sagasir
přečtené 1194
Babička pozdravuje a omlouvá se
2015,
Fredrik Backman
Svérázná babička, zvláštní dívenka a svět plný fantazie Tahle kniha je jasným důkazem, že v současné severské literatuře nenajdeme jen skvělé detektivky, ale i jiné výtečné příběhy jiného žánru. Tak tenhle příběh se povedl na výbornou. Byť se jedná o mé první seznámení s autorem, tak po dočtení tohoto díla se z něj hned stává můj oblíbený spisovatel. Velice oceňuji mnohovrstevnatost celého děje a přemíru emocí, které v čtenáři vyvolává. Chvíli se u této knihy čtenář zasměje, chvíli si užívá jak je to vlastně celé takové jednoduše milé a místy je to i opravdu smutné. Celý příběh je pak velice čtivý a velice rychle vás vtáhne do děje, který je jinak krásně plynulý. Líbilo se mi i to, že jednotlivé epizody na sebe navazovali a autor nepřecházel od jedné věci k věci druhé. Užití retrospektivy kdy autor vypráví o životě někoho, se také povedlo na výbornou. Místy je možná děj z části předvídatelný, ale nijak to neubírá na kráse textu a celkového požitku ze čtení tohoto díla. Prostředí v knize se dá rozdělit na dvě části. Na reálnou část a na pohádkový snový svět Miamas. Obě tyto části do sebe výborně zapadají a jsou výtečně zvládnuté. Obzvlášť pak oceňuji autorovu fantazii, kterou použil při popisu Miamasu. Celkově je vlastně autorova fantazie skvělá a vy se tak těšíte, s čím přijde na dalších stranách. Líbil se mi i autorův jazyk. Ten je krásně květnatý, plný zajímavých výrazů. Výrazným prvkem je i opakování vět. Autor vám napíše větu na začátku kapitoly, avšak vy jí možná moc neporozumíte. Ke konci kapitoly se věta objeví znovu a tentokrát už vám je jasné, co tím autor chtěl říct. Myslím, že se jedná o zajímavý prvek. Plusové body si autor zaslouží i za zpracování postav. Jeho zpracování je velice propracované, osobité a k samotným postavám si velice rychle vytvoříte vztah. Zpočátku postavy vypadají jen jako obyčejní nájemníci v domě, ve kterém bydlí Elsa, ale postupem času čtenář začíná odhalovat, že každá z nich má svůj charakter, vlastní osobitý příběh a navzájem se úžasně propojují. Zajímavé je i pojmenování velkého množství postav z příběhu. Autor si moc nepotrpí na jména a místo toho často používá obecná pojmenování (Příšera, Černá sukně, chlapec se syndromem a další). Nejsympatičtější jsou pak postavy dvou hlavních hrdinek Elsy a Babičky. Hlavně babička je tu vykreslena jako opravdový svéráz (lozí přes ploty, vloupává se do Zoo, utíká z nemocnice nebo hází na policistu hovínka). Rozsahově se pak znovu nejedná o žádnou divočinu. Kniha má 424 stran. Babička pozdravuje a omlouvá se je veselá i dojemná kniha s úžasným příběhem, v němž se dohromady skloubí svět reality a svět pohádky a nutno dodat, že se skloubí velice povedeně. Fredrik Backman má užasnou fantazii, umí skvěle vyprávět a já už se těším, až si přečtu další jeho knihu. Z této jsem vyloženě nadšený a s radostí jí uděluji 100 %.... celý text
Na útěku
2015,
Jesús Carrasco
