rozaaalie_ přečtené 115

První láska 2002, Jacqueline Wilson

Anděl Vicky 2005, Jacqueline Wilson

Nejlepší kamarádky 2005, Jacqueline Wilson

Půlnoc 2004, Jacqueline Wilson

Cesta za tatínkem 1999, Tove Jansson

Muminek – omnibus. Kniha první 2022, Tove Jansson

Woodhill 2024, Eleanor Corvin (p)

Přiznám se, že Woodhill ve mně zanechal rozporuplné pocity. Autorčin svižný styl psaní vás v momentě vtáhne do příběhu temnonošky Lexi, u které jsem si však celou knihu nebyla jistá, jestli ji mám ráda nebo mi nehorázně leze na nervy. Naši hlavní hrdinku doplňuje přísně vyhlížející Broderick, který je nabručený, dominantní, sarkastický, dominantní, jo a... Zmínila jsem dominantní? Abych však jen nekritizovala, díky autorčiným barvitým popisům jsem téměř ihned propadla zdejšímu světu! Koncept pádu „opony“, díky které se duchové mohou vesele procházet po zdejších ulicích, a také návrat k životu bez moderních technologií mě nehorázně fascinoval! V čem je tedy háček? Přestože mi čtení fakt rychle utíkalo, pořád jsem měla pocit, že tam něco chybí. Samotné nadpřirozeno pro mě nakonec bylo kamenem úrazu. Strašně moc jsem se těšila na nějaké vysvětlení, rozuzlení a obecně informace o tom, jak to všechno vlastně funguje. A ono nic. Pokud momentálně toužíte po nenáročné dystopii se špetkou duchařiny a romantiky, pak věřím, že vás příběh dozajista okouzlí víc, než mě. - - - Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem Dobré knihy.... celý text

Případ pohřešovaného markýze 2020, Nancy Springer

Přestože se tu vyskytuje spoustu 'negativních' recenzí, v mých očích tahle knižní předloha převálcovala filmovou adaptaci. Nechápejte mě špatně, já mám stejnojmenný Netflixový kousek opravdu moc ráda (a o tom svědčí i má historie, jelikož jsem ho viděla asi 6x :D), avšak v tomto případě vám doporučím, abyste „Případu pohřešovaného markýze“ dali před shlédnutím šanci. Myslím, že vás v mnohém překvapí, a upřímně doufám, že příjemně! Autorka podle mě nejvíce vyniká ve zvučných, malebných popisech, typických pro viktoriánskou Anglii. Čeká nás nejen nádherná příroda tamějšího venkova, ale posléze i špinavé, začouzené zákoutí londýnských uliček, které město nevyobrazují v celé své kráse, ale naopak odpornosti. Tenhle naoko nenáročný příběh v sobě skrývá mnoho poselství, a zároveň poukazuje na fakt, že věci – a možná i lidi – občas nejsou tím, čím se na první pohled zdají. A Enola je tím nejlepším důkazem. Sama zpočátku opovrhuje vším, co považuje za typicky ženské a zároveň zbytečné. Postupem času ale zjišťuje, že se šaty a šminky hodí k dokonalému přestrojení a stahující korzet někdy poslouží stejně dobře, jako ocelová zbroj. A třebaže nám osud pokaždé nenadělí nejlepší karty, i přesto můžeme zvítězit... Když se s nimi naučíme hrát. :)... celý text

Alenka v kraji divů… a za zrcadlem 2007, Lewis Carroll (p)

