rozaaalie_
přečtené 115
Laskavosti
2022,
Eva Černá
Laskavosti jsou přesně ten typ knihy, který budete milovat nebo nesnášet. Nic mezi tím. Z anotace není příliš zřejmé, o jaký typ básní se bude jednat, ale ke sbírce jsem přistupovala s předpokladem lásky, radostí a jiných prostých laskavostí, laděných spíše pozitivně. A přesně to jsem dostala. Jemné, něžné, upřímné verše, zkonstruované s jistou dávkou něhy a péče. Na knize jsem osobně moc negativ nenašla, ale kdybych je měla do pár bodů shrnout, za ty největší považuju repetitivní motivy, občasnou jednolitost, kýč a místy přehnaný patos. Jako celek však pro mě byly Laskavosti velice příjemným jarním pohlazením a osvěžením mezi novodobou českou poezií. K této sbírce se budu především při slunečných dnech ráda vracet. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze" - Pohlazení na duši)... celý text
Obřad
2023,
Carmen Mola
Musím se přiznat, že se španělskými názvy míst a jmen postav jsem měla ze začátku trošku problém, ale docela rychle jsem si zvykla. Co se týče textu, kratší délka kapitol mě zarazila, ale po chvíli čtení mě dokázala přesvědčit o tom, že zároveň skvěle navozuje jinak místy chybějící napětí. Po několika stránkách jsem však narazila na jeden velmi zásadním problém. A tím byla (opět) samotná hrdinka. Avšak samotný příběh? Z toho mě mrazilo po zádech ještě několik dní… (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze" - Někde tady řádí vrah)... celý text
Na hraně
2021,
M'Badjala Diaby
Básně se dobře četly, dobře zněly, byly krásné a smutné, ale kvůli repetitivní tematice mi po chvíli začaly splývat v jednu velkou šmouhu. Próza v podobě „Půlnočních myšlenek“ mě oslnila o dost víc, protože jsem díky ní měla možnost nahlédnout do samotného nitra autorčiny duše, a pocítit tak strach, bolest, úzkost a všechny další pocity, které při psaní prožívala. Pokud máte rádi květnatou mluvu podobnou tvorbě klasických básníků, šmrncnutou s problematikou moderní doby, psychickými obtížemi a pořádnou dávkou melancholie, pak je pro Vás sbírka jako stvořená. Pokud toužíte po něčem „modernějším“ a rozmanitějším, asi zkuste raději sáhnout po jiném díle. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")... celý text
Jizvy jako křídla
2020,
Erin Stewart
Tahle kniha mě uchvátila především myšlenkami a tematikou. Pokud toužíte po propracovaných plot twistech, asi to nebude nic pro Vás. Příběh je pro mě především o boji s vnitřními démony a vyrovnáváním se se ztrátou. Dotýká se hlubokých témat, jako je smrt, deprese, šikana, sebenenávist nebo např. sebevražda. Je ale také o přátelství, rodině a o tom, že by se člověk neměl nikdy vzdávat (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze") A nakonec jedno malé "PS" pro recenzentku níže: transplantace palce na noze a jeho následné přišití na ruku je naprosto běžnou operací. A totéž platí u odříznutí kůže z jiné části těla (nejčastěji ze zadku, stehen či rukou) s účelem rekonstrukce popálené kůže třeba na obličeji. Asi to nezní úplně hezky, ale je to realita. Určitě bych si netroufala tvrdit, že by byla kniha z těchto důvodů nelogická - ba naopak. Pokud bych měla vyzdvihnout jednu dobře zvládnutou část z celého příběhu, byla by to právě jeho AUTENTICITA a reálnost. :-) (bookstagram: @rozaaalie_)... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Poslední přání je pojato jako sbírka povídek. K tomuhle žánru jsem obvykle hodně skeptická, ale musím přiznat, že tady se to velice povedlo. Autor nabízí propracovaný, surový svět, inspirovaný především slovanskou mytologií. Je plný neotřelých postav, ať už kladných či záporných, ale nejčastěji pohybující se na pomezí morálně šedé zóny. A přesně to se mi na knize líbí. Přestože se jedná o fantasy, funguje určitým způsobem jako takové zrcadlo společnosti. Nejodpornějšími zrůdami totiž nejsou ghúlové, bruxy, kikimory ani draci. Jsou to lidé. Vždycky jsou to nakonec lidé. Celkově je kniha čtivá, autorův styl psaní je prostě můj šálek kávy. Je to svižné, vtipné, originální. Už teď se nemůžu dočkat až se pustím do dalších dílů z téhle série! (bookstagram: @rozaaalie_)... celý text
