát, který vlastní bláznivý strýček Satoro. A já si tuhle nádhernou jednohubku neskutečně užila! Na necelých 150 stránkách se skrývá spousta milého humoru, ale taky lásky a zároveň i bolesti dřímající hluboko v srdci. Příběh se odehrává v prostředí jednoho japonského knihkupectví a také malé útulné kavárny. A přesně tohle slovo dílo vystihuje nejlépe – útulné. Pokud nejste zvyklí na styl psaní asijských autorů, je možné, že vás kniha příliš neosloví. Věty se na první pohled můžou jevit střídmější, než na co jsme v Evropě zvyklí. Pro mě to však byla příjemná změna, kterou jsem uvítala. V příběhu narazíme na spoustu zajímavých zmínek a narážek na japonské autory, zvyky, jídlo a jiné kulturní odlišnosti, které podpořily vskutku zenovou atmosféru. Dny v knihkupectví Morisaki jsou jako šálek cappuccina. Můžete si jej vychutnat plnými doušky, nebo lamentovat nad přehnanou sladkostí a naivitou. Pro mě byl však příběh přesně tou přiměřenou dávkou cukru, díky které jsem se do poslední stránky blaženě culila od ucha k uchu.... celý text
Dcera měsíční bohyně
2023,
Sue Lynn Tan
Celá kniha se nese ve velmi nadpřirozeném až mystickém dojmu. Pro autorku jsou typické detailní a květnaté popisy přírody a především myšlenek hlavní hrdinky Xingyin, které tenhle pohádkový podtón krásně podtrhávají. Přestože Sue Lynn Tan používá poetický jazyk, ve větné skladbě se ztrácet nebudete a slova vám naopak pomůžou skvěle dokreslit atmosféru a prostředí, které doslova hraje všemi barvami duhy. Příběh byl originální a jedinečný, při každé zmínce o tamějším světě jsem toužila vědět víc a užívala si každou minutu, kterou jsem v něm skrze čtení strávila. Dceru měsíční bohyně tedy všemi deseti doporučuji nejen fanouškům propracovaných fantasy skvostů jako Železná vdova, Magie zalitá jedem či Šest rudých jestřábů, ale také všem ostatním, kteří s asijskou mytologií teprve začínají. Tenhle příběh stojí za to! Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce pro Magazín Dobré knihy.... celý text
Aquaman: Válka o trůn
2023,
Geoff Johns
Miluju, když je v komiksech dobře vykreslený pohyb. A tenhle svazek to dokázal na jedničku. Ano, ilustrace jsou statické, ale autoři jim vdechnuli takový ráz, až by jeden věřil, že se skoro hýbou. Bitvy jsou plné strhující akce, drtivých přívalových vln, které vám vycucnou veškerý vzduch z plic a nechybí ani neoblomná Liga spravedlnosti, jež musí opět spojit síly v záchraně světa. Kromě samotného Aquamana se v příběhu můžete těšit třeba na Supermana, Wonder Woman, Hawkmana a samozřejmě nebude chybět ani můj oblíbený Batman a spousta dalších superhrdinů! Oceňuju prostředí oceánu, se kterým se osobně v komiksech příliš často nesetkávám, ale které zároveň skvěle vyzdvihuje krásu kresby. Tmavě modré až černé odstíny v kontrastu se všemi zářivými barvami, kterými hraje mořský život, byly opravdu dechberoucí. Líbil se mi i lehce ekologický podtón. Lidé se tu pohybují v poměrně šedé zóně – ničí moře, vypouští do něj látky, které podvodní život tráví a zabíjí. A pak se není čemu divit, že toho Atlanťani mají tak akorát dost. Za jedinou "výtku" považuju kupodivu obálku. Nechápejte mě špatně, je fakt hezká. Ale na druhou stranu zároveň i zavádějící, vzhledem k tomu, že se vzhled komiksového Aquamana dosti liší od filmové verze, ve které vystupuje Jason Momoa. Přiznám se, že jsem od přírody zarytý Marvel fanoušek. Avšak DC světem neopovrhuju, a tento vstup v podobě Aquamana byl dozajista skvělou příležitostí k vybudování náklonnosti a možná i "přehodnocení stran" :)... Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s @crew_komiks kterým tímto děkuji.... celý text
Gronnyho dobrodružství
2023,
Matyáš Tachecí