Utečte za knihou Bezejmenný chlapec je na útěku a vy můžete utéct od čehokoliv, co zrovna děláte ke čtení této knihy. Rozhodně však nečekejte žádné oddechové čtení. Zajímavým rysem příběhu je místy jeho nekonkrétnost. Nevíme totiž přesné určení místa děje a ani nevíme jména postav. Děj se pak odehrává jen v přibližném časovém období, ale jeho přesná doba rovněž není nikde napsaná. Děj knihy je pak surový, na nic si nehraje a na jednu stranu působí tak obyčejně, aby nás vzápětí šokoval dramatickou scénou, která postupně ještě vygraduje. Samotná zápletka v příběhu je možná lehce odhadnutelná, ale to vůbec nevadí. Velkou pozornost si zaslouží autorův jazyk v této knize použitý. Ten je opravdu květnatý, plný různorodých metafor a je vidět, že si s ním autor doslova a do písmene vyhrál. Zajisté je však tohle všechno možné i díky skvělé práci překladatele, který text přeložil do češtiny. Čtenář si v knize může vychutnat i vášnivé popisy drsné přírody. Ty dokázal autor sepsat s takovou vervou a uvěřitelností až máte pocit, že jste opravdu obklopeni tou vyprahlou, sluncem rozžhavenou plání. Zajímavé jsou i postavy z knihy. Tři hlavní postavy rozhodně dokážou zaujmout a jejich zpracování nenudí. Hrdinovi, jenž utíká před, krutým a násilnickým rychtářem držíte palce a po setkání s pastevcem se z nich stává zajímavá dvojice. Pastevcova přítomnost je pak v knize jakýmsi obrazem svědomí a přítomností toho, že některé věci je zkrátka nutné udělat. Ještě dodám i informaci k rozsahu knihy. Toto dílo má jen 188 stran, tudíž vám jeho čtení nezabere moc času. Což je jen dobře, nedovedu si totiž tak úplně představit, že bych takovýto drsný a ponurý příběh četl třeba v rozsahu 400 a více stran. Román Na útěku je rozhodně zajímavá kniha, která nutí čtenáře přemýšlet. Přemýšlet nad tím, co si člověk může všechno dovolit při pokusu o záchranu vlastního života. Může se na člověka přenést zlo, když je všude kolem? Hlavní však je myšlenka, že proti zlu se musí bojovat a ne ho přijmout. Tuto knihu pak hodnotím 80 %. Přece jenom to není úplně můj šálek čaje, místy na mě byla kniha až moc ponurá a detailně popisná. Také mi trvalo trošku déle se do ní začíst.... celý text
Květy temnoty
2014,
Aharon Appelfeld
Další krásný avšak i smutný příběh Tato kniha má rozhodně silný námět a samotným zpracováním příběhu je skvěle zvládnutá. Nicméně pojďme na vše popořadě. V knize nenajdete popisy koncentračních táborů, popisy z válečných front, ani se nedostanete příliš do kontaktu s vojáky SS. Kniha jako taková je vlastně osobní příběh chlapce, který uniká před smrtí a musí se vyrovnat se svým zničeným životem. Postava Huga je jednoduše úchvatná. Autor ho dokázal sepsat tak, že s ním naprosto soucítíte a i děkujete, že nejste na jeho místě. Celkově jeho fyzické i psychické dospívání je v knize vykresleno na výbornou. Jeho vnitřní monology jsou pak nesmírně zajímavé a místy i dosti smutné, avšak opět krásně zpracované. Líbilo se mi také, že se Hugo snažil přemýšlet pozitivně a pokoušel se myslet i na budoucnost. Na budoucnost, ve které se všechen smutek a strach rozplyne a bude prostě dobře. I jeho postupné budování citů k Marianě je sepsáno poutavě a příběh by bez tohoto aspektu nebyl tak kouzelný. Zajímavý kontrast pak vytváří Hugovo vzpomínání na to, jak se měl s rodinou dřív dobře proti jeho současné situaci. Druhou hlavní postavu Marianu lze zpracováním rovněž označit za povedenou práci. Velice se mi líbí to spojení prostitutky s morálním charakterem. Zvláštní u této postavy je to, že o sobě neustále mluví ve třetí osobě. Nicméně takto v příběhu mluvily i ostatní její kolegyně. A z této mluvy pak jakoby vyzařovala určitá nenávist vůči sobě samotným. Tyto ženy se snažily nějak