Mizející dívky
2020,
Lisa Regan
Světový bestseller Mizející dívky, z pera Lisy Reganové, je dechberoucí příběh plný zápletek, intrik, tajemství a tak trochu k nakopnutí-hodnou hlavní postavou, díky které jsem během čtení měla párkrát nutkání knihu při nejlepším odložit, při nejhorším vyhodit z okna. Josie bych charakterizovala jako typicky klišoidní policistku z amerických bijáků, které se nedostává tolik úcty proto, že je žena. Ale protože je taky silná a nezávislá, a protože feminismus nebo tak něco, tak to nikdy nevzdává a vypracuje se na pozici detektiva. To, že je protagonistka tak otravná a nesympatická, vnímá vlastně skoro každý kolem ní (a dokonce občas i ona samotná), včetně jejího skoro-bývalého manžela Raye. Autorka má však naštěstí skvělý styl psaní, který to celé zachraňuje. Příběh je prokládán kapitolami, které jsou psané z pohledu jedné z pohřešovaných dívek. Tyhle části se můžou ze začátku jevit jako nudnější, ale nevzdávejte to! To rozuzlení za to určitě stojí. Celkově je dílo čtivé a svižné. Děj odsýpá, ale zároveň vás udržuje v tom správném napětí, které je v tomto žánru klíčové. Postavy jsou, kromě lehce otravné Josie, velice sympatické a komplexní. Ona vlastně i hrdinka sama o sobě je hodně tajemná a zajímavá, ale mě prostě odrazovaly její negativní charakterové rysy natolik, že jsem si ji nedokázala dostatečně oblíbit. Kniha je propletená spoustou zvratů, intrik a překvapení. Jeden důležitější plot twist jsem trochu čekala, ale i tak byl pojat originálně a rozhodně jsem se u něj nenudila. Zbytek zvratů byla naprostá pecka a žádné zklamání z konce díky bohu nenastalo. Stručně řečeno: Příběh fantastický, hlavní hrdinka o něco méně. (bookstagram: @rozaaalie_)... celý text
Cestami lásky
2022,
Jiří Pinkava
Musím přiznat, že přestože mě tohle kratičké dílko od Jiřího Pinkavy uchvátilo především zajímavou obálkou, je kniha ve skutečnosti víc, než se na první pohled zdá. Můj celkový verdikt je velmi pozitivní. I přesto, že vyloženě nevyhledávám žánr milostné poezie mě tato kniha velmi překvapila a upřímně doufám, že bude autor v psaní pokračovat, a že do příští sbírky zařadí třeba i jinou tematiku. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")... celý text
Carrie
1992,
Stephen King
Světoznámý příběh o jedné zcela obyčejné dívce s neobyčejnými schopnostmi. Příběh Carrie je znám snad všem fanouškům krále hororu, Stephena Kinga. Já se k němu ale dostala až nedávno a musím říct, že i po těch letech čekání na zaprášené poličce za to opravdu stál. Postavy, ať už kladné, záporné nebo pohybující se v 'šedé' zóně mě naprosto uchvátily. Každá jedna z nich. Ať už se jednalo o samotnou Carrie, její zmagořenou matku, spolužáky ze školy nebo přihlížející blížící se katastrofy. Kingův styl psaní mi prostě sedl a donutil mě s určitými lidmi soucítit a nad jinými plivat nadávky. I přes fakt, že jsem kdysi dávno viděla filmovou adaptaci jsem se ani trochu nenudila. Pasáže z fiktivní biografické knihy zaměřující se na život Carrie navíc příběh prokládaly ústřižky z budoucnosti, což čtenáře dokázalo udržet v