Sakra, tohle mě mrzí, ale bylo to fakt špatný. Přiznám se, že mě nalákala nádherná obálka. Ale tam to bohužel s pozitivy končí. Hned první stránka mě přímo praštila pěstí do očí. Krkolomná, divná a primitivní větná skladba je něco, co doprovází celou knihu. V závěsu se táhnou pravopisné a gramatické chyby, prapodivná stylistika a rozdělení kapitol. Vztahy mezi postavami jsou více než nesmyslné. Všichni si hned rozumí a během dvou vteřin jsou přátele na život a na smrt. U dialogů jsem měla pocit, jako by mezi sebou mluvili AI roboti. Ve světě je world building na bodě mrazu a možná spíš i pod. Proč je hlavní záporák nejsilnější mág? Jak ovládá magii? Jak se dokáže teleportovat z jiného světa? No a vysvětlení? Černá magie. Ale co to sakra znamená?! Celkově mi vadilo, že jsou čtenáři informace o světě prostě předhazovány bez jakéhokoli vysvětlení. Tyhle potvory žijou tady a zrodili se z tohohle. Tento rod nemá rád tenhle a tak dále. Všichni jsou přehnaně naivní. Třešničkou na dortu byl očarovaný toulec šípů. Ale jak je možné, že nikdy nedojdou? Odpovědí jedné z postav je: „Tomu se říká magie.“ Bez komentáře. Za mě osobně je úplně jedno, jestli jde o young adult nebo oddechové fantasy. Magický systém je jeden z nejdůležitějších prvků tohoto žánru a v této knize je naprosto nelogický. Jediné pozitivum, které jsem dokázala najít, je popis bitev, který se mi většinou opravdu líbil. Autor umí barvitě popisovat boj a strategii. Jde vidět, že se vyzná ve zbraních a v tom, jak fungují. To musím ocenit! Škoda jen, že se ve stejném duchu nenese i zbytek knihy. Příběh je prostě příliš šablonovitý. Neděje se nic a zároveň všechno. Během 3 dní se zrodí nejsilnější armáda světa, během dalších 3 je poražena. Hurá, vyhráli jsme! Ale ne, musíme opět vyrazit na výpravu, následuje konec světa číslo dvě. Hrdinům (jestli je tak lze nazvat) vždycky všechno projde. Zrodí se konflikt a nebezpečí? Nevadí, o pár řádků níž je vše vyřešeno, a většinou to má na svědomí bezchybný Gronny, jehož dokonalost mi fakt lezla krkem. A takhle to pokračuje po celou knihu. Bohužel musím knihu zařadit mezi jednu z těch horších, co jsem četla, což mě opravdu upřímně mrzí. Zvlášť když vím, že se jedná o začínajícího českého autora. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych četla roleplay někoho, kdo vyrostl na Tolkienovi, Martinovi a Sapkowském, a jednoho dne si řekl: „Jaké by to asi bylo, kdybych se sám ocitl ve fantasy světě?!“. Jenže tam to s podobností zmiňovaných mistrů končí. Takhle kniha měla zůstat v šuplíku. Knize dávám jednu hvězdičku za snahu a dobře napsané bojové scény, protože mi přijde zbytečné označit cokoliv jako "odpad". A navíc by to ani nebylo fér vůči autorovi, který si přeci jen s psaním nějakou tu práci dal. Ale upřímně řečeno, naprosto objektivně říkám, že z hlediska pravopisu, gramatiky, stylistiky, děje, postav i fungování světa prostě kniha není dobře napsaná. A těch několik pětihvězdičkových hodnocení si dle mého zaslouží přinejmenším povytažení obočí.... celý text
Kam jsi zmizela?
2023,
Tillie Walden
Za největší plus celé knihy považuju kresbu, která je bez jakýchkoli debat úchvatná a dechberoucí. Sytá a komplexní barevná pleta, skládající se především ze spojení růžové, fialové, žluté a oranžové je jednoduše okouzlující. Každý panel je svým způsobem umělecké dílo, které bych si klidně zarámovala a pověsila na zeď. I přesto, že jsou ilustrace nádherné, dalším důležitým aspektem grafického románu je samozřejmě příběh, který se pro mě bohužel stal kamenem úrazu. Kniha se zabývá bolestivou tematikou, pramenící v temných hlubinách lidského života, která je však dle mého uchopena povrchově. Ústřední zvrat mě zasáhl, ale mé emoce v podstatě k ničemu nevedly. Čekala jsem nějaké povzbudivé nebo nadějné zakončení, ale dostalo se mi otevřeného, nic neříkajícího konce. Všechno bylo až příliš zahaleno tajemstvím, a já měla pocit, že kdybych se autorky zeptala „Co znamená tohle? A co znamená tamto?“ odpověděla by mi: „To záleží na čtenáři, co si pod tím představí.