sabina3898
přečtené 859
Tommyknockeři
1997,
Stephen King
Ke Kingovi se dostávám sporadicky, tentokrát na mě v knihovně mrkli Tommyknockeři. S Kingem mám občas problém, abych se začetla a tady jsem to cítila obzvlášť, do první třetiny jsem uvažovala, že to vzdám. Pak se to ale klasicky rozjelo a já byla vtažená do městečka Haven, kde není všechno úplně v pořádku... Příběh je zalidněný postavami do kterých jsem se nijak nesnažila vcítit, protože mi tak nějak bylo jasný, že na stránkách dlouho nepobudou. Možná i proto se mi jednotlivci dost pletli. Nejsympatičtější mi byla Ruth, naopak "hlavní" hrdina Gard mně většinu doby lezl na nervy. Takhle naposledy jsem byla vyřízená z hrdinky Dívky ve vlaku. Invaze Tommyknockerů je výborný nápad, jako fanda Akt X, jsem si ho užila, to že lidé jsou proti "infekci" téměř bezbranní a "stávání se" tak probíhá téměř bez komplikací dodává příběhu hořkou příchuť. Ale proč je to tak protahovaný? S tím má King podle mě často problém. Příběhu by prospělo o nějakých sto i více stran méně, dostal by spád a byl by čtivější. Ale je to prostě on, s tím se musí počítat. Nevím, z čeho má King největší strach, jestli z ufonů, maloměšťáků, zvířat nebo ztráty svobodné vůle. Mě mrazilo nejvíc z toho posledního. To že "stavání se" se stane a já s tím prostě nic neudělám, ve mně probouzí bolesti hlavy... Počkat. Bolesti hlavy???!!!... celý text