potrestat za to, čím se živí. I zpracování pocitů Mariany k Hugovi je myslím dobře sepsáno. Samozřejmě pak i Marianě čtenář fandí. Kniha jako taková nenudí, jsou v ní skryté velké emoce, které čtenáře zasáhnou a už nepustí, nutí čtenáře přemýšlet a uvědomit si, že se opravdu v nynější době máme dobře, ale přesto doba v knize popisovaná zase není až tak úplně nějak moc dlouho vzdálená. Samotné obracení role, kdy naopak potřebuje pomoct Mariana je rovněž zajímavým prvkem. Pozitivně pak hodnotím i samotný závěr knihy. K rozsahu pak dodávám, že kniha má 288 stran. Tudíž vám její čtení nezabere moc času. Květy temnoty jsou příběh, ukazující, že uvnitř chlapce se může ukrývat vyspělý a oddaný muž, zatímco prostitutka může mít i morální charakter a že síla lidskosti a lidského ducha je velice silná a na tento fakt by se rozhodně nemělo zapomínat. I z těchto důvodu tuto knihu hodnotím 95 %.... celý text
Guláš pro Masaryka
2014,
Milena Štráfeldová
Ke starým časům dejme si guláš Hlavními postavami v knize jsou dvě ženy, matka a dcera, které žijí zdánlivě obyčejné životy na pozadí velkých dějinných zvratů, ale tyto životy přece jenom tak obyčejné nejsou. Naopak jsou neobyčejně krásně znázorněny v této neobyčejné knize. Když už píšu o postavách, tak je vlastně obecně musím pochválit a jako celek jsou myslím dobře zvládnuté. Dobře zvládnutý je i samotný děj knihy. Líbila se mi samotná proměnlivost děje. Místy je takový nahuštěný, dramatický a místy zase takový umírněnější, povolnější. Nikdy však nenudí a i za to si autorka zaslouží pochvalu. Chválit musím i jazyk, kterým je kniha napsaná. Ten je zde opravdu krásný a je vidět, že si s ním autorka dala hodně práce a hlavně do celého příběhu opravdu pasuje. Dočkáte se tak starší, krásné a zajímavé češtiny, ale překvapí vás i plno starších a kouzelných rýmovaček, písniček. Oceňuji i jakýsi soulad a vyváženost dvou částí knihy. Tou první částí jsou již zmíněné životy hlavních hrdinek a druhou částí mám na mysli autorčiny popisy skutečných událostí a pak tzv. „blouznění“ Konkrétně pak blouznění o Vlasti, o Divadle, O Republice a Lepších Zítřcích. Díky těmto tzv. „blouzněních“ se sama autorka ptá, jak jinak by se naše dějiny vyvíjely, kdyby věc národního obrození nevzala za svou jakási kávová společnost básníků, kteří si národ vysnili jako literární postavu? Proč horliví vlastenci raději uvěřili padělkům, i když je před podvrženými rukopisy varoval už sám Josef Dobrovský? A proč se celá desetiletí hádali nad Národním divadlem? Proč studenti uspořádali za hilsneriády štvanici na svého profesora T. G. Masaryka a titíž studenti ho pak nadšeně vítali jako prezidenta osvoboditele? A zaplatil skutečně Masaryk z peněz, které byly určeny pro Čs. legie, atentát na Lenina? Byl Edvard Beneš agentem NKVD? Nebyl nakonec vznik samostatného Československa historickým omylem? A umíme se dnes, po sto letech, vyrovnat s tak provokativními otázkami? Obě části se navzájem skvěle doplňují a prostě k sobě patří. Plusem je i taková nenásilná vzdělávací forma a je vidět, že člověk se nemusí například jen suše učit z učebnice, když se chce dozvědět něco nového. Plusové body si zaslouží i onen guláš. Za a) se dozvíme zajímavý recept na guláš a za b) funguje jako další dobrý spojovník určitých částí v knize. Dodám i informaci k rozsahu knihy. Kniha má 376 stran, tudíž se dá říci, že se opět jedná o vcelku klasický rozsah. Guláš pro Masaryka je důkazem, že i domácí literární tvorba má své zajímavé a krásné tituly, jejímž čtením rozhodně nebudete zbytečně ztrácet čas a ještě se třeba dozvíte i něco nového. Já se u čtení nenudil, dozvěděl se něco nového a kniha se mi jako celek hodně líbila. Proto jí uděluji 95 %.... celý text
