S1M0NE
přečtené 239
Doplavat domů
2014,
Deborah Levy
Za každodenními povrchními konverzacemi se skrývají skutečné příběhy, životní osudy, všechna ta "etc", ktera dělají život životem a přesto zůstávají nevyřčena. A přesně o tom je tato kniha. Zalíbí se vám, pokud se odvážíta nahlédnout pod zčeřenou hladinu autorčino lyrického stylu.... celý text
To
1993,
Stephen King
Knížka o strachu, ale ve skutečnosti o dětství a dospělosti. Dokonalá Kingovka, asi nemám, co víc dodat.
Ostrov polámaných panenek
2014,
Egoni Scaar
Působivé realistické zobrazení životů několika hlavních postav, jež se staly oběťmi svých vlastních závislostí nebo psychických poruch. Čte se velmi dobře, jen jsem se někdy trochu přestávala orientovat v postavách (je jich, myslím, celkem devět). Každopádně se jedná o moc zajímavé a poutavé čtení.... celý text
Oceán na konci uličky
2013,
Neil Gaiman
Pohádka pro dospělé. Myslím, že by ji měli číst hlavně rodiče. Za fantastickým příběhem se skrývá spoustu zajímavých filozofických myšlenek o světě dětí a světě dospělých, který by měl být světem jedním, ale není tomu tak. Když dáváte lidem, co si skutečně přejí, můžete konat zlo, což je také jednou z hlavních myšlenek. Gaiman příběhu vtiskl svůj typický osobitý styl. Koralina nebo Kniha hřbitova se mi líbily o něco více, ale Oceán na konci uličky je krásný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Rozhodovala jsem se mezi 3* a 4*, nakonec jsem dala tři, jelikož hodnotím v kontextu Gaimanova díla, mám ráda jeho styl a vím, že má i daleko lepší knihy.... celý text
Kniha hřbitova
2008,
Neil Gaiman
Nádherná knížka. Od autora jsem si už zamilovala Koralinu a Kniha hřbitova je snad ještě o chlup lepší. Mám hned chuť si od Gaimana přečíst něco dalšího. Přijde mi, že se mu skvěle podařilo setřít hranici mezi dětskou literaturou a literaturou pro dospělé. Jediné, co mi tak trochu nesedlo bylo zveřejnění rozhovoru s autorem na konci knihy. Tazatel se snaží z autora vytáhnout informace nad rámec příběhu, respektive jak to bylo dál atd. To mi přijde naprosto zbytečné, příběh je dokonalý a uzavřený jako celek, tento rozhovor bych tedy z knihy úplně vyškrtla. Dílo by mělo mluvit samo za sebe, nikdy jsem nepochopila takové ty rozhovory s autory, kde se jich redaktor ptá, jak by příběh pokračoval dál a co kdyby tohle bylo jinak atp.... celý text
Pes baskervillský
2009,
Arthur Conan Doyle
Příběhy Sherlocka Holmese jsem do této doby znala jen z filmů nebo seriálu, jsem však moc ráda, že mi neunikla ani původní literární podoba. Naprosto jsem si zamilovala osobitý, archaický styl psaní sira Doyla. Když k tomu ještě připočtu tu tíživou atmosféru močálů a zámku a nadpřirozenou hrozbu visící ve vzduchu, která se táhne celou knihou, máme určitě co odčinění s velmi kvalitním čtením. Napjatá jsem byla až do konce.... celý text
Ženu ani květinou...