“ a tohle já u knih nemusím. Ne všechno musí mít logické vysvětlení. V tomhle případě bych ocenila i nelogické. Kdyby v příběhu alespoň nějaké vysvětlení bylo. Takhle to prostě jen vyšumělo. Dílo v sobě ukrývá spoustu metafor a symbolismu. Skrze jednotlivé ilustrace dokáže vyprávět i bez použití slov, což je úctyhodná schopnost, za kterou autorce tleskám. Je to atmosférické, svým způsobem zvláštně nostalgické a nenucené. Není to žádná marvelovka plná akce, ale i přesto dílo poukazuje na fakt, jaké příšery se mohou skrývat ve stínech. Ale já od knihy prostě čekala něco víc. Nejvíce oceňuju snahu propojit normálnost běžného života s kapkou magie, krásnou originální kresbu a pokus o uchopení témat, o kterých se nám nemluví příliš lehce. Škoda jen, že i děj autorka nedotáhla ke stejné dokonalosti a nedokázala mu vdechnout potřebné poselství či ponaučení. V příběhu je řečeno mnoho a zároveň nic. I přesto jsem se ráda alespoň pokochala kouzelnými ilustracemi, které si v budoucnu opět s chutí prolistuju.... celý text
Štvrté krídlo (Limitované vydanie s oriezkou)
2023,
Rebecca Yarros
Čteno v originále. Musím přiznat, že fantasy přímo zaměřené na draky zní sakra lákavě. A taky, že bylo. Oproti jiným „romantasy“ mě kniha příjemně překvapila osobitou hlavní hrdinkou, která mi ve srovnání s protagonistkami téhož žánru nijak zvlášť nelezla na nervy, jako tomu bylo třeba v sérii Griša či Království hříšných. Už to je samo o sobě obrovské plus! Avšak ani tohle dílo se občasným klišé zcela nevyhnulo. Konkrétní stereotypy asi bez spoilerů vyjmenovat nedokážu, ale ráda bych podotkla, že valnou většinu dějových zvratů (snad kromě jednoho) jsem odhadla ještě předtím, než se na následujících stránkách objevily. Pokud bych tedy měla knize něco vytknout , byla by to právě předvídatelnost a možná i délka. Nemůžu autorce upřít fakt, s jakou lehkostí se kniha četla. Ale prvních 250 stran se v podstatě nedělo... No, skoro nic. Kdyby se poměr stránek zkrátil o čtvrtinu, vůbec by mi to nevadilo. Otázkou tedy zůstává: Stojí takhle tiktoková senzace za to? Pokud od knihy čekáte vysoké fantasy s detailním world-buildingem, propracovanými postavami a historií typu Pán prstenů nebo Zaklínač, budete zřejmě zklamaní. Osobně mě FW ničím nepřekvapil, ani mě svými plot-twisty nesrazil na kolena. Ale asi chápu ten hype okolo. To, jestli si kniha zaslouží pětihvězdičkové hodnocení od téměř 800 000 čtenářů na GoodReads je diskutabilní. Avšak to nic nemění na faktu, že jsem si její čtení neskutečně užila! Ta čtivost, spád a dokonalé vyobrazení touhy je něco, co jde autorce na jedničku. FW má sice několik chybiček, ale v žánru romantasy určitě patří mezi ty lepší příběhy. Knihu bych doporučila především milovníkům peprné a jiskřivé new adult romantiky, kteří by se rádi vrhli na lehčí fantasy, ale neví, kde přesně začít. Fourth Wing pro vás bude skvělým odrazovým můstkem a já vám zaručuju, že jak jednou okusíte adrenalin proudící skrz akademii Bashiath, už nikdy nebudete chtít přestat.... celý text
Meč osudu
2011,
Andrzej Sapkowski
Druhý díl o bělovlasém Zaklínači je stejně skvělý, jako ten první. Struktura v podobě povídek mě opět nezklamala – právě naopak, začínám jim stále více přicházet na chuť! Každý příběh měl něco do sebe, ale zároveň na sebe hezky navazovaly, doplňovaly se a snažily se vytvořit z toho všeho nějakou ucelenou myšlenku, motající se především okolo tajemného osudu. Je sice pravda, že občas se mohl člověk ztratit v prolínajících se dějových liniích, ale o to více mě to jako čtenáře nutilo plně se na příběh soustředit. V knize se opět objevuje suchý humor, který je pro Sapkowskiho typický a který tolik zbožňuju. Hold musím vzdát i našemu krásnému překladu, bez kterého by některé vtípky zaručeně tak vtipné nebyly. Avšak i když jsem se u knihy v mnoha momentech nasmála, žádná komedie to určitě není (i když u pasáží s Marigoldem by se možná jeden mohl hádat). Svět Zaklínače je především surový a krutý. I přesto, že se jedná o fantasy plné netvorů, monster a potvor všeho druhu, i v tomhle díle se autor zaměřuje především na lidskou rasu a její úpad. A to já prostě můžu. Meč osudu je však přeci jen trochu jiný. Přesněji řečeno je víc romantický, což mě zpočátku zaskočilo, ale nakonec svým půvabem a lehkostí učarovalo stejně tak, jako dokáže vůně šeříku a angreštu učarovat samotného Geralta. Krásně to poukazuje na fakt, že ani Zaklínači nejsou pouhými stroji na zabíjení. Protože svět není jen černý a bílý. Každá mince má dvě strany. Stejně jako meč osudu má dvě ostří... :)... celý text