Čteno v AJ. - - - Knihu jsem kdysi četla v češtině, ale tentokrát jsem toužila okusit předlohu. Alenka byla napsaná v polovině 19. století a jde to znát. V anglickém originále se setkáme se mnoha krkolomnými pasážemi, a přestože si myslím, že je moje angličtina na docela ucházející úrovni, spoustu slov a frází jsem musela vyloženě googlit. Carrollův typicky hravý, experimentální, často až nonsensový styl psaní je jednou z jeho největších předností, ale zároveň i kamenem úrazu. Proto pro mě bylo čtení občas spíš utrpení jak zábava, jelikož dobovost jej v tomto ohledu bohužel trochu poznamenala. Avšak po dějové stránce Alenku naprosto zbožňuju! Jak samotná hrdinka, tak i kočka Šklíba, Bílý králík, Srdcová královna a spousta dalších, někdy i neexistujících stvoření dnes tvoří známé archetypy. Miluju Carrollovu originalitu a tvořivost, díky které se můžeme těšit z bláznivých vymyšlených slov, říkadel a básniček. V celkovém dojmu tahle kniha krásně vyobrazuje svět skrze oči dítěte. Najdeme tu jednoduché, úsměvné pasáže, ale zároveň nakoukneme i do filozofie a autorových mouder. Říše divů kontrastuje mezi monotónností lidského bytí a poukazuje na důležitost fantazie. Stejně jako Alenka, i my máme někdy pocit, že před svými starostmi musíme někam utéct. Tak dejte pozor! Třeba při toulání skrz večerní město koutkem oka zahlédnete bílého králíka s kapesními hodinkami. A pak vám bude magie bližší, než kdykoli dřív... :) - - - Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu: @rozaaalie_... celý text

Zámek z pavučiny kouzel 2024, Sophie Anderson

„Když budeme věřit, že to stačí, tak to taky stačit bude. Protože víra je mocnější než magie.“ Sophie Andersonová si pro nás opět připravila příběh plný zajímavých slovanských zvyků, obyčejů a především mytologie. Na Oljiné cestě za záchranou svého domova potkáváme spoustu magických bytostí jako je domovoj, rusalka, víla, lešij či kikimora. Obzvlášť se mi líbí netypické vyobrazení těchto tvorů. Ve slovanské mytologii je totiž mnoho z nich často považováno za zlé a nepřátelské. Andersonová však zvolila zcela jiné, lidštější připodobnění, ze kterého plyne jedno z mnoha ponaučení knihy: nikdo ani nic není jen černé a bílé. Co se děje a zvratů týče, dospěláci tu asi nenajdou nic nečekaného, avšak menší čtenáře některé scény dozajista překvapí. Musím však přiznat, že jeden konečný plot twist mě vysloveně dojal až k slzám. A přesně to je důvod, proč Sophiiny knihy tolik miluju – kvůli emocím, které dokáže v člověku vyvolat. Zámek z pavučiny kouzel doporučuji nejen dětem, toužícím po troše dobrodružství, ale také dospělým, kteří po něm kdysi dávno toužili také. - - - Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem Dobré knihy.... celý text

Prapůvodní chaos 2023, Martin Kuneš

Začnu netradičně zápory, jelikož jich bylo v knize jen pramálo! V určitých pasážích pokulhával rytmus, což zavinil fakt, že se v textu střídaly delší a krátké verše. Taky jsem si všimla opakujících se slov, autor má opravdu rád přirovnání „starých bájí Rek“, a slova jako „Naděje“, „vesmír“ či „Matka příroda“ jsem po několika stránkách raději přestala počítat. Trochu mi vadilo množství ukončených vět, většinou byla tečka na konci každého řádku a podle mě by mnohdy bylo lepší nahradit ji čárkou a urychlit tak celkový flow. Tady však s negativy končím. Celkově je sbírka skvěle napsaná! Líbily se mi motivy přírody, ale především filosofování o lásce, naději a hlavně životě. Setkáme se také s temnějšími tématy trápení, ztráty a smrti. Příjemným překvapením bylo zjištění, že některé básně jsou vyloženě vtipné. Kniha obsahuje nádherné ilustrace, u kterých bych klidně uvítala i větší množství. Autor podle mě vyniká v krátkých úderných větách, dlouhé souvětí jsou někdy dost rozvláčené a ztrácí myšlenku. Ale kratší texty vždycky udeřily hřebíček na hlavičku! Celkově se jedná o zdařilé dílo, které mě učarovalo a zároveň přinutilo změnit na novodobé klasické básníky názor. A v tom je právě kouzlo poezie. Ke každému čtenáři promlouvá podle toho, co jeho srdce právě potřebuje. Na závěr si zde chci poznamenat básně, ke kterým se budu ráda vracet: Smrt, Sen, Pravda, Večernice, Víno, Carpe diem, Vnitřní boj - - - Mockrát děkuji autorovi za poskytnutí knihy... celý text