2004,
Simona Monyová (p)
Přečteno za jeden den. Nejvíc děsivá je kniha v kontextu osudu samotné autorky. Četla jsem někde, že autorčiny knihy doporučují i psychologové svým klientům v poradnách. Podle mě je tato kniha dobře napsaná sonda do duše člověka sužovaného tyranským partnerem. Doporučila bych knihu nejen těm, kteří uvízli v podobné situaci, ale i všem ostatním, aby pochopili, jak takové domácí násilí může vznikat a proč není tak jednoduché se z něj vymanit. Osud samotné autorky je tím nejděsivějším příkladem. (SPOILER:) Hrdinka knihy se sice na konci dokáže z destruktivního vztahu vymanit, i když ne vlastním přičiněním, Monyové se to bohužel nepoštěstilo. (KONEC SPOILERU) Nejvíc mrazivá pro mě byla poslední strana knihy, kde v poznámce o nakladatelství je uvedeno jméno autorčina manžela (a jejího vraha). Celý příběh tím podle mě dostává nový mrazivější kontext.... celý text
Hračka
2007,
Sylva Lauerová
"Jednou o nás napíšu knížku," hladila jsem ho po důlku na bradě a pozorovala, jak zelená místy prostupuje hnědou barvu jeho duhovky. "No, když myslíš... ale stejně to nikdo nebude číst, všichni si budou myslet, že je to bohapustá sračka." (s. 266-267) Myslím, že tenhle citát z knihy naprosto vystihuje můj čtenářský zážitek. S paní autorkou jsem se před nějakou dobou setkala osobně a působila na mě jako velmi inteligentní a uvážlivá osoba. Proto mě tato její kniha (i když uznávám, že se jedná o prvotinu) skutečně překvapila. Po celou dobu čtení mi vrtalo hlavou jediné - jak moc je kniha autobiografická. Hlavní postava mi totiž vůbec nedávala smysl. Přitom má většinu společných aspektů s autorkou (včetně jejího původního jména). Prezentovala se jako duchovní guru, expert na meditace, zralá žena apod., přitom po celou dobu děje působila extrémně nevyrovnaně. Ještě se mi nestalo, že bych četla knihu, kde by mi byla hlavní postava tak moc nepříjemná. Chápu, že se jedná o brakový žánr erotického románu, ale proč by i tento nemohl být napsán chytře? Kniha opravdu působí jako nějaký těžce vypocený text patnáctileté puberťačky, která se poprvé zamilovala a neví si s tím rady. V textu mě naprosto vytáčelo, jak hlavní postava dokáže na jedné jediné straně oscilovat mezi zamilovaností (na všechny ty "prdelky", "miláčky", "hlupáčky", "trdýlka" apod. už jsem časem prostě rezignovala), nenávistnou žárlivostí (projevovanou především vůči manželce jejího milence) a jakousi falešnou iluzí, že má vše pod kontrolou a vlastně ona je ta nadřazená. A tohle stále a stále dokola. Opravdu mě to nutilo k zamyšlení, jestli nějaké zralá žena takhle vůbec může uvažovat. Jednu hvězdu dávám za hnací motor knihy, čímž byla věta, která mi při čtení stále naskakovala v hlavě: "horší už to být nemůže". Načež autorka vždy nasadila vyšší a vyšší laťku, což mě nutilo stále pokračovat a neustále se ujišťovat v tom, že to vlastně horší být může. Navíc na co používat odstavce, když je mohu nahradit desítkami emotikonů, no ne?... celý text
Malinká roztomilá knížečka s povedenou ilustrací. Bohužel po obsahové stránce trochu zklamání. Nějak jsem nepochopila záměr této knihy. Dovedu si představit jednotlivé kapitoly ve formě cestovatelstkého blogu, dohromady mi ale nějak nepasují. Přijde mi, že autor skáče od jednoho k druhému. Pokud se jedná o cestopis, chybí tam nějaká červaná nit, která by spojovala kapitoly v jednolitou formu, na průvodce je naopak kniha málo popisná a konkrétní a pochybuji, že se podle ní dá cestovat. Ale každopádně se v knížce dá najít plno milých postřehů a dokáže přiblížit nizozemskou kulturu. Závěr mě trochu zamrzel, přijde mi, jak kdyby autor spíš demotivoval čtenáře k návštěvě (očekávala bych spíš opak), ale na počtení třeba do letadla dobré.... celý text