Literární spolek Laury Sněžné
2015,
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Magické Finsko, aneb Zaječín se nezdá Hodně zajímavý literární počin. Už jenom samotná první stránka a popis Elly: Bylo jí dvacet šest let a krom jiného se skládala z překrásně vykroužených rtů a nefunkčních vaječníků. Zajímavý popis člověka, nemyslíte? Takhle zvláštní a zajímavá je vlastně i celá kniha. Samotný příběh je rozdělen do tří částí a bohužel tu úvodní, která má čtenáře vtáhnou do děje, pak považuji za nejslabší. Prostřední je z nich pak nejlepší a poslední část trochu kazí samotný závěr knihy. Ten mi přišel jakoby takový uspěchaný a ne vše vysvětlující. Samotná kniha je jinak taková mnohotvárná. Chvíli je to psychologický román, pak zase sklouzne do pohádky, jindy se zase jeví jako příběh psaný ve stylu magického realismu. Monotónnost tedy tomuto dílku rozhodně vyčítat nelze. Líbilo se mi, že z knihy sálala taková ta místy mrazivá atmosféra a zrovna k Finsku se to rozhodně hodí. Překlad jmen postav do češtiny mně vůbec nevadil. Rozhodně si je člověk spíš takto zapamatuje a dokáže je případně i vyslovit. Ony postavy pak hodnotím vcelku kladně. Dokážou čtenáře zaujmout, nenudí a ve většině jsou dobře propracované. Hlavní devízou tohoto díla je rozhodně jeho originalita (Velice se mi třeba líbil název knihy pro děti Potvůrkov a nebo i samotný nápad literárního spolku atd.). Oceňuji i nepředvídatelnost děje. Samozřejmě čtenář možná místy tuší, jak bude děj pokračovat, ale mnohdy se mílí či ho děj zcela překvapí, aniž by předtím tušil, kam se bude odvíjet. Rozsahově tu zase nemáme nic extrémního. Dílo má totiž 317 stran. Bohužel se ani v této knize nevyhneme nějaké té milostné aférce a zrovna v tomto příběhu snad ani být nemusela. Chvílemi mně přijde, jakoby sex z ní vycházející musel být pomalu v každé knize. Pochválit musím i knižní obálku, ta se vyloženě k této knize opravdu hodí a navíc je vážně krásná. Literární spolek Laury Sněžné rozhodně není čtení pro každého a někomu se děj v knize bude znát až moc divný, ale pokud ho přijmete, tak vás čeká čtení hodně originálního textu a důkazu, že současná severská literatura nejsou jen výtečné detektivky. Na závěr samozřejmě ještě přidám své procentuální hodnocení knihy a to činí 90 %.... celý text
Stvořitelé a spasitelé
2011,
Geraldine Brooks
Skvělý příběh objevující se napříč časem a místem Sarajevská hagada je rukopis, který jistě stojí minimálně za povšimnutí. Plusem této knihy je už tedy rozhodně to, že zrovna o něm pojednává, jelikož se člověk dozví něco nového a rozšíří si obzory. Takže se dozvíme, že tato hagada byla třikrát ztracená, dvakrát zachráněná muslimem atd. Dalším velkým plusem tohoto dílka je postava restaurátorky Hany Heathové. Líbil se mi její vývoj od cynické, sarkastické a nezúčastněné vědkyně, pod jejíž ochranou slupkou se skrývá idealistka, po dalšího „člověka knihy“, který se snaží zmapovat její cestu od stvoření až k jejímu spasení. Nutno dodat, že i