Prokleté královny 2024, Catherine Doyle

Možná vás napadne, že se Prokleté královny příliš neliší od klasických výplňových dílů, které tak nějak zahání čas před finálním vyústěním série. Avšak opak je pravdou. Kniha se ukázala jako velmi zdařilé pokračování, které vás ještě víc vtáhne do světa magické Eany. V odlehlé poušti svitne zrnko naděje, když jedna ze sester objeví království ukryté v písku. Zatímco druhou čeká mrazivý sever, jehož obávaný král se pyšní srdcem stejně ledovým, jako stěny jeho paláce. Anebo je to všechno jinak? Vydejte se na dobrodružství plné nástrah, intrik, ale především přátelství, lásky a magie. - - - - - Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce pro Magazín Dobré knihy.... celý text

Zlo skryté v nás 2024, Tomáš Rychetský

SOUMRAK NAD HÁJOVNOU: 4,5/5 První povídka nasadila laťku velmi vysoko. Během několika prvních stránek jsem si rychle oblíbila to, jak se autor s ničím nepáře a hned po hlavě skáče do akce. Od konce jsem měla díky bravurnímu tempu vysoká očekávání, takže mě trošičku zklamal. Čekala jsem nějaké epické vyústění a bohužel nepřišlo. I tak se jednalo o nadprůměrný začátek. TVŮRČÍ OSOBNOST: 1/5 Tenhle příběh bohužel byl jedno velké NE. Což mě mrzí, protože první povídka byla úžasná, jenže pak přišlo tohle tuctové klišé. To asi bez spoilerů nedokážu příliš rozvést. Ale řekněme to takto: z odborného lékařského hlediska nedávala absolutně žádný smysl a upřímně mě dost namíchla. Někdy je lepší nechat věci nevyřčené a zapojit fantazii čtenáře. Jednu hvězdičku dávám za čtivost. THE MOUSE: 3/5 Po předchozí katastrofě opět v hooodně pohodě. Úvod mě zaháčkoval a byla jsem fakt napnutá jak kšandy, co si autor přichystá. Bohužel se to zvrtlo lehce "nadpřirozenou" cestou, což neurazilo ani nenadchlo. Příběh určitě není špatný, jen to není můj šálek kávy. Ale jsem si stoprocentně jistá, že spoustu čtenářů by zaujal. I přes nevyhovující téma je to opět skvěle napsané a nápadité. ZLOČINY VÁNOC: 5/5!! Zaručeně nejlepší povídka ze všech!! Měla jsem téměř celou dobu zatajený dech. Pokaždé, co jsem si myslela, že autor poleví z toho vyvstal nový zvrat. Líbilo se mi střídaní kapitol mezi jednotlivými postavami, jejichž osudy byly dokonale propletené. Mělo to podobný vibe jako první povídka, která se mi taky moc líbila, ale chyběla mi v ní nějaká větší spojitost. Tady mi to přišlo dokonale promyšlené. - - - - Celkově se mi líbí, jak byly povídky navzájem propletené, což čtenář pochopil až při konci. Jako obrovská pavoučí síť, do které se zamotáte a nemůžete ven. Skrz jednotlivé příběhy jsme se opětovně setkávali se známými postavami, zatímco jsme poznávali ty nové. Přestože mě jedna povídka lehce namíchla, určitě nemůžu jít níž jak pod čtyřku. Jedná se o velmi zdařilou prvotinu, kterou všemi deseti doporučuji. - - - - Celkové hodnocení: 4/5... celý text