pořádném napětí, protože tam častokrát padaly i informace, které se v příběhu teprve měly odehrát. Trochu mě občas zaskočilo, když některá část doslova vyzradila hlavní plot twist, který se v příběhu zatím nestal. Když se nad tím ale zpětně zamyslím, vlastně to mělo určité kouzlo. To vědění, že se něco stane, a že se vlastně všichni, jak na nefunkční horské dráze řítí vstříc nevyhnutelné zkáze a nikdo nemůže udělat nic, co by tomu zabránilo. Co mě však na knize uchvátilo nejvíc, byl text v závorkách. Tyhle kratší pasáže znázorňovaly myšlenky/pocity/vnitřní dialog postav. Většinou v nich chyběla jakákoli forma diakritiky, ale o to byly reálnější a lidštější. Byla z nich cítit jakási surovost, která mě ale neskutečně fascinovala. Taky v nich figurovala určitá dávka poetičnosti a bavilo mě, jak moc se u daných postav lišily. Prostě taková třešnička na dortu. Carrie bych určitě doporučila i lidem, co se neradi bojí, ale zároveň mají rádi psychologické thrillery a příběhy plné napětí. 4,5/5* (bookstagram: @rozaaalie_)... celý text
Uvnitř mé hlavy
2016,
Francesca Zappia
Uvnitř mé hlavy je jedna z mých nejoblíbenějších knih. O to těžší je připustit si fakt, že má tolik nedostatků. Tuhle knihu jsem přibližně před 7 lety dostala jako dárek, a ano, přiznávám, má pro mě velkou citovou hodnotu. Avšak i přesto můžu zcela upřímně říct, že mě od té doby žádný příběh nezasáhl tak silně, jako tenhle. S Alex jsem soucítila. Okamžitě jsem se do ní dokázala vžít, a to i teď, když jsem po letech knihu opět otevřela. Dějem se možná na první pohled kniha nijak zvlášť neliší od typických YA contemporary z prostředí střední školy, ale za mě dodávají potřebné plusové body právě postavy, které jsou různorodé, osobité a celkově dobře napsané. Romantická zápletka je taktéž přinejmenším roztomilá, já se u ní culila téměř nepřetržitě. Když však nahlédnete na hodnocení kupříkladu na Goodreads, zaplaví vás velká spousta jednohvězdičkových recenzí. Proč? Kvůli hlavní hrdince. Respektive pojetí paranoidní schizofrenie, kterou trpí. Na nemoc je v knize bohužel pohlíženo velice primitivně a v jistých ohledech je snad až glorifikována. Žádnou surovou realitu tady nečekejte. Proč tedy knihu se spoustou nedokonalostí hodnotím pozitivně? Inu, pravdou je, že za to asi můžou city, které prostě někdy zvítězí nad rozumem. Ke knize i hrdince jsem si vybudovala jakési pouto, které mi znemožňuje nahlížet na ni objektivně. Jenže to je přece celá podstata recenzí i četby jako takové, ne? Každý to vnímáme individuálně. Každému se líbí něco jiného. A to je za mě naprosto v pořádku :).... celý text
Co jsme si nikdy neřekli
2020,
Yasmin Rahman
"Poutavý, kontroverzní, místy až šokující thriller." - Poutavý a kontroverzní? Když přivřu obě oči, možná. Ale thriller? Pardon, ale to teda opravdu ne. V příběhu se setkáváme se třemi hrdinkami, přičemž každá z nich bojuje s vlastními vnitřními démony. A já ani jednu z nich nemohla vystát. Cara (jedna z hlavních postav) je dokonce na vozíku tak jsem si říkala aleluja, konečně někdo, s kým budu moci soucítit a bude mi blízký! A ono nic. Chyběla mi tam síla, důraz, prostě něco hlubšího, co by mě srazilo na kolena. I když se mi kniha nelíbila, ráda bych skončila pozitivně a vyzdvihla grafické zpracování kapitol Olivie - i když mi obsahem občas připomínaly nepovedenou parodii poezie Rupi Kaur. Kniha obsahuje také nejedno důležité poselství, týkající se především skryté bolesti, síly přátelství a hlavně odhodlání to nevzdávat. Škoda jen že zpracování se svou hloubkou zaseklo někde v dětském brouzdališti. (bookstagram: @rozaaalie_)... celý text