další postavy v knize nijak neztrácejí na kráse. Naopak mají v knize vždy své pevné, oprávněné místo a jsou sepsány do hloubky a rozhodně dokážou zaujmout. Chválit musím i střídání historických kapitol s těmi ze současnosti. Nepůsobilo to nijak zmateně. Zvláštní bylo i seznamování se s příběhem pozpátku, tedy od nejnovějších událostí až po ty nejstarší. Mně osobně to vůbec nevadilo a naopak to celé považuji za takové nevšední a opět dobře zpracované. Dobře zpracované bylo i veškeré prostředí, ve kterém se děj knihy odehrával. Hodně jsem si díky detektivkám od Mankella oblíbil, že se děj neodehrává jen na jednom místě, ale klidně i různě po světě. Takže u Stvořitelů a spasitelů jsem byl v tomhle ohledu více než nadšený a spokojený. Na knize oceňuji i poukázání na to jak se v průběhu staletí zacházelo se Židy a to především se ženami. Na čtenářovi city pak působí i pasáže zachycující utrpení dětí. Celkově mám pocit, jakoby knihou procházelo jakési poselství humanismu, a v konečném důsledku je jedno jakého je člověk vyznání, jelikož hlavní je on sám jako člověk. Kniha jako taková pak rozhodně nenudí a její závěr je také výborný. Na 400 stranách se nám tak rozvíjí krásný příběh, který je zajímavě provázaný a objevuje se na různých místech a v různý čas. Stvořitelé a spasitelé je kniha, kterou se nebojím označit za jednu z nejlepších, co jsem minimálně letos četl. Tohle dílo má rozhodně nějaké své kouzlo a já jsem mu bezvýhradně podlehl. Této knize pak uděluji plných 100 %.... celý text
Dějiny Španělska
1999,
Antonio Ubieto Arteta
Historie ožívá Stejně jak je rozsáhlá a krásná země jménem Španělsko, tak stejně tak krásná a rozsáhlá je i tato publikace zabývající se jejími dějinami. Mohu ji doporučit všem milovníkům historie a Španělska, ale i ostatním, kteří si zde jistě vyberou nějakou zajímavou kapitolu. Na 911 stránkách (ano rozsah opravdu obrovský a na dlouhodobé nošení knihy např. v baťohu či kabelce opravdu nijak zvlášť výhodné) se postupně prokousáte španělskou historií od prehistorie po současnost této přenádherné země. Namátkou generál Franko, doba monarchie, mořeplavecké objevy. No je toho spousta. Já osobně mám edici Dějiny Národa od nakladatelství Lidové noviny velmi rád. Nabízí totiž ještě něco extra, jako například chronologické tabulky, přehledy významných událostí, nástin vztahů naší krajiny s danou jinou zemí atd. Sečteno podtrženo vždy se jedná o velice kvalitní práci. Po přečtení celé knihy, ale i některých jejich částí (troufám si totiž říct, že ne každý knihu přečte už jenom kvůli rozsahu či toho čím se zabývá) na vás dýchne historie a před vámi „ožijí“ takové postavy jako Juan Carlos I. či Isabela Kastilská. Španělská historie rozhodně není nudná a tato kniha to jen dokazuje a vy se tak díky ní dozvíte plno nových informací a třeba se tak jako já do této země a její historie bezhlavě zamilujete. Občas není na škodu vrátit se do minulosti a když se jedná o španělskou historii tak tu rozhodně berte všemi deseti. Nebudete litovat. Zkuste to pak jako já a pusťte si nějaký španělský film a po něm se začtěte do této knihy klidně za zvuků nějaké té překrásné španělské hudby a nechte historii ožít. K dokonalému zážitku pak schází asi jen barevné fotografie a ilustrace v knize místo černobílých a pro milovníky vína nějaké to jejich španělské tekuté zlato.... celý text