O princezně, která se zachránila sama 2018, Amanda Lovelace

Je to už nějaký ten pátek, co jsem tuhle knížku dočetla. Proč přidávám recenzi až teď? Jelikož jsem absolutně netušila, jak ji zhodnotit. Tahle knížečka mi dala fakt zabrat. Co mi na ní vadilo nejvíce byly asi metafory, které možná zněly hezky, ale zároveň nic neznamenaly. Ono je rozdíl v tom, když autor vymyslí fakt krásné spojení slov, ale pokud jsou na každé druhé stránce "pseudohluboké", a ještě opakující se věty typu: „jsme stvořeni z vln oceánu a hvězdného prachu.“ či „v žilách ti koluje hvězdný prach“ nebo „dáváš život celým oceánům“, tak to prostě ztrácí na významu. Taky mi občas přišlo, že autorka na konci zbytečně odhaluje pointu, jako kdyby byl čtenář naprostý idiot a nepřišel si na ni sám. Celkově jsem spíš zklamaná. I když je to moderní poezie, já si stojím za tím, že by ty texty měly mít i nějakou přidanou hodnotu, která se fakt nerovná zmáčknutím entru ve Wordu. Na druhou stranu určité experimentování s textem v podobě zarovnání, rozdílného vycentrování písmen a slov, podtržení či jiné zvýraznění se mi líbilo. Jenže u téhle sbírky je to prostě buď a nebo. V jednom případě autorka uhodí hřebíček na hlavičku a v druhém: jsou "básně" prostě jen s l o v a oddělená mezerami #toměfaktštvalo Celkově bohužel hodnotím knihu podprůměrně. Některé básně mě HODNĚ zasáhly, ale nebylo jich dostatečné množství na to, aby se mi knížka zalíbila. A to je velká škoda, protože jsem ve spoustě textech potenciál viděla. Kdybych vám měla doporučit mé oblíbené díla, určitě stojí za zmínku Laskavosti od Evy Černé, samozřejmě nesmí chybět básně Emily Dickinsonové, Havran od Poea, cokoli od F. Hrubína a taky má momentálně nejoblíbenější po Kytici -> Cestami lásky od Jiřího Pinkavy, kterou budu vychvalovat do své smrti, tak si ji určitě přečtěte! :)... celý text