Grimmové
2023,
Kenneth Bøgh Andersen
„Někteří vlci nejsou jako jiní vlci. Někteří vlci umějí mluvit jako lidé...“ Tak tyhle pohádky dětem zaručeně číst nedávejte, pokud teda nechcete, aby měly minimálně měsíc noční můry! Příběhy jsou místy hodně strašidelné a násilné, přestože se názvy a jazykem klasickým pohádkám podobají, přiřadila bych je spíš k lehčímu hororu. Autoři se v díle vrací až ke kořenům, tedy k původním příběhům bratří Grimmů, které jsou proslulé svou drsností a děsivostí. Kniha se skládá z 10 „pohádek“, mezi kterými najdete klasiky v podobě Karkulky či Jeníčka a Mařenky, tak i méně známé příběhy jako třeba Bezručka, Ženich vrah nebo Kost, která zpívá. Přestože se kniha na první pohled jeví objemně, texty jsou psané větším písmem, používají jednoduchý jazyk a navíc jsou doplněny o několik krásných, a zároveň mrazivých ilustrací, které dílu dodávají správně tajuplnou atmosféru. Některé příběhy se mi samozřejmě líbily více, některé méně. Ale jako celek je kniha velmi podařenou sbírkou temných pohádek, ve kterých kromě ponaučení nalezneme i špetku hororu, která k původním textům bratří Grimmů zaručeně patří. I přesto, že v těchto příbězích často figurují pohádkové bytosti či nadpřirozené síly, dokonale vykresluje negativní vlastnosti příšer, jež se schovávají za řeč, cit a rozum, ale ve skutečnosti u nich převládá chamtivost, závist a dokonce krutost. Uhodnete, jaképak „příšery“ mám na mysli...? :)... celý text
Dívka v medvědí kůži
2023,
Sophie Anderson
Tato knížka dokáže už na první pohled zaujmout svou nádhernou obálkou, která je zdobená krásnými zlatými detaily. A stejně pohádková je i uvnitř. Text je protkaný barvitým jazykem, který najdeme nejen u popisů, ale i u samotných postav a vykreslení jejich emocí. Krásné je i samotné grafické zpracování knihy, které skrývá osobité ilustrace, úchvatnou mapku a taktéž slovníček pojmů, který mi několikrát přišel vhod. Slovanský folklór ani tentokrát nezklamal. V této knize si pro nás autorka oproti Chaloupce připravila hned několik bájí, mýtů, pohádek a příběhů, které společně s tím Jančiným sledujeme. A kdo ví, možná, že se tu mihne i chaloupka na muřích nožkách.. Jančin příběh je sice místy trošku melancholickým, ale zároveň milým počtením, dokonale se hodící do zimní atmosféry, které vás dozajista zahřeje u srdce. A třeba ve vás, stejně jako ve mně, probudí dávno zapomenutou jiskřičku z dětství. (více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)... celý text
Zaklínač – encyklopedie
2023,
Alain T. Puysségur
První kapitola je věnována samotnému rozložení kontinentu a soustředí se na jednotlivé státy, království a jejich vládce. Ke každému zmíněnému místu najdete ilustrovanou mapku s krátkým popisem, který obsahuje jméno nynějšího panovníka, název hlavního města, měny a taktéž pár dalších zajímavostí. Následující část se týká postav. Najdete mezi nimi samozřejmě i Geralta, Ciri a Yennefer, ale také třeba černého rytíře Cahira, kněžku Nenneke, trubadúra Marigolda či vládce Nilfgaardu Emhyra, a mnoho dalších zajímavých charakterů. Posledním oddílem zaklínačské encyklopedie jsou samozřejmě příšery. U každé opět naleznete nádhernou ilustraci, popis a užitečné porovnání velikosti oproti běžnému člověku. Mezi tvory nechybí bazilišek, kostěj, drak, kikimora či Královna polí Živa a spousta dalších. Na závěr bych ráda podotkla, že tato kniha samozřejmě není kompletním výčtem postav, tvorů a celkově informací ze světa Zaklínače. Jedná se spíš o stručného průvodce, který zmiňuje nejzásadnější a nejzajímavější charaktery a příšery, které v knihách nalezneme. Celkově je kniha velmi hezky a přehledně zpracovaná. Informace v jednotlivých úsecích jsou zajímavé a doplňují je nádherné ilustrace! Vřele doporučuji. (více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)... celý text