[Moje hvězda] 1 2024, Aka Akasaka

Mladičká Ai Hošino je na počátku slibné kariéry oslnivého idolu. Její život se náhle proplete s Goróem, maloměstským porodníkem a zároveň vášnivým fanouškem téhle hvězdné zpěvačky. To však ještě netuší, jaké tajemství dívka skrývá. Tohle dílo alespoň bez počátečního SPOILERU nedokážu popsat, protože nic divnějšího jsem dlouho nečetla. Goró se totiž nějakým záhadným způsobem převtělí do jednoho ze zpěvaččiných dvojčat, které měl sám odrodit. No jo, Japonsko, co víc dodat xD. (konec spoileru) Děj se tedy primárně točí okolo Ai, jejích dětí a propojení se showbyznysem, který skvěle poukazuje na odvrácenou tvář j-popu a celkově negativní stránky slávy. Řeší se zde závažné problémy, se kterými se hvězdy setkávají a o kterých se často nemluví. V díle můžete očekávat témata jako je šikana, stalking, lži a faleš, standardy krásy či psychické potíže. Určitě však na stránkách nenajdete jen vážné pasáže, ba naopak. Během čtení jsem se častokrát i nasmála. Přestože mě Goró zpočátku trochu děsil, čím víc jsem se do příběhu ponořila, tím víc jsem si ho oblíbila. K srdci mi nejvíc přirostla samotná Ai, která nejprve působila trochu falešně, ale nakonec nic nebylo tak, jak se na první pohled zdálo. Osobně jsem konec odhadla už průběhu, ale i přesto to byl poměrně intenzivní zážitek. Taky mi vadily určité narážky na Ai, vzhledem k tomu, že měla pouhých 16 let. Některé pasáže byly fakt divné, ale na druhou stranu by se dalo argumentovat, že to je prostě krutá realita. Tahle manga v pozitivním slova smyslu nakopla mou dlouholetou žánrovou pauzu, a já jsem po přečtení moc ráda, že jsem jí dala šanci. I když jsem se na začátku trochu zděsila nad tím, co to vůbec čtu, v průběhu jsem názor změnila a na konci jsem se dokonce neubránila slzám. Je to dokonalý mix roztomilosti, humoru a vážnějších témat. A kdo ví? Možná, že dojde i na nějakou tu "sherlockovskou" práci ;)... Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s CREW, kterým tímto děkuji.... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Ach, jsem Alina Starková, mám tak kostnaté ruce a jsem tuze škaredá, ale i přesto přede mnou padají všichni muži na kolena. Tahle věta dokonale charakterizuje celou sérii Griša a jinak tomu nebylo ani ve druhém díle. Stejně jako v minulé knize mi Alina s Malem neskutečně lezli na nervy xD. Jejich pošťuchování se v momentě změnilo v nesmyslné hádky, které sice podporovaly zamotání zápletky, ale mohly být vyřešené tak za dvě minuty. To by však mezi sebou musely postavy komunikovat, že ano. Na druhou stranu s Bouří a vzdorem přichází na scénu Nikolaj, kterého bezmezně miluju! Objeví se i další staré známé postavy a taky spousta nových, a přijde mi, že se to konečně netočí jen kolem Aliny, za což jsem upřímně vděčná. Sama zmiňovaná hlavní hrdinka získává v průběhu alespoň pár mozkových buněk (i když nic extra to není) a mění se nám z otravné Mary Sue na o něco snesitelnější postavu, která konečně nemá charakterové rysy ošoupané rohožky. Moc se mi líbilo, že se děj neodehrává jen v Malém paláci, ale i na jiných místech a nejvíc mě oslnily scény na moři. Celkově prostě miluju ten svět a způsob, jakým funguje. Elementární magie je klasika, ale to propojení s vědou a troufám si říct až lehce strampunk prostředím je za mě top strop. Spousta lidí tenhle díl považuje za výplňový, ale mně se osobně líbil mnohem víc, jak ten první. Ať už kvůli novým postavám, vývoji hlavní hrdinky, ději, prostředí i konečným zvratům. Pořád si sice stojím za tím, že Šest vran nic nepřekoná, ale na poslední díl se těším. A tenhle jsem si, i přes Alinino stěžování, moc užila!... celý text

Koralina 2007, Neil Gaiman

Příběh je plný skrytých i očividných kontrastů, které vyvolávají pocity... Znepokojení. A tím největším z nich jsou rozdíly mezi skutečnými rodiči naší hlavní hrdinky, kteří se o Koralínu kvůli práci zdánlivě ani nezajímají, a jejími "druhými rodiči", kteří se až příliš křečovitě usmívají, místo očí mají knoflíky a nezdráhají se slibovat nesplnitelné. Kteří z nich jsou teda pro dívku ti praví?! Autor dokonale vystihuje pohled skrze oči dítěte, které se na svět mnohdy dívá úplně jinak. Jen si vzpomeňte na své vlastní dětství, kdy vám třeba rodiče nekoupili nějakou hračku, a přesně v ten moment to pro vás znamenalo absolutní zradu. Koralína, stejně tak jako každé dítě v podobném věku, zažívá všemožná zklamání a "monotónnost" světa dospěláků ji nehorázně otravuje. V průběhu však prochází značnými změnami. Uvědomuje si, co je důležité a za co stojí bojovat. A to i přes veškeré možné nedokonalosti. Příběh pro mě byl v mnoha paralelách zpočátku vyobrazením trochu děsivější Alenky v říši divů. Ať už šlo o propojení reálného světa se snovým (i když v tomhle případě byl "druhý" svět spíš noční můrou), celkovou atmosféru či zastoupení postav a jejich povah. Přirovnání ke Carrollově světoznámému příběhu se nelze úplně vyhnout. Což však neznamená, že jsou knihy identické, nebo že by snad Gaiman jakkoli kopíroval. Veškeré podobnosti kromě holčičí hlavní hrdinky a tajemné říše divů, v tomto případě "jiného světa", končí právě zde. Za tajemnými dveřmi, které občas vedou do cihlové zdi. V průběhu čtení jsem si vlastně vůbec nebyla jistá, co je skutečné a co ne, a to mě nehorázně fascinovalo. Koralína o sobě v jednu chvíli dokonce tvrdí, že se i ve dne dokáže v mysli přesunout na jiná místa; do dalekých pralesů a pouští, kde se vydává za nikdy nekončícím dobrodružstvím. Což čtenáře chtě nechtě donutí položit si otázku: nakolik je Koralína jen normální dítě s velmi bujnou představivostí..? Hodnocení: 4,5/5... celý text

Trauma a disociace 2023, Hana Vojtová

Upřímně se přiznám, že se s naučnou literaturou setkávám primárně při psaní různých seminárních prací a přípravě prezentací na vysoké. Občas se však přistihnu, že při vší té záplavě fantasy, romantiky, detektivek a hororů mé srdce zatouží po něčem, co mě přinutí hluboce se zamyslet. A přesně tohle kniha dokázala. Dílo Trauma a disociace mě zaujalo nejen zajímavou obálkou, ale především anotací, která slibuje dostupnost a relevantnost informací pro každého: odborníka i laika. Obecně jsou oba pojmy v České republice ne příliš známé a spousta lidí vlastně ani neví, co si pod nimi představit. Jelikož je kniha poměrně netradiční, rozhodla jsem se ve stejném duchu pojmout i tuto recenzi. Níže se tedy dozvíte největší klady a zápory, které dílo dle mého názoru vystihují. Nejprve ke kladům. Tato kniha: + nabízí základní terminologii a definice traumatu a disociace v poměrně srozumitelném jazyce, + obecně vymezuje poruchy vznikající z traumatu jako například posttraumatickou disociaci, PTSP, chronickou depersonalizaci, derealizaci či u nás poměrně neznámou DID, + je skvělým průvodcem nejen pro lidi trpící některou z disociačních poruch, vyplývajících z traumatu, ale také obsahuje citlivé rady pro jejich blízkou rodinu či přátele, + obsahuje spoustu zajímavých studií, odkazů na výzkumy, modely či webové stránky, zabývající se traumatem a disociací, + vysvětluje vznik, průběh a vyrovnávání se s traumatickou situací, + dbá na důležitost terapeutické práce u lidí s disociačními poruchami, + poukazuje na situaci nejen v zahraničí, ale i v České republice. A na závěr několik malých záporů. Tato kniha: - je občas náročně napsaná, i přesto, že se snaží o srozumitelné vysvětlení terminologie, - obsahuje málo osobních příběhů a celkově situací z praxe, - není pro každého; jelikož se jedná o naučnou literaturu, kterou spousta lidí nevyhledává a nemá rádo. Podtrženo a sečteno, autorka i přes obtížnost tématu píše čtivě a srozumitelně. Občas se sice stane, že si člověk musí některou pasáž přečíst dvakrát, protože ať chceme nebo ne, definice někdy dokážou pořádně potrápit. Jak jsem zmínila v negativech, trochu mě mrzelo, že se v knize nevyskytovalo více osobních příběhů dotýkajících se traumatu a celkově disociačních poruch. Pár zmínek se našlo a právě kvůli nim bych ocenila, kdyby jich bylo v knize podstatně víc. Tyhle pasáže byly nesmírně zajímavé a velice lidským způsobem přibližovaly jinak náročnou tematiku. Narovinu upozorňuji, že je to místy těžké a bolavé čtení, při kterém mě upřímně mrazilo víc, než při kdejakém hororu. Protože jsem věděla, že to není fikce. Tohle je bohužel realita.... celý text

Třpyt, vášeň a slzy 2024, Andrea Červenková

Tuhle knihu už jsem jednou recenzovala a můj komentář naleznete níž. Ale dovolím si přidat ještě jeden, protože mě neustálé shazování téhle knihy s prominutím s*re. Nenechte se odradit nízkým hodnocením. Já sama nemám problém s tím dát knize jednu hvězdičku nebo odpad, pokud je fakt špatná. Ale i kdyby tenhle příběh nebyl vaším šálkem čaje, nesmyslný hate a dětinské snižování hodnocení si fakt nezaslouží. Průměr? Možná, pokud vám nesedne. Ale odpad fakt ne. S Fantomem opery to má společné možná tak téma divadla, a jen protože mají hlavní hrdinové hendikep neznamená, že je to vykrádačka Sloního muže. Na úrovni fanfikce je spíš tohle nesmyslné drama okolo a potřeba lidí do nakladatelství a autorky kopat. Jednohvězdičková hodnocení jsou buď hodně závistiví čtenáři nebo lidé, co rádi pro nic za nic šikanujou ostatní na internetu, jinak si to nedokážu vysvětlit. :))) Konec hlášení.... celý text

Krev elfů 2006, Andrzej Sapkowski

Na třetího Zaklínače jsem se těšila primárně kvůli tomu, že se už nejedná o povídky, ale ucelený příběh. No ale... Mně ty povídky asi chybí. Nechápejte mě špatně, tenhle díl je stejně skvostný, jako ty předchozí. Avšak v určitých částech mu něco chybělo a něco naopak převažovalo. Příběh je opět obohacen o autorův typický suchý humor, který vyvažují politické pasáže. HODNĚ politických pasáží. V podstatě otevírá i otázky rasismu (i když se to týká ras vymyšlených) a nadřazenosti. Celkově je kniha hodně zaměřená na válku a strategii - což mi nevadilo - ale zároveň nechtíc dostává do pozadí rubání příšer - což mi vadilo moc; jedna žravucha prostě nestačí :D! Začátek byl sice pomalejší, ale zároveň jsme díky němu měli možnost nahlédnout na Kaer Morhen, proslulou obávanou pevnost plnou krvežíznivých mutantů, kteří jsou ve skutečnosti jen velkou bandou taťuldů. No vážně, ty jejich rodičovské vztahy s lvíčetem z Cintry byly prostě k sežrání! Taky se mi moc líbilo budování vztahu mezi Ciri a Yennefer. A utvrdila jsem se v tom, že Triss a já kámošky nebudem, protože svádět chlapa BFF prostě není v pohodě xD! V textu také naleznete spoustu odkazů na minulé díly a mnoho nevyřčeného, co zahřeje i bodne u srdce (že, Essi Daven?). Příběh nabídne jak nové, tak i staré známé postavy, přičemž nechybí ani užvaněný bard Marigold či obávaný trpaslík Yarpen Zigrin a jeho Ogaři. Suma sumárum, Krev elfů je primárně o válce. Avšak pravá válka se mnohdy nerovná pouhému krvavému střetnutí mečů. Skutečným bojištěm je výměna názorů, která vás přinutí přemýšlet nad každým dosavadním rozhodnutím. A i přes vaši neutralitu vás nakonec donutí si vybrat stranu. No a zdali bylo rozhodnutí správné? To prozradí jen vaše srdce... PS: Nejvíc mě pobavil dopis od Yennefer, takový friendzone jsem v životě neviděla xD... celý text